Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3737/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Hrabala, zastoupeného Mgr. Petrem Olivou, advokátem, sídlem nám. J. M. Marků 92, Lanškroun, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. října 2025 č. j. -170 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. června 2025 č. j. -160, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, a Lenky Tapušíkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho základní práva zaručená v a 2 a d.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadených soudních rozhodnutí, stěžovatel (v pozici žalobce) vede s vedlejší účastnicí (dále jen "žalovaná") od roku 2022 spor o zaplacení několika milionů Kč. Na počátku řízení požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, v čemž mu Okresní soud v Ústí nad Orlicí vyhověl. Po úmrtí ustanoveného advokáta mu okresní soud v září 2024 ustanovil advokáta nového, a to i na základě stěžovatelova sdělení, že všechny skutečnosti osvědčující jeho nemajetnost nadále trvají.

3. V květnu 2025 žalovaná navrhla, aby stěžovateli bylo osvobození od soudních poplatků odňato. Poukázala na změnu jeho příjmových a majetkových poměrů. Okresní soud zaslal stěžovateli výzvu k vyplnění formuláře o jeho majetkových poměrech, doručena byla fikcí a stěžovatel na ni nereagoval. Okresní soud z vlastní iniciativy zjistil, že stěžovatel nově vykazuje značné příjmy jako živnostník opravující jízdní kola, v roce 2024 fakturoval takřka 600 tisíc Kč. Od léta 2024 pak byla zaměstnána také stěžovatelova družka. Na základě uvedeného došel okresní soud k závěru, že stěžovatel v létě 2024 zatajil podstatné skutečnosti týkající se jeho majetkové situace a napadeným usnesením zpětně k září 2024 odebral předtím přiznané osvobození od soudních poplatků a tím pádem automaticky i ustanoveného advokáta.

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Namítal vadný způsob doručení výzvy k vyplnění formuláře, kvůli kterému zásilku neobdržel. Ve sdělení okresnímu soudu v létě 2024 nic nezatajoval, soud jej tehdy k žádnému doložení nevyzval. Při posuzování jeho příjmů měl okresní soud zohlednit i s podnikáním spojené náklady a daně. Odnětí osvobození od poplatků považoval za extrémně nespravedlivé, protože na této výhodě závisela jeho procesní strategie ve sporu. Odvolací soud argumentaci stěžovatele nepřisvědčil a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Přestože u doručování výzvy mohlo dojít k určitému formálnímu pochybení ze strany okresního soudu, z kontextu případu a obsahu spisu lze vyvodit, že si stěžovatel zásilku mohl převzít a s velkou mírou pravděpodobnosti i skutečně převzal. Hlavně ale není pochyb o tom, že skutečně v roce 2024 došlo k výraznému nárůstu příjmů stěžovatele a tuto změnu poměrů opomněl soudu sdělit. Obrat podnikatele (živnostníka) je přitom podle judikatury nejlepším ukazatelem jeho majetkových poměrů.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel s napadenými rozhodnutími nesouhlasí. Argumenty soudů o poskytování zavádějících údajů a opomenutí informování o změně poměrů považuje za absurdní v situaci, kdy jej nalézací soud k žádnému doplnění těchto informací nevyzval, respektive mu nebyla dána příležitost dané skutečnosti doložit. Okresní soud měl při doručování postupovat šetrněji a přiměřeněji a materiálně posoudit, zda byla stěžovatelovi skutečně výzva doručena. Odnětí osvobození má pro stěžovatele fatální důsledky nejen co do dostupnosti právní pomoci, ale mj. i z hlediska povinnosti hradit soudní poplatky.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Judikatura Ústavního soudu ustáleně považuje rozhodování o osvobození od soudních poplatků a o souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů za doménu obecných soudů, jejichž závěry mu nepřísluší přehodnocovat. Tento přístup opouští pouze výjimečně, a to například v případě svévolného výkladu a aplikace příslušných ustanovení , nebo při absenci řádného odůvodnění, neumožňujícím rozpoznat argumentaci obecného soudu (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2015

sp. zn.

a další rozhodnutí tam citovaná).

8. Ústavní soud v postupu obecných soudů podobné vady neshledal. Stěžovatel se v ústavní stížnosti v podstatě soustředí toliko na otázku údajně chybného doručení výzvy k osvědčení jeho majetkových poměrů. Jak již ale bylo výše poukázáno, odvolací soud vysvětlil, na základě čeho a proč se domnívá, že stěžovateli byla zásilka doručena a že se s jejím obsahem i reálně seznámil. Stěžovatel však především opomíjí, že tvrzené nedoručení výzvy nijak rozhodnutí o odejmutí osvobození neovlivnilo. Rozhodnutí bylo založeno na informacích o změně příjmů stěžovatele zjištěných okresním soudem z vlastní iniciativy. Faktickou správnost těchto údajů stěžovatel přitom nezpochybňuje.

9. Ústavní soud z předestřených důvodů porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal a jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle . O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Ústavní soud z důvodu rychlého vyřízení ústavní stížnosti samostatně nerozhodoval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu