Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2458/2025

25 Cdo 2458/2025-103

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské asoudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobce: B. S., zastoupený Mgr. Martinem Koudele, advokátem se sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1, proti žalované: M. P., zastoupená Mgr. Ivetou Trejtnarovou, advokátkou se sídlem Staré náměstí 49, Rychnov nad Kněžnou , o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2025, č. j. -88, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. -88, potvrdil rozsudek ze dne 20. 2. 2025, č. j.

63, kterým

Okresní soud v

Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu,

kterou se žalobce po žalované domáhal omluvy ve

znění: „

Dne 17. března 2022 jsem napsala e-mail adresovaný soudní znalkyni PhDr.

Mileně Procházkové a uvedla v něm, že pan B

. S.

byl léčen na

psychiatrii ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové ještě v době, kdy jsme spolu nebyli. Dne 17. října 2023 jsem pak na soudním jednání konaném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. opět uvedla, že se pan S

.

léčil na psychiatrii v

době, kdy jsme se ještě neznali. Tyto mé výroky jsou nepravdivé. Za oba tyto své výše uvedené výroky se panu B

. S. omlouvám

.“ a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, že žalobce a žalovaná byli účastníky řízení o úpravu výchovy a

výživy jejich nezletilého syna, vedeného před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. . V průběhu uvedeného řízení žalovaná při soudním jednání uvedla, že

se žalobce v minulosti léčil na psychiatrii, což považovala za sdělení důležité pro

posouzení péče o syna. Uvedenou informaci sdělila také soudní znalkyni posuzující výchovné kompetence rodičů pro účely rozhodnutí o péči o nezletilého. Žalobce tvrdil,

že byl

opakovaně známými či přáteli dotazován, jaký je jeho duševní stav, zda je pravdou, že

se léčí na psychiatrii a podobně. Cítil se tím dehonestován. Žalobcem jmenovaní svědci potvrdili, že se k nim od blíže neurčených osob, které nedokázali označit, dostala informace o

tom, že by se měl žalobce léčit na psychiatrii. Nebylo prokázáno, že by zdrojem informací byla žalovaná. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně a

s

jeho závěrem, že sdělení žalované o léčbě žalovaného na psychiatrii, (byť jeho pravdivost nebyla prokázána), adresované soudu a znalci, nebylo zásahem do osobnosti žalobce ve

smyslu , (dále jen „o. z.“), který by

vyžadoval nápravu podle § 82 o. z.

2. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu dovolání. Přípustnost dovolání odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud dle žalobce nesprávně dospěl k závěru, že nepravdivé skutkové tvrzení učiněné v rámci soudního řízení, nepředstavuje zásah do osobnostních práv podle § 82 o. z., pokud se jeho obsah nedostal do veřejného prostoru. Žalobce namítal, že k zásahu do osobnostních práv dochází již samotným uvedením nepravdivého údaje, který je objektivně způsobilý ohrozit čest, vážnost nebo dobrou pověst dotčené osoby, aniž by bylo nutné prokazovat, že se informace skutečně rozšířila mezi širší veřejnost. Nepravdivé tvrzení o léčbě napsychiatrii představuje podle něj společensky stigmatizující údaj, který může negativně ovlivnit lidskou důstojnost a společenské postavení.Skutečnost, že žalovaná toto tvrzení uvedla v rámci soudního řízení, má význam pouze pro posouzení případného excesu z výkonu jejích práv, nikoliv pro samotnou existenci zásahu. Druhou otázkou hmotného práva, zakládající přípustnost dovolání, je podle žalobce existence excesu z řádného výkonu práva.Odvolací soud pochybil tím, že daný zásah nepovažoval za exces při výkonu procesního práva, tedy za jednání objektivně schopné zasáhnout osobnostní práva žalobce. Odpovědnost žalované nemůže vyloučit ani skutečnost, že sporné výroky byly učiněny vrámci soudního řízení; z ani z judikatury dovolacího soudu nevyplývá, že by nepravdivost tvrzení v řízení zprostila původce odpovědnosti. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , podle něhož je zásah doosobnosti dovolen pouze, pokud je zákonný, přiměřený a nezasahuje do oprávněných zájmů fyzické osoby; tato licence nevzniká, pokud dojde k excesu. Posouzení excesu závisí na zhodnocení, zda zásah do osobnosti žalobce byl nevyhnutelným důsledkem legitimního výkonu práva. Podle žalobce uvádění nepravdivých tvrzení soudnímu řízení neprospívá anemá být považováno za řádný výkon práva. Není rozhodující, zda žalovaná věděla onepravdivosti výroku, neboť odpovědnost je objektivní, míra zavinění je relevantní pouze pro výši náhrady nemajetkové újmy. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , občanského soudníhořádu (dále též „ “) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele ( ), avšak není přípustné.

4. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Nejvyšší soud ustáleně dovozuje, že došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka nebo účastníka vtakovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný,pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jenž se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a s přihlédnutím kfunkci, kterou výkon dotčených práv či povinností plní (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. , publikované pod č. 54/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exces nastává tehdy, pokud účastník řízení nebo jiná osoba, která nemá vztah k předmětu řízení, neoprávněně osočíjiného účastníka z nečestného jednání, použije vůči němu hanlivé označení nebo jinakzasáhne do jeho práva na ochranu cti či vážnosti. V takových případech může jít o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2008, ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. nebo rozsudkyNejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. ). K neoprávněnému zásahu do osobnostních práv dochází pouze tehdy, je-li jednání objektivně způsobilé vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě, je neoprávněné (protiprávní) a existuje příčinná souvislostmezi zásahem a dotčením osobnostní sféry (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. ). O neoprávněný zásah nejde, pokud zásah vznikl přiměřeným způsobem při výkonu zákonem stanovených práv, sleduje veřejný či procesní účel a nedochází k vybočení z mezí přiměřenosti.

6. V daném případě se odvolací soud náležitě zabýval výrokem žalované, která v průběhu soudního řízení ve věci péče o nezletilého syna účastníků sdělila znalkyni pro účely zpracování posudku o výchovných kompetencích obou účastníků a následně uvedla ipřijednání soudu, že se žalobce v minulosti léčil na psychiatrii. Posoudil okolnosti, za nichž byl výrok pronesen, okruh jeho adresátů a jeho způsobilost zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Žalovaná učinila výrok v rámci zákonem zakotveného výkonu svého práva, v řízení o úpravě poměrů k nezletilému synovi, s důvodným přesvědčením, že sdělovaná informace může být relevantní pro posouzení otázky péče o jejich syna. Výrok uvedla v rámci svých procesních tvrzení v soudním řízení, jehož předmětem byla právě otázka, k níž se daná informace vztahovala a měla význam. Žalovaná navíc tutéž informaci poskytla soudní znalkyni jako podklad pro zpracování psychiatrického posudku. Její jednání nelze považovat za exces, protože svým obsahem ani formou nevybočilo z uplatňování procesních práv účastníka v soudním řízení. Výrok se týkal předmětu řízení a nelze jej hodnotit jako vulgární či urážlivý. Žalovaná jednala v mezích výkonu svých procesních práv, přičemž její vyjádření byla kryta zákonnou licencí. Nebylo prokázáno, že by žalovaná vybočila z uplatňování procesních práv tím, že by předmětné tvrzení rozšířila mimo okruh osob zúčastněných nasoudním řízení. Dospěl-li odvolací soud za těchto okolností k závěru, že tvrzení žalované (bez ohledu na to, zda bylo pravdivé či nikoli) nepředstavovalo zásah do osobnostních práv žalobce s intenzitou vyžadující ochranu podle § 82 o. z., neboť nešlo o exces ze zákonem dovoleného uplatňování práv žalované, je jeho rozhodnutí v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

7. Podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

8. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle věty první jakonepřípustné.

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 11. 3. 2026

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu