Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 378/2024-26

Zmenené rozhodnutím 14 Co 244/2025-57
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o určení vlastnictví na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 4. 2025, č. j. 15 C 378/2024-26 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že se určuje, že žalobce od 16. 7. 2016 není vlastníkem motorového vozidla reg. zn. [[SPZ]]. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 16 233,10 Kč."

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupeného advokátkou Jméno advokátky, IČO IČO advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o určení vlastnického práva

takto:

I. Soud zamítá žalobu na určení, že žalobce není od datum vlastníkem motorového vozidla registrační značky SPZ.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na určení, že žalobce není od , datum, vlastníkem motorového vozidla registrační značky , SPZ, .II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 9. října 2024, se žalobkyně po žalovaném domáhala určení podle výroku I. s odůvodněním, že toto vozidlo prodala žalovanému podle smlouvy ze dne datum. Podle této smlouvy byl žalovaný také povinen zajistit přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, což nesplnil. Žalované určení navrhovala žalobkyně s ohledem na dlouhodobou nečinnost žalovaného a nesplnění podmínek pro registraci motorového vozidla, což umožní následný zápis změny v registru vozidel bez součinnosti žalovaného. Naléhavý právní zájem žalobkyně spatřovala v tom, že jí hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel uvedena jako vlastnice a provozovatelka vozidla, aniž by měla možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. Podle žalobkyně odpovědnost za případné dopravní přestupky spadá na žalobkyni, která je v registru vozidel stále vedena jako vlastnice i provozovatelka vozidla, když tento údaj odporuje skutečnému stavu.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně se ani nedostavil k jednání před soudem, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

Žaloba byla zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného a pro nedostatek naléhavého právního zájmu na žalovaném určení ve smyslu , , (dále jen „ “).

Obecně platí, že žalobě na určení předchází žaloba na splnění povinnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 24. února 1971, sp. zn. , zveřejněný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1972 civ). Žalobkyně výslovně uvedla, že se žalovaný smluvně zavázal ke splnění povinnosti zajistit změnu zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel. I kdyby takové ujednání nebylo, vyplývá stejná povinnost všech účastníků právního vztahu nepřímo z a odst. 2 písm. a) , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, (dále jen „ “). K tomu viz také bod 50. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 9. listopadu 2021, sp. zn. . Přestože tedy žalobkyni nebránilo nic v tom, aby se žalobou domáhala splnění této povinnosti žalovaným, nebo nahrazení projevu jeho vůle k podání příslušné žádosti správnímu úřadu, bylo žalováno určení právního stavu, který nikdo z účastníků nezpochybňoval.

Pokud žalobkyně za tohoto stavu odkazovala na výše zmíněný nález Ústavního soudu sp. zn. , pak je třeba si uvědomit, že ten se týká jen návrhu na zrušení v souvislosti s povinností předkládat určité podklady k žádosti o změnu zápisu vlastnictví k vozidlům v registru. Ústavní soud sice dovodil, že podkladem pro takový zápis může být i rozhodnutí civilního soudu o určení, že dosavadní vlastník již není vlastníkem vozidla. Tento závěr byl ovšem vysloven jen na okraj (orbitem dictum) a je zřejmé, že je tím míněna situace, kdy soud určí vlastnictví k vozidlu jiné osoby, než dosavadního vlastníka. Ten pak logicky slovy Ústavního soudu již není vlastníkem. Jen takový postup totiž současně zohledňuje pasivní věcnou legitimaci žalovaného, pokud se žalobce domáhá určení, že vlastníkem je právě a jen žalovaný. Opačný přístup by umožnil, aby převodce vozidla podal žalobu v podstatě proti komukoli a samozřejmě musí uspět, pokud prokazuje, že vozidlo prodal komukoli, třeba i osobě odlišné od žalovaného. Jinými slovy a lidově řečeno je třeba se ptát, co má žalovaný společného s tím, že žalobce se nepovažuje za vlastníka vozidla, aniž by se domáhal určení vlastnictví žalovaného?

Tato úvaha není jen akademická, neboť má dopad i do sféry správního práva. Podle totiž registr vozidel musí obsahovat údaje o vlastníkovi vozidla. Tzn., že pokud je vozidlo registrováno a provozováno na pozemních komunikacích, nelze tak činit bez evidování takového údaje. Rozhodnutí soudu o žalobě v této věci by tedy sice mohlo umožnit žalobkyni prezentovat se jako původní vlastník vozidla, nemohlo by ovšem současně sloužit jako podklad pro zápis nového vlastníka do registru. Takový stav je přitom nejen nežádoucí, ale i protiprávní. Již proto nelze takto postavené žalobě vyhovět pro nesplnění podmínky stanovené v .

Jen pro úplnost je nutné dodat, že naléhavost žalovaného určení nevyplývá ani z poukazu žalobkyně na její případnou odpovědnost za přestupky. Pro její existenci by totiž musely být splněny podmínky stanovené v a 2 , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, které se stavem zápisů v registru vozidel nesouvisí.

Lze si jistě představit situaci, kdy je v registru zapsán jako vlastník vozidla někdo, kdo není schopen určit skutečného vlastníka. Typicky jde o případy, kdy někdo (zejména za předchozí mírnější právní úpravy zápisů do registru, kdy nebylo žádáno ověření plné moci) zneužil osobní údaje rejstříkového vlastníka a domohl se zápisu vlastnictví pro jinou osobu, např. pro vyhýbání se plnění platebních povinností, dopadů výkonu rozhodnutí apod. V takovém případě je nabíledni, že rejstříkovému vlastníku (tomu, kdo je v registru veden jako vlastník), který vlastníkem vozidla není, nezbude nic jiného, než se domáhat výmazu nesprávného zápisu v registru. Toho lze dosáhnout několika způsoby, a to ve správním řízení (např. odvoláním proti rozhodnutí o zápisu, obnovou správního řízení o zápisu do registru, či obranou proti jinému zásahu správního orgánu) anebo v občanském soudním řízení (uložení konkrétní povinnosti nezasahovat do osobnostní sféry rejstříkového vlastníka, či určením, že vlastníkem není). Pokud se tedy žalobkyně rozhodla pro tento způsob ochrany svých práv, musí (aniž by v této souvislosti byly pro zjednodušení zkoumány všechny další výše uvedené podmínky) tak činit proti tomu, kdo ji neoprávněně jako vlastnici a provozovatelku předmětného vozidla ve své evidenci vede. Nikoli tedy proti žalovanému, který stav registru nemůže přímo změnit. Žalovaný tedy nemůže být pasivně legitimován k žalovanému určení.

Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že žalobkyně zvolila nesprávný postup k ochraně svých práv.

Výrokem II. soud v souladu s nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ( ).