Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1436/2024

29 Cdo 1436/2024-175

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Plastika Pipes Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Jihlavská 823/78, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63996219, zastoupeného Mgr. Václavem Kacálkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00, proti žalovanému ELMO-PLAST a. s., se sídlem v Alojzově 171, PSČ 798 04, identifikační číslo osoby 28126548, zastoupenému Mgr. Jakubem Limburským, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, PSČ 170 00, o zaplacení 1 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2024, č. j. -143, takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2024, č. j. -143, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 25. dubna 2022 (soudu došlé téhož dne), kterou se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty dle Rámcové smlouvy o skladování uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 22. prosince 2016, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. prosince 2017 a dodatku č. 2 ze dne 20. prosince 2018 (dále též jen „smlouva o skladování“). Nárok na smluvní pokutu měl žalobci vzniknout v důsledku prodlení žalovaného s vydáním skladovaných zásob v období od 24. dubna 2019 do 31. prosince 2019. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaný byl (v návaznosti na výzvu žalobce doručenou žalovanému dne 22. května 2019) skutečně v prodlení se splněním povinnosti k vrácení věcí, a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu smlouvy o skladování, nicméně až ode dne 24. května 2019, neboť tento byl prvním dnem prodlení žalovaného. Soud prvního stupně rovněž konstatoval, že vzhledem k tomu, že dluh žalovaného vznikl dne 24. května 2019, tedy až poté, co byl v insolvenčním řízení zjištěn úpadek žalovaného (k čemuž došlo dne 31. května 2017), meritornímu rozhodnutí v předmětné věci nebránila žádná ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

3. K odvolání žalobce i žalovaného Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (první výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

4. Odvolací soud, aniž by zkoumal věcnou správnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že v dané věci nebyly dány procesní podmínky pro její projednání před soudem a řízení je nutno zastavit. Odvolací soud konstatoval, že Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 31. května 2017, č. j. -12, zjistil hrozící úpadek dlužníka ELMO-PLAST a. s. (žalovaného), následně bylo rozhodnuto o povolení reorganizace dlužníka a schválen reorganizační plán, přičemž tyto skutečnosti bylo třeba dle odvolacího soudu zohlednit. Zdůraznil, že se zahájením insolvenčního řízení je spojen takový účinek, že pohledávky nemohou být vůči dlužníku uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou ( ). Uspokojení takové pohledávky je proto možné pouze v insolvenčním řízení a takového účastníka nelze žalovat na plnění. Tento účinek přitom trvá po celou dobu insolvenčního řízení i po rozhodnutí o úpadku. Odvolací soud dále citoval a a uzavřel, že v dané věci existuje pravomocné rozhodnutí o úpadku žalovaného, a proto nebylo možno v občanskoprávním řízení o požadavku žalobce na úhradu smluvní pokuty nadále pokračovat.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), argumentem, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. Konkrétně má dovolatel za to, že se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sp. zn. , či usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že uspokojení předmětné pohledávky je možné pouze v rámci insolvenčního řízení, neboť v době zjištění úpadku pohledávka dovolatele ještě neexistovala. Dovolatel se domnívá, že vznikla-li pohledávka nejdříve dne 24. dubna 2019, nemohla být přihlášena do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného, ve kterém byl úpadek zjištěn již dne 31. května 2017. Pohledávka žalobce tak nemohla být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou a podáním žaloby o její zaplacení nemohlo dojít k porušení zákazu formulovaného v . Má tedy za to, že se v dané věci neuplatní. Na závěr podotýká, že pokud by dovolatel nemohl uplatnit svoji pohledávku v insolvenčním řízení a současně ani v řízení občanskoprávním, bylo by mu upřeno právo na soudní ochranu a s tím spojené právo na spravedlivý proces dle d.

8. Žalovaný ve vyjádření namítal, že dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti dovolání.

9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

10. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání v dané věci. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , takže zbývá určit, zda je přípustné podle (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle , vypočtených v ).

11. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle pro řešení dovoláním předestřené otázky týkající se aplikace / ve vztahu k pohledávce, která vznikla po rozhodnutí o úpadku dlužníka, respektive po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, když potud jde o otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

12. K námitkám žalovaného zpochybňujícím formální náležitosti dovolání Nejvyšší soud dodává, že při posuzování vymezení přípustnosti dovolání Nejvyšší soud přihlíží k celému obsahu dovolání (nejen k tomu, zda dovolatel výslovně zformuluje otázku, pro jejíž posouzení žádá připuštění dovolání). Z obsahu dovolání (srov. body 7 až 9) je přitom zřejmé, s řešením jaké právní otázky odvolacím soudem dovolatel polemizuje, i to, že namítá, že toto právní posouzení je rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu (kterou označuje v bodě 6 dovolání).

13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu nepodávají.

14. Nejvyšší soud se proto dále zabýval – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení :

Podle se zahájením insolvenčního řízení se spojuje i ten účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.

Podle nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

Podle v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují ( ).

Podle po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle a podle .

18. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné [s ohledem na dobu zahájení insolvenčního řízení (16. května 2017) a rozhodnutí o úpadku (31. května 2017)], platí uvedená ustanovení v nezměněné podobě od 1. ledna 2014.

19. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěrech, podle kterých:

1/ Uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou v rozporu s , soudní řízení o takové pohledávce se přeruší okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku ( věta první ). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 128/2018“).

2/ Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje ( ), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v . Logicky však v takovém případě nenastanou účinky přerušení řízení dle ; není totiž splněna podmínka, aby řízení o žalobě u obecného soudu probíhalo k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z ) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku). Srov. opět R 128/2018, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení sp. zn. , a v usnesení ze dne 30. ledna 2020, sp. zn. .

20. V poměrech projednávané věci se pak takto ustavené judikaturní závěry promítají následovně:

21. Jestliže sporná pohledávka, jejíž úhrady se žalobce domáhá podanou žalobou, měla podle tvrzení obsažených v žalobě vzniknout až po rozhodnutí o úpadku žalovaného dlužníka, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (v období od 24. dubna 2019 do 31. prosince 2019, přičemž o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto dne 31. května 2017), nemusela (ani nemohla) být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou a režim se na ni zjevně (jen z tohoto důvodu) nevztahoval.

22. Jinak řečeno, jestliže ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) neexistovala (byť dosud jako nesplatná či jako vázaná na podmínku) sporná pohledávka, nemohl ji žalobce ani přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka.

23. K tomu je nutné dodat, že odvolací soud vůbec neposuzoval, zda uplatněná pohledávka má (může mít) povahu pohledávky podle , tj. zda nejde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení. Pak by ovšem důvodem, pro který by nemohlo být v řízení pokračováno, byl nikoli závěr, že předmětem řízení je pohledávka, která je uplatněna v rozporu s , nýbrž to, že jde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení podle . Jen to by v dané věci mohlo být důvodem k postupu podle . Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto potud neúplné a tudíž i nesprávné.

24. Odvolací soud však pochybil především tím, že nezohlednil, zda stále trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek žalovaného ve smyslu , byť v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínil i to, že insolvenční soud žalovanému povolil reorganizaci a schválil reorganizační plán.

25. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty vznikl (dle tvrzení žalobce a dle závěrů soudu prvního stupně) po schválení reorganizačního plánu dlužníka, k čemuž došlo usnesením ze dne 10. září 2018, č. j. -116, které nabylo právní moci dne 28. září 2018. Z přitom plyne, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení trvají, jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

26. Z uvedeného se podává, že ke dni podání žaloby (25. dubna 2022) již netrvaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek žalovaného (pominuly v důsledku rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu) a nebyla zde žádná překážka, která by podle § 140c insolvenčního řízení bránila vedení soudního řízení o pohledávkách vůči žalovanému.

27. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem z pohledu shora uvedených závěrů neobstojí (není správné), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené rozhodnutí zrušil podle a věc podle věty první vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

28. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první za středníkem, ).

29. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2026

Mgr. Milan Polášek předseda senátu