Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 606/26

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného advokátem JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., sídlem Záhřebská 577/33, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2026 č. j. -408, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a I. P. a nezletilé K. L., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V řízení před obecnými soudy šlo o návrh matky na zvýšení výživného otce (stěžovatele) pro nezletilou dceru. Matka navrhovala zvýšení na 8 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2025, otec navrhoval zamítnutí návrhu, opatrovník navrhl zvýšení na 6 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 4 zvýšil výživné na 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2025. Městský soud v Praze k odvolání matky změnil rozsudek obvodního soudu tak, že výživné zvýšil na 6 000 Kč, a to už od 1. 6. 2025. Ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil.

2. Stěžovatel (otec) podal proti rozsudku městského soudu ústavní stížnost. Podle stěžovatele napadený rozsudek porušuje právo na spravedlivý proces, právo na rovnost a právo vlastnit majetek, zaručené v , a d. Městský soud podle stěžovatele rozhodl pouze na podkladě hypotetických a neúplných tvrzení. Vyšel pouze z potenciálních příjmů otce, nově nastavené výživné přesahuje doporučené výživné podle tabulek ministerstva spravedlnosti, nezohlednil zdravotní potíže stěžovatele a navíc neměl odvolání matky (vedlejší účastnice) vůbec projednat, neboť bylo podle stěžovatele neúplné a vadné.

3. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Usnesení o odmítnutí návrhu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( a 3 ).

4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nepodal odvolání proti rozsudku obvodního soudu, směřuje jeho ústavní stížnost pouze proti rozsudku městského soudu v rozsahu, v jakém změnil rozsudek obvodního soudu - jde tedy pouze o navýšení výživného z 5 000 Kč na 6 000 Kč a posunutí počátku nové výše výživné o tři měsíce již na 1. 6. 2025.

5. Ústavní soud ustáleně zastává k přezkumu rozhodování ve věcech úpravy vyživovací povinnosti zdrženlivý postoj. Posuzování těchto otázek je především věcí obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje jen při porušení základních práv jednotlivce.

6. Takové porušení v posuzované věci neshledal. Městský soud v bodech 14 a 15 napadeného rozsudku vysvětlil, že změna poměrů na straně nezletilé nastala už od 1. 6. 2025, nejpozději k tomuto datu došlo také ke změně poměrů na straně matky a otce (stěžovatele). Zdůvodnil, že poměry matky jsou horší, než jak o nich uvažoval obvodní soud. Zároveň srozumitelně vysvětlil, jak uvažoval o poměrech otce, zejména pokud jde o jeho příjmy. Poukázal na nesrovnatelnost mezi tvrzenými výdaji otce a dokládanými příjmy. Stěžovatel v ústavní stížnosti s těmito závěry polemizuje - pomíjí však, že Ústavní soud není další přezkumnou instancí v rozhodování o výši výživného. Odůvodnění městského soudu nevykazuje prvky svévole, ani z něj nevyplývá porušení principu rovnosti, jak namítá stěžovatel.

7. Ústavní soud připomíná, že s ohledem na procesní vývoj případu nyní již nejde o to, zda mělo být výživné zvýšeno (jestli neměl být návrh zamítnut, jak navrhoval otec), ale zda mělo být výživné zvýšeno nikoliv na 5 000 Kč, ale na 6 000 Kč, a jestli mělo být zvýšeno už od června, nebo až od září. Ústavní soud na takovém rozhodnutí s ohledem na popsané odůvodnění městského soudu neshledává nic protiústavního.

8. Ústavní soud tak stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud o tomto návrhu samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v relativně krátkém čase.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu