Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 340/2025-13
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně. se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce., organizační složka se sídlem Adresa Zástupce zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 45 336,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 218,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 16 118,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 829,94 Kč od 15.6.2022 do 23.7.2025, s úrokem ve výši 10,49 % ročně z částky 45 336,51 Kč od 24.7.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 311,26 Kč od 23.7.2024 do 23.7.2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 336,51 Kč od 24.7.2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 218,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pro částku 16 118,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 829,94 Kč od 15.6.2022 do 23.7.2025, s úrokem ve výši 10,49 % ročně z částky 45 336,51 Kč od 24.7.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 311,26 Kč od 23.7.2024 do 23.7.2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 336,51 Kč od 24.7.2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 45 336,51 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 829,94 Kč od 15.6.2022 do 23.7.2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 311,26 Kč za dobu od 23.7.2024 do 23.7.2025 a se smluvním úrokem ve výši 10,49 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 336,51 Kč od 24.7.2025 do zaplacení, kterou měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě smlouvy o hotovostním úvěru reg. č. číslo, uzavřené mezi účastníky dne 15.6.2022, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 136 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve výši 10,49 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných z bankovních registrů, z nebankovních registrů, sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, interních registrů, atd. Žalobkyně žalované úvěr poskytla, žalovaná se dostala do prodlení, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požadovala vrácení jistiny ve výši 45 336,51 Kč, smluvní úrok ve výši 4 829,94 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 17 311,26 Kč a dále úroky až do zaplacení celého dluhu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 22.12.2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.
4. Z listin y nazvané Smlouva o hotovostním úvěru „číslo historie úvěru, transakční historie účtu č. m.konto číslo č. účtu žalované a z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala a následně poskytla žalované dne 15.6.2022 úvěr ve výši 136 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici transakční historii jejího účtu za období 2018 – 2022, údaje sdělené žalovanou v žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru ohledně příjmů a závazků. Z přehledu plateb žalované bylo zjištěno, že žalovaná celkem na úvěrový účet zaplatila částku 106 781,79 Kč. Z předžalobní upomínky s datem 15.5.2024 a 2.7.2025 včetně podacích lístků bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě zůstatku úvěru pro prodlení se splácením splátek, s tím, že bude jinak vymáháno soudní cestou.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že dohodou uzavřenou elektronicky mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou ze dne 15.6.2022 žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 136 000 Kč bez prověřování příjmů a zejména výdajů žalované, když vycházela pouze z jejího prohlášení a z pohybu na jejím účtu. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem 106 781,79 Kč.
6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet celkem částku 136 000 Kč, žalovaná zaplatila 106 781,79 Kč, žalovaná se tudíž na úkor žalobkyně obohatila o částku 29 218,21 Kč, proto je povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě částečně vyhověno a pro další neplatná žalovaná plnění byla žaloba zamítnuta.
14. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 . Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela.
15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byla úspěšnější žalovaná, podle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.