Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 267/2017 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. O., zast. Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2017, č. j. OAM-206/ZA-ZA11-ZA08-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2017, č. j. – 18,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení o kasační stížnosti.

III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 8.228 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany podle , , , a , o azylu.

[2] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 12. 10. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 10. 11. 2017, č. j. - 16, vyzval žalobce k náležitému odůvodnění žaloby, tj. uvedení žalobních bodů, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů pokládá napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žaloba totiž nesplňovala zákonné požadavky dle § 71 odst. 1. s. ř. s, a nebyla tak způsobilá k projednání. Žalobce však žalobu ve stanovené lhůtě nedoplnil. Krajský soud proto v záhlaví uvedeným usnesením odmítl předmětnou žalobu.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl shora uvedené usnesení krajského soudu kasační stížností. Uvádí, že žaloba obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti a že z jejího obsahu bylo zcela zřejmé, kdo ji podává, proti čemu brojí a co navrhuje. Stěžovatel v ní uvedl konkrétní zákonná ustanovení, která žalovaný napadeným rozhodnutím porušil. Stěžovateli není zřejmé, jaké konkrétní náležitosti žaloba postrádala, a proto považuje napadené usnesení za nepřezkoumatelné.

[4] Žalovaný na kasační stížnost reagoval vyjádřením ze dne 16. 2. 2018. V něm poukazuje na účelovost a nedůvodnost kasační stížnosti, sumarizuje dosavadní vybranou judikaturu NSS dotýkající posouzení příliš vágních, nekonkretizovaných a pouze na zákonná ustanovení odkazujících vyjádření jakožto žalobních bodů, a polemizuje nad možnými postupy krajského soudu v daném případě, které dle něj musely vždy vyústit v odmítnutí předmětné žaloby.

II. Posouzení kasační stížnosti

[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatel je v souladu s zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost považuje za přijatelnou ve smyslu , neboť judikatura řešící rozhodnou otázku (posouzení žalobního bodu ve věcech mezinárodní ochrany) nebyla jednotná (srov. níže).

[8] K otázce nezbytné míry konkretizace žalobních bodů se Nejvyšší správní soud již opakovaně vyjadřoval a to i s protichůdnými závěry (aktuální usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 72, obsahuje přehled různých proudů dosavadní judikatury). Pro rozporné závěry při rozhodování se předmětná problematika dostala i před rozšířený senát NSS, který při meritorním rozhodování ve věci dospěl k jednoznačným stanoviskům. Dle rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. - 58, č. 835/2006 Sb. NSS, žalobci ukládá uvést v žalobě konkrétní, k projednávané věci individualizované tvrzení s tím, že žalobní bod nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaný, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelný popis. Rozšířený senát konkrétně nepovažoval za žalobní body „výčet různých ustanovení zákona, a sice o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr. ř.“), a zákona o azylu, která měl žalovaný podle jeho názoru porušit. Spolu s tímto výčtem citoval stěžovatel podstatný obsah těchto ustanovení, a to tak, že informaci o textu ustanovení jazykově formuloval ve vztahu ke své osobě (např. uvedl: ‘odůvodnění napadeného rozhodnutí mě nepřesvědčilo o jeho správnosti‘ či ‘správní orgán (…) nevedl azylové řízení tak, aby posílil moji důvěru ve správnost jeho rozhodování, a napadené rozhodnutí nepovažuji za přesvědčivé‘)“.. Dle rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, je „náležitost žaloby splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, […] právní důvody nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům, bude směřovat jeho přezkum“. Rozšířený senát v usnesení ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 75, tento svůj předchozí názor zopakoval a potvrdil s tím, že ani jeho opakované nerespektování nezakládá jeho pravomoc opětovně se touto otázkou věcně zabývat.

[9] V rozsudku ze dne 2. 8. 2007, č. j. - 42, ve kterém se NSS v daném kontextu zabýval vymezením pojmu „žalobní bod“, je sice vyjádřen názor, že za žalobní bod je nutné považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento má napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné, avšak takový postup žalobce nelze brát za bezvadný. Citovaný rozsudek směřuje k povinnosti soudu pokusit se o doplnění a upřesnění vyjádření žalobce v případě, kdy jeho vyjádření samo o sobě, bez doplnění, jako žalobní bod neobstojí.

[10] Stěžovatel v projednávané věci v žalobě uvedl v části III. tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného způsobem zcela identickým jako ve věci sp. zn. . Uvedl pouze výčet porušených ustanovení a zákona o azylu bez jakékoli individualizace na věc stěžovatele. Krajský soud ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2017, č. j. – 16, souladně s výše uvedeným názorem NSS vyzval žalobce k doplnění žaloby tak, aby mohla být projednána, a rovněž srozumitelně vysvětlil, že pouhý výčet porušených ustanovení zákona nelze považovat za žalobní bod. Žalobce však na výzvu nijak nereagoval, přestože si ji osobně převzal.

[11] Nejvyšší správní soud nepokládá za nutné znovu sumarizovat právní pozadí dané problematiky a na tomto místě zcela odkazuje na závěry výše citovaných rozsudků rozšířeného senátu, včetně usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, č. j. - 75. Formalistické pojetí žalobních bodů tak, jak bylo prezentováno žalobcem, nesplňuje požadavky zákonné úpravy [ ] a žaloba nemohla být bez konkretizace údajných nezákonností přijata k projednání. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s postupem krajského soudu v podobě odmítnutí žaloby na základě

[12] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že napadené usnesení krajského soudu není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jak se mylně domnívá stěžovatel, neboť z něj jasně vyplývá, že stěžovatel neuvedl v žalobě žádný žalobní bod a přes výzvu soudu tuto vadu žaloby neodstranil.

III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[13] Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele důvodnými, proto kasační stížnost zamítl podle věty druhé

[14] O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ve spojení s Stěžovatel ve věci nebyl úspěšný, a právo na náhradu nákladů řízení tedy nemá. Žalovanému pak nevznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

[15] Zástupkyni stěžovatele, která byla stěžovateli ustanovena usnesením NSS ze dne 22. 12. 2017, č. j. - 10, se podle s přihlédnutím k bodu 5, , a d) ve spojení s odst. 3 a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování ve výši 6.200 Kč za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání doplnění kasační stížnosti ze dne 2. 2. 2018) a paušální náhrada hotových výdajů 600 Kč, celkem tedy částka 6.800 Kč. Jelikož ustanovená zástupkyně je plátcem DPH, její odměna se zvyšuje o tuto daň na částku 8.228 Kč, která jí bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2018

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu