Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Afs 15/2026 - 13

- 14

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Yellow Dragon Enterprise LLC, 1095 Sugar View Drive, Suite 500, Sheridan, Wyoming, Spojené státy americké, zastoupené advokátkou JUDr. Kateřinou Tomkovou, Biskoupky 33, Ivančice, proti žalovanému: Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Tolstého 2, Jihlava, proti rozhodnutí ze dne 6. 3. 2025, čj. 266823/25/290080544712030, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2026, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Finanční úřad pro Kraj Vysočina (územní pracoviště ve Žďáru nad Sázavou) zřídil zástavní právo k nemovitostem, které později – v listopadu 2024 – nabyla do svého vlastnictví žalobkyně. Ta se následně domáhala výmazu tohoto zástavního práva. V únoru 2025 podala podnět na ochranu před nečinností, který finanční úřad posoudil jako námitku proti úkonu správce daně při placení daní; tu pak rozhodnutím z března 2025 zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Brně, ve které mj. namítala uplynutí prekluzivní lhůty pro placení daně u zajištěných nedoplatků. Finanční úřad ve vyjádření k žalobě (tj. v září 2025) trval na tom, že nedoplatky ještě nebyly prekludovány; prekluze měla nastat až v prosinci 2025. Následně – v lednu 2026 – soudu sdělil, že prekluze nastala. Proto vydal Potvrzení o zániku zástavního práva, které zaslal jak zástupkyni žalobkyně, tak soudu. Nato žalobkyně soudu sdělila, že „nehodlá pokračovat v podané žalobě“, neboť byla žalovaným finančním úřadem uspokojena. Žádala současně o náhradu nákladů řízení.

Krajský soud ovšem dospěl k závěru, že v tomto případě nejde o uspokojení ve smyslu Potvrzení o zániku zástavního práva nevydal finanční úřad proto, že by přehodnotil své původní právní závěry, ale proto, že následně uplynula prekluzivní lhůta pro placení daně. S odůvodněním běhu lhůty podle vyjádření k žalobě se krajský soud plně ztotožnil. Podmínky pro zastavení řízení pro uspokojení [ , resp. ] tedy nebyly splněny, a nebyly tak splněny ani podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle věty druhé Z podání žalobkyně ovšem bylo zřejmé, že žalobu bere zpět, a proto krajský soud zastavil řízení pro zpětvzetí [ ] a rozhodl podle věty první tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti usnesení krajského soudu se žalobkyně (stěžovatelka) brání kasační stížností. Trvá na tom, že byla uspokojena ve smyslu , a měla jí tak být přiznána náhrada nákladů řízení.

Kasační stížnost je nepřípustná.

Podle platí, že nepřípustná je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Vždy je tak třeba napadnout i jiný výrok (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. , č. 2116/2010 Sb. NSS). Současně platí, že vymezení rozsahu, v jakém stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu, je jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti ( ) a NSS je vymezeným rozsahem vázán ( ).

Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně – a to dvakrát – uvádí, že kasační stížnost podává proti výroku II, tj. nákladovému výroku. Také v petitu se domáhá jen zrušení výroku II (a toho, aby NSS sám rozhodl, že je finanční úřad povinen nahradit jí náklady řízení před krajským soudem včetně nevrácené části soudního poplatku). Napadá tak jen výrok o nákladech řízení, což činí její kasační stížnost nepřípustnou podle

K tomu lze dodat, že i kdyby soud nedbal takto zřetelně vyjádřené stěžovatelčiny vůle a hledal by v textu kasační stížnosti případně i nějaké námitky proti samotnému zastavení řízení pro zpětvzetí, nenašel by je. Stěžovatelka totiž jen cituje část komentáře k a nepřináší žádné argumenty proti závěru krajského soudu (tedy proti tomu, že nejde o uspokojení, protože zástavní právo zaniklo po podání žaloby ze zákona). Kasační stížnost by tedy tak jako tak nemohla být projednána.

Protože byla kasační stížnost odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. března 2026

Michaela Bejčková

předsedkyně senátu