Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 393/2025-103
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 118 864,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 819,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 108,20 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 819,01 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 47 283,53 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 106 690,54 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 871,53 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 073,89 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 529,65 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 032,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 032,60 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se, co do částky 729,44 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 5 762,04 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 762,04 Kč od 19. 2. 2025 do 27. 6. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 729,44 Kč 28. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 819,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 108,20 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 819,01 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 47 283,53 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 106 690,54 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 871,53 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 073,89 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 529,65 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 032,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 032,60 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žaloba se, co do částky 729,44 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 5 762,04 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 762,04 Kč od 19. 2. 2025 do 27. 6. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 729,44 Kč 28. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalované zaplacení částky 118 864,58 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Uplatnila dva nároky vůči žalované z titulu smluv uzavřených mezi účastníky. Zaprvé uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 21. 3. 2023 smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva č. hodnota“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované účelový úvěr ve výši 117 970 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 505 Kč. V důsledku porušení povinnosti žalované uhradit úvěr včas žalobkyně zesplatnila celou pohledávku a dne 30. 4. 2025 vyzvala žalovanou k okamžitému splacení dluhu se lhůtou do 18. 6. 2025. Žalovaná částku neuhradila. Žalovaná částka z titulu Smlouvy č. hodnota ve výši 113 102,54 Kč sestávala z jistiny úvěru ve výši 106 690,54 Kč a poplatků ve výši 6 412 Kč. Žalovaná na Smlouvu č. hodnota uhradila celkem 52 150,99 Kč. Zadruhé uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 19. 7. 2022 dodatek ke smlouvě o povoleném debetu (dále jen „Smlouva č. hodnota“), na jehož základě žalovaná mohla čerpat povolený debet do výše 4 000 Kč. Žalovaná přečerpala prostředky do nepovoleného debetu, který ke dni 25. 12. 2024 činil 4 627,98 Kč, a přes výzvu k úhradě nepovoleného debetu zůstala v prodlení. Žalobkyně odstoupila od smlouvy dne 29. 1. 2025, účet zrušila a konečný záporný zůstatek ve výši 5 762,04 Kč převedla na zvláštní účet pohledávek. Před uzavřením Smlouvy č. hodnota i Smlouvy č. hodnota žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované, a to z BRKI, NRKI, ISIR, evidence neplatných dokladů a evidence adres obecních úřadů. Dále vyhodnotila příjem žalované na základě čestného prohlášení, posoudila výdaje žalované, porovnala je s životním minimem a statistickými údaji ČSÚ. Úvěruschopnost byla dále ověřena skóringovým modelem, který zohlednil demografické údaje, typ zaměstnání, rodinný stav a bytové poměry.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely Smlouvu č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 117 970 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 505 Kč spolu s úrokem ve výši 20,30 % ročně a s poplatky. Účelem úvěru byla konsolidace dříve poskytnutých úvěrů žalované žalobkyní, a to úvěrů se zůstatkovou částkou ke splacení ve výši 85 714 Kč a 32 256 Kč. V rámci žádosti o úvěr žalovaná sdělila, že je svobodná, bydlí v nájmu, má příjem ze závislé činnosti ve výši 29 000 Kč, má jedno dítě do 10 let věku, má výdaje na bydlení 3 000 Kč, na pojištění 0 Kč, na spoření 460 Kč, ostatní výdaje včetně výživného 1 600 Kč. Má stávající dluhy u žalobkyně ve výši 118 006,48 Kč a u jiných poskytovatelů 0 Kč; výše měsíčních splátek je 3 581 Kč; výše možného přečerpání zůstatku na běžných účtech je 4 000 Kč (smlouva o úvěru č. hodnota).
6. Úvěr ve výši 117 970 Kč byl žalované poskytnut dne 21. 3. 2023 (historický výpis).
7. Své příjmy ve výši 29 000 Kč žalovaná doložila čestným prohlášením. Dle svého prohlášení měla žalovaná měsíční výdaje domácnosti ve výši 5 060 Kč, žalobkyně její výdaje spočetla na částku 17 883 Kč (návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení).
8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 7. 2022 Smlouvu č. hodnota, která byla dodatkem ke smlouvě o povoleném debetu reg. č. hodnota, č. účtu č. účtu. Na základě Smlouvy č. hodnota bylo žalované umožněno čerpat povolený debet do výše 4 000 Kč, výše RPSN činila 12,70 % (dodatek ke smlouvě o povoleném debetu).
9. V žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu (k původní smlouvě s výší povoleného debetu 3 000 Kč) žalovaná sdělila, že je svobodná, má příjem ze závislé činnosti ve výši 18 000 Kč a ostatní příjem 25 000 Kč, má jedno dítě do 10 let věku, má výdaje domácnosti vč. výdajů spojených s bydlením 10 000 Kč, ostatní výdaje vč. pojištění, spoření a výživného 1 600 Kč (žádost o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne 23. 3. 2022).
10. V žádosti o zvýšení povoleného nezajištěného debetu žalovaná sdělila, že je svobodná, má příjem ze závislé činnosti ve výši 22 000 Kč a ostatní příjem 35 000 Kč, má jedno dítě do 10 let věku, má výdaje domácnosti vč. výdajů spojených s bydlením 10 500 Kč, ostatní výdaje vč. pojištění, spoření a výživného 4 000 Kč (žádost o zvýšení povoleného nezajištěného debetu ze dne 19. 7. 2022).
11. Žalobkyně žalovanou lustrovala v registrech BRKI a NRKI, přičemž zjistila, že u ní bylo zjištěno porušení platební disciplíny v minulosti (žalobkyně k tomu uvedla, že se jedná o prodlení v bagatelní výši u již úspěšně ukončeného obchodu 3 roky před poskytnutím úvěru) (snímek obrazovky lustrace registru ze dne 23. 3. 2022 a 20. 3. 2023).
12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 9. 2023 smlouvu o vedení účtu, č. účtu č. účtu, s tím, že žalovaná byla nadále oprávněna používat debetní kartu která ji byla dříve poskytnuta (smlouva o vedení účtu).
13. Žalobkyně žalované dne 25. 12. 2024 sdělila, že na jejím účtu eviduje nepovolený debet a vyzvala ji k okamžité úhradě minimální částky k úhradě ve výši 1 127,98 Kč (výzva k vyrovnání nepovoleného debetu).
14. Žalobkyně dne 29. 1. 2025 odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, přičemž odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke dni doručení odstoupení (odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu).
15. Na účtu č. č. účtu byl k 17. 2. 2025 záporný zůstatek -5 762,04 Kč, přičemž na úrocích bylo uhrazeno 729,44 Kč (periodické výpisy z účtu).
16. Žalobkyně žalované dne 18. 2. 2025 sdělila, že k 18. 2. 2025 byl její účet č. č. účtu zrušen spolu s příslušnými navázanými produkty, neboť dne 13. 2. 2025 zanikla smlouva, na základě které byl účet veden. Dluh ve výši 5 762,04 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu (oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek).
17. Žalobkyně žalovanou dne 30. 4. 2025 vyzvala k zaplacení dlužné částky po splatnosti ze Smlouvy č. hodnota s upozorněním, že nebude-li částka zaplacena do 18. 6. 2025, stane se k tomuto dni splatná celá vyčerpaná jistina pohledávky (poslední výzva k zaplacení vč. vrácené poštovní zásilky).
18. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z obou smluv do 27. 6. 2025 (předžalobní výzva ze dne 20. 6. 2025 vč. podacího archu).
19. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.
20. Zaplacení zbylé dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
25. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
29. Po právní stránce soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byly uzavřeny smlouvy o úvěru, které jsou zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
30. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 ) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
31. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to jak ve vztahu ke Smlouvě č. hodnota, tak Smlouvě č. hodnota. Žalobkyně tvrdila, že provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smluv. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný.
32. Žalobkyně uvedla, že příjem žalované byl posouzen a vyhodnocen na základě čestného prohlášení žalované. Před uzavřením Smlouvy č. hodnota žalovaná deklarovala příjem ze závislé činnosti ve výši 29 000 Kč měsíčně, před uzavřením Smlouvy č. hodnota uvedla příjem ze závislé činnosti ve výši 22 000 Kč měsíčně a další příjem ve výši 35 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však tyto příjmy nijak neověřila a spolehla se výlučně na údaje uvedené žalovanou v čestném prohlášení; tvrzené příjmy nemá doloženy žádným podkladem (např. pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele či výpisy z účtu). Soud proto konstatuje, že pouhým vyplněním „čestného prohlášení“ ve formuláři žádosti žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit a ověřit příjem žalované.
33. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalované, žádným prokazatelným způsobem je neověřovala oproti doloženým podkladům. Žalobkyně tvrdila, že výdaje na bydlení uvedené žalovanou navýšila podle statistických údajů, k nimž připočetla částky odpovídající životnímu minimu, výdajům na pojištění a splátkám. Žalobkyně se tedy omezila toliko na výpočet výdajů žalované pomocí statistických údajů, avšak tyto sama blíže neověřovala oproti dokladům, nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit. Za situace, kdy žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, přičemž nájemné zpravidla představuje podstatnou část výdajů jednotlivce (popř. domácnosti), měla žalobkyně minimálně výdaje na bydlení řádně ověřit (např. prostřednictvím nájemní smlouvy či výpisů z účtu).
34. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
35. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnuté úvěry splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalované v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listin y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalované, zjištěna podrobně její osobní situace. Přitom, jak se podává z judikatury, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
36. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že Smlouvy č. hodnota a č. hodnota jsou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, neboť se žalobkyně vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobkyně tedy nedostála povinnostem daným § 84-89 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž způsobila neplatnost smluv.
37. Žalobkyně tak nemá právo na žádné smluvní úroky ani platby, které vycházejí z neplatných smluv. Žalovaná je povinna žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky v režimu bezdůvodného obohacení (dle § 2991 a násl. o. z.).
38. Na základě (neplatné) Smlouvy č. hodnota poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 117 970 Kč a žalovaná zaplatila částku 52 150,99 Kč, je tedy povinna zaplatit zbývající částku 65 819,01 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle výzvy, tj. od 28. 6. 2025, neboť splatnost bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy k plnění, přičemž od 28. 6. 2025 do 2. 7. 2025 byl kapitalizován částkou 108,20 Kč (výrok I.).
39. Na základě (neplatné) Smlouvy č. hodnota poskytla žalobkyně žalované možnost na svém běžném účtu přečerpat finanční prostředky do záporné výše, čímž jí poskytla úvěr ve výši 5 762,04 Kč. Vzhledem k tomu, že v této částce jsou započítány i úroky, na které žalobkyně z důvodu neplatnosti Smlouvy č. hodnota nemá nárok, soud tuto částku ponížil o výši úroků 729,44 Kč, a přiznal tedy žalobkyni částku 5 032,60 Kč. I z této částky soud přiznal zákonný úrok z prodlení, k odůvodnění viz přechozí bod tohoto rozsudku (výrok III.).
40. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výroky II. a IV.).
41. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 20. 1. 2026. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka 75 743,29 Kč a zamítnuta částka 70 498,71 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně tedy činí 51,79 % ku 48,21 %. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu žalobkyně a žalované je téměř shodný, rozhodl soud, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok V.).
42. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.