Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 402/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajky), a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, právně zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/23, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2025 č. j. -1112, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. června 2025 č. j. -1053 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 29. listopadu 2024 č. j. -974, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv chráněných d.

2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 11. 2024 č. j. -974, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 6. 2025 č. j. -1053 uznán vinným přečinem zpronevěry podle , odst. 3 . Za tento přečin spáchaný v souběhu s dalšími přečiny byl dle za užití odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců. Podle byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2025 č. j. -1112 bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, byl v rámci trestního řízení zadržen v Panamě a z této byl vydán se svým souhlasem, avšak pro výkon jiného rozsudku Okresního soudu v Liberci, než toho, který je nyní napaden. Jeho souhlas byl tedy vydán pouze na jedno řízení, nevzdal se zásady speciality, trval na ní. Při vydávání z Panamy zůstal po mezipřistání v Amsterdamu, avšak ze strany Nizozemska došlo chybně k vydávacímu řízení. Jedná se stále o vydání z Panamy, nikoli vydání z Nizozemska, a toto je třeba posuzovat v mezích zásady speciality.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

5. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podaná ústavní stížnost je opakováním námitek uplatněných již v předchozích fázích trestního řízení, které byly řádně vypořádány a odůvodněny obecnými soudy. Již Nejvyšší soud stěžovatele v napadeném usnesení upozornil, že jeho námitkou týkající se nerespektování zásady speciality se dostatečným způsobem zabýval krajský soud. Ústavní soud konstatuje totéž. Jak Nejvyšší soud, tak krajský soud v napadených rozhodnutích stěžovateli vysvětlily, z jakého důvodu jsou jeho odkazy na zásadu speciality irelevantní a že byl justičním orgánům České republiky předán justičními orgány Nizozemska, které při konkurenci několika vydaných Evropských zatýkacích rozkazů na osobu stěžovatele udělily souhlas, aby byl stěžovatel do České republiky předán i k trestnímu stíhání ve věci, které se týkají nyní napadená rozhodnutí. Na území Panamy stěžovateli nebyl umožněn vstup, z této země byl stěžovatel v souvislosti s jeho zařazením mezi osoby hledané Interpolem vyhoštěn.

6. Ústavní soud tedy konstatuje, že námitky uplatněné stěžovatelem obecné soudy již vypořádaly v rámci trestního řízení. Odůvodnění napadených rozhodnutí je přitom logické a nevykazuje znaky svévole.

7. Vzhledem k uvedenému neshledal Ústavní soud, že by obecné soudy svým postupem jakkoli zasáhly do základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu