Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
4 Azs 13/2026 - 51.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Azs 13/2026 - 51
[13] Již výše zmíněná pasivita stěžovatele ve správním řízení ohledně tvrzení skutečností týkajících se jeho soukromého a rodinného života je klíčová i pro posouzení povinnosti správního orgánu zabývat se přiměřeností dopadů jejich rozhodnutí do stěžovatelova soukromého a rodinného života. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl, stěžovatel ohledně zásahu do jeho soukromého a rodinného života v odvolání tvrdil, že zrušením platnosti pobytového oprávnění dojde k závažnému zásahu do jeho soukromých plánů, narušení soukromých a rodinných vazeb, a navíc mu vzniknou náklady na cestu do Vietnamu, kde bude muset pobývat do doby, než mu bude umožněn návrat. Žalovaná ve svém rozhodnutí konstatovala, že stěžovatel v průběhu správního řízení před prvostupňovým orgánem nenamítal nepřiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života a neuvedl ani žádnou konkrétní skutečnost, který by o něm svědčila. Podle žalované ke změně nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení. Krajský soud se s žalovanou ztotožnil v tom, že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní mimořádné skutečnosti, které by dokládaly nepřiměřenost dotyčného zásahu. Nejvyšší správní soud se s tímto hodnocením ze strany žalované i krajského soudu ztotožnil. Stěžovatel totiž toliko uvedl obecná tvrzení, která nebyla dostatečně konkrétní či relevantní. Jednalo se tak pouze o tvrzení, která jsou imanentně spjata s každým rozhodnutím, jímž dochází ke zrušení pobytového oprávnění a uložení povinnosti opustit území České republiky. Za takové situace nebyly správní orgány povinny se zabývat přiměřeností dopadů jejich rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele.
[14] S ohledem na shora uvedené skutečnosti je možné konstatovat, že krajský soud rozhodl v souladu s právními předpisy a ustálenou judikaturou správních soudů, přičemž se nedopustil ani jiného hrubého pochybení, které by vyžadovalo zásah Nejvyššího správního soudu. Ten proto podle § 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 8 As 287/2020 , část III. 4.). Stěžovatel v tomto řízení úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu svých nákladů. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že procesně úspěšné žalované nevznikly náklady nad rámec její běžné úřední činnosti. Proto Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Podle naposledy uvedené části judikátu rozšířeného senátu se stěžovateli nevrací soudní poplatek za podání kasační stížnosti. Osobám zúčastněným na řízení Nejvyšší správní soud neuložil v řízení o kasační stížnosti žádnou povinnost, s jejímž plněním by jim vznikl podle § 60 odst. 5 věty druhé ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. nárok na náhradu nákladů řízení. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[16] Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé, a proto se již nemusel zabývat návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jelikož stěžovatel v souvislosti s tímto návrhem zaplatil soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, rozhodl Nejvyšší správní soud o jeho vrácení ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10 odst. 1 a § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2026
JUDr. Jiří Palla v. r.
předseda senátu