Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 206/2026

25 Cdo 206/2026-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: J. C., zastoupená advokátkou JUDr. Michaelou Burdovou, se sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: J. K., zastoupený advokátem Mgr. Ing. Janem Boučkem, se sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1, o500 000 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, č. j. -125, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 500 000 Kč na náhradě újmy na zdraví, kterou jí měl žalovaný způsobit tím, že ji v období února a března 2019 opakovaně osahával a jednou prováděl také další fyzické praktiky v žalobě popsané za účelem svého sexuálního uspokojení, čímž se dopustil provinění pohlavního zneužití. Uvedla, žechování žalovaného jí způsobilo posttraumatickou stresovou poruchu, že dlouhodobě trpí stavy úzkosti, depresemi a panickými atakami a dosud se podrobuje psychoterapii a farmakologické medikaci. Neutěšený psychický stav se projevuje zejména sociální fobií astrachem z mužů a averzí vůči nim.

2. Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 28. 7. 2025, č. j. -125, změnil usnesení ze dne 17. 4. 2025, č. j. -92, jímž Okresní soud Praha-východ odmítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení, tak, že se žaloba neodmítá. Odvolací soud citoval a a shledal, že podle žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu újmy na zdraví a v rámci něj konkrétně jen nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění (žalobkyně tvrdí ztrátu kvality života z důvodu posttraumatické stresové poruchy se symptomy uvedenými v žalobě). Výzva soudu prvního stupně podle byla nadbytečná a v ní stanovená lhůta byla navíc nepřiměřeně krátká vzhledem k okolnostem věci. Odvolací soud shrnul, že žaloba je srozumitelná, určitá, a tudíž projednatelná, a vyzdvihl povinnost soudu interpretovat zákonná procesní pravidla ve světle práva na spravedlivý proces.

3. Žalovaný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky určitosti žaloby odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Zdůraznil, že žalobní tvrzení nevedou k závěru, že žalobkyně žádá náhradu za ztížení společenského uplatnění. Tvrzení žalobkyně o ztrátě kvality života nelze podřadit jen pod ztížení společenského uplatnění, neboť také pociťovaná bolest vede ke ztrátě kvality života. Ani samotné uvedení posttraumatické stresové poruchy coby následku není jedinečným definičním prvkem pro nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Právní zástupce žalobkyně nedokázal na výzvu soudu uvést, jaký nárok za zásah do zdraví žalobkyně uplatňuje. Dovolatel poukázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu a z nich plynoucí rozhodovací praxi, podle níž je-li uplatňován nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví, je žaloba neurčitá, pokud je v ní uvedena jen jediná souhrnná částka bez specifikace jednotlivých dílčích nároků (náhrada za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkové újmy). Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který byl znalý věci. K odstranění vad žaloby nedošlo ani (nejpozději) v průběhu odvolacího řízení, a proto mělo být usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby odvolacím soudem potvrzeno. Soudní aktivismus odvolacího soudu ve prospěch žalobkyně jezarážející. Dovolatel namítá protiústavnost usnesení odvolacího soudu, která má spočívat v aktivistickém postupu odvolacího soudu vychylujícím váhy spravedlnosti a princip rovnosti účastníků řízení. Bylo zasaženo do práva dovolatele na spravedlivý proces. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a sám rozhodl, že se řízení zastavuje.

4. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, jak o tom svědčí také rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná dovolatelem v dovolání. Žaloba obsahuje vylíčení protiprávního jednání žalovaného, obtíží žalobkyně, které požaduje odčinit, a částku požadovaného zadostiučinění. Jestliže žalobkyně v žalobě popsala své přetrvávající těžkosti, které nejsou jen přechodného rázu a které jidlouhodobě omezují v běžném způsobu života a v možnosti seberealizace, pak je namístě posuzovat její nárok tak, jak to učinil odvolací soud, a ne trvat na vyčíslení částek za jiné nároky, které nebyly uplatněny.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání žalovaného podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „ “) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání není přípustné.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žaloba je určitá.

8. Podle , věty první a druhé se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí ( ) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

9. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

10. Ustanovení § 2958 o. z. klade určité požadavky na skutkové vymezení žaloby i naznění žalobního petitu, neboť obsahuje tři samostatné dílčí nároky na náhradu nemajetkové újmy, z nichž každý má za úkol odčinit jiný dopad újmy na zdraví do sféry poškozeného, přičemž podmínky pro jejich poskytnutí se liší, stejně jako se může lišit i okamžik jejich vzniku. Účelem bolestného je poskytnout náhradu za vytrpěné bolesti přechodného rázu (jak fyzické, tak psychické) i za dočasné obtíže spojené s průběhem léčby. Cílem náhrady za ztížení společenského uplatnění je kompenzovat poškozenému trvalé omezení či dokonce vyřazení z různých sfér společenského života. Kategorie dalších nemajetkových újem je pak spojena se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. ; ústavní stížnost podaná proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. ). Ve stejném rozhodnutí Nejvyšší soud také konstatoval, že vzhledem k tomu, že ustanovení § 2958 o. z. zakládá tři relativně samostatné nároky, byť vycházejí z téže škodní události, je nutné je přesně vyčíslit a každý nárok v žalobě podložit konkrétními skutečnostmi, a že pokud žalobce v návrhu na zahájení řízení jednotlivé nároky dostatečně nespecifikoval, a to konkrétně jejich výši, trpí jeho podání vadou spočívající vneurčitosti, pro kterou nelze v řízení pokračovat a kterou je třeba odstranit postupem podle Nyní uvedené ovšem platí jen za situace, kdy popis obtíží zřejmě postihuje jak vytrpěnou bolest, tak trvalé následky (ztížení společenského uplatnění), případně další nemajetkové újmy.

11. V projednávané věci žalobkyně v žalobě uvedla, že v souvislosti s prodělanou posttraumatickou stresovou poruchou způsobenou jednáním žalovaného (které podrobně popsala) trpí dlouhodobě obtížemi projevujícími se v její psychice (které též podrobně popsala) a není schopna vést běžný občanský život. Z takového popisu obtíží není nijak zřejmé, že by žalobkyně usilovala o odškodnění bolesti přechodného rázu, ani o odškodnění dalších specifických nemajetkových újem.

12. Odvolací soud tedy v souladu s nyní předestřenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu vyložil žalobu podle jejího obsahu tak, že žalobkyně se domáhá toliko náhrady za ztížení společenského uplatnění. V takovém případě uplatnění požadavku nazaplacení toliko jediné částky nečiní žalobu neurčitou.

13. Posouzení každého úkonu účastníka řízení podle jeho obsahu je pravidlem občanského soudního řízení zakotveným v Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. , povinností obecných soudů při posuzování zákonných náležitostí podání je vycházet z jejich (celého) obsahu, jak jim to v případě civilního řízení výslovně ukládá uvedené ustanovení. Procesní předpisy musí soudy interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené, tj. nad rámec smyslu a účelu právní úpravy jdoucí požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu. V souladu s tímto imperativem odvolací soud při výkladu obsahu žaloby postupoval. Aktivismus vedoucí k porušení zásady rovných zbraní a práva na spravedlivý proces dovolací soud v postupu a rozhodnutí odvolacího soudu neshledává.

14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

15. Nejvyšší soud nerozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí ( , a ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2026

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu