Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 101/2026

7 Tdo 101/2026-237

USNESENÍ

L. B.

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L

. B.

odmítá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 6. 2025, č. j. -144, byl obviněný L

. B.

uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (bod I výroku o vině) a přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (bod II výroku o vině). Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 24 měsíců.

2. Podle zjištění Okresního soudu v Berouně obviněný spáchal

-

zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 6. 3. 2024 kolem 14:00 hodin v

XY, okres XY, poté, co se mu poškozený J.

Č

.

představil jako starosta

XY

a vyzval ho, aby mu vysvětlil nevhodné parkování a aby opustil se svým vozidlem zn. VW Transporter chodník před hlavním vchodem do budovy městského úřadu, začal poškozenému vulgárně nadávat, nastartoval vozidlo, opakovaně na poškozeného najížděl s tím, že po každém takovém útoku rychle couvl, a poté, co na místo přišla přivolaná uniformovaná strážnice Městské policie

XY K. P.

a vyzvala ho, aby vypnul motor a vystoupil z vozidla, jí nadával do „blbejch strážníků“, a když mu zastoupila cestu, aby mu zabránila v odjezdu, najížděl na ni vozidlem, ale nakonec zastavil, protože neuhnula,

-

přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 18. 9. 2024 v době od 10:30 hodin do 11:00 hodin v kanceláři Obecního úřadu

XY

poté, co nebylo vyhověno jeho požadavku na okamžité přihlášení trvalého bydliště na adresu obecního úřadu, napadl starostu J

. B.

nejdříve vulgárními nadávkami a urážkami, následně výhrůžkami ve smyslu újmy na zdraví, např. že mu „jednu ubalí“, a nakonec tak, že ho ramenem, resp. bokem, strkal do těla.

3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. -178, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Projevil celkový nesouhlas s tím, jak se Krajský soud v Praze vypořádal s jeho odvoláním. Ohradil se proti tomu, že Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že odvolání podal prostřednictvím ustanovené obhájkyně. K tomu obviněný dodal, že odvolání si sepsal sám. Poukázal na to, že Krajský soud v Praze ignoroval jeho žádost o ustanovení jiného obhájce z důvodu špatného výkonu obhajoby dosavadní ustanovenou obhájkyní. Dále uvedl, že soudy nelogicky spojily do společného řízení oba skutky, které spolu věcně nesouvisely, že to bylo projevem záměru mu přitížit a že tím byla porušena zásada individualizace trestní odpovědnosti. Namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení důkazů, čímž mínil rekonstrukci obou skutků a výslech svědka A

. B.

Vytkl, že výrok o vině je ve vztahu k oběma skutkům v rozporu s ustanovením § 89 odst. 2 tr. ř. založen vždy na výpovědích dvojice svědků, mezi nimiž je vztah nadřízenosti a podřízenosti, z čehož vyvozoval, že podřízení svědci jen potvrzovali to, co uváděli jejich nadřízení. Za nepravdivé a pomlouvačné označil údaje o jeho špatné pověsti, které byly uvedeny v rozsudku, a odkázal na dva příznivé pracovní posudky, které Krajský soud v Praze podle něho pominul, přičemž ho sám ani nevyslechl a v jeho nepřítomnosti potvrdil rozsudek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby zastavil jeho trestní stíhání.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázal na to, že žádným z dovolacích důvodů nejsou námitky obviněného ohledně nedostatků ve výkonu jeho obhajoby, ohledně společného řízení o obou skutcích, ohledně nadřízenosti a podřízenosti ve vztahu mezi svědky, ohledně dokazování týkajícího se jeho pověsti ani ohledně přístupu Krajského soudu v Praze k jeho odvolání. Státní zástupce považoval za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky, v nichž obviněný vytýkal neprovedení navrhovaných důkazů. Tyto námitky státní zástupce označil za zjevně neopodstatněné, neboť soudy se s důkazními návrhy obviněného náležitě vypořádaly, a proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř. (jiné obhájkyně, než která byla obviněnému ustanovena v původním řízení), ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž

zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

7. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Pokud

dovolatel uplatní dovolací důvod odkazem na některé z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m), odst. 2 tr. ř., pak relevanci tohoto dovolacího důvodu mají jen takové námitky, které svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Jiné námitky nemají jako obsah dovolání význam a je bezpředmětné, aby se jimi Nejvyšší soud jako soud dovolací blíže zabýval.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

9. V námitkách uplatněných proti skutkovým zjištěním soudů obviněný nevymezil žádný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Neuvedl, která konkrétní zjištění by měla být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, o

které důkazy by mělo jít a v čem by měl zjevný rozpor spočívat. Nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů prezentoval v podstatě tak, že proti nim postavil svou vlastní verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit tím, že se dožadoval jiného hodnocení důkazů, než

jak je hodnotily soudy. To ale nekoresponduje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů.

10. Skutek, který se stal dne 6. 3. 2024 v XY

, soudy zjistily na podkladě svědeckých výpovědí poškozených J

.

Č

. jako starosty a K. P.

jako strážnice městské policie, která byla J

.

Č

.

podřízena. Skutek, který se stal dne 18. 9. 2024 ve

XY

, soudy zjistily na podkladě svědeckých výpovědí poškozeného J

. B. jako starosty a D. P.

jako místostarostky, která byla podřízena J

. B.

a byla přítomna celému incidentu. Pokud obviněný namítl porušení § 89 odst. 2 tr. ř. a měl tím na mysli procesní nepoužitelnost uvedených důkazů, nelze to akceptovat. Podle tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a y důležité pro trestní řízení a ohledání. Výpovědi svědků tedy jsou takovým důkazem, který

zákon výslovně připouští. Procesně nepoužitelným důkazem je výslech svědka pouze za

situace, kdy je zatížen nějakou závažnou procesní vadou, např. kdy jsou porušena ustanovení trestního řádu o zákazu výslechu (§ 99 tr. ř.), o právu odepřít výpověď (§ 100 tr. ř.), o poučení (§ 101 odst. 1 tr. ř.) nebo kdy je nekontradiktorní provedení výslechu v rozporu s ustanovením čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod porušením práva na spravedlivý proces apod. O nic takového se v posuzované věci nejedná. Namítaný vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi svědky sám o sobě není důvodem procesní nepoužitelnosti jejich výpovědí, ale v rámci hodnocení těchto důkazů je třeba vzít ho v úvahu z toho hlediska, zda a jak případně mohl ovlivnit věrohodnost některé z výpovědí. V posuzované však uvedený vztah nijak neovlivnil věrohodnost výpovědí svědků.

11. K tomu, aby soudy nevyhověly návrhům obviněného na provedení rekonstrukce a na výslech svědka A

. B.

, měly přijatelný důvod v evidentní nadbytečnosti těchto důkazů. Oba skutky byly spolehlivě objasněny na podkladě výpovědí svědků, jimiž byli poškození J

.

Č

. a K. P.

v případě skutku, který se stal dne 6. 3. 2024 v

XY, a poškozený J. B.

a svědkyně D

. P.

v případě skutku, který se stal dne 18. 9. 2024 ve

XY

. Výpovědi svědků byly jednoznačné, dostatečně konkrétní, obsahově konzistentní, bez jakýchkoli významnějších nesrovnalostí či rozporů a nevzbuzovaly žádnou důvodnou pochybnost o reálnosti průběhu posuzovaných skutků, tak

jak je svědci popisovali. Za tohoto stavu nevyvstávala potřeba prověřovat výpovědi svědků rekonstrukcí jako dalším důkazem podle § 104d tr. ř. Evidentně nadbytečný byl také výslech svědka A

. B.

O jeho vysvětlení sepsal policejní orgán v přípravném řízení úřední záznam. Z něho je patrno, že A

. B. se dne 18. 9. 2024 dostavil na

Obecní úřad ve

XY

v průběhu konfliktu probíhajícího mezi obviněným a starostou J

. B.

za přítomnosti místostarostky D

. P.

K průběhu konfliktu se A

. B.

vyjádřil tak, že obviněný na starostu pokřikoval a

několikrát do něj strčil. Vyjádření A

. B.

tudíž v podstatě podpořilo svědecké výpovědi J

. B. a D. P.

Úřední záznam nebyl použit jako důkaz, ale podle §

158 odst. 6 tr. ř. posloužil soudům k úvaze vyznívající v závěr, že není nutné provádět důkaz výslechem svědka A

. B.

Na tomto závěru není nic nepřijatelného.

12. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

13. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

14. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, nikoli jak se jeho zjištění v odlišné verzi domáhá dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Zmíněným dovolacím důvodem nejsou námitky, jimiž je nesprávnost právního posouzení skutku vyvozována z jiné verze skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy.

15. Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Berouně a který v napadeném usnesení akceptoval Krajský soud v Praze, nevykazoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Nesprávnost právního posouzení skutku vyvozoval z namítané nesprávnosti skutkových zjištění soudů. Tímto pojetím dovolání se ovšem ocitl mimo rámec uvažovaného dovolacího důvodu.

16. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je v něm uveden.

K námitkám mimo deklarované dovolací důvody

17. Námitky, které obviněný vznesl ohledně toho, jak byla zajištěna jeho obhajoba, že

ustanovená obhájkyně špatně vykonávala obhajobu, že si odvolání sepsal sám, že nebylo vyhověno jeho požadavku na ustanovení jiného obhájce apod., svým obsahem nespadají pod dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

18. S těmito dovolacími důvody se obsahově míjejí také námitky, jimiž obviněný napadal okolnost, že o obou skutcích se konalo společné řízení a bylo o nich rozhodnuto jedním rozsudkem.

19. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů ohledně pověsti obviněného v místě bydliště a proti tomu, jak bylo naloženo s jeho pracovními posudky, nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nemají žádný vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Zmíněné námitky se týkají skutkových zjištění relevantních pro posouzení „osoby pachatele“, tedy pro určení závažnosti spáchaných trestných činů a pro stanovení druhu a výměry trestu (§ 39 od

st. 1, 2 tr. zákoníku).

20. Pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nelze zahrnout ani námitky, jimiž obviněný vytýkal, že ho Krajský soud v Praze nevyslechl a že rozhodl v jeho nepřítomnosti.

21. Tou částí dovolání, která obsahovala námitky mimo rámec ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., se Nejvyšší soud dále nezabýval.

Závěrem

22. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 2. 2026

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu