Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 456/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti Správy služeb hl. m. Prahy, sídlem Kundratka 19, Praha 8, zastoupené advokátkou JUDr. Karolinou Besser, sídlem Masarykovo nábřeží 10, Praha 2 - Nové město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -125 ze dne 29. 10. 2025 a rozsudku Okresního soudu v Berouně č. j. -77 ze dne 1. 4. 2025, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně jako účastníků řízení a Marie Záhoříkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a na ochranu vlastnictví podle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelka se po vedlejší účastnici domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím za odtah a parkovné motorového vozidla podle § 19d zákona o pozemních komunikacích. Okresní soud v Berouně napadeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť vedlejší účastnice již dříve vozidlo prodala, vozidlo navíc bylo vrakem, a tak mělo být postupováno podle § 19c zákona o pozemních komunikacích. Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil s tím, že pokud stěžovatelka již nebyla vlastníkem vozidla, bránily jí závažné důvody v tom, aby na výzvu stěžovatelky vozidlo sama odstranila.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že vedlejší účastnice byla ke dni odtahu (a patrně dodnes) zapsána v registru vozidel, což považuje za rozhodující, neboť v opačném případě by byla činnost silničního správního úřadu dle §19c a § 19d zákona o pozemních komunikacích paralyzována. Stěžovatelka nechápe argumentaci soudů, že měla postupovat podle § 19c zákona o pozemních komunikacích, neboť sama nemůže rozhodovat o tom, zda je vozidlo vrakem, o tom rozhoduje silniční správní úřad. Navíc okresní soud svůj závěr, že šlo o vrak, dovodil jen z tvrzení stěžovatelky a bez řádného dokazování. V každém případě pak podmínky § 19d zákona o pozemních komunikacích byly podle stěžovatelky splněny.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní stížnost se týká sporu o 20 000 Kč, jde tedy o bagatelní částku, což již samo o sobě odůvodňuje závěr o její zjevné neopodstatněnosti (viz např. bod 20 nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 10. 7. 2024). Ačkoliv by přitom bylo do jisté míry možné sdílet výhrady stěžovatelky vůči některým argumentům obecných soudů, klíčový argument krajského soudu, a sice že v podmínkách posuzované věci vedlejší účastnici závažné důvody - ve smyslu věty druhé za středníkem § 19d odst. 2 zákona o pozemních komunikacích - znemožňovaly vozidlo odstranit, stěžovatelka ústavně relevantním způsobem nezpochybnila. Lze poznamenat, že zjevná skutečnost, že vedlejší účastnice nese na celé situaci svůj podíl, se promítla alespoň v nákladovém výroku okresního soudu.

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu