Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 54/2025-93
Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného (adresa úřadu)
o zaplacení Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do:
- částky částka
- smluvní pokuty částka
- zákonného úroku z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do datum,
- zákonného úroku z prodlení ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do:- částky , částka- smluvní pokuty , částka- zákonného úroku z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,- zákonného úroku z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne datum žalobu, ve které uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum distančně prostřednictvím webové stránky Anonymizováno smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru až do výše částka s možností postupného čerpání. Úvěr měl být splácen v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum. Konec kreditového rámce byl stanoven na datum. Součástí smlouvy byly standardní předsmluvní informace (SECCI), Všeobecné obchodní podmínky (VOP), předpis denních splátek a další dokumenty. Žalovaný byl s jejich obsahem seznámen, souhlasil s nimi a výslovně přijal i sankce za porušení smlouvy. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména § 86, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným, výpisů z registrů a dalších ověřovacích metod včetně služby Kontomatik. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum v částce částka. Žalovaný si sjednal volitelnou službu „Presto“ za poplatek částka. V důsledku prodlení se splácením byl úvěr vypovězen dne datum, přičemž žalovaný se dostal do prodlení dne datum. Žalobkyně požaduje, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku částka, která se skládá:
- z dlužné jistiny částka,
- poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka (podle čl. VII odst. 2 a č.l. VI smlouvy)
- poplatku za služby „Presto“ ve výši částka,
- smluvního úroku ve výši částka (podle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy ve výši 0,933 % denně),
- smluvní pokutu ve výši částka (podle čl. VIII odst. 1 Smlouvy ve výši Anonymizováno % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od datum do datum).
Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému na jeho účet částku až do výše částka. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila Anonymizováno %. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách společně s úrokovou sazbou Anonymizováno % denně (článek VI.) Poplatek za vyplacení tranše úvěru byl sjednán ve výši Anonymizováno % z čerpané částky. Poplatek za službu „Presto“, tj. expresní vyplacení, byl sjednán ve výši částka u každé tranše úvěru (článek VII, bod 4.5.). Smluvní pokuta v případě prodlení s úhradou dluhu byla sjednána ve výši Anonymizováno denně (článek VIII, bod 1). Součástí smlouvy strany učinily všeobecné obchodní podmínky (smlouva na č.l. 8, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 11, údaje o poskytovateli na č.l. 20). Žalobkyně měla k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 31). Žalobkyně zaslala dne datum částku částka na účet č. č. účtu, jehož majitelem a jediným disponentem je žalovaný (potvrzení o provedení transakce na č.l. 57 a informace o účtu na č.l. 58). Denní splátka byla stanovena na částka (předpis denních splátek na č.l. 36). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši částka, což i ověřila výpisem z účtu žalovaného, splácí půjčky ve výši částka měsíčně, bydlí v domácnosti společně s 1 pracující osobou a 1 nepracující osobou, náklady na bydlení činí částka měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti na č.l. 22, výpis příjmů z běžného účtu na č.l. 35 a na č.l. 69). V dubnu 2024 prosázel u společnosti Sazka částku ve výši minimálně částka, v květnu 2024 prosázel u společnosti Sazka částku ve výši minimálně částka. V srpnu 2024 prosázel u společnosti Fortuna částku minimálně ve výši částka, přičemž od téže společnosti obdržel částku částka. V říjnu 2024 žalovaný prosázel u společnosti Tipsport částku minimálně ve výši částka, přičemž od společnosti obdržel částku částkaAnonymizováno(viz výpis z běžného účtu na č.l. 69). Žalovanému byla zaslána dne datum na email výpověď smlouvy z důvodu prodlení s úhradou dluhu v délce 91 dnů (email na č.l. 44). Výzva k úhradě dluhu byla žalovanému zaslána dne datum (výzva na č.l. 45 a podací lístek na č.l. 46).
Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:
Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše částka se zákonným úrokem z prodlení. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů).
Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistila pouze čistý příjem ve výši částka, skutečnost, že splácí půjčky v celkové výši částka měsíčně, že bydlí v domácnosti s jednou pracující a jednou nepracující osobou, a že náklady na bydlení činí částka měsíčně, přičemž další informace nezjišťovala. Podle názoru soudu je povinností poskytovatele úvěru vždy ověřit příjem spotřebitele a zejména zjistit, jaké další úvěry spotřebitel má, protože právě tato informace je klíčová pro posouzení schopnosti splácet nový úvěr. Pokud ostatní tvrzené údaje odpovídají běžnému chodu věcí, není nutné, aby je poskytovatel úvěru vždy detailně ověřoval. V daném případě však nelze uzavřít, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost řádně ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož byť žalobkyně ověřila příjem žalovaného, nezjišťovala podrobněji podmínky stávajících úvěrů, ačkoli dle tvrzení žalovaného splátky úvěrů tvořily téměř polovinu jeho příjmu. Zároveň nezkoumala blíže náklady na bydlení v tvrzené výši částka, což zjevně neodpovídá dnešním cenám. Soud nevylučuje, že žalovaný může skutečně mít výdaje na bydlení jen v takto nízké výši, avšak bylo na žalobkyni, aby toto tvrzení ověřila a prokázala. V daném případě bylo navíc prokázáno, že žalovaný většinu svého příjmu utratí za sázení u společnosti Sazka, Tipsport či Fortuna. Takové jednání svědčí o ztrátě kontroly nad hospodařením, pronásledování ztrát a ignorování negativních důsledků, což jsou typické znaky patologického hráčství. Žalovaný nevytváří žádnou finanční rezervu, jeho příjem je okamžitě spotřebován, a v případě neočekávaných výdajů či ztráty příjmu je riziko platební neschopnosti okamžité. Tyto skutečnosti zásadně ovlivňují posouzení úvěruschopnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť prokazují, že žalovaný není schopen plnit své závazky. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla.
Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C-679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka). Žalobkyně má tak nárok pouze na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši částka.
Soud se dále zabýval otázkou, od kdy je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je neplatné ujednání i o splatnosti dluhu. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně tvrdila, že zaslala žalovanému email. Pouhé zaslání e-mailu, bez doložení jeho doručení, tuto jistotu neposkytuje. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala řádné zaslání výzvy ke dni datum. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se mohla dostat do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu žalovaného uvedenou ve smlouvě, a proto nese odpovědnost za přebírání (ale i za nepřebírání) zásilek na této adrese. Věřitel se tak doručením na tuto adresu zprostil své povinnosti zajistit, aby se výzva dostala do dispozice dlužníka, neboť doručoval na adresu, kterou žalovaný sám určil. Zásilka byla s ohledem na domněnku doby dojití podle § 573 o.z. doručena žalovanému dne datum. Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh uhradit do tří dnů od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne datum. Soud tedy přiznal zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena v souladu v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o. s. ř.
Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.