Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 77/2025 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Opavská lesní a.s., se sídlem Masarykova třída 337/28, Opava, zastoupená Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 1565/18, Opava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla její žaloba odmítnuta jako opožděná.

[2] Žalobkyně u krajského soudu napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2025, č. j. MSK 58483/2024, kterým žalovaný částečně změnil a částečně potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Fulnek ze dne 18. 3. 2024, č. j. FUL 1842/2024, o dodatečném povolení stavby. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni doručeno dne 3. 3. 2025; žalobu podala dne 30. 4. 2025. Krajský soud žalobu posoudil jako opožděnou podle , stavební zákon (dále jen „“), který stanoví, že „[ž]alobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno.“ Tato lhůta podle krajského soudu uplynula 3. 4. 2025, tedy před podáním předmětné žaloby.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v

[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti nejprve uvádí, že považuje za nesporná data doručení rozhodnutí (3. 3. 2025) a podání žaloby (30. 4. 2025).

[5] Namítá však, že krajský soud nesprávně vyložil přechodná ustanovení . Předmětné správní řízení bylo zahájeno dne 30. 6. 2021, tedy před účinností a za účinnosti , o územním plánování a stavebním řádu . Z této skutečnosti podle stěžovatelky vyplývá, že se v jejím případě musí uplatnit obecná dvouměsíční lhůta k podání žaloby podle Naopak, na její věc nelze aplikovat ustanovení , které nabylo účinnosti až dne 1. 7. 2024.

[6] Žalovaný ve vyjádření považuje za významné, že rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno již za účinnosti přechodných ustanovení , a proto se tohoto zákona v projednávaném případě použije. Svůj názor podporuje odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu. ze dne 22. 1. 2025, č. j. . Z uvedeného důvodu navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatelka je v souladu s zastoupena advokátem. Poté posoudil důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 , v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Podle věty první , „[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanovíli zvláštní zákon lhůtu jinou.“ Takovou jinou lhůtou je právě lhůta jednoho měsíce od oznámení rozhodnutí žalobci ve smyslu ; dané ustanovení je účinné od 1. 7. 2024 (srov. daného zákona). V nyní projednávaném případě došlo k oznámení rozhodnutí nesporně až po tomto datu.

[10] Nejvyšší správní soud podotýká, že se obdobné případy objevují jak v jeho rozhodovací praxi, tak i v rozhodnutích Ústavního soudu. Judikatura obou soudů dospívá ke stejnému závěru: Pokud je žalobou napadané rozhodnutí doručeno za účinnosti přechodných ustanovení nového , uplatní se lhůta podle tohoto zákona (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2025, č. j. , odst. [11]; ze dne 22. 4. 2025, č. j. , odst. [9] až [11]; ze dne 29. 4. 2025, č. j. , odst. [13] až [15], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. , odst. 10). Ani v tomto případě není důvod se od dané judikatury odchylovat.

[11] Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud byl v jejím případě povinen aplikovat starou právní úpravu, protože podle ní bylo vedeno správní řízení, jehož výsledek napadá. Kasační soud však upozorňuje, že stěžovatelka na podporu tohoto názoru neuvádí jakoukoli relevantní právní argumentaci. neobsahuje žádné ustanovení, ze kterého by bylo možné takový závěr dovodit. Naopak, z ustanovení vyplývá, že „[s]oudní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.“ A contrario se tak nová právní úprava (a v ní obsažená zkrácená lhůta) použije na soudní řízení zahájená po nabytí účinnosti (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2025, č. j. , odst. [10]).

[12] Nejvyšší správní soud doplňuje, že potvrdil použití lhůty podle i v případě, kdy rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti staré právní úpravy, ale bylo doručeno až za účinnosti nové (srov. jeho rozsudek ze dne 22. 1. 2025, č. j. , odst. [12]). S tímto názorem se ztotožnil také Ústavní soud (srov. jeho usnesení ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. , odst. [10]). A minori ad maius se proto musí kratší lhůta aplikovat i v případě stěžovatelky, kdy bylo rozhodnutí za účinnosti nové právní úpravy jak doručeno, tak i vydáno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2025, č. j. , odst. [13]). Jediná uplatněná kasační námitka proto s ohledem na výše uvedené závěry judikatury není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle , in fine, zamítl.

[14] O nákladech řízení rozhodl podle ve spojení s téhož zákona. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, kasační soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 16. února 2026

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu