Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 339/2025-75

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 179 014 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru Anonymizováno- Anonymizováno č.hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, jelikož žalovaný ani přes tuto výzvu dluh neuhradil, odstoupila žalobkyně od smlouvy v souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy. Pohledávku považuje splatnou ke dni datum. Žalovaný nárok sestává z jistiny ve výši částka, smluvních poplatků ve výši částka a smluvního úroku z jistiny ve výši částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. K poučení soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem čerpal na úvěr částku částka a celkem doposud uhradil částka. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu č. hodnota (podpis žalovaného ke dni datum) na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr částka, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši částka, a to za účelem nákupu osobního automobilu Volkswagen Sharan (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, všeobecných podmínek a sazebníku, formuláře pro standardní informace a protokolu o převzetí vozidla). Úvěr žalovaný čerpal dne datum ve výši částka (z oznámení o odchozí platbě – potvrzení o načerpání úvěru). Jelikož žalovaný přestal svůj závazek splácet a dlužné splátky neuhradil ani po opakovaných upomínkách žalobkyně (z upomínek žalobkyně), odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne datum a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky částka (z odstoupení od smlouvy ze dne datum, vč. podacího archu). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku, na níž žalovaný nereagoval (z předžalobní upomínky a podacího archu). Žalovaný uhradil na úvěr částku částka (z rozpisu splátek a úhrad).

4. Jelikož žalobkyně v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak ke svým tvrzením neoznačila žádné důkazy, poučil ji soud podle , 3 , , aby tato svá tvrzení doplnila a prokázala. Na základě důkazů, které žalobkyně soudu v návaznosti na jeho poučení předložila, soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila registry Anonymizováno a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, konstatovala příjem žalovaného ve výši částka měsíčně. Pokud jde o splátky úvěrů, uvedla částku částka měsíčně, hypotéku/leasing částka měsíčně, bydlení částka měsíčně; dovodila, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činí částku částka, tudíž na úvěrovou splátku částka žalovanému zbývá dostatek finančních prostředků (ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, z výsledku posouzení úvěruschopnosti).

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ “).

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

1. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (k závěru o absolutní neplatnosti před novelizací srov. rozsudek SDEU č. 679/18 ve věci OPR-Finance), neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit.

12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

13. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. Anonymizováno; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k , zvláštní část - k ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

14. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta, ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je dovozována úvěruschopnost žalovaného, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. K uvedenému posouzení žalobkyně předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti a výsledek tohoto posouzení, z nichž vyplývá, že žalovanému měsíčně zůstává dostatek financí k úvěrovým splátkám. Není však zřejmé, na základě čeho došlo k získání a ověření údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Závěr o úvěruschopnosti žalovaného byl tak učiněn přinejmenším předčasně. Pro úplnost soud podotýká, že při údajnému příjmu žalovaného částka měsíčně a již existujícím jiném úvěrovém zatížení v rozsahu částky částka, se jeví jeho úvěruschopnost na první pohled přinejmenším pochybná.

15. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, kterou předložila ve svém podání ze dne datum, uvádí k ní soud, že se jedná veskrze o apel na individuální posuzování každého případu a odmítnutí paušalizovaných závěrů a postupů. V projednávané věci ovšem soud žádné zobecňující závěry neaplikoval, nýbrž posuzoval platnost smlouvy v konkrétní věci, v níž dlužník při sjednávání úvěru při deklarovaném příjmu částka (a již existujícím jiném závazku) převzal další úvěr, jehož měsíční splátka přesahuje polovinu jeho zbývajícího velmi nízkého příjmu. Soud sice reflektuje, že žalovaný velkou část úvěru splatil, uvedené ovšem samo o sobě nedokládá jeho úvěruschopnost, jelikož v mnohých obdobných případech dochází k tzv. vytloukání klínu klínem a dluhové pasti dlužníků. Bez dalších podkladů tedy nebylo možné učinit závěr o řádné zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, jak popsáno shora.

16. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru, která naplnila znaky spotřebitelského úvěru, absolutně neplatnou, je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., tj. částku, o níž se na úkor žalobkyně obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud na reálně čerpanou částku ve výši částka uhradil pouze částku částka, je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka. Ohledně této částky soud žalobě ve výroku I. vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu o. z. vyzvala žalovaného ke splnění předmětného dluhu (bezdůvodného obohacení) před tímto datem. K uvedenému soud doplňuje, že si je vědom existence odstoupení od smlouvy a toho, že tato byla prokazatelně žalovanému odeslána, jak vyplynulo z podacího archu. Soud má ovšem za to, že úrok z prodlení nelze účinně odvíjet od tohoto data, neboť v předmětné ě byl žalovaný vyzván k úhradě částky částka po zesplatnění úvěru; ve skutečnosti ovšem žalovaný žalobkyni dluží zcela odlišnou a mnohonásobně nižší částku na základě jiného právního titulu, čehož si žalobkyně již v době odeslání odstoupení od smlouvy musela být vědoma.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).