Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1337/2025

-380

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně MERCIA spol. s r.o., se sídlem v Chrudimi, Dašická 1228, IČO 00580414, zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 2034/18a, proti žalované Lokrum s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Vítkova 631/7a, IČO 11637595, zastoupené Mgr. Tadeášem Vraspírem, advokátem se sídlem v Litomyšli, Zámecká 7, o 309.541,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. -338, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 12. 2. 2025, č. j. -338, v části, v níž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 20. 8. 2024, č. j. -304 (předcházející rozsudek ze dne 26. 4. 2023, č. j. -15, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. -145), tak, že žalobu co do částky 173.069,79 Kč s úroky z prodlení zamítl.

2. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), neboť není podle přípustné, protože otázku (kterou vymezila dovolatelka v dovolání) stanovení výše bezdůvodného obohacení užíváním zastavěného pozemku posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

3. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo na úkor vlastníka pozemku, nelze odhlédnout od skutečnosti, že pozemek je zastavěn stavbou jiného vlastníka. Tím by se navozoval stav, který neodpovídá skutečnosti, přičemž výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání takové věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. ).

4. Výsledné ocenění vzniklého bezdůvodného obohacení se v jednotlivých případech různí v závislosti na individuálních skutkových okolnostech sporu jako jsou lokalita, rozsah, charakter zástavby a podobně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. včetně judikatury v něm uvedené); případné snížení určené částky pak musí být v konkrétním případě výsledkem individuálních zjištění, jež se budou v každé kauze lišit v závislosti na skutkových reáliích té které věci.

5. Při posuzování výše bezdůvodného obohacení vzniklého protiprávním užitím cizí hodnoty (v důsledku bezesmluvního užití cizích zastavěných pozemků) vycházel odvolací soud z obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v daném místě a čase zjištěného pomocí znaleckého dokazování; zohlednil zastavěnost pozemku stavbou v cizím vlastnictví při současném použití odpovídající srážky ze simulovaného nájemného.

6. Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o míře snížení určené částky (pro zastavěnost pozemku stavbou jiného vlastníka o 50 %) také prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně znaleckého posudku) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Ostatně skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily.

7. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda soud měl nárok dovolatelky posoudit nejen z titulu bezdůvodného obohacení, ale i jako náhradu škody.

8. Podle ustálené soudní praxe žalobce sice nemá povinnost svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán, musí však vymezit předmět řízení, platí, že soud je vázán žalobou. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok. Rozhodujícími skutečnostmi se přitom (ve smyslu věty druhé ) rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. a judikaturu tam uvedenou). Umožňuje-li tedy zjištěný skutkový stav přiznat žalobci plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobce tohoto plnění dožadoval z jiného právního důvodu, než ze kterého mu skutečně náleží.

9. V předmětné věci odvolací soud přihlédl ke skutkovým tvrzením uplatněným v žalobě, i k následnému dokazování a skutkovým závěrům učiněným v řízení před soudem prvního stupně a požadované plnění náležitě právně posoudil. Zjištěný (a tvrzený) skutkový stav neumožňoval přiznat dovolatelce (část) požadovaného plnění z jiného právního důvodu, jehož se ostatně domáhala až v reakci na vypracovaný znalecký posudek, s nímž nesouhlasila.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 2. 2026

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu