Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 368/2017 - 19

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. S., zastoupen Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 930/27, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2017, č. j. - 32,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2017, č. j. - 32, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím žalované ze dne 23. 9. 2017, č. j. KRPU-188721-21/ČJ-2017-040022-ZZ, byl žalobce podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 60 dnů ode dne omezení osobní svobody.

II.

[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Shora označeným usnesením soud řízení o žalobě zastavil podle zákona o pobytu cizinců ve spojení s , neboť bylo zjištěno, že zajištění žalobce na základě žalobou napadeného rozhodnutí bylo dne 26. 10. 2017 ukončeno.

III.

[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a namítal, že zákona o pobytu cizinců je v rozporu s a 3 y základních práva svobod. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. předložil věc Ústavnímu soudu.

IV.

[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[5] Kasační stížnost je důvodná.

[6] Otázkou, zda krajský soud může ustanovení § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců aplikovat a řízení zastavit, aniž žalobu proti rozhodnutí o zajištění meritorně projedná, se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval, a to v rozsudcích ze dne 29. 11. 2017, č. j. - 20, ze dne 21. 12. 2017, č. j. - 31, ze dne 17. 1. 2018, č. j. - 14 atp.).

[7] Např. v prvně označeném rozsudku (ze dne 29. 11. 2017, č. j. - 20), Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „nelze-li se dle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců domoci u soudu vyslovení nezákonnosti rozhodnutí o zajištění policií ani v jednom stupni řízení z důvodu, že omezení osobní svobody již dle tohoto rozhodnutí netrvá, je taková vnitrostátní úprava neaplikovatelná pro rozpor s právem Evropské unie, a to s Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a s a y základních práv Evropské unie ve spojení s a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Tento závěr převzal zdejší soud i v nedávném rozsudku ze dne 28. 2. 2018, č. j. - 20.

[8] Z uvedených rozsudků vyplývá, že zajištění cizince podle zákona o pobytu cizinců představuje institut, jenž zasahuje do základního lidského práva cizince na osobní svobodu, garantovaného řadou mezinárodních a vnitrostátních instrumentů, zejména Evropské úmluvy, na nějž je odkazováno i a 2 d. Podle a 5 Evropské úmluvy má každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné; garantováno je též právo na odškodnění. Právo na soudní ochranu garantuje i d. Právo na soudní přezkum není omezeno pouze na dobu, po kterou trvá zajištění.

[9] Soudní přezkum zajištění za účelem vyhoštění garantuje taktéž směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v čl. 15 odst. 2 a 3. Pokud zajištění nařídily správní orgány, členské státy jsou povinny zajistit rychlý soudní přezkum zákonnosti zajištění. Pokud je zajištění nezákonné, musí být dotčený státní příslušník třetí země okamžitě propuštěn. V každém případě je zajištění přezkoumáváno v přiměřených časových odstupech na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země nebo z moci úřední. V případě dlouhodobého zajištění podléhá tento přezkum soudnímu dohledu. Ani z těchto ustanovení nevyplývá žádné omezení práva na soudní přezkum pouze na dobu, po kterou je cizinec zajištěn.

[10] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud neměl aplikovat § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ale měl napadené rozhodnutí meritorně, v rozsahu žalobních bodů, přezkoumat.

[11] Podrobněji odkazuje zdejší soud na shora citovanou judikaturu, zejména na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. - 20, a ze dne 29. 11. 2017, č. j. - 20. Z posledně uvedeného rozsudku (jakož i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2017, č. j. - 31) nadto vyplývá, že v dané věci není nutno předložit věc Ústavnímu soudu podle y.

[12] Z výše uvedených důvodů proto zdejšímu soudu nezbylo, než napadené usnesení krajského soudu podle zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (vč. odměny ustanoveného advokáta) rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. března 2018

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu