Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
Konf 4/2025 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
Konf 4/2025 - 40
22. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:
23. Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
24. Zvláštní senát poznamenává, že nerozhoduje o nároku na náhradu újmy, ale pouze o pravomoci o něm rozhodnout, a při svém rozhodování nepředjímá rozhodnutí ve věci samé. Stejně tak mu nepřísluší posuzovat, zda je právní úprava náhrady újmy vhodná či nikoliv, či jak by o věci případně rozhodly správní orgány, respektive soudy. Tato otázka je předmětem řízení ve věci samé. Pravomoc státního orgánu nemůže být určena podle toho, u kterého orgánu je snazší či vůbec možné se nároku úspěšně domoci. Systémové řešení určité problematiky je pak otázkou rozhodnutí zákonodárce, ne soudu jako orgánu právo aplikujícího.
25. V projednávané věci popřely svou pravomoc jak soudy v občanském soudním řízení (Městský soud v Brně a Krajský soud v Brně), tak správní orgán (ředitel KŘP JMK pro ekonomiku), a proto je zde negativní kompetenční spor ve smyslu § 1 odst. 2 věty druhé zákona o některých kompetenčních sporech, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát dle tohoto zákona.
26. V posuzované věci se, v rozsahu podstatném pro rozhodnutí kompetenčního sporu, žalobkyně domáhá zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu za účelově vedená kázeňská řízení, avšak jak konkrétně uvedla, nesnaží se „žalovat rozhodnutí vydaná“ v oněch kázeňských řízeních, neboť ta (v kázeňském řízení č. 4) již úspěšně žalovala v rámci správního soudnictví, ale žaluje, jakým způsobem a z jakých důvodů byla kázeňská řízení vůbec vedena. Z tvrzení žalobkyně se přitom podává, že služební funkcionáři zahajováním kázeňských řízení vytvářeli na žalobkyni nátlak s cílem dosáhnout toho, aby dobrovolně opustila své služební místo, jinak daná kázeňská řízení povedou k jejímu propuštění. Posuzovaná kázeňská řízení měla podle žalobkyně šikanózní charakter, vedla k její diskriminaci a snížení lidské důstojnosti.
27. Podle § 7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3).
28. Podle § 77 zákona č. 361/2003 Sb. bezpečnostní sbor ani příslušník nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru zneužívat k újmě jiného účastníka služebního poměru nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti (odst. 1). Ve služebním poměru je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodů pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jiného smýšlení, členství v odborových organizacích a jiných sdruženích, majetku, rodu, rasy, barvy pleti, národnosti, etnického nebo sociálního původu, věku, těhotenství a mateřství, manželského a rodinného stavu, či povinností k rodině. Obtěžování a sexuální obtěžování se považuje za formu diskriminace; za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění anebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci (odst. 2). Obtěžováním se rozumí jednání, které je jiným příslušníkem oprávněně vnímáno jako nevítané a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského nebo ponižujícího prostředí (odst. 5). Dojde-li ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře, má příslušník právo domáhat se u soudu, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny jeho následky a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění; toto právo má příslušník i v případě, že jeho služební poměr již skončil. Výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k porušení práv a povinností došlo (odst. 9). Bezpečnostní sbor nesmí postihovat příslušníka nebo jej znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru. Postihovat či znevýhodňovat nelze ani osobu, která příslušníka v řízení zastupuje (odst. 10).
29. Z dikce § 77 zákona č. 361/2003 Sb. obecně vyplývá zásada rovného zacházení se všemi příslušníky bezpečnostního sboru, zákaz přímé i nepřímé diskriminace ve služebním poměru, zákaz zneužití práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru k újmě jiného účastníka služebního poměru nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti a zákaz postihu nebo znevýhodňování příslušníka bezpečnostního sboru proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru.
30. Všechny nároky vyplývající z porušení shora uvedených zásad a zákazů je třeba chápat jako nároky vyplývající ze služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru, pro něž v zásadě platí procesní režim podle části dvanácté zákona č. 361/2003 Sb. Jedinou výjimku z tohoto pravidla představuje § 77 odst. 9 citovaného zákona, který zakládá výluku z obecné procesní úpravy řízení ve věcech služebního poměru svěřených jinak služebnímu funkcionáři, a v uvedených typech řízení zakládá přímou pravomoc soudu v občanském soudním řízení. Ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů je podle § 7 odst. 3 o. s. ř. dána pravomoc soudu rozhodovat pouze tehdy, je-li žaloba podána z důvodu porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním, než rozhodnutím služebního funkcionáře vydaným podle § 181 zákona č. 361/2003 Sb. Takovým jiným jednáním je, jak již bylo výše uvedeno, například obtěžování a sexuální obtěžování, pronásledování, odmítnutí nebo opomenutí přijmout určité rozhodnutí nebo opatření, jehož důsledkem je znevýhodnění jednoho příslušníka oproti jiným apod. Má-li však porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení základ v konkrétním rozhodnutí služebního funkcionáře, má příslušník k dispozici opravné prostředky (v prvé řadě odvolání jakožto řádný opravný prostředek), jako v jakémkoliv jiném případě (viz Chrobák, J., Blahut, A., Kulhánek, J., Vodička, S. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019. s. 170. ISBN 978-80-7598-539-2).
31. V posuzované věci však porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nemá základ v konkrétním rozhodnutí služebního funkcionáře. Není totiž vůbec podstatné, že kázeňská řízení byla ukončena rozhodnutím služebního funkcionáře, ani s jakým výsledkem. Žalobkyně tvrdí, že byla vystavena jednání ze strany nadřízených služebních funkcionářů, kteří zneužívali kázeňské pravomoci nad žalobkyní jako prostředku, který měl vést k diskriminaci (nerovnému zacházení) a šikaně žalobkyně, rovněž jím mělo dojít ke snižování její lidské důstojnosti; v důsledku vedení kázeňských řízení měl být na žalobkyni rovněž vyvíjen nátlak k opuštění jejího služebního místa. Zahajování a vedení kázeňských řízení s takovým motivem je dle zvláštního senátu právě oním jiným jednáním, než kterým by bylo rozhodnutí služebního funkcionáře, jež by bylo možné kvalifikovat jako obtěžování ve smyslu § 77 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., tedy tzv. bossing, jako jednání vedoucích příslušníků spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování příslušníka, které zpravidla směřuje k tomu, aby postižený sám skončil služební poměr (viz Tomek, P., Fiala, Z. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem, poznámkami a judikaturou. 3. aktualizované a rozšířené vydání. Olomouc: Anag, 2019. ISBN 978-80-7554-234-2; nebo usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 9. 2021, čj. Konf 8/2020-21, publikované pod č. 4265/2021 Sb. NSS, a ze dne 22. 5. 2023, čj. Konf 13/2020-48).
32. Vzhledem k tomu, že žalobkyní popisované jednání v rámci služebního poměru, z něhož dovozuje svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy, vykazuje ve smyslu § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb. znaky porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení a na zachování její lidské důstojnosti a současně nemá základ v rozhodnutí služebního funkcionáře (rozhodnutí v kázeňských řízeních zjevně žalobkyně pojímá až jako důsledek vytýkaného jednání), je zde založena přímá pravomoc soudu v občanském soudním řízení ve smyslu § 7 odst. 3 o. s. ř.
33. Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II. zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2024, čj. 47 C 45/2018946, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2025, čj. 15 Co 19/20251231.
34. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona o řešení některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Městský soud v Brně bude tedy dále pokračovat v řízení o náhradě nemajetkové újmy, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku jednání kvalifikovaného jako obtěžování ve smyslu § 77 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., které lze označit rovněž za tzv. bossing. Je následně věcí příslušného soudu, které tvrzené a prokázané skutečnosti bude v rámci aplikace práva považovat z hlediska rozhodnutí o uplatněném nároku za relevantní.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. ledna 2026
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu