Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 33/2018 - 39

- 40

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. Ch.,

zast. Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2017, č. j. OAM-132/LE-LE05-K02-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2017,

č. j. - 43, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku,

t a k t o :

Kasační stížnosti žalobce se odkladný účinek nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný shledal žádost stěžovatele ze dne 14. 8. 2017 o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle . Jednalo se o v pořadí již druhou žádost, kterou podle názoru žalovaného stěžovatel nepodložil žádnými novými skutečnostmi, které bez své viny nemohl uplatnit v předchozím řízení.

[2] V kasační stížnosti stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku. Svoji žádost odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal neodstranitelnou újmu spočívající v nuceném návratu do země původu, kde mu hrozí nebezpečí. Na území České republiky pobývá od roku 1997 a je do české společnosti plně integrován, nacházejí se zde všichni jeho rodinní příslušníci, a to včetně partnerky, se kterou vychovává její nezletilou dceru. Uvedl, že jeho přítelkyně je českou státní občankou, aktuálně nemá zaměstnání a je registrována na Úřadu práce České republiky, což doložil fotografií jejího potvrzení o registraci. Stěžovatel bude od února 2018 pracovat a svoji partnerku tak finančně zabezpečí. Výkon napadeného rozhodnutí pro něj bude znamenat zpřetrhání veškerých rodinných vazeb. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. - 19, které se zabývalo důvodností přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v obdobném případě.

[3] Žalovaný v podání ze dne 7. 2. 2018 vyjádřil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku, neboť důvody uváděné stěžovatelem nepředstavují intenzivní újmu. Stěžovatel nedoložil, že by v jeho případě již bylo vydáno rozhodnutí o vyhoštění, které se nabytím právní moci napadeného správního rozhodnutí stalo vykonatelným. Rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu nemá za důsledek ukončení pobytu stěžovatele na území České republiky a jeho nucené vycestování.

[4] Dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž až 5 upravující odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Dle musí být pro přiznání odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem, u něhož nelze automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné případy. Současně je na žadateli o odkladný účinek, aby podrobně uvedl, proč se domnívá, že v jeho případě nastala situace, která vyžaduje, aby byly účinky pravomocného rozhodnutí odloženy.

[6] Podání žaloby a kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany má v převážné většině případů odkladný účinek ex lege. Výjimky z tohoto pravidla plynou z ve spojení s . Mimo jiné v případech, kdy byla opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána rozhodnutím správního orgánu nepřípustnou pro absenci nových, dříve neposouzených skutečností či zjištění [ ve spojení s ], nemá žaloba proti takovému rozhodnutí ani následná kasační stížnost odkladný účinek ze zákona. Pokud by správní soudy přiznávaly odkladný účinek žalobám či kasačním stížnostem v podobných případech paušálně, vedl by takový přístup k popření úmyslu zákonodárce nepřiznat všem žalobám a kasačním stížnostem ve věcech mezinárodní ochrany odkladný účinek ex lege, ale ponechat v případech jako je tento na zvážení soudů, zda jsou zde okolnosti, které přiznání odkladného účinku v dané věci odůvodňují.

[7] Stěžovatel tvrdí, že v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti se bude muset vrátit do země původu, kde mu hrozí nebezpečí. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, zatímco obavy stěžovatele jsou spojeny až s případným rozhodnutím o jeho vyhoštění z České republiky. Důvody, pro které stěžovatel žádá o přiznání odkladného účinku, se tak zjevně míjí s předmětem přezkoumávaného správního rozhodnutí, resp. rozhodnutí soudu. Nadto lze pro úplnost konstatovat, že pokud Policie České republiky rozhoduje o vyhoštění cizince podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je povinna vyžádat si závazné stanovisko o tom, zda je vycestování cizince možné ( ve spojení s zákona o pobytu cizinců). V případě, že tomu tak není, musí uvést tuto informaci v rozhodnutí o vyhoštění, načež Ministerstvo vnitra udělí cizinci vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění ( a zákona o pobytu cizinců). Lze také podotknout, že rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince ( zákona o pobytu cizinců). Stěžovatel může proti nemožnosti vycestování brojit v řízení o správním vyhoštění, proti případnému rozhodnutí o vyhoštění může podat správní žalobu, jež má odkladný účinek ze zákona ( zákona o pobytu cizinců).

[8] Stěžovateli se nepodařilo prokázat, že mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku vznikne vážná újma. Z usnesení ze dne 5. 1. 2017, č. j. - 19, ze kterého stěžovatel v návrhu cituje, vyplývá, že důvodem pro přiznání odkladného účinku byla v tomto případě bezprostředně hrozící újma spočívající ve vycestování dotčeného cizince z území České republiky spojená s porušením jeho práva na spravedlivý proces. Soud s ohledem na výše předestřenou argumentaci a na obsah spisového materiálu konstatuje, že taková situace v případě stěžovatele nenastala, neboť dosud nebyl vykonatelným rozhodnutím vyhoštěn. Tvrzená újma – nutnost vycestování do země původu – tak za této situace nemůže bez dalšího nastat.

[9] Při vědomí, že obě podmínky uvedené v musí být splněny kumulativně, a za situace, kdy jedna podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna není (vznik nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám), je již bezpředmětné zabývat se druhou podmínkou pro přiznání odkladného účinku, tedy zda by jeho přiznání nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů vyhodnotil, že nebyly splněny požadavky ve spojení s , a proto kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznal. Soud podotýká, že na danou věc dopadá ve spojení s , o kasační stížnosti proto rozhodne přednostně.

[10] Závěrem je třeba zdůraznit, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud jakýmkoli způsobem nepředjímá rozhodnutí o samotné kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2018

JUDr. Radan Malík

předseda senátu