Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
31 Af 74/2016 - 39.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 Af 74/2016 - 39
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci
žalobce: ICZ a.s., IČ: 25145444
sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4
zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Koutnou
sídlem Kostelní 875/6, 170 00 Praha 7
proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno
o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 18. 8. 2016, č. j. ÚOHS-
R0144/2016/VZ-34091/2016/322/LKa
takto:
I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 8. 2016, č. j.
ÚOHS-R0144/2016/VZ-34091/2016/322/LKa, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 5. 2016, č. j. ÚOHS-S0190/2016/VZ-19287/2016/522/JKr,
se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to
k rukám Mgr. Petry Koutné, advokátky se sídlem Kostelní 875/6, 170 00 Praha 7, do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
1. Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 18. 8. 2016, č. j. ÚOHS-R0144/2016/VZ-
34091/2016/322/LKa (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl zamítnut rozklad žalobce proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2016, č. j. ÚOHS-S0190/2016/VZ-19287/2016/522/JKr
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žalovaný dle § 118 odst. 5 písm. c) zákona
č. 137/2006 Sb. , o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 9. 2016 (dále jen „zákon
o veřejných zakázkách“) zamítl návrh žalobce ze dne 23. 3. 2016 na přezkum úkonů zadavatele –
Ředitelství silnic a dálnic ČR – proti rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení
veřejné zakázky „Elektronický systém spisové služby pro ŘSD ČR“ ze dne 17. 2. 2016 (dále také
„rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení“) z důvodu, že tento návrh nebyl podán
oprávněnou osobou.
II. Obsah žaloby
2. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému
k dalšímu řízení. Uvádí, že námitky proti rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení
doručil zadavateli v souladu s § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách do 15 dnů od doručení
rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení. Rozhodnutí o vyloučení žalobce ze
zadávacího řízení bylo žalobci doručeno dne 17. 2. 2016, lhůta pro podání námitek proti tomuto
rozhodnutí uplynula dne 3. 3. 2016, kdy žalobce dodal své námitky do datové schránky
zadavatele. Takový úkon žalobce zadavateli má charakter jednání zasahujícího do jeho
subjektivního veřejného práva, neboť zakládá jeho právo stát se účastníkem správního řízení
o přezkoumání úkonů zadavatele. Z toho důvodu na něj nelze nahlížet optikou § 18a zákona
č. 300/2008 Sb. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) a přijmout tezi žalovaného, že
námitky žalobce byly zadavateli doručeny až jeho přihlášením do datové schránky, tedy dnem
4. 3. 2016. Není možné přijmout výklad, který by umožnil zadavateli zmařit možnost přezkumu
svých vlastních rozhodnutí tím, že by svým jednáním, které žalobce nemá možnost ovlivnit,
zmařil včasné doručení námitek. Předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí odkázal na část
odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 Afs 57/2013 -40, aniž
by svůj závěr o soukromoprávní povaze posuzovaného úkonu dále odůvodnil. Napadené
rozhodnutí je tak v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Námitky žalobce
byly zadavateli doručeny formou datové zprávy, tj. „veřejnoprávní“ informačním kanálem, a byly
tak doručeny dodáním do datové schránky. Námitky nebyly doručovány formou soukromoprávní
poštovní datové zprávy pro komunikaci mezi soukromoprávními subjekty, kdy by účinky
doručení mohly nastat až v okamžiku přihlášení oprávněné osoby. Závěr žalovaného je v rozporu
s judikaturou správních soudů a účelem zákona o veřejných zakázkách.
III. Vyjádření žalovaného
3. Dle vyjádření žalovaného je doručování námitek proti zadávacím podmínkám zadavateli čistě
soukromoprávním institutem. Žalobce a zadavatel mají v procesu uzavírání smlouvy rovné
postavení, což se vztahuje i na doručování písemností podle zákona o veřejných zakázkách
(s ohledem na jejich soukromoprávní povahu). Na doručování mezi nimi je tak nutné aplikovat
§ 18a odst. 2 zákona o elektronických úkonech, dle kterého je zadavateli dodávaný dokument
doručen okamžikem přihlášení se do datové schránky. Vzhledem k tomu, že námitky žalobce byly
podány dne 3. 3. 2016 a zadavatel se do datové schránky přihlásil dne 4. 3. 2016, žalobce nesplnil
podmínku řízení dle § 110 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách, tedy podat námitky řádně a
včas, což v souladu s § 118 odst. 5 písm. c) zákona o veřejných zakázkách vede k zamítnutí jeho
Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.
návrhu na přezkum úkonů zadavatele žalovaným. Žalovaný má za to, že postupoval zcela
v intencích zákonů vyložených judikaturou. Proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
IV. Posouzení věci krajským soudem
4. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí
žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 , věta první zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s. “), jakož i řízení předcházející jeho vydání.
Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za
splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
5. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
6. Zdejší soud nepřisvědčil námitce žalobce o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro
nedostatek odůvodnění. Předseda žalovaného se v napadeném rozhodnutí ztotožnil
s argumentací a závěry uvedenými v prvostupňovém rozhodnutí. Zde je tedy potřeba upozornit
na skutečnost, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je v rámci soudního přezkumu
pohlíženo jako na jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 12. 2011, č. j. 5 As 63/2011 -92; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na: www.nssoud.cz). To v prvé řadě znamená, že případné nedostatky
v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí může napravit druhostupňový orgán. V druhé řadě
z tohoto pravidla plyne, že druhostupňový orgán nemusí slepě opakovat argumentaci správního
orgánu prvého stupně, jestliže se s ní ztotožní. A právě k této situaci došlo v právě projednávané
věci. Odůvodnění napadeného rozhodnutí pak předseda žalovaného doplnil stručným, byť
konkrétním odůvodněním, ve kterém odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvedl,
v čem spatřuje odlišnosti předmětné věci s případy řešenými judikaturou (doručování námitek
versus doručování stejnopisu návrhu)a v čem je tato judikatura aplikovatelná na posuzovanou věc
(soukromoprávní povaha vztahu mezi dodavatelem a zadavatelem). A právě tyto závěry sám
žalobce žalobou napadá a konkrétní argumentací vyvrací, a krajskému soudu proto nic nebrání
v tom, aby správnost těchto úvah věcně posoudil.
7. Předmětem sporu mezi stranami je otázka, zda žalobce podal námitky proti zadávacím
podmínkám zadavateli ve lhůtě stanovené v § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách či nikoli.
Odpověď na tuto otázku je stěžejní pro posouzení zákonnosti správních rozhodnutí, která jsou
založena na závěru, že žalobce není osobou oprávněnou pro podání návrhu právě proto, že
nepodal včas námitky proti rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení.
8. Ustanovení § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách uvádí, že „[n]ámitky […] proti rozhodnutí
zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení musí stěžovatel doručit zadavateli do 15 dnů […] ode dne
doručení […]rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“.
9. Dle § 110 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách je „[p]odání námitek řádně a včas je podmínkou pro
podání návrhu na přezkoumání postupu zadavatele ve stejné věci“.
10. Dle § 113 zákona o veřejných zakázkách platí, že „[ř]ízení o přezkoumání úkonů zadavatele se zahajuje
na písemný návrh stěžovatele (dále jen ‚navrhovatel‘) nebo z moci úřední“.
11. Dle § 118 odst. 5 písm. c) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže návrh na přezkum úkonů
zadavatele zamítne, pokud nebyl podán oprávněnou osobou.
12. Mezi stranami není sporu o tom, že rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení bylo
žalobci doručeno dne 17. 2. 2016. Patnáctidenní lhůta pro podání námitek proti tomuto
rozhodnutí tak žalobci uplynula dnem 3. 3. 2016 – v tento den také byly námitky žalobce proti
tomuto rozhodnutí dodány do datové schránky zadavatele, avšak osoba oprávněná k přístupu do
datové schránky zadavatele se do ní přihlásila dne 4. 3. 2016. Na zdejším soudě je tak
Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.
rozhodnout, zda okamžikem „doručení“ námitek zadavateli, o kterém hovoří § 110 odst. 4
zákona o veřejných zakázkách, byl okamžik dodání těchto námitek do jeho datové schránky, či
okamžik, kdy se do datové schránky zadavatel přihlásil.
13. Předně zdejší soud uvádí, že při interpretaci jednotlivých ustanovení zákona o veřejných
zakázkách není možné bezezbytku spoléhat pouze na gramatický výklad, neboť jazykový výklad
představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě (shodně nález Ústavního
soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03 , a v něm uvedená judikatura; dostupný na
http://nalus.usoud.cz).
14. Otázkou doručování písemností zadavateli prostřednictvím datové schránky se již zabýval
Nejvyšší správní soud, a to např. v rozsudcích ze dne 24. 3. 2013, č. j. 1 Afs 2/2013 -46 (dále jen
„rozsudek REALISTAV“), a ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 Afs 57/2013 -39. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že probíhá-li úkon adresovaný zadavateli ve veřejnoprávní rovině, je pro
posouzení včasnosti doručení tohoto úkonu potřeba aplikovat právní předpis (v daném případě
zákon o elektronických úkonech), resp. příslušné ustanovení upravující provádění úkonů vůči
orgánům veřejné moci prostřednictvím datové schránky (v daném případě § 18 zákona
o elektronických úkonech).
15. Je však nutno uvést, že uvedené rozsudky posuzovaly včasnost podání odlišného typu
písemnosti, konkrétně stejnopisu návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele,
u nichž je dána jednoznačná vazba k samotnému návrhu na přezkum úkonů zadavatele, už
spadajícímu do oblasti veřejného práva. Použitelnost závěrů této judikatury je tedy v nyní
posuzované věci do určité míry omezena – lze pracovat pouze s některými jejími východisky.
16. Povinnost stěžovatele (navrhovatele) doručit stejnopis návrhu na přezkum úkonů zadavatele
nejen orgánu dohledu, nýbrž také samotnému zadavateli, označil Nejvyšší správní soud jako
nadstandardní povinnost, jejímž smyslem je primárně informovat zadavatele o podání návrhu
a o jeho obsahu. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že povinnost doručit stejnopis návrhu
zadavateli vychází z práva veřejného (§ 114 odst. 2 věta první zákona o veřejných zakázkách). Její
splnění se také promítá v rovině veřejného práva. Zákon o veřejných zakázkách ani v ustanovení,
kterým je tato povinnost uložena (§ 114 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách), ani v ustanovení,
kde je její porušení sankcionováno [§ 117a písm. e) zákona o veřejných zakázkách], nečiní mezi
doručením originálu a stejnopisu návrhu rozdíl (viz rozsudek REALISTAV).
17. Proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro doručování stejnopisu musí být aplikována
stejná ustanovení zákona jako pro doručování originálu návrhu Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže. Zvolil-li dodavatel pro komunikaci se zadavatelem v souladu s § 148 odst. 2 zákona
o veřejných zakázkách datovou schránku, měl by na okamžik doručení stejnopisu jeho návrhu být
aplikován § 18 zákona o elektronických úkonech, který upravuje provádění úkonů vůči orgánům
veřejné moci prostřednictvím datové schránky. V souladu s konstantním názorem Nejvyššího
správního soudu, obsaženém např. v rozsudku ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 -79, pak
platí, že bylo-li podání učiněné prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den lhůty
dodáno ve formě datové zprávy do datové schránky, byla lhůta zachována. Nejvyšší správní soud
opřel tento svůj názor mimo jiné o argument, že „[n]ení přijatelné, aby orgán veřejné moci (zde soud)
vlastním postupem (zejména svým pasivním přístupem či nečinností -nepřihlášením oprávněné osoby do datové
schránky) určil okamžik, kdy mu bude podání účastníka řízení předáno, tedy kdy z procesněprávního hlediska
vyvolá účastníkem zamýšlené důsledky. To vše navíc v situaci, kdy podání účastníka je dodáno do datové schránky
orgánu veřejné moci, a tedy se objektivně a fakticky nachází v jeho dispoziční sféře“.
18. V rozsudku č. j. 1 Afs 57/2013 -40 k výše uvedenému pak ještě Nejvyšší správní soud dodal, že
„[p]ožadavek, který by umožňoval zadavateli do jisté míry rozhodovat o možnosti správního přezkumu jeho
rozhodnutí, by mohl vést k zneužívání a zasahování zadavatele do správního řízení. Není přijatelné, aby
zadavatel sám určoval okamžik, ve kterém mu je stejnopis návrhu doručen a tím ovlivňoval možnost správního
přezkoumání jeho vlastního rozhodnutí. V řízení o veřejných zakázkách, kde jsou lhůty obzvláště krátké, by
Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.
účastník řízení, který odeslal návrh třebas i v první den lhůty, neměl nikdy jistotu, že jeho podání bude doručeno
včas“. Jak bude uvedeno dále, tento závěr považuje zdejší soud za zcela stěžejní také pro právě
posuzovanou věc.
19. Nejprve je třeba uvést, že vztah dodavatele a zadavatele je obecně chápán jako vztah
soukromoprávního charakteru (srov. rozsudek REALISTAV či rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 5. 2014, č. j. 2 Afs 23/2013 -43), nikoliv však bezvýjimečně. Zároveň totiž platí,
že určité povinnosti vyplývají z práva veřejného a jejich (ne)splnění se pak promítá do veřejných
subjektivních práv těchto aktérů. A právě tak je tomu i v právě projednávané věci.
20. Stejně jako je tomu v případě doručení stejnopisu návrhu na přezkum úkonů zadavateli, má zdejší
soud za to, že i povinnost stanovená dodavateli v kogentním ustanovení § 110 odst. 4 zákona
o veřejných zakázkách, tedy doručit námitky proti rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti
v zadávacím řízen ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto rozhodnutí, je povinností, jež má
přesah do veřejného práva. Jedná se o úkon, jenž inicializuje veřejnoprávní dohled. Ačkoliv
v prvotní fázi se námitkami zabývá sám zadavatel, jedná se fakticky pouze o poskytnutí možnosti
autoremedury zadavateli před tím, než se případně namítaným problémem začne v rámci
veřejnoprávního dohledu zabývat orgán veřejné moci (žalovaný). Dodavatel podáním námitek
plní povinnost, jež je podmínkou pro zahájení správního řízení. Její (ne)splnění se v rovině
veřejného práva promítá zásadním způsobem, neboť přímo vede k vyloučení věcného přezkumu
návrhu dodavatele orgánem dohledu (viz § 110 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách).
V konečném důsledku je pak včasné podání námitek také podmínkou přístupu k soudu. Je-li
návrh žalovaným zamítnut výlučně z důvodu jeho podání osobou neoprávněnou (s ohledem na
to, že navrhovatel nepodal včas námitky), soudní přezkum se omezuje čistě na zákonnost
posouzení této otázky (potažmo procesního postupu žalovaného), a věcný přezkum možných
pochybení zadavatele je tak před soudem vyloučen.
21. Jak již bylo naznačeno výše, výklad pravidel týkajících se doručování písemností zadavateli
dodavatelem je nutno provádět s ohledem na potřebu vyloučení možnosti, v důsledku níž by
zadavatel mohl v rámci soukromoprávního vztahu vyloučit možnost veřejnoprávního přezkumu,
čímž by byl popřen smysl celé úpravy zákona o veřejných zakázkách (k tomu srov. rozsudek
REALISTAV a obdobně také č. j. 1 Afs 57/2013 -40). Jedině takový výklad může všem stranám
zaručit stejný poměr právní jistoty. Jestliže by se zadavatel ve lhůtě patnácti dnů od doručení
rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení tomuto uchazeči do datové schránky
nepřihlásil, optikou žalovaného by mu námitky doručeny nebyly i přesto, že by mu byly do datové
schránky dodány a byly tak v jeho dispozici. Samotnou lhůtu v délce trvání patnácti dnů přitom
nelze považovat za natolik dlouhou, aby bylo nepřihlášení do datové schránky zcela vyloučeno.
Jak uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 18. 10. 2017, č. j. 30 Af 118/2016 -63, „[n]ámitky obecně
(stejně jako úkony účastníků v rámci správního či soudního řízení) jsou navíc jistě běžně dodavateli podávány
(a doručovány) spíše až v poslední dny stanovené lhůty; zadavatelům by tak stačilo se do datové schránky
nepřihlásit třeba jen den či dva“. Není přitom rozhodující, že v posuzované věci zadavatel nejednal
způsobem nasvědčujícím snaze o to, aby žalobce promeškal lhůtu pro podání námitek proti
zadávacím podmínkám. Do datové schránky se přihlásil hned následující den poté, co mu byly
námitky do datové schránky dodány. Přijetím výkladu žalovaného by však v jiných případech
mohlo dojít k cílenému oddalování přihlášení do datové schránky. Výklad zákona umožňující
takové jednání je nutno kategoricky odmítnout. Bylo by totiž v rozporu s účelem a smyslem
úpravy veřejného zadávání, pokud by se výše popsaným postupem mohli zadavatelé zbavit
povinnosti vyřizovat námitky dodavatelů a zároveň znemožnit přezkum úkonů provedených
v zadávacím řízení orgánem dohledu.
22. Žalovaný při svém rozhodování vycházel z judikovaného závěru o soukromoprávním charakteru
vztahu mezi dodavatelem a zadavatelem, jenž automaticky vztáhnul i na proces doručování
písemností, resp. námitek proti rozhodnutí o vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení,
které nazval čistě soukromoprávním institutem. Žalovaný však nevzal v úvahu, že tento proces je
Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.
mimo jiné i jakýmsi procesním předstupňem přezkumného řízení (k tomu srov. např. rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2017, č. j. 30 Af 118/2016 -63). Jedná se tedy o zjevný
projev veřejnoprávní ingerence státu do vztahů mezi zadavateli a dodavateli. Z tohoto hlediska se
proto povaha doručování námitek do jisté míry blíží povaze doručování stejnopisu návrhu na
přezkum úkonů zadavatele samotnému zadavateli (opět srov. rozsudek č. j. 1 Afs 2/2013 -46).
Podobně jako nedoručení stejnopisu se totiž i nedoručení námitek promítá v rovině veřejného
práva vyloučením věcného přezkumu úkonů zadavatele [viz § 117a písm. e) a § 110 odst. 7
zákona o veřejných zakázkách].
23. Rovněž tato vzájemná vazba tak odůvodňuje přesvědčení zdejšího soudu o tom, že doručování
námitek zadavateli probíhá ve stejném režimu jako doručování stejnopisu návrhu na přezkum
úkonů zadavateli. Zvolil-li v nyní posuzovaném případě žalobce k doručení námitek proti
rozhodnutí o vyloučení žalobce ze zadávacího řízení (v souladu s § 148 odst. 2 zákona
o veřejných zakázkách) datovou schránku, na určení okamžiku doručení měl být tedy aplikován
§ 18 zákona o elektronických úkonech, který upravuje provádění úkonů vůči orgánům veřejné
moci prostřednictvím datové schránky. Jde o ustanovení, které přiléhavěji vystihuje vztah
dodavatele a zadavatele při uplatňování námitek dle § 110 a 111 zákona o veřejných zakázkách.
Nelze přisvědčit závěru žalovaného, že by bylo přiléhavějším ustanovením § 18a zákon
o elektronických úkonech s ohledem na obecně soukromoprávní charakter vztahu mezi
zadavatelem a dodavatelem. Tento závěr totiž nerespektuje specifika právní úpravy námitek a její
veřejnoprávní charakter, roli námitek v rámci veřejnoprávního dohledu, jakož i to, že jejich
podání je v konečném důsledku vůbec podmínkou realizace práva na přístup k soudu. Při
doručování prostřednictvím datových schránek je tak nutno za okamžik doručení námitek ve
smyslu § 110 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách považovat okamžik dodání do datové
schránky zadavatele.
24. Ze spisové dokumentace vyplývá a mezi stranami není sporu o tom, že lhůta pro podání námitek
zadavateli skončila dne 3. 3. 2016. S ohledem na výše uvedený výklad tak lze uzavřít, že byly-li
zadavateli námitky proti zadávacím podmínkám tohoto dne dodány do datové schránky, tedy
3. 3. 2016 v 16:28:32 hodin, byly mu doručeny ve lhůtě stanovené § 110 odst. 4 zákona
o veřejných zakázkách. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu byla tak lhůta
zachována, bylo-li podání učiněné prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této
lhůty dodáno ve formě datové zprávy do datové schránky (srov. rozsudek č. j. 9 Afs 28/2010 -
79).
V. Shrnutí a náklady řízení
25. Ve světle všech výše uvedených skutečností lze shrnout, že předseda žalovaného pochybil, když
rozklad žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, přestože jeho závěr o tom, že
žalobce není oprávněnou osobou k podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele, vychází
z nesprávného právního posouzení okamžiku doručení námitek proti zadávacím podmínkám
zadavateli, a tedy z nesprávného dílčího závěru o nedodržení lhůty stanovené v § 110 odst. 4
zákona o veřejných zakázkách.
26. Krajský soud proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 78 odst. 1
s. ř. s. s. ř. s. Vzhledem k tomu, že se důvod nezákonnosti vztahuje i na prvostupňové rozhodnutí,
přistoupil soud také k jeho zrušení, a to na základě § 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 4
s. ř. s. s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný dle § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s.
vázán právním názorem zdejšího soudu.
27. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nestanoví-li tento
zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před
soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve
Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.
věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady
řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a z odměny a náhrady
hotových výdajů zástupkyně žalobce. Odměna zástupkyně činí dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5.
a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů za dva úkony
právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) 2 x 3 100 Kč a náhrada hotových výdajů
činí dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky 2 x 300 Kč. Jelikož je zástupkyně plátkyní daně z přidané
hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani, tj.
o 1 428 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 11 228 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který
za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 27. dubna 2018
JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: K. P.