Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 182/2025-48
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci
žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 67.886,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta, .
1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, doručeným soudu dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky částka spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka od datum do datum, úroku 21,90 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úroku 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o povoleném debetu č. Anonymizováno, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému kontokorentní úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splácet, spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou, právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr dne datum za okamžitě splatný. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil celkem částka. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. o. s. ř.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil po celou dobu řízení zůstal nečinný.
4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba. ze dne datum, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo Anonymizováno ze dne datum a z akceptace návrhu Smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu ze dne datum soud zjistil, že tuto smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu uzavřeli společnost právnická osoba., jako úvěrující, a žalovaný jako klient. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání (povolený debet) na běžném účtu č. č. účtu do povolené výše částka, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se sjednanými poplatky a úrokem ve výši 21,90 % ročně.
6. Ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu shora, z výpisu z Povoleného debetu a ze sdělení žalobce z datum bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila částka a žalovaným uhrazené platby činily celkem částku částka.
7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. Anonymizováno ze dne datum, z dodatku č. hodnota k této rámcové smlouvě ze dne datum, ze smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne datum, z přílohy č. hodnota k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty k této smlouvě ze dne datum, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, adresovaného žalovanému, a z přehledu podacích čísel ze dne datum soud zjistil, že pohledávka věřitele právnická osoba. z uvedené smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.
8. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne datum, adresované žalovanému, a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.
9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, jaké konkrétní informace získal právní předchůdce žalobce o příjmech a výdajích a dalších poměrech žalovaného a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby označil důkazy k prokázání těchto tvrzení, žalobce soudu podáním ze dne datum, soudu doručeným téhož dne, sdělil, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací poskytnutých mu žalovaným a z nahlédnutí do interních a externích databází, zejména do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze MVČR. Příjem a výdaje žalovaného byly ověřeny prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný veden u právního předchůdce žalobce. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, a proto bylo žádosti žalovaného vyhověno.
10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, vyhotoveného právním předchůdcem žalobce ke dni datum, soud zjistil, že toto bylo provedeno na základě informací, sdělených žalovaným, spolu s informacemi zjištěnými z interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustra v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu (vše s negativním výsledkem), externích úvěrových registrů (SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, BRKI/NRKI – bez negativního záznamu, jen pozitivní úvěrová historie).
11. Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum soud zjistil, že je zde uvedeno, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována k datum, jsou zde uvedeny údaje: regionální náklady částka, deklarovaný příjem klienta na žádosti částka, celková suma měsíčních splátek klienta z online CBCB zprávy částka, celková suma měsíčních splátek deklarovaná klientem na žádosti částka, interní měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky částka, externí měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky částka, limity všech interních úvěrů klienta v době nápočtu nabídky částka, příjem klienta v době nápočtu nabídky částka, zpětně dopočtený příjem, na základě kterého byla nabídka spočtena částka.
12. Z mimořádného výpisu z účtu č. Anonymizováno, vedeného na jméno žalovaného u právnická osoba. za období datum – datum soud zjistil, že na tomto účtu za období datum – datum činil kreditní obrat částka a debetní obrat částka, za období datum – datum činil kreditní obrat částka a debetní obrat částka.
13. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento byl vydán dne datum s platností do datum.
14. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.
15. Z dalších provedených důkazů žalobcem předloženými listinami, jimiž byly oznámení o změně čísla účtu pro splácení úvěru ze dne datum a přehled podacích čísel ze dne datum, soud nezjistil žádné pro posouzení věci podstatné skutečnosti.
16. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly všeobecné obchodní podmínky, účinné od datum, produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu právnická osoba., účinné od datum, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, účinný od datum, 1. výzva – upozornění ze dne datum a prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne datum, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.
17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014.
21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16 , IV. ÚS 702/20 ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta - dále jen Protokol, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti - dále jen Prohlášení, kopie občanského průkazu žalovaného a výpisu z běžného účtu žalovaného shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Ohledně příjmů žalovaného soud z Prohlášení a z Protokolu zjistil, že tyto měly činit jako žalobcem deklarovaný příjem částku ve výši částka a byly ověřeny podle průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného ve výši částka. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného však soud zjistil, že za výše zmiňovaná období byly na účet žalovaného připsány částky ve výši částka, resp. částka, sestávající z řady nijak blíže nekonkretizovaných plateb, u nich nelze (nejen s ohledem na značnou rozdílnost jejich výše) bez dalšího usuzovat na jejich pravidelnost ani z jakých zdrojů tyto příjmy pocházejí. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako nepřesné, neurčité, nedoložené a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a tedy s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže. Ohledně výdajů žalovaného nebyly v žádné z předložených listin shora tvrzeny žádné skutečnosti, pouze ve vyjádření žalobce z datum je uvedeno, že výdaje žalovaného byly ověřeny prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný veden u právního předchůdce žalobce, a současně odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že za výše zmiňovaná období byly z účtu žalovaného odepsány částky ve výši částka, resp. částka, tedy částky značně převyšující deklarovanou výši příjmů žalovaného. Tato skutečnost nebyla žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak komentována, natož reflektována, stejně jako skutečnost vyplývající z obsahu Prohlášení shora, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy se žalobcem již aktivní úvěry v celkové nesplacené výši částka s měsíčními splátkami v celkové výši částka. Přitom dle názoru soudu se v obou případech nepochybně jedná o skutečnosti, které přisvědčují tomu, že by právní předchůdce žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena (pokud vůbec) jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření žalovaným deklarovaných výdajů. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
29. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši částka a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil částka. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši částka žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.
31. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části (§ 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném po datum (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 7 bod 5 . a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši částka za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši částka dle § 8 odst. 1 a. t.) a tři paušální náhrady hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem částka. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka, což činí částku částka. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem částka. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku částka. Protože byl žalobce ve věci sice částečně neúspěšný, ale pouze v nepatrné části (částka, resp. 0,74 %), přiznal mu soud právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.