Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Af 74/2016 - 39

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci

žalobce: ICZ a.s., IČ: 25145444

sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4

zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Koutnou

sídlem Kostelní 875/6, 170 00 Praha 7

proti

žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno

o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 18. 8. 2016, č. j. ÚOHS-

R0144/2016/VZ-34091/2016/322/LKa

takto:

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 8. 2016, č. j.

ÚOHS-R0144/2016/VZ-34091/2016/322/LKa, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 5. 2016, č. j. ÚOHS-S0190/2016/VZ-19287/2016/522/JKr,

se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to

k rukám Mgr. Petry Koutné, advokátky se sídlem Kostelní 875/6, 170 00 Praha 7, do 30 dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 18. 8. 2016, č. j. ÚOHS-R0144/2016/VZ-

34091/2016/322/LKa (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl zamítnut rozklad žalobce proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2016, č. j. ÚOHS-S0190/2016/VZ-19287/2016/522/JKr

(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalovaný dle § 118 odst. 5 písm. c) zákona

č. , o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 9. 2016 (dále jen „zákon

o veřejných zakázkách“) zamítl návrh žalobce ze dne 23. 3. 2016 na přezkum úkonů zadavatele –

Ředitelství silnic a dálnic ČR – proti rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení

veřejné zakázky „Elektronický systém spisové služby pro ŘSD ČR“ ze dne 17. 2. 2016 (dále také

„rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení“) z důvodu, že tento návrh nebyl podán

oprávněnou osobou.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému

k dalšímu řízení. Uvádí, že námitky proti rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení

doručil zadavateli v souladu s § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách do 15 dnů od doručení

rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení. Rozhodnutí o vyloučení žalobce ze

zadávacího řízení bylo žalobci doručeno dne 17. 2. 2016, lhůta pro podání námitek proti tomuto

rozhodnutí uplynula dne 3. 3. 2016, kdy žalobce dodal své námitky do datové schránky

zadavatele. Takový úkon žalobce zadavateli má charakter jednání zasahujícího do jeho

subjektivního veřejného práva, neboť zakládá jeho právo stát se účastníkem správního řízení

o přezkoumání úkonů zadavatele. Z toho důvodu na něj nelze nahlížet optikou § 18a zákona

č. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) a přijmout tezi žalovaného, že

námitky žalobce byly zadavateli doručeny až jeho přihlášením do datové schránky, tedy dnem

4. 3. 2016. Není možné přijmout výklad, který by umožnil zadavateli zmařit možnost přezkumu

svých vlastních rozhodnutí tím, že by svým jednáním, které žalobce nemá možnost ovlivnit,

zmařil včasné doručení námitek. Předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí odkázal na část

odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, č. j. -40, aniž

by svůj závěr o soukromoprávní povaze posuzovaného úkonu dále odůvodnil. Napadené

rozhodnutí je tak v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Námitky žalobce

byly zadavateli doručeny formou datové zprávy, tj. „veřejnoprávní“ informačním kanálem, a byly

tak doručeny dodáním do datové schránky. Námitky nebyly doručovány formou soukromoprávní

poštovní datové zprávy pro komunikaci mezi soukromoprávními subjekty, kdy by účinky

doručení mohly nastat až v okamžiku přihlášení oprávněné osoby. Závěr žalovaného je v rozporu

s judikaturou správních soudů a účelem zákona o veřejných zakázkách.

III. Vyjádření žalovaného

3. Dle vyjádření žalovaného je doručování námitek proti zadávacím podmínkám zadavateli čistě

soukromoprávním institutem. Žalobce a zadavatel mají v procesu uzavírání smlouvy rovné

postavení, což se vztahuje i na doručování písemností podle zákona o veřejných zakázkách

(s ohledem na jejich soukromoprávní povahu). Na doručování mezi nimi je tak nutné aplikovat

§ 18a odst. 2 zákona o elektronických úkonech, dle kterého je zadavateli dodávaný dokument

doručen okamžikem přihlášení se do datové schránky. Vzhledem k tomu, že námitky žalobce byly

podány dne 3. 3. 2016 a zadavatel se do datové schránky přihlásil dne 4. 3. 2016, žalobce nesplnil

podmínku řízení dle § 110 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách, tedy podat námitky řádně a

včas, což v souladu s § 118 odst. 5 písm. c) zákona o veřejných zakázkách vede k zamítnutí jeho

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.

návrhu na přezkum úkonů zadavatele žalovaným. Žalovaný má za to, že postupoval zcela

v intencích zákonů vyložených judikaturou. Proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí

žalovaného v mezích žalobních bodů ( , věta první , soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “), jakož i řízení předcházející jeho vydání.

Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

rozhodování správních orgánů ( ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za

splnění zákonných podmínek ( ).

5. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Zdejší soud nepřisvědčil námitce žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro

nedostatek odůvodnění. Předseda žalovaného se v napadeném rozhodnutí ztotožnil

s argumentací a závěry uvedenými v prvostupňovém rozhodnutí. Zde je tedy potřeba upozornit

na skutečnost, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je v rámci soudního přezkumu

pohlíženo jako na jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

21. 12. 2011, č. j. -92; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

jsou dostupná na: www.nssoud.cz). To v prvé řadě znamená, že případné nedostatky

v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí může napravit druhostupňový orgán. V druhé řadě

z tohoto pravidla plyne, že druhostupňový orgán nemusí slepě opakovat argumentaci správního

orgánu prvého stupně, jestliže se s ní ztotožní. A právě k této situaci došlo v právě projednávané

věci. Odůvodnění napadeného rozhodnutí pak předseda žalovaného doplnil stručným, byť

konkrétním odůvodněním, ve kterém odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvedl,

v čem spatřuje odlišnosti předmětné věci s případy řešenými judikaturou (doručování námitek

versus doručování stejnopisu návrhu)a v čem je tato judikatura aplikovatelná na posuzovanou věc

(soukromoprávní povaha vztahu mezi dodavatelem a zadavatelem). A právě tyto závěry sám

žalobce žalobou napadá a konkrétní argumentací vyvrací, a krajskému soudu proto nic nebrání

v tom, aby správnost těchto úvah věcně posoudil.

7. Předmětem sporu mezi stranami je otázka, zda žalobce podal námitky proti zadávacím

podmínkám zadavateli ve lhůtě stanovené v § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách či nikoli.

Odpověď na tuto otázku je stěžejní pro posouzení zákonnosti správních rozhodnutí, která jsou

založena na závěru, že žalobce není osobou oprávněnou pro podání návrhu právě proto, že

nepodal včas námitky proti rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení.

8. Ustanovení § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách uvádí, že „[n]ámitky […] proti rozhodnutí

zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení musí stěžovatel doručit zadavateli do 15 dnů […] ode dne

doručení […]rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“.

9. Dle § 110 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách je „[p]odání námitek řádně a včas je podmínkou pro

podání návrhu na přezkoumání postupu zadavatele ve stejné věci“.

10. Dle § 113 zákona o veřejných zakázkách platí, že „[ř]ízení o přezkoumání úkonů zadavatele se zahajuje

na písemný návrh stěžovatele (dále jen ‚navrhovatel‘) nebo z moci úřední“.

11. Dle § 118 odst. 5 písm. c) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže návrh na přezkum úkonů

zadavatele zamítne, pokud nebyl podán oprávněnou osobou.

12. Mezi stranami není sporu o tom, že rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení bylo

žalobci doručeno dne 17. 2. 2016. Patnáctidenní lhůta pro podání námitek proti tomuto

rozhodnutí tak žalobci uplynula dnem 3. 3. 2016 – v tento den také byly námitky žalobce proti

tomuto rozhodnutí dodány do datové schránky zadavatele, avšak osoba oprávněná k přístupu do

datové schránky zadavatele se do ní přihlásila dne 4. 3. 2016. Na zdejším soudě je tak

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.

rozhodnout, zda okamžikem „doručení“ námitek zadavateli, o kterém hovoří § 110 odst. 4

zákona o veřejných zakázkách, byl okamžik dodání těchto námitek do jeho datové schránky, či

okamžik, kdy se do datové schránky zadavatel přihlásil.

13. Předně zdejší soud uvádí, že při interpretaci jednotlivých ustanovení zákona o veřejných

zakázkách není možné bezezbytku spoléhat pouze na gramatický výklad, neboť jazykový výklad

představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě (shodně nález Ústavního

soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. , a v něm uvedená judikatura; dostupný na

http://nalus.usoud.cz).

14. Otázkou doručování písemností zadavateli prostřednictvím datové schránky se již zabýval

Nejvyšší správní soud, a to např. v rozsudcích ze dne 24. 3. 2013, č. j. -46 (dále jen

„rozsudek REALISTAV“), a ze dne 7. 8. 2013, č. j. -39. Nejvyšší správní soud

dospěl k závěru, že probíhá-li úkon adresovaný zadavateli ve veřejnoprávní rovině, je pro

posouzení včasnosti doručení tohoto úkonu potřeba aplikovat právní předpis (v daném případě

zákon o elektronických úkonech), resp. příslušné ustanovení upravující provádění úkonů vůči

orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky (v daném případě § 18 zákona

o elektronických úkonech).

15. Je však nutno uvést, že uvedené rozsudky posuzovaly včasnost podání odlišného typu

písemnosti, konkrétně stejnopisu návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele,

u nichž je dána jednoznačná vazba k samotnému návrhu na přezkum úkonů zadavatele, už

spadajícímu do oblasti veřejného práva. Použitelnost závěrů této judikatury je tedy v nyní

posuzované věci do určité míry omezena – lze pracovat pouze s některými jejími východisky.

16. Povinnost stěžovatele (navrhovatele) doručit stejnopis návrhu na přezkum úkonů zadavatele

nejen orgánu dohledu, nýbrž také samotnému zadavateli, označil Nejvyšší správní soud jako

nadstandardní povinnost, jejímž smyslem je primárně informovat zadavatele o podání návrhu

a o jeho obsahu. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že povinnost doručit stejnopis návrhu

zadavateli vychází z práva veřejného (§ 114 odst. 2 věta první zákona o veřejných zakázkách). Její

splnění se také promítá v rovině veřejného práva. Zákon o veřejných zakázkách ani v ustanovení,

kterým je tato povinnost uložena (§ 114 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách), ani v ustanovení,

kde je její porušení sankcionováno [§ 117a písm. e) zákona o veřejných zakázkách], nečiní mezi

doručením originálu a stejnopisu návrhu rozdíl (viz rozsudek REALISTAV).

17. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro doručování stejnopisu musí být aplikována

stejná ustanovení zákona jako pro doručování originálu návrhu Úřadu pro ochranu hospodářské

soutěže. Zvolil-li dodavatel pro komunikaci se zadavatelem v souladu s § 148 odst. 2 zákona

o veřejných zakázkách datovou schránku, měl by na okamžik doručení stejnopisu jeho návrhu být

aplikován § 18 zákona o elektronických úkonech, který upravuje provádění úkonů vůči orgánům

veřejné moci prostřednictvím datové schránky. V souladu s konstantním názorem Nejvyššího

správního soudu, obsaženém např. v rozsudku ze dne 15. 7. 2010, č. j. -79, pak

platí, že bylo-li podání učiněné prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den lhůty

dodáno ve formě datové zprávy do datové schránky, byla lhůta zachována. Nejvyšší správní soud

opřel tento svůj názor mimo jiné o argument, že „[n]ení přijatelné, aby orgán veřejné moci (zde soud)

vlastním postupem (zejména svým pasivním přístupem či nečinností -nepřihlášením oprávněné osoby do datové

schránky) určil okamžik, kdy mu bude podání účastníka řízení předáno, tedy kdy z procesněprávního hlediska

vyvolá účastníkem zamýšlené důsledky. To vše navíc v situaci, kdy podání účastníka je dodáno do datové schránky

orgánu veřejné moci, a tedy se objektivně a fakticky nachází v jeho dispoziční sféře“.

18. V rozsudku č. j. -40 k výše uvedenému pak ještě Nejvyšší správní soud dodal, že

„[p]ožadavek, který by umožňoval zadavateli do jisté míry rozhodovat o možnosti správního přezkumu jeho

rozhodnutí, by mohl vést k zneužívání a zasahování zadavatele do správního řízení. Není přijatelné, aby

zadavatel sám určoval okamžik, ve kterém mu je stejnopis návrhu doručen a tím ovlivňoval možnost správního

přezkoumání jeho vlastního rozhodnutí. V řízení o veřejných zakázkách, kde jsou lhůty obzvláště krátké, by

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.

účastník řízení, který odeslal návrh třebas i v první den lhůty, neměl nikdy jistotu, že jeho podání bude doručeno

včas“. Jak bude uvedeno dále, tento závěr považuje zdejší soud za zcela stěžejní také pro právě

posuzovanou věc.

19. Nejprve je třeba uvést, že vztah dodavatele a zadavatele je obecně chápán jako vztah

soukromoprávního charakteru (srov. rozsudek REALISTAV či rozsudek Nejvyššího správního

soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. -43), nikoliv však bezvýjimečně. Zároveň totiž platí,

že určité povinnosti vyplývají z práva veřejného a jejich (ne)splnění se pak promítá do veřejných

subjektivních práv těchto aktérů. A právě tak je tomu i v právě projednávané věci.

20. Stejně jako je tomu v případě doručení stejnopisu návrhu na přezkum úkonů zadavateli, má zdejší

soud za to, že i povinnost stanovená dodavateli v kogentním ustanovení § 110 odst. 4 zákona

o veřejných zakázkách, tedy doručit námitky proti rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti

v zadávacím řízen ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto rozhodnutí, je povinností, jež má

přesah do veřejného práva. Jedná se o úkon, jenž inicializuje veřejnoprávní dohled. Ačkoliv

v prvotní fázi se námitkami zabývá sám zadavatel, jedná se fakticky pouze o poskytnutí možnosti

autoremedury zadavateli před tím, než se případně namítaným problémem začne v rámci

veřejnoprávního dohledu zabývat orgán veřejné moci (žalovaný). Dodavatel podáním námitek

plní povinnost, jež je podmínkou pro zahájení správního řízení. Její (ne)splnění se v rovině

veřejného práva promítá zásadním způsobem, neboť přímo vede k vyloučení věcného přezkumu

návrhu dodavatele orgánem dohledu (viz § 110 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách).

V konečném důsledku je pak včasné podání námitek také podmínkou přístupu k soudu. Je-li

návrh žalovaným zamítnut výlučně z důvodu jeho podání osobou neoprávněnou (s ohledem na

to, že navrhovatel nepodal včas námitky), soudní přezkum se omezuje čistě na zákonnost

posouzení této otázky (potažmo procesního postupu žalovaného), a věcný přezkum možných

pochybení zadavatele je tak před soudem vyloučen.

21. Jak již bylo naznačeno výše, výklad pravidel týkajících se doručování písemností zadavateli

dodavatelem je nutno provádět s ohledem na potřebu vyloučení možnosti, v důsledku níž by

zadavatel mohl v rámci soukromoprávního vztahu vyloučit možnost veřejnoprávního přezkumu,

čímž by byl popřen smysl celé úpravy zákona o veřejných zakázkách (k tomu srov. rozsudek

REALISTAV a obdobně také č. j. -40). Jedině takový výklad může všem stranám

zaručit stejný poměr právní jistoty. Jestliže by se zadavatel ve lhůtě patnácti dnů od doručení

rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení tomuto uchazeči do datové schránky

nepřihlásil, optikou žalovaného by mu námitky doručeny nebyly i přesto, že by mu byly do datové

schránky dodány a byly tak v jeho dispozici. Samotnou lhůtu v délce trvání patnácti dnů přitom

nelze považovat za natolik dlouhou, aby bylo nepřihlášení do datové schránky zcela vyloučeno.

Jak uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 18. 10. 2017, č. j. -63, „[n]ámitky obecně

(stejně jako úkony účastníků v rámci správního či soudního řízení) jsou navíc jistě běžně dodavateli podávány

(a doručovány) spíše až v poslední dny stanovené lhůty; zadavatelům by tak stačilo se do datové schránky

nepřihlásit třeba jen den či dva“. Není přitom rozhodující, že v posuzované věci zadavatel nejednal

způsobem nasvědčujícím snaze o to, aby žalobce promeškal lhůtu pro podání námitek proti

zadávacím podmínkám. Do datové schránky se přihlásil hned následující den poté, co mu byly

námitky do datové schránky dodány. Přijetím výkladu žalovaného by však v jiných případech

mohlo dojít k cílenému oddalování přihlášení do datové schránky. Výklad zákona umožňující

takové jednání je nutno kategoricky odmítnout. Bylo by totiž v rozporu s účelem a smyslem

úpravy veřejného zadávání, pokud by se výše popsaným postupem mohli zadavatelé zbavit

povinnosti vyřizovat námitky dodavatelů a zároveň znemožnit přezkum úkonů provedených

v zadávacím řízení orgánem dohledu.

22. Žalovaný při svém rozhodování vycházel z judikovaného závěru o soukromoprávním charakteru

vztahu mezi dodavatelem a zadavatelem, jenž automaticky vztáhnul i na proces doručování

písemností, resp. námitek proti rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení,

které nazval čistě soukromoprávním institutem. Žalovaný však nevzal v úvahu, že tento proces je

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.

mimo jiné i jakýmsi procesním předstupňem přezkumného řízení (k tomu srov. např. rozsudek

Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2017, č. j. -63). Jedná se tedy o zjevný

projev veřejnoprávní ingerence státu do vztahů mezi zadavateli a dodavateli. Z tohoto hlediska se

proto povaha doručování námitek do jisté míry blíží povaze doručování stejnopisu návrhu na

přezkum úkonů zadavatele samotnému zadavateli (opět srov. rozsudek č. j. -46).

Podobně jako nedoručení stejnopisu se totiž i nedoručení námitek promítá v rovině veřejného

práva vyloučením věcného přezkumu úkonů zadavatele [viz § 117a písm. e) a § 110 odst. 7

zákona o veřejných zakázkách].

23. Rovněž tato vzájemná vazba tak odůvodňuje přesvědčení zdejšího soudu o tom, že doručování

námitek zadavateli probíhá ve stejném režimu jako doručování stejnopisu návrhu na přezkum

úkonů zadavateli. Zvolil-li v nyní posuzovaném případě žalobce k doručení námitek proti

rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení (v souladu s § 148 odst. 2 zákona

o veřejných zakázkách) datovou schránku, na určení okamžiku doručení měl být tedy aplikován

§ 18 zákona o elektronických úkonech, který upravuje provádění úkonů vůči orgánům veřejné

moci prostřednictvím datové schránky. Jde o ustanovení, které přiléhavěji vystihuje vztah

dodavatele a zadavatele při uplatňování námitek dle § 110 a 111 zákona o veřejných zakázkách.

Nelze přisvědčit závěru žalovaného, že by bylo přiléhavějším ustanovením § 18a zákon

o elektronických úkonech s ohledem na obecně soukromoprávní charakter vztahu mezi

zadavatelem a dodavatelem. Tento závěr totiž nerespektuje specifika právní úpravy námitek a její

veřejnoprávní charakter, roli námitek v rámci veřejnoprávního dohledu, jakož i to, že jejich

podání je v konečném důsledku vůbec podmínkou realizace práva na přístup k soudu. Při

doručování prostřednictvím datových schránek je tak nutno za okamžik doručení námitek ve

smyslu § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách považovat okamžik dodání do datové

schránky zadavatele.

24. Ze spisové dokumentace vyplývá a mezi stranami není sporu o tom, že lhůta pro podání námitek

zadavateli skončila dne 3. 3. 2016. S ohledem na výše uvedený výklad tak lze uzavřít, že byly-li

zadavateli námitky proti zadávacím podmínkám tohoto dne dodány do datové schránky, tedy

3. 3. 2016 v 16:28:32 hodin, byly mu doručeny ve lhůtě stanovené § 110 odst. 4 zákona

o veřejných zakázkách. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu byla tak lhůta

zachována, bylo-li podání učiněné prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této

lhůty dodáno ve formě datové zprávy do datové schránky (srov. rozsudek č. j. -

79).

V. Shrnutí a náklady řízení

25. Ve světle všech výše uvedených skutečností lze shrnout, že předseda žalovaného pochybil, když

rozklad žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, přestože jeho závěr o tom, že

žalobce není oprávněnou osobou k podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele, vychází

z nesprávného právního posouzení okamžiku doručení námitek proti zadávacím podmínkám

zadavateli, a tedy z nesprávného dílčího závěru o nedodržení lhůty stanovené v § 110 odst. 4

zákona o veřejných zakázkách.

26. Krajský soud proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 78 odst. 1

Vzhledem k tomu, že se důvod nezákonnosti vztahuje i na prvostupňové rozhodnutí,

přistoupil soud také k jeho zrušení, a to na základě V souladu s

vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný dle

vázán právním názorem zdejšího soudu.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , podle něhož nestanoví-li tento

zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před

soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.

věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady

řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z odměny a náhrady

hotových výdajů zástupkyně žalobce. Odměna zástupkyně činí dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5.

a a d) , ve znění pozdějších předpisů za dva úkony

právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) 2 x 3 100 Kč a náhrada hotových výdajů

činí dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 2 x 300 Kč. Jelikož je zástupkyně plátkyní daně z přidané

hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani, tj.

o 1 428 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 11 228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který

za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 27. dubna 2018

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.