Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 A 79/2025 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 A 79/2025 - 27
54. Na udělení státního občanství není právní nárok (§ 12 zákona). Koncepce právní úpravy vychází z principu suverenity státní moci a je výsostným právem státu určovat podmínky, za nichž se státní občanství nabývá a pozbývá. Ani v případě splnění všech zákonných podmínek pro udělení státního občanství nemusí být žádosti vyhověno. Stát prostřednictvím svých orgánů rozhoduje na základě volného správního uvážení, zda cizinci státní občanství udělí či nikoli. I v rámci volného správního uvážení však správní orgán musí respektovat stanovené procesní postupy a základní právní principy správního rozhodování; jeho rozhodnutí musí být přezkoumatelné, aby byla vyloučena libovůle (§ 78 odst. 1 s. ř. s.).
55. V daném případě soud konstatuje, že správní orgány se žádostí žalobkyně podrobně zabývaly, náležitě zjistily skutečný stav věci a provedené důkazy řádně zhodnotily. Důvody, pro které nebylo žádosti vyhověno, jsou z odůvodnění rozhodnutí obou správních orgánů zřejmé a soud je považuje za dostatečné pro závěr, že správní orgány nepřekročily zákonem stanovené meze správního uvážení ani správní uvážení nezneužily (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, č. j. 11 A 185/201941).
56. Městský soud dále odkazuje na novější rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 1As 486/2020-37, který se rovněž zabýval žádostí nezletilého žadatele o státní občanství. Pod bodem 23 uvádí: „Jednotnost státního občanství rodiny má přispět k nerušenému výkonu práva na rodinný život, garantovanému mj. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Fakticky i předchází možnému obcházení zákona ze strany rodičů, kteří jinak nesplňují podmínky pro udělení státního občanství. V projednávané věci k absolutizaci této zásady ovšem nedošlo. Správní orgány plnou integraci stěžovatele, i přes důraz na výše uvedenou zásadu, správně neshledaly z jiných důvodů (viz výše). V rámci rodinné integrace je stěžovatel závislý na rodičích (což nepopírá) a ti ani neovládají český jazyk; lze proto jen stěží hovořit o skutečném poutu stěžovatele k České republice (byť i prostřednictvím jeho rodičů). Jiná fakta, z nichž by bylo možno usuzovat na dosaženou integraci stěžovatele do společnosti v České republice, stěžovatel ani správním orgánům, ani soudům nenabídl. Pocity či přání stěžovatele, proč chce být občanem České republiky, takovými fakty nejsou.“
57. Právní věta uvedeného rozsudku pak zní: „Koncepce právní úpravy státního občanství tradičně vychází z principu suverenity státní moci, a je proto výsostným právem státu určovat podmínky, za kterých se nabývá a pozbývá státní občanství. Stát má při rozhodování o nabývání státního občanství cizincem značně široký prostor pro uvážení, které má však v právním státě vytyčené „mantinely“ a stanovená „pravidla hry“. V rámci (správního) uvážení jsou správní orgány limitovány nejenom zákonem, ale i tím, co jim žadatel o státní občanství sdělí. Jedná se o řízení zahajované na žádost. Je na žadateli, aby vlastními skutkovými tvrzeními a jejich doložením potřebnými důkazy nebo alespoň označením takových důkazů odůvodnil svou žádost o udělení státního občanství, neboť je již integrován do společnosti v České republice. Správní orgány nemají povinnost žadatele vyzývat k doplnění jeho životních reálií či obecně důvodů, pro které by se právě on měl stát státním občanem (vyjma např. situací, kdy podklady jsou neúplné či nejasné).“
58. Nedůvodná je tedy i poslední žalobní námitka, že správní orgán prvého stupně měl žalobkyni vyzvat k doplnění žádosti, pokud se mu předložené důkazy nezdály dostatečné k prokázání sociální integrace, neboť taková povinnost správní orgán nestíhá a je to žadatel, kdo nese plnou odpovědnost za přednesená skutková tvrzení a kvalitu k nim předkládaných důkazů.
59. Soud uzavírá, že žaloba není důvodná. Napadené rozhodnutí žalovaného obstojí jak z hlediska zákonnosti, tak z hlediska přezkoumatelnosti a proporcionality.
60. Žalobkyně nesplňuje podmínku dostatečné integrace do společnosti v České republice. Rodinná integrace není naplněna, neboť rodiče žalobkyně nemají české státní občanství a o jeho udělení nežádají. Pracovní integrace u nezletilého žadatele nepřichází v úvahu. Sociální integrace žalobkyně je započatá, nikoli však dovršená; účast na běžných školních a zájmových aktivitách nelze považovat za projev hlubšího začlenění do české společnosti. Tyto závěry odpovídají odkazované judikatuře správních soudů.
61. Správní orgány správně zohlednily obecně uznávanou zásadu jednotného státního občanství rodičů a dětí, která sleduje ochranu rodinných vazeb. Udělení občanství žalobkyni by tuto zásadu narušilo, neboť její rodiče jsou státními občany Vietnamu a o české občanství nežádají.
62. Jak již bylo uvedeno, na udělení státního občanství není právní nárok (§ 12 zákona). Rozhodování o udělení občanství je založeno na volném správním uvážení státu, které musí respektovat zákonem stanovené meze a zásady správního řízení. Soud přezkoumal, zda správní orgány nepřekročily meze uvážení nebo jej nezneužily (§ 78 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že rozhodnutí je logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění.
63. Evropská úmluva o státním občanství ukládá státům povinnost usnadnit nabytí občanství dětem narozeným na jejich území, avšak nezakládá subjektivní právo na jeho udělení. Tento závěr potvrzuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí ve věci Karassev proti Finsku, stížnost č. 31414/96). Soud proto neshledal porušení čl. 6 Úmluvy.
64. Napadené rozhodnutí obstojí i v testu proporcionality. Zásah do práv žalobkyně je přiměřený sledovanému cíli, kterým je ochrana veřejného zájmu na regulaci nabývání státního občanství a zachování jednotného státního občanství v rodině. Žalobkyně má na území České republiky zajištěn trvalý pobyt, přístup ke vzdělání, zdravotní péči a sociálnímu zabezpečení; její základní práva nejsou rozhodnutím dotčena v míře, která by byla nepřiměřená. Zamítnutí žádosti proto nelze považovat za excesivní zásah do práv žalobkyně.
65. Městský soud neshledal žádné důvody pro přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na přezkum zákonné úpravy z hlediska ústavnosti. Zákon č. 186/2013 Sb. je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, respektuje princip suverenity státu a nezasahuje do základních práv způsobem, který by byl protiústavní. Námitky žalobkyně směřují proti aplikaci zákona, nikoli proti jeho ústavní konformitě.
IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
66. Městský soud uzavírá, že u nezletilého žadatele je pro splnění podmínky integrace dle § 13 odst. 1 zákona o státním občanství rozhodující jeho věk a faktická závislost na rodičích; běžná školní docházka a volnočasové aktivity samy o sobě integraci nedokládají. Jeli dítě závislé na rodičích, kteří české státní občanství nemají, může být neudělení občanství z důvodu nenaplnění rodinné a sociální integrace ústavně nekonformní, neboť odpovídá zásadě jednoty státního občanství rodiny a obstojí i v testu proporcionality. Na udělení státního občanství není právní nárok.
67. Neudělení státního občanství nezletilému žadateli z důvodu nedosažené integrace obstojí v testu proporcionality, sledujeli legitimní cíl ochrany integrity státoobčanské politiky a rovného zacházení, jeli tento postup vhodný a potřebný k jeho dosažení a jeli přiměřený s ohledem na věk žadatele, jeho faktickou závislost na rodičích a možnost žádat o občanství v budoucnu.
68. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým byl rozklad žalobkyně zamítnut, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.
69. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 14. leden 2026
JUDr. Slavomír Novák v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.