Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
54 Ad 2/2018 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 2/2018 - 32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci
Žalobkyně: J.R.
bytem X
zastoupená JUDr. Lenkou Tomkovou, advokátkou
sídlem Čéčova 689/11, České Budějovice
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2017, č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 13. 12. 2017, č. j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.600 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění :
I. Vymezení věci
1. Žalobou doručenou dne 24. 1. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2017 č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 12. 9. 2017 č. j. X, jímž byla žalobkyni zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 30. 8. 2017 nebyl invalidní podle ustanovení § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a uvedla, že onemocněním, kterým trpí je důvodem značného snížení celkové výkonnosti, a tudíž i výkonosti pracovní. Trpí bolestmi ručních kloubů a lokte. Je značně unavena a po návratu z práce není schopná zvládat běžnou péči o domácnost, musí si odpočinout, a proto je nucena brát si ve svém zaměstnání i neplacené volno. Jak vyplývá z ambulantní zprávy Nemocnice České Budějovice, poradna IBD ze dne 10. 11. 2017 žalobkyně je ohrožena septickým stavem v případě nucení na stolici musí okamžitě vyhledat WC a je extrémně unavena, nezvládá běžnou denní zátěž. Taktéž zpráva s Fakultní nemocnice v Motole interní klinika z 3. 10. 2017 uvádí, že žalobkyně trpí chronickým onemocněním a lze očekávat další komplikace případně spojené s onemocněním nebo jeho léčbou. Žalobkyně zastává názor, že zpracovaným posudkem o invaliditě nebyl dostatečně zhodnocen její zdravotní stav. Podle ní mělo být onemocnění hodnoceno podle vyhlášky kapitolou XI oddíl C položka 4b a stanoven pokles pracovní schopnosti 40 %. Onemocnění žalobkyně je chronické a lze u něho očekávat další komplikace spojené s léčbou. Rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho následného posouzení, a proto bylo navrženo jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované
3. Žalovaná ve svém vyjádření popsala skutkový stav věci. Zároveň popsala platnou právní úpravu, podle které bylo postupováno. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně zpochybnila správnost stanovení míry procenta poklesu pracovní schopnosti, navrhla žalovaná, aby soud podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařídil vyhotovení nového posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích, která by znovu objektivně posoudila zdravotní stav žalobkyně a posléze znovu bylo rozhodnuto o invaliditě, dle platné právní úpravy. Posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který je pro věc stěžejním důkazem znovu přešetří zdravotní stav a najisto posudkově postaví, zda je žalobkyně invalidní a v jakém stupni či nikoliv. Jestliže tento posudek soud vyhodnotí jako správný, úplný a přesvědčivý bude závazný i pro správní orgán. Za současného stavu důkazního řízení bylo navrhováno zamítnutí žaloby.
III. Obsah správních spisů
4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích, který posuzoval zdravotní stav žalobkyně na základě její žádosti o přiznání invalidního důchodu ze dne 13. 7. 2017. Lékař vyslovil závěr, že pokles pracovní schopnosti činí 20 %, a tudíž není žalobkyně invalidní. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 12. 9. 2017 rozhodnutí, kterým se žádost zamítá pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona o důchodovém pojištění. Dne 27. 9. 2017 žalobkyně podala námitky proti tomuto rozhodnutí. Z toho důvodu byl znovu posouzen dne 13. 11. 2017 zdravotní stav žalobkyně lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. K datu vydání rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní v žádném stupni, neboť její pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Z toho důvodu byly námitky žalobkyně žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu.
5. S ohledem na žalobkyní vznesené žalobní námitky, soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 12. 4. 2018 uvedla, že žalobkyně byla s posudkovým záměrem seznámena při jednání komise, neboť byla tomuto jednání přítomna. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je Crohnova nemoc.
6. Žalobkyni byla Crohnova nemoc diagnostikována v roce 1997 v akutním a pokročilém stádiu. Měla vřed v jícnu, tlustého i tenkého střeva, rozsáhlý nodózní erytém a příznaky kloubní. Při medikamentózní léčbě bylo dosaženo remise. V roce 1999 byl relaps onemocnění s krvácením vředu z terminálního ilea zjištěna stenóza a byly přítomny poruchy pasáže. Operace tohoto stavu byla provedena v roce 2000, poté byla nastolena remise pro selektivní střevní malabsropci a byl injekčně aplikován vitamín B12. Remise trvala do 08.2016, pak došlo k dalšímu relapsu v 10.2016. Při kolonoskopii nalezeny vředy v neoterminálním ileu a pankolitis, zahájena léčba imunosupresivní (kortikoterapie, imuran), dále došlo k resekci ulcerované oblasti s přilehlými 20 cm tenkého a 10 cm tlustého střeva a vyšita nová anastomóza. Pokračováno v léčbě imuranem a kortikoidy, které byly v roce 2017 postupně snižovány až vysazeny. Při kolonoskopii v 06.2017 opět vřed v anastomóze a pokračováno v léčbě imunosupresi do 09.2017, poté problémy s klouby a stav hodnocen revmatologem jako enteropatická artritis, mnohočetné entezopatie. Po provedené denzitometrii popsána osteopénie. Potíže stran pohybového aparátu trvají. Ohledně zažívací soustavy v klinickém obraze recidivují bolesti břicha a jsou přítomny průjmovité stolice 2 až 3 x denně. Při nucení na stolici je nutné okamžitě vyhovět, jinak stolice nelze udržet a jsou přítomny křeče v břiše. V době akutní exacerbace žalobkyně měla BMI 17,8 a po zlepšení stavu je na dolní hranici normy. V současné době nemá žalobkyně zvýšeny zánětlivé markery a kalprotektin je v normě.
7. Pro idiopatické střevní záněty i pro Crohnovu nemoc jsou v legislativě určena posudková kritéria pod položkami 4a až 4c. Komise s ohledem na skutečnost, že žalobkyně parciálně splňuje podmínky k zařazení do položek 4a a 4c shledává za plně indikované použití položky 4b, která je jistým průnikem položek 4a a 4c. Položce 4b žalobkyně odpovídá i s ohledem na klinické projevy střevní disfunkce i s ohledem na skutečnost, že při poslední kolonoskopii byla zjištěna opět ulcerace v anastomóze. Komise uzavřela, že u žalobkyně se jedná o postižení, které odpovídá kapitole XI oddíl C položka 4b, kde je procentní míra poklesu pracovní schopnosti 30 až 40 % a volí horní hranici 40 %. Posudkové závěry lékařů Okresní správy sociálního zabezpečení i druhoinstančního lékaře nevycházely ze správného použití posudkové metodiky. Zdravotní stav a stupeň invalidity nebyl posouzen v souladu s platnou legislativou. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky nebyly pro účely posudkového závěru prvoinstančního a druhoinstančního lékaře zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech a nebyly objektivizovány rozhodné skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobkyně a jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se týkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Komise proto uzavřela, že závěr těchto lékařů ve smyslu neuznání invalidity nelze potvrdit, neboť žalobkyně je invalidní v I. stupni. Vznik invalidity komise stanovila k 11. 10. 2017, tedy k datu vyšetření v IBD poradně, tento nález dokládá zhoršení stavu poté, co žalobkyně se po dlouhodobé pracovní neschopnosti vrátila do práce v plném pracovním úvazku. Platnost posudku byla komisí stanovena do 30. 4. 2020. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní v I. stupni, nejednalo se o invaliditu II. nebo III. stupně.
8. Svůj závěr komise vyslovila, na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to praktického lékaře MUDr. K. z 2. 8. 2017, chirurgie, Nemocnice České Budějovice, hospitalizace od 21. do 30. 11. 2016, poradna IBD, Nemocnice České Budějovice, MUDr. N., 27. 1. 2017, 17. 3. 2017, 21. 4. 2017, 21. 6. 2017. K námitkovému řízení bylo doloženo vyšetření Fakultní Nemocnice Motol, MUDr. Š., 3. 10.2017 a poradna IBD, Nemocnice České Budějovice, MUDr. N. z 11. 10. 2017 a 10. 11. 2017. Dále měla k dispozici komisy zprávu z vyšetření revmatologie, České Budějovice, MUDr. P. z 3. 1. 2018, poradna IBD, Nemocnice České Budějovice, MUDr. N. 2. 3.2018, radiodignostika České Budějovice, Altera, 16. 3. 2018, revmatologie České Budějovice, MUDr. P., 10. 4. 2018.
IV. Právní názor soudu
9. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
10. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
11. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
12. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
13. V dané záležitosti žalobkyně podala žádost o přiznání invalidního důchodu, o její žádosti bylo rozhodnuto Českou správou sociálního zabezpečení dne 12. 9. 20117 tak, že byla její žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů zamítnuta, neboť pokles pracovní schopnosti podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 8. 2017 činil 20 %. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 9. 2017 námitky. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 13. 11. 2017, kterým bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Lékař České správy sociálního zabezpečení po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je i nadále Crohnova choroba stav po ileocekální resekce v roce 2000 nadále v remisi. Zdravotní stav žalobkyně byl proto hodnocen jako stabilizovaný.
14. Zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 12. 4. 2018, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost, a to Crohnovu nemoc na rozdíl od lékařů prvoinstančního i druhoinstančního orgánu, kteří dle hodnocení komise nevycházeli ze správného použití posudkové metodiky, současně konstatovala, že zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly zjištěny nedostatečně, rovněž nedostatečně byly objektivizovány. Komise vzala v úvahu veškeré dostupné zdravotní zprávy, které souvisely s dlouhodobě nepříznivým zdravotní stavem žalobkyně i její rozhodující příčinou a dospěly k závěru, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole XI oddíl C položka 4b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a činí 40 %, což odpovídá I. stupni invalidity. Komise jednoznačně uvedla, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 30. 8. 2017 a ze dne 13. 11. 2017 ve smyslu neuznání invalidity nelze potvrdit. Proto bylo požadavku žalobkyně na uznání I. stupně invalidity vyhověno. Vznik invalidity komise stanovila k datu 11. 10. 2017, tedy datem vyšetření v IBD, poradně. Tento nález dokládá zhoršení zdravotního stavu poté, co se žalobkyně po dlouhodobé pracovní neschopnosti vrátila do práce v plném pracovním úvazku. Případná dlouhodobá stabilizace zdravotního stavu by indikovala posudkové přehodnocení závěru komise, která stanovila jeho platnost do 30. 4. 2020. Komise zdůraznila, že v poslední době došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Z toho důvodu uzavřela, že k datu napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, neboť napadené rozhodnutí nebylo správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla j jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá invaliditě I. stupně, která vznikla k datu 11. 10. 2017. Tento závěr je v rozporu s hodnocením lékařů jak Okresní správy sociálního zabezpečení, tak České správy sociálního zabezpečení, kteří dospěli v žalobou napadených rozhodnutích ke zcela odlišnému závěru. Soud doplnil dokazování a vycházel při svém hodnocení z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která posuzuje zdravotní stav a zdravotní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Posudkem této komise ze dne 12. 4. 2018 bylo postaveno najisto, že invalidita žalobkyně vznikla k datu 11. 10. 2017 a žalobkyni náleží invalidita I. stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla Crohnova nemoc, kterou komise podřadila pod kapitolu XI, oddíl C, položka 4b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti stanovila na 40 %. Komise výslovně uvedla, že žalobkyně parciálně splňuje podmínky k zařazení do položek 4a a 4c a shledává za plně indikované použití položky 4b, která je jistým průnikem položek 4a a 4c. Položce 4bzdravotní stav žalobkyně odpovídá i s ohledem na klinické projevy střevní dysfunkce i s ohledem na skutečnost, že při poslední kolonoskopii byla zjištěna opět ulcerace v anastomóze. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Soud proto uzavřel, že z toho důvodu nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí o tom, že žalobkyně nedosahuje žádného stupně invalidity. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobkyně. Zabývala se jejími onemocněními a přihlédla i k vývoji onemocnění žalobkyně. Zároveň vysvětlila svůj závěr, že žalobkyně je invalidní v I. stupni od 11. 10. 2017. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, jakož i data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními potížemi žalobkyně.
V. Závěr, náklady, řízení
16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení je třeba vycházet ze závěrů, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni od 11. 10. 2017.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2.600 Kč. Jednalo se o odměnu právní zástupkyně za dva úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), náhrada za paušální hotové výdaje právní zástupkyně žalobkyně 2x 300 Kč, celkem 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
České Budějovice 27. dubna 2018
JUDr. Marie Trnková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.