Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1527/2025

30 Cdo 1527/2025-862

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně REMA Systém, a.s., IČ: 64510263, sídlem v Praze 4, Budějovická 1667/64, zastoupené JUDr. Tomášem Sequensem,advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 581 711 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, č. j. -804, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 7. 2024, č. j. -740, ve vyhovujícím výroku I o věci samé v rozsahu částky 6 129 994 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 6. 2014 do zaplacení a v zamítavém výroku II o věci samé v rozsahu částky 2 973 006 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 6. 2014 do zaplacení s tím, že změnil pouze lhůtu k plnění podle výroku I na 15 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ve vyhovujícím výroku I o věci samé co do částky 32 723 455 Kč s příslušenstvím a v zamítavém výroku II o věci samé co do částky 539 884 545 Kč s příslušenstvím, jakož i ve výroku III o nákladech řízení mezi účastníky a ve výroku IV o nákladech státu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Do části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky 6 129 994 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 6. 2014 do zaplacení, podala žalovaná dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnila hrozící újmou spočívající v tom, že by v případě úspěchu ve věci po žalobkyni nevymohla přiznanou částku zpět, čímž by byla způsobena závažná újma na jejích právech.

Žalobkyně považuje návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za zcela bezpředmětný, neboť žalovaná již dne 11. 3. 2025 dobrovolně splnila povinnost uloženou napadeným rozsudkem, jak vyplývá z vyjádření žalobkyně ze dne 26. 5. 2025.

V reakci na výzvu Nejvyššího soudu žalovaná ve vyjádření ze dne 13. 6. 2025 uvedla, že „byť nesporuje tvrzení žalobkyně, že již na základě pravomocného rozsudku plnila, avšak toto plnění poskytla z obavy přiznání náhrady nákladů řízení, které mohly reálně vzniknout v souvislosti s případným exekučním řízení vedeným ze strany žalobkyně, pokud by žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila svou pravomocně uloženou povinnost.“

Podle zákona č. č. , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

Nejvyšší soud návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu nemůže vyhovět, neboť nelze souhlasit s tím, že by jí neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila závažná újma na jejích právech za situace, kdy žalovaná předmětnou částku již uhradila žalobkyni dobrovolně. Podle ustanovení nelze totiž odložit vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatelka předtím splnila dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené zamítl Nejvyšší soud návrh žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku jako nedůvodný.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 6. 2025

JUDr. Pavel Simon předseda senátu