Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
492F58EB0E77E1C6C1258DBF0052CC80.html
HTML · 27.54 KB
No categories available
7 Td 10/2026
7 Td 10/2026-2874
USNESENÍ
D. K.
a
D. M.
vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 1/2026 , o návrhu na určení místní příslušnosti soudu
takto:
Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci
příslušný
Okresní soud v Benešově.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově podal dne 18. 11. 2025 u Okresního soudu v Benešově obžalobu na obviněné D
. K. a D. M., a to
v případě obviněného D
. K.
pro skutek popsaný pod body 1 až 98 obžaloby, kvalifikovaný jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve st
a
diu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě obviněného D
. M.
pro skutek popsaný pod body 22, 23, 39, 41 až 47, 49, 51 až 54, 57 až 59, 61 až 66 a 69 až 73 a kvalifikovaný jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve st
adiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku. Věc byla vedena u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 153/2025 .
2. Obvinění se podle obžaloby měli uvedených zločinů (pokusů o ně) dopustit v podstatě tím, že ještě s
T. B.
(jehož trestní věc je vedena samostatně) po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, vedeni záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, v úmyslu vylákat od poškozených peněžní prostředky a slibované zboží nedodat, na blíže nezjištěném místě v České republice prostřednictvím internetového portálu bazos.cz a market place podávali inzeráty, v nichž vystupovali pod smyšlenými jmény a nabízeli k prodeji různý sortiment, který nevlastnili, přičemž poté, co s poškozenými dohodli uhrazení minimálně alespoň části kupní ceny, zboží nedodali a finanční prostředky obdržené od poškozených si ponechali. Finanční prostředky si nechávali zasílat jak na své bankovní účty, tak na bankovní účty jiných osob, přičemž měli jasně stanoveny role a funkce v páchání trestné činnosti, úkolem D
. K.
bylo zejména zakládání bankovních účtů, vybírání hotovosti, vyhotovování falešných faktur a zadávání inzerce, úkolem T
. B. bylo zejména jednání s budoucími poškozenými, a úkolem D. M.
bylo obstarávání cizích bankovních účtů, jejichž disponenty pod různými lživými legendami přesvědčil, aby na tyto účty mohly přicházet; takto získané finanční prostředky byly zpravidla obratem vybrány v hotovosti a poté se o ně obvinění rozdělili.
3. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 1. 2026, sp. zn. 1 T 153/2025 , byly
podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení obviněných D
. K. a D. M.
vyloučeny útoky uvedené ve výše zmíněné obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově a uvedené pod body 22, 23, 39, 41 až 47, 49, 51 až 54, 57 až 59, 61 až 66 a 69 až 72, ohledně D
. M.
bylo vyloučeno i jednání popsané pod
bodem 73 obžaloby. Věc je vedena u Okresního soudu v Benešově pod
sp. zn. 1 T 1/2026 .
4. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 4. 2. 2026, sp. zn. 1 T 153/2025 , byl
obviněný D
. K.
uznán vinným pod body 1 až 70 zločinem podvodu podle §
209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o trestu jmenovaného obviněného a o nárocích poškozených na náhradu škody.
5. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 1 T 1/2026 , pak
byla trestní věc obviněných D
. K. a D. M.
vedená tímto soudem pod sp. zn. 1 T 1/2026 podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu (věc byla předložena dne 12. 2. 2026) k rozhodnutí o
příslušnosti soudu, s tím, že místně příslušným k jejímu projednání by měl být Okresní soud v Karviné.
6. Okresní soud zrekapituloval, že po podání obžaloby rozhodl o vyloučení útoků, kterých se měli obvinění D
. K. a D. M.
dopustit společným jednáním. Tento postup zvolil proto, že obviněný D
. K.
byl stíhán vazebně, k jednání se v
přípravném řízení doznal a opakovaně projevil vůli před soudem prohlásit vinu. Oproti tomu proti obviněnému D
. M.
bylo od počátku vedeno trestní řízení jako proti uprchlému, ve věci nebyl vyslechnut, ze spisu není zřejmé, jaké úkony k jeho zadržení jsou policejním orgánem činěny, nebyl vydán příkaz k zatčení a o jeho vydání nebylo v přípravném řízení požádáno. Okresní soud nepovažoval za praktické, aby bylo vedeno společné trestní řízení, neboť ohledně vazebně stíhaného obviněného D
. K., resp. o útocích, kterých se dopustil bez
obviněného D
. M.
, bylo možné rozhodnout rychle, zatímco v řízení týkajícím se i obviněného D
. M.
bude třeba provádět rozsáhlejší dokazování, zejména výslechy svědků, kteří vypovídali ohledně zajišťování účtů použitých k páchání trestné činnosti, tyto bude třeba konfrontovat s listinnými důkazy a
fotografiemi obsaženými ve spise. Provádění výslechů svědků prostřednictvím videokonference by však znamenalo značné komplikace v řízení, přitom lze stěží předpokládat, že by se mohli dostavit k hlavnímu líčení k Okresnímu soudu v Benešově, neboť je možné předpokládat, že jde o osoby problematické a zajištění jejich účasti u hlavního líčení nebude bez komplikací. Z předloženého spisového materiálu, zejména z výpovědí svědků, je současně zřejmé, že k žádnému jednání popsanému ve vyloučených útocích nedošlo v okrese Benešov. Všichni pachatelé se v době páchání trestné činnosti zdržovali na
Karvinsku, kde se setkávali, domlouvali se a organizovali a páchali trestnou činnost. Příslušnost Okresního soudu v Benešově byla dána pouze proto, že z 98 útoků původně uvedených v obžalobě se 3 týkaly poškozených žijících na okrese Benešov. Páchání trestné činnosti vždy probíhalo výhradně z míst, kde se pachatelé zdržovali, poškození byli vybíráni náhodně na inzeráty po celé České republice. Pokud jde o osoby odlišné od poškozených, které měly poskytovat pro zaslání peněz účty, všechny žijí a žily mimo okres Benešov, konkrétně 21 v Karviné, 16 v Havířově. Místně příslušný k projednáním věci je tak Okresní soud v Karviné.
7. Okresní soud v Benešově proto rozhodl o předložení věci vedené pod sp. zn. 1 T 1/2026 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu v Benešově a Okresnímu soudu v Karviné.
8. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné pro rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k
závěru, že důvodům uvedeným Okresním soudem v Benešově nelze přisvědčit.
9. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za
místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než
na
kterém došlo k jednání, jde o tzv. distanční delikt (srov. rozhodnutí publikovaná pod
č.
37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).
10. Místem spáchání trestného činu podvodu (jehož spáchání je kladeno za vinu oběma obviněným), je-li v daném případě distančním deliktem, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Jde-li o tzv. distanční delikt, kdy se pachatel dopustil podvodného jednání prostřednictvím internetu (jak
je tomu v předmětné věci), kdy se osoba uváděná pachatelem v omyl nachází na jiném místě, než je místo, kde se nachází pachatel, jsou obě tato místa místem spáchání trestného činu. Je tak podstatné místo, ze kterého komunikoval obviněný a poskytoval poškozenému klamavé informace v úmyslu se obohatit, a dále také místo, kde se nacházel poškozený v
době, kdy byl uváděn v omyl, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 7 Td 42/2013 ).
11. Je-li podle uvedených pravidel dána příslušnost několika soudů, koná řízení ten, u
něhož podal státní zástupce obžalobu (srov. § 22 tr. ř.).
12. Podle § 23 odst. 1 tr. ř. lze potom k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení. Podle § 23 odst. 2 tr. ř. se příslušnost soudu, který věc vyloučil, nemění. Jinak řečeno, jestliže soud, který je příslušný konat společné řízení, vyloučí podle § 23 odst. 1 tr. ř. věc ze
společného řízení, zůstává podle § 23 odst. 2 tr. ř. jeho příslušnost zachována jak ve vztahu k původní věci, tak ve vztahu k vyloučené věci (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 53/1998 Sb. rozh. tr.).
13. Aplikujeme-li zmíněné zásady na uvedený případ, je zřejmé, že místní příslušnost Okresního soudu v Benešově k projednání věci vyplývala z ustanovení § 18 odst. 1 a § 22 tr.
ř., neboť místem spáchání dovozovaného zločinu podvodu měl být – také – obvod Okresního soudu v Benešově (byť s ohledem na místo spáchání jen malé části dílčích útoků celého pokračujícího deliktu). Podal-li státní zástupce u Okresního soudu v Benešově obžalobu na obviněné, stal se jmenovaný soud příslušným k jejímu projednání (byť by jinak příslušnost mohla svědčit i Okresnímu soudu v Karviné, resp. i dalším soudům, u kterých však obžaloba podána nebyla).
14. Pokud poté došlo k vyloučení části žalovaných útoků k samostatnému řízení, bylo
namístě aplikovat zásadu, podle níž se příslušnost soudu po vyloučení věci nemění
. Na
tomto závěru, zjevně vyplývajícímu ze znění zákona, nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit. Připuštění opačné možnosti by v podstatě znamenalo možnost i účelového vylučování věcí k samostatnému řízení a předkládání věcí k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, což
by v konečném důsledku mohlo vést k porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
15. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, že příslušným k projednání věci obviněných je Okresní soud v Benešově.
16. Do jisté míry nad rámec návrhu, který byl Nejvyššímu soudu předložen, lze doplnit, že
argumentace popsaná v usnesení
Okresního soudu v Benešově ze dne 15.
1. 2026, sp. zn. 1
T 1/2026, spíše směřovala do tvrzení důvodů pro odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. (tohoto postupu se však soud výslovně nedomáhal). Podle § 24 odst. 2 tr. ř. nicméně soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25 tr. ř. Nejvyšší soud však, ani nad rámec předloženého požadavku, neshledal, že by zde byly dány důvody pro takové rozhodnutí.
17. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Důvody
pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného j
eho zákonnému soudci.
18. V daném případě není pochyb o příslušnosti Okresního soudu v Benešově k projednání věci obviněných. Tento soud pak naznačil vhodnost projednání věci u Okresního soudu v Karviné zejména z hlediska procesní ekonomie řízení. Především uvedl, že žádný z útoků vyloučených k samostatnému projednání nemá vazbu k okresu Benešov, což ovšem s ohledem na shora uvedené, resp. předchozí postup spočívající v rozhodnutí o vyloučení věci, postrádá relevanci. Dále potom nastínil možné potíže osob, které měly poskytovat účty či jinak se podílet na činnosti obviněných, se dostavit ke vzdálenému příslušnému Okresnímu soudu v Benešově. Ani v těchto argumentech však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u
hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není
všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a
jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost (zejména u trestných činů páchaných prostřednictvím internetu). Bude samozřejmě otázkou dalšího postupu v
dokazování, zda a jaké svědky bude nutné v hlavním líčení vyslechnout, obecně však platí, že výjimečné okolnosti, dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu, nelze
založit na srovnávání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke
kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či
s
větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z
ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.
19. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v projednávané věci by ani nebyly naplněny podmínky pro výjimečný (a tedy zcela výjimečnými okolnostmi podložený) postup podle §
25 tr. ř. (který, jak bylo řečeno, však nebyl soudem požadován), které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Je nepochybné, že trestní věc obviněných může být u příslušného Okresního soudu v Benešově řádně objasněna a nestranně a zákonně
projednána.
Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu by tak nebyly shledány.
Poučen
í:
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. 3. 2026
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu