Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Azs 278/2025 - 32

- 33

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: S. G., zastoupený Mgr. Oleksandrem Vovchukem, advokátem se sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, čj. OAM403/ZAZA15ZA012025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle , , , a , o azylu (dále jen „ “). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.

[2] Městský soud se zabýval námitkou žalobce směřující proti neudělení doplňkové ochrany dle . Žalobce namítl, že mu v zemi původu hrozí vážná újma ze strany věřitelů. Městský soud odkázal na rozsudky NSS z 30. 6. 2005, čj. a rozsudek NSS z 31. 7. 2008, čj. , ve kterých Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že potíže se soukromými osobami v zemi původu nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Výjimkou by mohla být pouze situace, v níž by se žadatel nemohl domoci ochrany před uvedeným protiprávním jednáním v domovském státě, případně by takové jednání bylo orgány státní moci skrytě podporováno. Městský soud však s odkazem na rozsudek NSS z 11. 3. 2004, čj. , dovodil, že žalobce neučinil žádné kroky k využití všech prostředků, které mu právní řád v zemi původu umožňoval, a proto nelze učinit závěr, že mu právní ochrana byla ve státě původu odepřena. Dále Městský soud žalobce upozornil, že důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nemůže být jeho subjektivní nedůvěra k institucím (usnesení NSS z 29. 4. 2011, čj. , usnesení NSS z 25. 07. 2013, čj. , nebo usnesení NSS z 17. 6. 2025, čj. , bod 12).

[3] Městský soud žalobce upozornil na existenci opravných prostředků proti případné nečinnosti policie a na působnost orgánů dohlížejících na dodržování lidských práv v Moldavské republice. Bylo na žadateli, aby v případě, kdy země původu je demokratickým právním státem, věrohodně doložil, že je skutečně pronásledován. To podle nedávné judikatury Nejvyššího správního soudu platí také ve vztahu k Moldavské republice (usnesení z 5. 8. 2025, čj. ). Městský soud nepovažoval žádný z žalobcem předložených důkazů za způsobilý prokázat výše nastíněné skutečnosti, mimo jiné proto, že závěry obsažené v předložených publikacích měly převážně obecný charakter.

[4] K námitkám neudělení humanitárního azylu městský soud nejprve shrnul judikaturu Nejvyššího správního soudu, kdy poukázal na rozsudky NSS z 31. 3. 2010, čj. , z 31. 10. 2003, čj. nebo z 16. 11. 2005, čj. . V nich Nejvyšší správní soud vyložil, že humanitární azyl se zpravidla uděluje v případech osob zvlášť zasažených humanitární katastrofou či vystavených pronásledování ze strany státních orgánů z důvodu jejich politického přesvědčení, rasy, národnosti nebo náboženství. Nejvyšší správní soud sice připustil i možnost udělení humanitárního azylu v případech potíží ekonomického charakteru, nicméně upozornil, že se musí jednat o extrémní případy (čj. ). K takovému případu ale dle městského soudu ve věci žalobce nedošlo. Nadto městský soud uzavřel, že soudní přezkum rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu je omezený, jak vyplývá z rozsudku NSS z 19. 7. 2004, čj. , či z 28. 1. 2015, čj. .

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

a) kasační stížnost

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[6] Stěžovatel namítl, že se žalovaný a městský soud dostatečně nezabývali dostupností a účinností právní ochrany v jeho domovském státě, tj. zkorumpovaností policie v zemi původu. Stěžovatel k této otázce zopakoval i námitky, které uváděl už v žalobě.

[7] Stěžovatel dále napadl závěr o neudělení humanitárního azylu dle , kdy pouze zopakoval žalobní námitky.

b) vyjádření žalovaného

[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě a uvedl, že ve svém rozhodnutí vyhodnotil žádost stěžovatele dostatečně jasně, srozumitelně a v souladu s platnými právními předpisy. Ztotožnil se s názorem městského soudu.

III. Posouzení Nejvyššího správního soudu

[9] Dříve než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení jednotlivých kasačních námitek, zabýval se jejich přípustností.

[10] Stěžovatel je v kasační stížnosti povinen vymezit se proti důvodům rozsudku krajského soudu. Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl již v žalobě, aniž jakkoliv reflektuje argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal vlastní svébytnou argumentací a jejich zopakování nemůže obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (usnesení NSS z 10. 9. 2009, čj. , č. 2103/2010 Sb. NSS, z 15. 9. 2009, čj. , nebo ze 14. 6. 2016, čj. ). Výše uvedené platí i tehdy, pokud stěžovatel například nahradí v kasační stížnosti termín „žalobce“ termínem „stěžovatel“ anebo místo či vedle „správních orgánů“ doplní „krajský soud“ (usnesení NSS z 25. 9. 2024, čj. , bod 11). V nyní projednávané věci je nepřípustná ta část kasační stížnosti, která směřuje proti neudělení humanitárního azylu. Jedná se o pasáž doslovně převzatou ze žaloby, kterou městský soud řádně vypořádal v bodech 23 a následujících svého rozsudku. Stěžovatel na tuto argumentaci soudu nijak nereaguje.

[11] Stěžovatel zopakoval žalobní argumentaci také ve vztahu k otázce dostupnosti a účinnosti právní ochrany v jeho domovském státě. Zde však dodal, že se městský soud uvedenou námitkou nezabýval. Namítl tedy nepřezkoumatelnost jeho rozsudku.

[12] Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda je v této části kasační stížnost přijatelná. Podle totiž platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. , č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).

[13] Kasační stížnost, v rozsahu přípustné námitky, je nepřijatelná.

[14] K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že dle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (rozsudky NSS z 4. 12. 2003, čj. , č. NSS, či z 29. 7. 2004, čj. ). Rovněž pokud krajský soud přistoupí k věcnému přezkumu nepřezkoumatelného správního rozhodnutí, zatíží svůj rozsudek stejnou vadou. Nejvyšší správní soud shledal, že městský soud se námitkami stěžovatele týkajícími se možností využití ochrany v zemi původu řádně zabýval v bodě 19 a následujících svého rozsudku. Učinil tak s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek z 11. 3. 2004, čj. nebo rozsudek z 22. 12. 2005, čj. . Stěžovatel tyto závěry městského soudu, ani jím citovanou judikaturu nijak nezpochybňuje; v kasační stížnosti pouze opakuje informace o zemi původu, které se shodují s tvrzeními uplatněnými již v žalobě. Těmi se městský soud zabýval a vypořádal je v bodech 21 a následujících svého rozsudku. Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud uzavírá, že tvrzená nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu nezaložila přijatelnost kasační stížnosti. K této otázce již existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud tuto judikaturu neshledal rozpornou a není zde prostor ani pro odchýlení se od ní.

IV. Závěr a náklady řízení

[15] Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost svým významem nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle odmítl pro nepřijatelnost.

[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. , č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. února 2026

Jitka Zavřelová

předsedkyně senátu