Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 144/2026

30 Cdo 144/2026-941

USNESENÍ

Stavební podnik Ralsko, a. s.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 367 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání S. L., zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2025, č. j. -919, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. S. L. je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.III. Ve vztahu mezi S. L. a žalobkyní nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. -883, nepřipustil vstup S. L. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně.

2. K odvolání S. L. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 11. 2025, č. j. -919, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a uložil S. L. povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 300 Kč (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 21. 2. 2012 se žalobkyně, S. L. a další osoby domáhali vůči žalované náhrady škod, které jim měly vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně vydaného Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 18. 12. 2002, č. j. -224, a to v souvislosti se spácháním trestného činu soudcem, který toto usnesení vydal. Rozsudkem okresního soudu ze dne 6. 12. 2023, č. j. -574, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. -603, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a to u žalobkyně z důvodu neexistence nezákonného rozhodnutí a u ostatních osob na straně žalující z důvodu absence jejich aktivní věcné legitimace k uplatňování takového nároku. Usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2025, č. j. , 163/2025-840, pak byla povolena obnova řízení ve vztahu k žalobkyni, ve vztahu k ostatním osobám na straně žalující však byl návrh na obnovu řízení zamítnut, resp. bylo potvrzeno zamítnutí tohoto návrhu soudem prvního stupně. Podáním ze dne 22. 8. 2025 oznámil S. L. svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně z důvodu svého zájmu na výsledku řízení, který dovozoval z toho, že je akcionář žalobkyně, v původním řízení vystupoval jako další žalobce, ale obnova řízení vůči němu povolena nebyla, a také se účastnil řízení ohledně žaloby pro zmatečnost, která vyústila ve zrušení nezákonného rozhodnutí, jež tvoří v posuzované věci odpovědnostní titul.U jednání dne 27. 8. 2025 pak žalovaná s jeho vstupem do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně vyjádřila nesouhlas.

4. Usnesení odvolacího soudu napadl S. L. (dále jen „dovolatel“) včasným dovoláním, a to v obou jeho výrocích. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl pro nepřípustnost.

5. Dovolání není přípustné proti výroku II usnesení odvolacího soudu, a to podle , neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se dovolatel řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání v tomto rozsahu, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

6. Ohledně dovolání proti výroku I usnesení odvolacího soudu se pak Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností dle

7. Dovolatel nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu (a před ním i soudu prvního stupně) o tom, že nemá na výsledku řízení právní zájem a považoval tento závěr za příliš formální, a tedy rozporný s v části IV dovolání citovanou judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu (v části I dovolání sice dovolatel uvedl jako důvod přípustnosti dovolání, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, tento důvod však již v dovolání nijak nerozvedl a z části IV je zřejmé, že přípustnost dovolání spatřuje v odchýlení se od zde uvedené judikatury). Tato námitka však přípustnost dovolání dle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího ani Ústavního soudu neodchýlil, pokud akcentoval, že dovolatel neuvedl, jak se rozhodnutí ve věci má konkrétně dotknout jeho právního postavení a jak by jím případně mohlo být zabráněno dalšímu řízení, v němž by vystupoval již jako účastník řízení. Dále odvolací soud zdůraznil, že žaloba dovolatele (jenž svůj nárok odvozoval ze svého postavení akcionáře žalobkyně) byla pravomocně zamítnuta z důvodu nedostatku jeho aktivní věcné legitimace, neboť obchodní společnost jako samostatná právnická osoba má svůj vlastní majetek, odlišný od majetku svých akcionářů, kteří tak nejsou přímo poškozenými osobami ani v případech, kdy je na úkor majetku obchodní společnosti páchána trestná činnost, poněvadž ačkoliv se skutečná škoda způsobená korporaci projeví i snížením hodnoty jejich podílu v ní, jedná se o tzv. reflexní škodu, jejíž existence je závislá na existenci škody na majetku korporace, a jakmile je tato nahrazena, je odstraněna i škoda způsobená akcionářům v důsledku snížení hodnoty jejich podílu. Odvolací soud tudíž vyšel ze závěru, že dovolatel vlastní nárok vůči žalované nemá, což byl i důvod nepovolení obnovy řízení vůči němu. Současně odvolací soud odmítl jako důvod existence právního zájmu na výsledku řízení i účast dovolatele v řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení o prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně, které vedlo k jeho zrušení, neboť i když s ním soud jako s účastníkem řízení jednal, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, č. j. -315, plyne, že účastníkem tohoto řízení být neměl. Odvolací soud se tedy v první řadě řádně vypořádal se všemi důvody, na nichž svůj právní zájem na výsledku řízení dovolatel stavěl včetně jeho účasti v původní fázi řízení i v řízení o žalobě pro zmatečnost. Současně se v souladu s ustálenou judikaturou (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. , či ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod č. 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zabýval tím, zda má dovolatel právní (nikoliv jen morální, majetkový nebo jiný „neprávní“) zájem na výsledku sporu, který se projeví vítězstvím účastníka, k němuž přistoupil, jenž posoudil dle konkrétních okolností dané věci, a uzavřel, že tomu tak není.

8. Vychází-li dovolatel v posuzované věci z toho, že jeho právní zájem na úspěchu žalobkyně ve sporu vyplývá z jeho postavení akcionáře žalobkyně a bývalého účastníka tohoto řízení, příp. i řízení o žalobě pro zmatečnost, které vedlo ke zrušení rozhodnutí, z něhož nyní žalobkyně odvozuje vznik svého nároku, přehlíží závěry výše citované ustálené rozhodovací praxe, podle nichž pouhý morální, majetkový nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje. Z výše uvedeného nijak nevyplývá, že by rozhodnutím ve věci mělo být jakkoliv dotčeno právní postavení dovolatele, což neplyne ani z možné existence tzv. reflexní škody na jeho straně, neboť z výše uvedených závěrů odvolacího soudu je zřejmé, že pokud žalobkyně nárok na náhradu škody má a v řízení uspěje, bude nahrazením této škody reflexní škoda dovolatele odstraněna, a v případě zamítnutí žaloby žalobkyně to bude jen potvrzením neexistence jakéhokoliv reflexního nároku dovolatele. Řečeno jinak, výsledkem soudního řízení nebude zasaženo do práv a povinností dovolatele, na čemž nemůže nic změnit ani ničím neodůvodněná proklamace dovolatele, že se závěry soudů o nedostatku jeho aktivní věcné legitimace k uplatňování nároku na náhradu škody nesouhlasí. Svým právním závěrem se pak odvolací soud neodchýlil ani od dovolatelem odkazových nálezů Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. , a ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. , neboť při posuzování otázky právního zájmu na výsledku sporu nijak formálně nepostupoval. Navíc obě tato rozhodnutí při svém závěru o nutnosti posuzování právního zájmu i z hlediska hodnotového, resp. přirozenoprávního, vyšla ze zcela výjimečných skutkových a právních okolností daných věcí, které v posuzovaném případě přítomny nejsou. Pokud pak jde o odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2023, č. j. -209, tak žádné takové rozhodnutí neexistuje.

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první ve spojení s a a zavázal S. L., jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ]. Ve vztahu mezi S. L. a žalobkyní pak bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, neboť žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevynikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 3. 3. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová

předsedkyně senátu