Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 378/2017 - 16

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: D. V. T., zastoupený Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2017, č. j. KRPA-257595-41/ČJ-2017-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. – 28,

takto:

I. Výroky I. a II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. – 28, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 4114 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), a to pouze v rozsahu jeho výroku I. Výrokem I. napadeného usnesení bylo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „“), zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti shora označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Výrokem II. napadeného usnesení městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konečně výrokem III. napadeného usnesení městský soud přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele, Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi, odměnu za zastupování žalobce v rozsahu jednoho úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a paušální náhrady hotových výdajů advokáta.

[2] Rozhodnutím žalovaného byla podle § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců prodloužena o 21 dnů doba zajištění stěžovatele, stanovená dříve rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 7. 2017, č. j. KRPA-257595-23/ČJ-2017-000022, a rovněž již dříve prodloužená rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2017, č. j. KRPA-257595-37/ČJ-2017-000022.

[3] Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že mu přípisem žalovaného ze dne 23. 10. 2017 bylo sděleno, že stěžovatel byl dne 17. 10. 2017 transferován v rámci tzv. Dublinského řízení z území České republiky do Slovenské republiky, která byla shledána příslušnou k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Na základě této informace městský soud přistoupil k aplikaci ustanovení § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců a řízení zastavil.

[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá protiústavnost zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení shledává nesouladným s a 3d (dále jen „“), neboť zastavením řízení o žalobě dochází k výluce ze základního práva cizince na soudní přezkum rozhodnutí o omezení jeho osobní svobody. S tím jde ruku v ruce i následná nemožnost získání právního titulu k nároku na náhradu škody způsobené případným nezákonným rozhodnutím ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2017, č. j. – 24, ve kterém měl údajně kasační soud právě protiústavnost předmětného ustanovení zákona o pobytu cizinců prvně pojmenovat. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je ve smyslu přípustná.

[7] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že se skutkově i právně obdobnou věcí zabýval již ve svých rozsudcích ze dne 29. 11. 2017, č. j. – 20, ze dne 17. 1. 2018, č. j. – 14, a ze dne 31. 1. 2018, č. j. – 21. V nyní projednávaném případě neshledal žádné důvody pro odchýlení se od již zaujatého názoru.

[8] Konkrétně v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, č. j. – 20, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „nelze-li se dle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců domoci u soudu vyslovení nezákonnosti rozhodnutí o zajištění policií ani v jednom stupni řízení z důvodu, že omezení osobní svobody již dle tohoto rozhodnutí netrvá, je taková vnitrostátní úprava neaplikovatelná pro rozpor s právem Evropské unie, a to s Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. 12. 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a s a y základních práv Evropské unie ve spojení s a 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“

[9] V podrobnostech lze plně odkázat na odůvodnění citovaného rozsudku. Pokud by bylo možné jeho závěry stručně shrnout, vyplývá z něj následující. Zajištění cizince podle zákona o pobytu cizinců představuje institut, jenž zasahuje do základního lidského práva cizince na osobní svobodu, garantovaného řadou mezinárodních a vnitrostátních instrumentů, zejména písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též „Evropská úmluva“), na nějž je odkazováno i ve spojení s y základních práv Evropské unie, a a 2d.

[10] Podle čl. 5 odst. 4 a 5 Evropské úmluvy má každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné; garantováno je též právo na odškodnění. Právo na soudní ochranu garantuje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy. Právo na soudní přezkum není omezeno pouze na dobu, po kterou trvá zajištění.

[11] Soudní přezkum zajištění za účelem vyhoštění garantuje taktéž evropská směrnice č. 2008/115/ES v čl. 15 odst. 2 a 3. Pokud zajištění nařídily správní orgány, členské státy jsou povinny zajistit rychlý soudní přezkum jeho zákonnosti. Pokud je zajištění nezákonné, musí být dotčený státní příslušník třetí země okamžitě propuštěn. V každém případě je zajištění přezkoumáváno v přiměřených časových odstupech na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země nebo z moci úřední. V případě dlouhodobého zajištění podléhá tento přezkum soudnímu dohledu. Ani z těchto ustanovení nevyplývá žádné omezení práva na soudní přezkum pouze na dobu, po kterou je cizinec zajištěn.

[12] Dle čl. 5 odst. 5 Evropské úmluvy tomu, kdo byl zajištěn v rozporu se zákonem, je garantováno právo na odškodnění. Zásada odpovědnosti státu za škodu jím způsobenou jednotlivci porušením unijního práva se pojí se zásadou loajality zakotvenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, podle které členské státy přijmou veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které pro ně vyplývají z unijního práva; mezi tyto závazky přitom patří i závazek odstranit nedovolené důsledky porušení práva EU. Dle čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii jsou členské státy povinny stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.

[13] Porušením unijního práva ze strany státu lze v daném případě rozumět nezákonné zajištění, tj. zajištění v rozporu s podmínkami v čl. 15 citované směrnice. Toto ustanovení poskytuje jednotlivci mj. právo být zajištěn v souladu s podmínkami tam uvedenými a právo na soudní přezkum rozhodnutí o zajištění v přiměřené době. Právní úprava, která vymáhání práva na náhradu škody či nemateriální újmy způsobené porušením těchto ustanovení směrnic nepřiměřeně ztěžuje, či dokonce znemožňuje, je v rozporu se zásadou efektivity, resp. s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem Smlouvy o Evropské unii. Jestliže vnitrostátní úprava vylučuje (faktický) soudní přezkum zajištění cizince a cizinec takový přezkum „potřebuje“ v souladu s vnitrostátními pravidly (a soudní rozhodnutí v něm vydané) k tomu, aby mohl následně uplatnit právo na náhradu škody či nemateriální újmy vzniklé nezákonným zajištěním vůči státu, jedná se o porušení unijního práva.

[14] Z uvedeného vyplývá, že neumožňuje-li § 172 odst. 6 zákona o azylu na základě žaloby věcný přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění cizince před správními soudy ani v prvním stupni řízení v případě, že je zajištění ukončeno před rozhodnutím soudu, je toto ustanovení v rozporu s uvedenými ustanoveními práva Evropské unie, potažmo Evropské úmluvy. Nejvyšší správní soud tento rozpor považuje za acte clair. Městský soud tudíž v daném případě musí zohlednit rozpor aplikovaného ustanovení zákona o pobytu cizinců s právem Evropské unie a napadené ustanovení neaplikovat.

[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení podle zrušil v rozsahu jeho výroků I. a II. a věc městskému soudu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude vázán právním názorem vyjádřeným výše a žalobu stěžovatele projedná v souladu s tímto právním názorem. Ačkoli stěžovatel brojil kasační stížností toliko proti výroku I. napadeného usnesení, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než zrušit i výrok II., neboť tento je na výroku o zastavení řízení závislý. Výrok o odměně advokáta obstojí samostatně, proto zůstal nedotčen.

[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ), přičemž vezme v úvahu již přiznanou odměnu advokáta.

[17] Usnesením městského soudu ze dne 9. 10. 2017, č. j. - 21, byl stěžovateli ustanoven zástupcem Mgr. Jindřich Lechovský, advokát se sídlem Sevastopolská 378/16, Praha 10 (v současné době se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6). Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které v tomto případě platí stát ( ). Zástupce provedl v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní služby, a to písemné podání soudu ve věci samé ve smyslu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo podání kasační stížnosti. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3100 Kč podle ve spojení s bodem 5 advokátního tarifu a dále 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu. Jelikož je ustanovený zástupce registrovaným plátcem DPH, zvýšil soud přiznanou odměnu o částku 714 Kč, která odpovídá 21 % sazbě této daně. Částka v celkové výši 4114 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. března 2018

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu