Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 348/2017 - 19

[3] V kasační stížnosti stěžovatelka tvrdí, že napadený rozsudek je nezákonný, neboť skutkové závěry napadeného rozsudku nemají oporu ve spisu a rovněž je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Nezákonnost rozsudku spatřuje stěžovatelka v ignorování skutkových okolnosti případu, neboť jsou objektivně dány přinejmenším důvody a splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle , , , a , o azylu; bylo namístě podané žádosti stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany vyhovět. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud (stěžovatelka nesprávně uvádí Městský soud v Praze – pozn. NSS) nepostupoval při vydání napadeného rozsudku v souladu se zákonem, neboť se řádným způsobem nevypořádal se všemi prezentovanými důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu, tyto naopak zčásti nemístně zlehčoval a zčásti ignoroval. Stěžovatelka přitom v rámci předcházejícího řízení jasně prezentovala obavy z návratu do své domovské vlasti na Ukrajinu, a to v důsledku probíhajícího dlouhodobého vnitrostátního ozbrojeného konfliktu. Je tak současně dána i důvodná obava, že v případě návratu do vlasti bude stěžovatelka reálně ohrožena na svém životě. Celá řada obětí je z řad civilních osob, navíc v rámci sedmé vlny mobilizace byly mobilizovány i ženy ve věku 20 - 50 let; jsou konkrétně povolávány zejména ženy ze zdravotnického personálu. Návratu se bojí právě z důvodu válečného konfliktu, má strach o svůj život, navíc je to i v rozporu s jejím vyznáním. Přestože faktické boje probíhají aktuálně převážné ve východní části země, nelze zlehčovat ani situaci v západní části země, neboť v průběhu uplynulých dvou let došlo k opakovaným násilnostem, jejichž oběťmi se stali nevinní civilisté, a to právě na západě Ukrajiny, média v této souvislosti informovala nejen o aktuálních bojích mezi vládou a Pravým sektorem v Mukačevu, ale rovněž o násilnostech ve Lvově, kde vybuchly v důsledku činnosti Pravého sektoru dvě nálože, které si vyžádaly řadu zraněných. Uvedená fakta nevzal příslušný soud v rámci přezkumu postupu správního orgánu vůbec v potaz. Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud by soud ověřil řádně veškeré stěžovatelkou tvrzené skutečnosti, jež potvrzují pravdivost jejich tvrzení uvedených v podané žádosti, pak by musel dojít k závěru, že je naplněn přinejmenším důvod pro udělení tzv. doplňkové ochrany dle zákona o azylu, a to z důvodu vážného ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích vnitřního ozbrojeného konfliktu v její domovské zemi na Ukrajině.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost, domnívá se, že rozhodnutí správního orgánu jakož i napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy. Plně odkazuje na správní spis, zejména na podanou žádost a výpověď stěžovatelky učiněnou ve správním řízení, na správní rozhodnutí a na své vyjádření k žalobě. Všechny námitky stěžovatelky pokládá za nedůvodné, což jednoznačně vyplývá z obsahu správního spisu. Krajský soud se případem stěžovatelky podrobně a dostatečně zabýval, zhodnotil všechny skutečnosti, které stěžovatelka v průběhu správního řízení o žádosti o mezinárodní ochranu uplatnila, uvedla ve své výpovědi v předchozím řízení a zabýval se také situací stěžovatelky pro případ jejího návratu do země původu. Kasační námitky stěžovatelky, kterými vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím správního orgánu o neudělení mezinárodní ochrany a s rozsudkem krajského soudu s odkazy na nevypořádání se se všemi skutečnostmi uvedenými stěžovatelkou a nevypořádání se se skutečnostmi vyšlými najevo v průběhu řízení, jsou zcela obecného charakteru. Správní orgán nadále trvá na tom, že v napadeném rozhodnutí se dostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi, dostatečně zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které stěžovatelka v průběhu správního řízení uvedla, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí (viz spisový materiál). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, popř. ji jako nedůvodnou zamítl.

[5] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění ostatních podmínek řízení, se ve smyslu dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu nebo krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[6] Nejvyšší správní soud neshledal v kasační stížnosti relevantní argumenty svědčící pro její přijatelnost.

[7] Kasační námitky stěžovatelky jsou zcela obecného charakteru, stěžovatelka tvrdí, že krajský soud ignoroval či zlehčoval skutkové okolnosti případu, nepostupoval při vydání napadeného rozsudku v souladu se zákonem, neboť se řádným způsobem nevypořádal se všemi prezentovanými důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu, aniž by však uvedla, které důvody, jež krajský soud pominul, má na mysli.

[8] Nejvyšší právní soud odkazuje na rozsudek ze dne 13. 4. 2004, č. j. – 37, v němž mimo jiné uvedl: „Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně stav věci, pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.“

[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadený rozsudek krajského soudu je zcela přezkoumatelný, krajský soud se všemi žalobními tvrzeními stěžovatelky podrobně zabýval a vypořádal je dostačujícím způsobem (k otázce přezkoumatelnosti srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, ze dne 28. 8. 2007, č. j. - 36, publ. pod č. 1389/2007 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud pochybil při výkladu hmotného práva. Závěry žalovaného a krajského soudu mají oporu ve spisovém materiálu a jsou rovněž v souladu s konstantní judikaturou správních soudů.

[10] Konkrétně v kasační stížnosti zmiňuje stěžovatelka jako hlavní důvody, pro které jí měla být mezinárodní ochrana přiznána, válečnou situaci na Ukrajině a svůj zdravotní stav a neúčinnost léčby na Ukrajině.

[11] Nejvyšší správní soud opakovaně konstatuje, že důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut mezinárodní ochrany je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování či vážnou újmu ze zákonem uznaných důvodů. Tímto institutem je chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. - 46).

[12] K otázce aktuální situace na Ukrajině, kterou stěžovatelka zmiňuje, se Nejvyšší správní soud vyjadřoval již několikrát. Lze odkázat například na usnesení ze dne 18. 3. 2015, č. j. - 25, ze dne 31. 3. 2015, č. j. - 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. - 69, ze dne 14. 5. 2015, č. j. – 36, usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. - 17, usnesení ze dne 17. 12. 2015, č. j. – 24, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. – 68. Stěžovatelka pouze v obecné rovině namítla své potenciální působení ve válce jako zdravotnice, což odmítá. Nejvyšší správní soud podotýká, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu a Soudního dvora EU ani samotné plnění branné povinnosti (bez dalších souvislostí) se nepovažuje za důvod pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany, pokud se jedná o plnění takové povinnosti v regulérní armádě demokratického státu, které je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem, a pokud případné odpírání výkonu takové vojenské služby z důvodu svědomí není trestáno nepřiměřenými sankcemi. Podrobení se takové povinnosti potom samo o sobě nezakládá pronásledování ani vážnou újmu ve smyslu § 12 a § 14a zákona o azylu.

[13] Skutečnost, že stěžovatelka není spokojena s úrovní zdravotní péče v zemi svého původu, resp. namítá, že tuto by musela hradit, není zákonným důvodem pro vyhovění žádosti o udělení mezinárodní ochrany (srov. např. usnesení NSS sp. zn. , ze dne 19. 5. 2016). Nejvyšší správní soud nad rámec uvedeného podotýká, že Evropské sociální charty (vyhl. pod č. m.s.) zakládá České republice závazek (poskytování zdravotní péče) pouze po dobu stěžovatelčina legálního pobytu na našem území, nikoli závazek, aby úroveň zdravotní péče, jíž dosáhne v době tohoto pobytu legalizovaného z důvodu azylového řízení, jí byla zachována i po skončení tohoto řízení. Tím spíše nelze shledat, že by ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany a následné vycestování stěžovatelky na Ukrajinu založilo rozpor s mezinárodními závazky ČR. Uvedený článek, jakož i judikatura ESLP (viz např. rozsudek D. proti Spojenému království ze dne 2. 5. 1997, stížnost č. 30240/96), zakládá právo na zdravotní péči v daném smluvním státu, nikoli právo všech občanů všech smluvních států na tu úroveň zdravotní péče, která je poskytována ve smluvním státě, jenž ji má nejvyšší. Mezinárodní závazky České republiky tedy negarantují právo na tu nejlepší zdravotní péči v zemi, kterou si žadatel o mezinárodní ochranu vybere (srov. též rozhodnutí NSS sp. zn. , sp. zn. , či sp. zn. ).

[14] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že institut azylu není a nikdy nebyl nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele. Právo na azyl založené na mezinárodních úmluvách totiž v sobě nezahrnuje právo osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový život odpovídající jejím představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím státem, je-li žadatel (popřípadě též jeho rodinný příslušník) ve vlastní zemi vystaven pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů, popřípadě existují-li jiné, zcela výjimečné okolnosti, za kterých by bylo „nehumánní“ mezinárodní ochranu neudělit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2005, č. j. - 60).

[15] Nejvyšší správní soud konstatuje, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky uplatněné v kasační stížnosti. Krajský soud při svém rozhodování nevybočil z této judikatury a nedopustil se ani žádného procesního pochybení. Netvrdila-li stěžovatelka žádné konkrétní důvody přijatelnosti kasační stížnosti, nelze než uzavřít, než že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje její vlastní zájmy. Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost jako nepřijatelnou a podle ji usnesením odmítl.

[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , z nichž vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2018

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu