Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2872/2025

26 Cdo 2872/2025-300

USNESENÍ

Š. J.

1. Š. J.

, zastoupené Mgr. Martinem Kostrhounem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, a

2. L. J.

,

o určení neplatnosti darovací smlouvy a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 6. 2025, č. j. -254, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. -254, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) ze dne 6. 11. 2024, č. j. -182, ve výrocích II a III, jimiž určil, že dům č. p. XY stojící na pozemku p. č. XY v k. ú. XY není součástí pozemku p. č. XY a je samostatnou věcí ve společném jmění žalobce a 2. žalované a že 2. žalovaná je vlastníkem pozemků p. č. XY a XY v k. ú. XY (dále též jen „Dům“, „Pozemky“, „předmětné nemovitosti“), a dále jej změnil ve výroku IV (ve spojení s výroky I, II, III a IV usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 12. 2024, č. j. -195) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

2. Dovolání 1. žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle (ve spojení s ) , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), odmítl.

3. Odvolací soud založil svůj závěr o nenaplnění podmínek věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“, popř. „ “), současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Jednak uzavřel, že neurčitý právní pojem „po všech stránkách obdobné bydlení“ soud prvního stupně vyložil a posoudil správně, když nehodnotil pouze faktickou stránku nového bydlení, ale i jeho stránku právní, tj. i to, zda nové bydlení pro žalobce představuje stejný právní titul, jaký měl dosud, ztotožnil se s jeho závěrem, že tomu tak nebylo, neboť žalobce měl Dům ve společném jmění s 2. žalovanou a po uzavření darovací smlouvy ze dne 26. 4. 2021 již jeho vlastníkem nebyl a oproti 2. žalované ani neměl zřízeno věcné břemeno jeho doživotního užívání. Zároveň dospěl k závěru, že zakazuje nejenom jednání, která znemožňují bydlení, ale i jednání, která ho pouze ohrožují, a právem (věcným či závazkovým) neslučitelným s bydlením manželů nebo rodiny je zejména užívací právo k bytu, domu nebo jeho části. Měla-li 1. žalovaná podle darovací smlouvy právo předmětné nemovitosti rovněž užívat, bylo bydlení (zajištění bydlení) žalobce v nich ohroženo, a již jen proto nemůže být s jeho dosavadním bydlením obdobné ani fakticky.

4. Druhý závěr – tedy, že zajištěné bydlení není bydlením obdobným ani fakticky, nebyl dovoláním vůbec napaden a nestačí, že dovolatelka napadla správnost dalšího právního názoru (že musí být zajištěno bydlení na základě obdobného právního titulu).

5. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ), není dovolání (jako celek) ve smyslu přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. , a judikaturu v nich citovanou).

6. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. větu první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

7. Jen pro úplnost lze dodat, že dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek. Nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Ostatně skutková zjištění nevykazují žádný významný nesoulad, odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil.

8. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je také zjevné, že právu druhého manžela dovolat se podle § 747 odst. 2 o. z. neplatnosti právního jednání nemůže bránit okolnost, že v katastru nemovitostí je nemovitost zapsána jako výlučné vlastnictví jednoho z manželů, přestože ve skutečnosti je ve společném jmění manželů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ). Ostatně byl-li Dům ve společném jmění žalobce a 2. žalované, měli podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech, které nelze považovat za běžné, jednat manželé společně nebo jeden se souhlasem druhého a nebyl-li takový souhlas udělen, má druhý manžel možnost dovolat se neplatnosti takového jednání (§ 714 odst. 2 o. z.). Podle skutkových zjištění (které dovolacímu přezkumu nepodléhají) žalobce souhlas s uzavřením darovací smlouvy nedal, měl proto právo dovolat se neplatnosti tohoto jednání bez dalšího.

9. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelkou napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 3. 2026

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu