Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 199/2025-118

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 41 909,48 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31 243,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 20. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 10 666,06 Kč, úroku ve výši 5 309,67 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 41 909,48 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 41 909,48 Kč od 1. 10. 2023 do 19. 9. 2025, úroku z prodlení z částky 10 666,06 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 31 243,42 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení co do jeho výše 3,5 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31 243,42 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 20. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 10 666,06 Kč, úroku ve výši 5 309,67 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 41 909,48 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 41 909,48 Kč od 1. 10. 2023 do 19. 9. 2025, úroku z prodlení z částky 10 666,06 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 31 243,42 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení co do jeho výše 3,5 % ročně, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 12. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 41 909,48 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba se žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše limitu 50 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytované peněžní prostředky splácet a zaplatit společnosti úrok ve výši 22,68 % ročně v minimální splátce ve výši 5 % dlužné částky, nejméně 500 Kč měsíčně. Tuto svou povinnost žalovaný porušil, proto společnost úvěr ke dni 30. 9. 2023 zesplatnila. Žalobou uplatněná pohledávka byla dne 1. 11. 2024 postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota) soud zjistil, že obsahuje elektronické podpisy a časová razítka ze dne 19. 10. 2021, přičemž od té doby nedošlo ke změně dokumentu, nicméně u žalovaného je uvedeno, že identita autora podpisu je neznámá. Dále soud ze scanu občanského průkazu zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. Z uvedeného a s ohledem na skutečnost, že žalovaný uzavření této smlouvy nezpochybnil, soud dospěl k závěru, že tuto smlouvu žalovaný uzavřel. Společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba (dále také jen „společnost“) se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 50 000 Kč s tím, že žalovaný bude poskytované peněžní prostředky splácet a zaplatí společnosti úrok ve výši 22,68 % ročně, a to v minimální měsíční splátce ve výši 5 % dlužné částky, nejméně 500 Kč. První čerpání ve výši 7 990 Kč mělo být provedeno formou úhrady zboží u obchodníka (Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba.) za 0% úrok. Ze všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek soud zjistil, že tyto obsahují zejména ujednání technického charakteru pro projednávaný případ nerozhodné a dále, mimo jiné, že společnost je oprávněna při porušení smlouvy od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pak obsahuje shrnutí základních parametrů poskytovaného úvěru.

4. Z dopisu ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného, že mu schválila žádost o Anonymizováno Anonymizováno, ze kterého může průběžně čerpat až 50 000 Kč a rovnou z něj byl zaplacen nákup na splátky u obchodníka.

5. Z předložené tabulky čerpání a splátek se podává, že žalovaný celkem na tuto smlouvu vyčerpal 70 328,79 Kč a zaplatil 39 085,37 Kč.

6. Z dopisu ze dne 28. 8. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že vzhledem k prodlení se splácením odstupuje od smlouvy a celý zůstatek úvěru ve výši 48 220 Kč se tak stává splatným ke dni 30. 9. 2023.

7. Z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023 a části seznamu převedeného portfolia, soud zjistil, že těmito listinami společnost převedla právnická osoba. portfolio včetně souboru pohledávek, tj. i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení.

8. Z y nazvané smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a dalších příloh soud zjistil, že touto právnická osoba. dne 23. 10. 2024 postoupila žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

9. Z dopisu ze dne 25. 11. 2024 pak soud zjistil, že jím právnická osoba. oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl odeslán žalovanému 25. 11. 2024.

10. Z dopisu ze dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 66 148,29 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 26. 3. 2025.

11. Z y nazvané protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od Anonymizováno Anonymizováno! Soud zjistil, že zde právnická osoba. uvádí, že v projednávaném případě společnost vycházela z příjmů žalovaného ve výši 42 000 Kč, výdajů ve výši 18 000 Kč a splátek předchozích úvěrů ve výši 2 077 Kč.

12. Pro níže vyložený právní názor pak soud nečinil žádná skutková zjištění ze sazebníku společnosti pro úvěry. Dále pak soud pro nadbytečnost nečinil žádná skutková zjištění ze všeobecných obchodních podmínek právnická osoba a ceníku právnická osoba, neboť k ukončení smluvního vztahu mělo dojít dříve, než portfolio právnická osoba převzala.

13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 19. 10. 2021 uzavřel se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše limitu 50 000 Kč s tím, že žalovaný bude poskytované peněžní prostředky splácet a zaplatí společnosti úrok ve výši 22,68 % ročně, a to v minimální měsíční splátce ve výši 5 % dlužné částky, nejméně 500 Kč. První čerpání ve výši 7 990 Kč mělo být provedeno formou úhrady zboží u obchodníka (Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba.) za 0% úrok. Tato žádost byla schválena, což bylo žalovanému oznámeno spolu s tím, že za něj společnost v rámci specifického čerpání zaplatila zboží u obchodníka. Žalovaný celkem na tuto smlouvu vyčerpal 70 328,79 Kč a zaplatil 39 085,37 Kč. Dopisem ze dne 28. 8. 2023 pak společnost od smlouvy odstoupila a následně převedla portfolio pohledávek (včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení) na právnická osoba., která pohledávku za žalovaným dále dne 23. 10. 2024 postoupila žalobkyni.

14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná, avšak z jiných než žalobkyní uváděných důvodů.

15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného společnost vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, tyto kontrolovala v interních a externích databázích. Společnost při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala příjmy a výdaje žalovaného s informacemi na základě historických dat z ČSÚ. Po provedení hodnocení žalovaného bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno a byly mu poskytnuty finanční prostředky s úvěrovým limitem až do 50 000 Kč. Kromě y nazvané protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od Hello bank!, který nadto nevytvořila původní věřitelka, ale až její právní nástupkyně, však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Soud tak nemohl ověřit ani uváděné příjmy žalovaného, ani jeho výdaje a dokonce ani informaci o splátkách předchozích úvěrů. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru je tak nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru za užití o. z.

21. V řízení však bylo prokázáno, že společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 70 328,79 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 39 085,37 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 31 243,42 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 18. 9. 2025, kdy mu byla dodána do datové schránky, následující den, tj. 19. 9. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 9. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 31 243,42 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o .z. jdoucích od 20. 9. 2025 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 10 666,06 Kč, úroku ve výši 5 309,67 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 41 909,48 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 41 909,48 Kč od 1. 10. 2023 do 19. 9. 2025, úroku z prodlení z částky 10 666,06 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 31 243,42 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení co do jeho výše 3,5 % ročně, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V projednávaném případě poměr úspěchu a neúspěchu odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.