Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 260/2025-33

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované A, sídlem Adresa žalované A, jednající Jméno žalované A, organizační složka, IČO: IČO sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

pro zaplacení částky 500 euro s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 500 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 019 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 500 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 019 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že paní jméno FO, nar. datum, bytem adresa a pan jméno FO, nar. datum, bytem adresa (oba dále též jako cestující), si sjednali zajištění letecké dopravy z Prahy do Londýna (dle kódu IATA z PRG do LHR), pod číslem letu hodnota, přičemž tento let měl proběhnout dne datum. Odlet z Prahy byl naplánován na čas a přílet do Londýna na čas téhož dne. Tento let byl však zrušen. Do cílové destinace tak cestující dorazili se zpožděním převyšujícím 3 hodiny. V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady ES č. 261/2004 (dále jen Nařízení) má každý cestující nárok na náhradu škody za ztrátu času, s ohledem na délku trasy mezi PRG a LHW, která činí cca 1048 km, ve výši 250 EUR na osobu, celkem tedy 500 EUR. Žalobkyně uzavřela dne datum s cestujícími smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které vstoupila do práv cestujících. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní upomínku žalobkyně.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok neuznala. Jednak namítala, že ve věci bylo zpoždění způsobeno mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 Nařízení. Dále namítala, že nárok žalobkyně, pro případ, že by byl dán, je prekludován, neboť žalobkyně nedoručila žalované včas žádost o kompenzaci, tedy v zákonné lhůtě 6 měsíců od uskutečněné letu. K tomu dodala, že let se měl uskutečnit dne datum, poslední den 6- měsíční lhůty tak připadl na datum. Namítla, že ve vztahu k uplatnění práva na kompenzaci u žalované žaloba neobsahuje ani žádná skutková tvrzení. Shodně tak v žalobě absentují tvrzení k tomu, kdy a na základě čeho mělo u žalované nastat prodlení s uplatněním nároku.

3. Soud věc projednal, přičemž na základě shodných tvrzení účastníků, které vzal za svá skutková zjištění ( ), a provedeného dokazování, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi účastníky v zásadě nebylo sporu o tom, že paní právnická osoba a pan jméno FO měli sjednáno zajištění letecké dopravy z Prahy do Londýna letem zajišťovaným žalovanou, číslo letu hodnota, a že tento let měl proběhnout dne datum, ale byl zrušen. Tato skutková zjištění jsou ostatně prokázána i z e-mailového potvrzení rezervace letu z datum a z výpisu portálu Flightstats pro uvedený let.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 5. 2024 soud zjistil, že nárok na kompenzaci dle Nařízení byl postoupen ze shora jmenovaných cestujících na žalobkyni.

6. Z přípisu ze dne 21. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně sepsala u uvedeného data adresovanou žalované, v níž uplatnila nárok cestujících. Žalobkyně však nepředložila důkaz ohledně odeslání této y.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2025 a doručenky datové zprávy ze dne 21. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně nárok cestujících na kompenzaci uplatnila u žalované prokazatelně až dne 21. 8. 2025.

8. Mezi účastníky bylo sporné toliko to, kdy byl nárok na kompenzaci dle Nařízení žalobkyní uplatněn u žalované, a zda ve věci bylo zrušení letu způsobeno mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 Nařízení.

9. Na jednání dne datum proto soud s ohledem na procesní obranu žalované poučil žalobkyni podle a 3 o tom, aby doplnila tvrzení, kdy a jakou formou došlo k uplatnění nároku na kompenzaci dle Nařízení za oba cestující u žalované, a aby k doplněným tvrzením označila důkazy, a současně žalobkyni poučil o následcích nesplnění výzvy, tedy o neunesení procesních břemen a možném neúspěchu ve věci samé. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů byla žalobkyni poskytnuta lhůta 14 dnů od data konání jednání a současně bylo účastníkům dáno poučení o koncentraci řízení ve smyslu ust.

10. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 3. 12. 2025 (č.l. 22). V této výzvě však ve smyslu procesního poučení neuvádí (netvrdí), kdy byl nárok na kompenzaci dle Nařízení u žalované uplatněn. Pouze obecně uvedla, že pro uplatnění nároku využila systém leteckého přepravce, tedy žalované, který nezasílá potvrzení o uplatnění nároku, a proto není schopna tuto skutečnost doložit, požádala soud, aby vyzval žalovanou, aby důkazy k uplatnění nároku žalobkyně u žalované předložila sama žalovaná.

11. Podle platí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, a dále jsou účastníci řízení povinni plnit důkazní povinnost ( ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

12. Shora uvedené povinnosti však žalobkyně nesplnila, když ani k procesnímu poučení soudu ve smyslu ust. a 3 poskytnutému při jednání soudu dne datum nedoplnila následně v poskytnuté koncentrační lhůtě tvrzení o tom (netvrdila), kdy nárok na kompenzaci dle Nařízení uplatnila u žalované (dříve než formou předžalobní výzvy). V smyslu poučení pak nesplnila ani důkazní povinnost, kdy pouze uvedla, že nárok uplatnila prostřednictvím systému žalované, který však nezasílá potvrzení o uplatnění nároku. Za první prokazatelné uplatnění nároku tak soud může považovat až zaslání předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2025, doručené do datové schránky žalované dne 21. 8. 2025.

13. K uvedenému soud podotýká, že primární povinností účastníka řízení (žalobkyně) je tvrdit pro věc právně významné skutečnosti, jde o primární procesní povinnost. Sekundárně jsou pak účastníci řízení povinni tvrzené skutečnosti prokazovat. Pokud tyto procesní povinnosti (tvrzení a důkazní) účastník řízení neplní, a to ani po odpovídající výzvě (poučení) soudu, nemůže být procesně úspěšný pro neunesení procesních břemen (tvrzení a důkazního), jako tomu bylo v právě projednávané věci.

14. Žalobkyně totiž ani v žalobě, ani po procesním poučení soudem, netvrdila, kdy (v jaký konkrétní den) byl nárok na kompenzaci u žalované uplatněn, popř. že byl nárok uplatněn včas, tedy ve lhůtě 6 měsíců od konání letu.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Co se týče pravomoci nadepsaného soudu ve věci rozhodnout, soud odkazuje na článek 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 63 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudního rozhodnutí v občanských a obchodních věcech s tím, že sídlo žalované se nachází v obvodu zdejšího soudu.

17. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

18. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení.

19. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

20. V rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C-139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, tento soud v bodě 33 odůvodnění uzavřel, že : „…. musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“

21. V odborné literatuře panuje shoda na tom, že znění § 2553 odst. 3 o. z. („není-li právo z přepravní smlouvy uplatněno v uvedené lhůtě, zaniká“) je třeba interpretovat v souladu s o. z. tak, že právo na náhradu škody neprekluduje, nýbrž se promlčuje (Sedláček, P. Komentář k . In: Hulmák, M. a kol. VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( –3014). Praha: C. H. Beck, 2014, s. 993, marg. č. 10-12. nebo Hrádek, J. Komentář k . In: Hrádek, J. Smlouvy o přepravě v . Praha: C. H. Beck, 2017, s. 46–47, marg. č. 195). Ostatně tento výklad je pro spotřebitele (i žalobkyni) příznivější, neboť prekluzí nastává zánik práva přímo ze zákona, zatímco k promlčení nároku může soud přihlédnout jen k námitce účastníka.

22. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:

250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;

400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;

600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

23. V poměrech projednávané věci lze s ohledem na shora uvedené uzavřít, že pro to, aby uplatněný nárok bylo možné žalobkyni přiznat, byla žalobkyně, s ohledem na procesní obranu žalované spočívající v námitce neuplatnění nároku na kompenzaci ve lhůtě 6 měsíců od data konání letu (tuto námitku žalované soud posoudil po právní stránce jako námitku promlčení), primárně povinna tvrdit, kdy nárok na kompenzaci podle čl. 7 Nařízení uplatnila, a že tomu bylo ve lhůtě 6 měsíců od uskutečnění letu. Takové tvrzení však žalovaná nevznesla, a to ani k procesnímu poučení soudu, což mělo za následek, že neunesla břemeno tvrzení ohledně právně významné skutečnosti pro posouzení jejího nároku. Již to samo o sobě muselo nutně vést k zamítnutí žaloby, neboť soud nemá za prokázáno, že nárok na kompenzaci podle čl. 7 Nařízení byl uplatněn ve lhůtě dle § 2553 odst. 1 a 3 o.z. Za první prokazatelné uplatnění nároku lze považovat totiž až předžalobní výzvu, která byla zaslána do datové schránky žalované až dne 21. 8. 2025, tedy po uplynutí zákonné 6-měsíční lhůty. V takovém případě právo na kompenzaci dle čl. 7 Nařízení žalobkyni přiznat nelze, když žalovaná se pozdního uplatnění nároku (promlčení) důvodně dovolala.

24. V poměrech projednávané věci soud přihlížel i k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou zabývající se obchodováním s nároky cestujících na kompenzaci dle Nařízení, je tedy v daném oboru profesionálem, dále k tomu, že uplatňování nároku za cestující vyřizovala od samého počátku a k tomu, že pohledávku z titulu nároku na kompenzaci dle Nařízení si na sebe nechala smlouvou o postoupení pohledávek postoupit ještě v době, kdy lhůta 6-ti měsíců k uplatnění nároku ještě neuplynula.

25. Pro úplnost pak soud uvádí, že pokud se žalobkyně dovolávala toho, aby soud uložil žalované předložit důkazy k tomu, kdy byl žalobkyní nárok uplatněn u žalované, takový požadavek žalobkyně nebyl důvodný. Soud zásadně nemůže účastníky řízení nutit k tomu, aby předkládali důkazy k vyvrácení své procesní obrany. Žalobkyně, jako profesionál v oboru, ostatně měla možnosti, jak nárok prokazatelně uplatnit u žalované a o takovém uplatnění si obstarat důkazy (např. uplatněním nároku prostřednictvím datové schránky), jak ostatně učinila v případě zaslání předžalobní výzvy.

26. S ohledem na závěr soudu o promlčení nároku pak bylo bezpředmětné zabývat se otázkou existence mimořádné okolnosti vylučující odpovědnost leteckého přepravce, když v tomto směru ani žalovaná nevznesla po poučení soudem konkrétní skutková tvrzení a důkazní návrhy.

27. Ze všech shora rozvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je promlčen, a proto žalobu žalobkyně zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 019 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 EUR (přepočteno kurzem ČNB střed ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů právní služby) sestávající z částky 1 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t. ze dne 22. 11. 2025, z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle a. t. ze dne 22. 11. 2025, z částky 1 620 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 24. 11. 2025 a z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ) dle a. t. ze dne 11. 1. 2026 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 280 Kč ve výši 1 738,80 Kč.

29. Lhůtu k plnění soud stanovil podle , místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.