Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 203/2025 - 31

-32

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha, proti rozhodnutí předsedy žalované ze dne 7. 1. 2025, č. j. 10.04000112/240002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. ,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Předseda žalované shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl o žádosti žalobce ze dne 25. 11. 2024 tak, že mu podle , o advokacii (dále jen „“), neurčil advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu.

[2] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. , zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků. Proti předmětnému usnesení podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 7. 2025, č. j. , zamítl jako nedůvodnou.

[3] Městský soud na to žalobce usnesením ze dne 6. 8. 2025, č. j. , vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. Žalobce však soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a podáním doručeným městskému soudu dne 20. 8. 2025 požádal opětovně od osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že došlo ke změně poměrů (finanční prostředky si již nezaopatřuje krádežemi a loupežemi, ale spoléhá pouze na příspěvky a dávky).

[4] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. V uvedeném usnesení současně poukázal na to, že žalobce fakticky žádné nové skutečnosti ohledně změny svých poměrů neuvedl. S ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu proto nebylo potřebné o opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků rozhodovat samostatným usnesením.

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému usnesení brojí kasační stížností, jejíž součástí učinil také návrh na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[6] Nejvyšší správní soud však v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. , dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje první z nezbytných podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zakotvenou v a pro přiznání osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti ve smyslu , neboť jeho kasační stížnost posoudil jako zjevně neúspěšný návrh. Jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro toto řízení tudíž zamítl. Z toho důvodu jej současně v předmětném usnesení vyzval k úhradě soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a také k doložení splnění podmínky podle , a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení. Poučil jej přitom o následcích nevyhovění těmto výzvám. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 4. 12. 2025. Lhůta 15 dnů stanovená ke splnění uložených povinností tak uplynula v pátek 19. 12. 2025, přičemž stěžovatel uložené povinnosti ani k dnešnímu dni nesplnil.

[7] Podle ve spojení s téhož zákona soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci , o soudních poplatcích (dále jen „“), jehož stanoví, že nebylli poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[8] Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s zastavil.

[9] Přestože Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel se v podání ze dne 18. 12. 2025 označil za oběť trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, kterou spatřoval ve výzvě Nejvyššího správního soudu k zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci obsažené v již zmíněném usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. , a že téhož dne dalším podáním znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti z důvodů nových dosud neuplatněných skutečností, Nejvyšší správní soud neshledal důvody, pro které by musel o této opakované žádosti rozhodnout před zastavením tohoto řízení.

[10] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, kdy tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, respektive došloli ke změně poměrů účastníka řízení (viz například rozsudky ze dne 17. 6. 2008, č. j. , ze dne 16. 12. 2015, č. j. , nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. ). Stěžovatel však ve svých podáních žádné nové skutečnosti, které by jakkoli nasvědčovaly změně jeho poměrů, neuplatil. Namísto toho toliko zpochybnil správnost závěrů Nejvyššího správního soudu vyslovených v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. , přičemž poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. , ze dne 17. 6. 2008, č. j. , na nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , a dále zdůraznil, že se městský soud v napadeném usnesení nezabýval jím tvrzenou změnou poměrů. Jinými slovy stěžovatel namísto prokázání svého (nadto veskrze obecného) tvrzení o změně svých poměrů vyslovuje v této své opakované žádosti nesouhlas se závěry vyslovenými v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. .

[11] Již jen pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelovy odkazy na výše zmíněné rozsudky Nejvyššího správního soudu nejsou pro nyní projednávanou věc přiléhavé. V rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. , Nejvyšší správní soud nedovodil důvodnost kasačních námitek spadajících pod kasační důvod podle , kterých se stěžovatel dovolává, a v rozsudku ze dne 17. 6. 2008, č. j. , naopak vyslovil, že o „opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došloli ke změně poměrů účastníka řízení.“ Co se týče nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , tak v něm Ústavní soud konstatoval pochybení okresního soudu v situaci, kdy o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nerozhodl samostatným usnesením, a současně se s ní žádným způsobem nevypořádal ani v odůvodnění usnesení o zastavení řízení. Ústavní soud v uvedeném nálezu potvrdil i výše již uvedené, totiž že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti. Jeho závěry jsou tedy souladné s postupem v nyní souzené věci, v níž žádné nové skutečnosti týkající se svých poměrů stěžovatel neuvedl, resp. takovým tvrzením není skutečnost, že se stěžovatel cítí být obětí trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby (viz výše).

[12] Ačkoli stěžovatel neodstranil (včas) ani další vadu své kasační stížnosti, a to doložení splnění podmínky vyplývající z , přestože i k tomu byl v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. vyzván, Nejvyšší správní soud nepostupoval podle , ale v režimu , neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. , ze dne 19. 10. 2016, č. j. , či ze dne 22. 3. 2017, č. j. ).

[13] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty prvé za použití téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2026

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu