Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 141/2025 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: L. B., zastoupená JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem Mírové nám. 48, Louny, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2025, čj. KUUK/044406/2025, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2025, čj. 20,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Městský úřad Libochovice zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení o nařízení odstranění stavby podle , 4 , . Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví. Proti rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) žalobkyně brojila žalobou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji odmítl. Podle krajského soudu mohla žalobkyně podat žalobu proti napadenému rozhodnutí podle , stavební zákon, ve lhůtě jednoho měsíce od jeho doručení (z stavebního zákona a contrario vyplývá, že soudní řízení zahájené za účinnosti nového stavebního zákona, tj. od 1. 7. 2024, se v plném rozsahu, včetně lhůty pro podání žaloby, řídí právě jím). Žalobkyni bylo doručeno napadené rozhodnutí dne 25. 3. 2025, od toho data jí počala běžet měsíční lhůta, jejíž poslední den připadl na pátek 25. 4. 2025. Žalobkyně však podala žalobu až 26. 5. 2025, tedy opožděně.

[2] Proti usnesení krajského soudu brojí žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod , ). Podle stěžovatelky je napadené usnesení nezákonné, protože k odmítnutí žaloby chybí zákonné důvody. V nynějším případě pro určení lhůty neplatí stavebního zákona, ale obecná dvouměsíční lhůta stanovená , žaloba tedy byla podána včas. Je nutné striktně odlišit rozhodnutí stavebního úřadu, která jsou vydávána podle stavebního zákona (potom platí lhůta podle téhož zákona), a jiná, zejména procesní rozhodnutí, jejichž vydání vůbec neupravuje stavební zákon, ale . Lhůtu podle stavebního zákona lze uplatnit výhradně u rozhodnutí podle stavebního zákona, tedy v případě rozhodnutí vydávaných stavebním úřadem v rozsahu jedinečné působnosti správního orgánu podle stavebního zákona, jak jsou tam definována. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení však není rozhodnutím podle stavebního zákona, ale podle .

[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno i doručeno za účinnosti stavebního zákona, jeho § 306 odst. 1 se tedy uplatní bez dalšího, což je v souladu s judikaturou NSS i Ústavního soudu. S ohledem na znění § 306 stavebního zákona je nerozhodné, zda je žaloba podána proti meritornímu či procesnímu rozhodnutí stavebního úřadu. Oba typy zmíněných rozhodnutí jsou rozhodnutími (v širším smyslu slova) vydávanými stavebním úřadem v řízení podle stavebního zákona a odlišné posouzení lhůty pro podání žaloby proti nim nemá žádné opodstatnění. Žalovaný tedy navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

[4] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat, není však důvodná.

[5] Podle § 306 odst. 1 stavebního zákona [ž]alobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno.

[6] Podle může správní orgán z moci úřední, neníli to v rozporu s veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci uvedení v souhlasí, z důležitých důvodů přerušit řízení.

[7] Podle lze řízení přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle odstavců 2 a 3 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k návrhu účastníka.

[8] Stěžovatelka nezpochybňuje intertemporální pravidla aplikace stavebního zákona, uvádí však, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného není rozhodnutím stavebního úřadu spadajícím pod stavebního zákona, ale pod .

[9] Jestliže však § 306 odst. 1 stavebního zákona hovoří obecně o rozhodnutí stavebního úřadu (s jedinou výjimkou, jíž je rozhodnutí o přestupku), pak není důvodu toto ustanovení a v něm uvedenou lhůtu nevztahovat na všechna rozhodnutí, která vydávají stavební úřady, nikoliv jen na ta, která jsou „typově“ upravena ve stavebním zákoně. Klíčové je to, zda je rozhodování v určité věci svěřeno do pravomoci stavebních úřadů. Opačný výklad, který by délku lhůty odvíjel jen podle toho, zda určitý procesní institut je upraven ve stavebním zákoně, nebo , by dále „rozdroboval“ úpravu lhůty k podání správní žaloby proti rozhodnutím stavebních úřadů a vedl by naopak k větší právní nejistotě (rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2025, čj. , bod 14).

[10] I když tedy žalovaný rozhodoval o procesním návrhu podle , tento návrh se týkal řízení o odstranění stavby, které spadá do působnosti stavebního úřadu podle stavebního zákona. I tento postup neupravený přímo stavebním zákonem, ale věcně se týkající pravomoci stavebního řádu, ústí v rozhodnutí spadající pod stavebního zákona, vůči kterému lze brojit žalobou podanou ve lhůtě jednoho měsíce. Stěžovatelka nevyvrátila závěr krajského soudu, že jí bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 25. 3. 2025, žaloba podaná dne 26. 5. 2025 je proto opožděná, jak správně uvedl krajský soud.

[11] Na základě výše uvedeného dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty poslední zamítl. Neshledal ani jiné vady, pro které by bylo třeba napadené usnesení zrušit z úřední povinnosti ( ).

[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, čj. , č. 3228/2015 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2026

Eva Šonková

předsedkyně senátu