Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 25/2026 - 256

- 257

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: L. N., zast. Mgr. Ondřejem Kolomazníkem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 1281, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/10800-924/5, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o námitce podjatosti,

takto:

Soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Martin Kopa, Ph.D. není v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení dvou rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/10800-924/5 a č. j. MPSV-2024/10800-924/6. Usnesením ze dne 7. 3. 2025, č. j. -88, krajský soud odmítl žalobu jak ve vztahu k prvnímu rozhodnutí – výrok I., tak ve vztahu k druhému rozhodnutí – výrok II.

[2] Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2026, č. j. -56, zrušil shora uvedené usnesení ve výroku I., tj. ve vztahu k rozhodnutí č. j. MPSV-2024/10800-924/5, kterým žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí o jeho návrhu na změnu výše příspěvku na péči, a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení krajskému soudu; kasační soud shledal výrok I. nezákonným, neboť krajský soud jím odmítl žalobu z důvodu zjevného zneužití práva, aniž zohlednil i jiná kritéria než intenzitu žalobcova vulgárního vyjadřování. Ve zbytku Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

[3] Po vrácení věci Krajský soud v Brně pokračoval v řízení – přípisem ze dne 11. 2. 2026, jednak vyzval žalobce, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání, jednak žalobce poučil o složení soudu a o možnosti namítat podjatost s tím, že v souladu s aktuálním rozvrhem práce věc projedná a rozhodne samosoudce JUDr. Martin Kopa, Ph.D. Následně žalobce přípisem ze dne 18. 2. 2026 (doručeným krajskému soudu dne 26. 2. 2026) vznesl námitku podjatosti vůči jmenovanému soudci; ten uvedl, že se necítí být podjatý, nemá žádný poměr k žalobci či žalovanému ani k projednávané věci. Jakkoli podání žalobce obsahuje některé hrubé výrazy a nepodložená nařčení či fabulace, nelze konstatovat, že by se nejednalo o vážně míněný návrh směřující k ochraně jeho práv bez bližší vazby na projednávanou věc [viz např. bod 2) upozorňující na zmíněný přípis krajského soudu ze dne 11. 2. 2026 nebo bod 3), dle něhož jsou hledány důvody, jak zabránit věcnému projednání podané žaloby]. Nejvyšší správní soud proto podání vyhodnotil jako námitku podjatosti, kterou ovšem neshledal důvodnou.

[4] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z uvedených důvodů představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. -16, ze dne 18. 2. 2010, č. j. -91, ze dne 17. 6. 2015, Nao 135/2015-59, ze dne 13. 12. 2018, č. j. -83, nebo ze dne 28. 5. 2020, č. j. -55).

[6] Žalobce v posuzované věci neuvedl žádný konkrétní závažný důvod spočívající ve vztahu soudce k projednávané věci či jejím účastníkům, pro který by bylo možné dovozovat jeho podjatost. Takové skutečnosti nevyplývají ani z vyjádření soudce samotného nebo z předloženého spisu. Z obsahu podání žalobce je možné dovodit, že žalobce svoji námitku podjatosti založil na důvodech, které spočívají v dosavadním postupu rozhodujícího samosoudce v řízení o žalobě, resp. jeho údajné trestné činnosti, z níž ho žalobce poněkud chaoticky a nepodloženě osočuje.

[7] Nejvyšší správní soud k tomu poukazuje na shora citovaný s tím, že důvodem podjatosti nemůže být předešlá rozhodovací činnost dotyčného soudce a v dané věci ani nijak neopodstatněné nebo smyšlené osočování jeho osoby (srov. shodně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2025, č. j. -38, vydané v obdobné věci žalobce vedené u krajského soudu pod sp. zn. ). Neexistují objektivní okolnosti, které by mohly vést k legitimním pochybnostem o tom, že rozhodující samosoudce má určitý, nikoliv nezaujatý vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Lze proto konstatovat, že soudce JUDr. Martin Kopa, Ph.D. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené krajským soudem pod sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. března 2026

JUDr. Viktor Kučera

předseda senátu