Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 471/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Z. D., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, sídlem Gočárova třída 504/54, Hradec Králové, proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2024 č. j. -4937 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2025 č. j. -5360 v části odmítající dovolání stěžovatele, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených částí rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 3d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 6. 2023 sp. zn. ve spojení s napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") uznán vinným trestnou činností kvalifikovanou jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) , , a přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle , 3 písm. b) . Konkrétněji výrokem II. rozsudku vrchního soudu byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

3. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele (a dalšího spoluodsouzeného) proti rozsudku vrchního soudu.

II.

Vznesená argumentace

4. Stěžovatel namítá, že nebyla dostatečně zkoumána proporcionalita uloženého trestu k délce trestního řízení (srovnej nález ze dne 12. 4. 2007

sp. zn.

). Trestnou činnost spáchal v roce 2012, trestní stíhání bylo vůči němu zahájeno 11. 12. 2012. Řízení před krajským soudem trvalo 7 let a 10 měsíců. Jen vzácně se přitom stalo, že by hlavní líčení bylo zmařeno tím, že se některý obviněný nedostavil. Další průtahy způsobil krajský soud tím, stěžovatelovo dovolání zaslal Nejvyššímu soudu až téměř po čtyřech měsících; k zaslání přitom došlo až poté, co stěžovatel učinil návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Není jasné, jak přesně byly průtahy do výše trestu promítnuty. Soudy přitom nezjistily, že by se během řízení dopustil další trestné činnosti. Zároveň lékařskými zprávami z roku 2024 doložil, že není v dobrém zdravotním stavu. Tyto okolnosti měly být při ukládání trestu zohledněny. I když mu byl trest uložen na dolní hranici hrozící trestní sazby, zná i možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020

sp. zn.

bod 28, či ze dne 8. 12. 2020

sp. zn.

bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

7. V obecnější rovině lze stěžovateli přisvědčit, že platí, že trestní soudy mají hodnotit, zda délka trestního řízení nebyla dána pochybeními na straně orgánů veřejné moci, a její případnou nepřiměřenost zohledňovat při ukládání trestu (srov. , z judikatury pak nález ze dne 12. 4. 2007

sp. zn.

). Obecné soudy nicméně těmto otázkám věnovaly pozornost. Uvážily, že délka řízení sice byla vskutku nemalá, nicméně neshledaly ji nepřiměřenou, neboť byla do značné míry dána objektivní složitostí věci, která byla vedena proti několika obviněným a týkala se sofistikovaně skrývané trestné činnosti, a dále tím, že ze strany obviněných došlo i k určitým obstrukcím, byť v případě stěžovatele jen v menší míře. Ústavní soud nadto připomíná (viz nález

sp. zn.

bod 24), že z procesního pohledu se musejí obecné soudy zabývat těmi průtahy, u kterých obviněný vymezil, v čem je konkrétně spatřuje a ve kterých obdobích k nim mělo docházet a proti kterým také využil prostředky, které měl k dispozici (§ 157a trestního řádu, hlava III. díl 6. o soudech a soudcích, ústavní stížnost). V projednávané věci stěžovatel průtahy popisuje jen vágně celkovou dobou řízení a neuvádí, že by proti nim nějak brojil naznačenými prostředky, s výjimkou případu prodlevy krajského soudu se zasláním jeho dovolání Nejvyššímu soudu, který se však týká jen období necelých čtyř měsíců.

8. Přiměřenost výše trestu s ohledem na časový odstup od spáchání trestné činnosti byla soudy vyhodnocena, a to tak, že trest odnětí svobody mu byl uložen na samé dolní hranici trestní sazby. Pokud jde o možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody, byť soudy uvážily stěžovatelovy poukazy na jeho bezúhonnost v posledních letech a zdravotní stav, neshledaly přiměřeným k takovému mimořádnému postupu přistoupit vzhledem k existenci pro stěžovatele přitěžujících okolností, jako bylo spáchání více trestný činů či intenzita a delší doba páchání trestné činnosti.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu