Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 172/2017 - 50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců

Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci

žalobce: H. K. alias A. H., narozeného dne X, afghánského státního příslušníka,

pobývajícího naposledy v X, t. č. pobývajícího v X,

zastoupeného Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem v Praze 9,

Kovářská 4,

proti

žalovanému: Ministerstvu vnitra České republiky,

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 15. 8. 2017, č. j. MV-43473-

11/OAM-2017

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 15. 8. 2017, č. j. MV-43473-

11/OAM-2017, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra

České republiky (dále též „žalovaný“), kterým bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti cizince

uhradit náklady zajištění cizince za účelem předání podle , o

pobytu cizinců a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon

o pobytu cizinců).

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

2

2. Žalobce v podané žalobě nesouhlasí se závěrem, podle něhož žalovaný dovozuje povinnost

žalobce hradit náklady zajištění za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu

Evropské unie z ustanovení § 176c zákona o pobytu cizinců. Uvedené ustanovení uvádí, že při

úhradě nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem předání nebo průvozu podle

mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie anebo zajištěním cizince

za účelem průvozu leteckou cestou se postupuje obdobně jako při úhradě nákladů spojených se

zajištěním cizince za účelem správního vyhoštění.

3. Žalobce v podané žalobě namítl, že správní orgán opomněl, že zákonná úprava předmětného

ustanovení odkazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie. Jestliže správní orgán ukládá

povinnost uhradit náklady zajištění cizince, musí se jeho rozhodnutí opírat i o přímo použitelný

právní předpis Evropské unie. Ten však není na žádném místě odůvodnění napadeného

rozhodnutí jakkoliv citován. Podle názoru žalobce jde o Nařízení Evropského parlamentu a Rady

Evropské unie č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kriteria a postupy pro určení

členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním

příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále

též „Dublinské nařízení“). Článek 30 tohoto nařízení stanoví, že nutné náklady spojené

s přemístěním žadatele nebo jiné osoby do příslušného členského státu hradí přemisťující členský

stát. Pokud musí být dotyčná osoba přemístěna zpět do členského státu v důsledku chybného

přemístění nebo chybného rozhodnutí o přemístění, které bylo v rámci odvolacího nebo

přezkumného řízení zrušeno poté, co již bylo přemístění provedeno, nese náklady spojené

s přemístěním dotyčné osoby zpět na své území členský stát, který původně přemístění provedl.

Od osob, které mají být přemístěny podle tohoto nařízení, nelze náhradu nákladů na přemístění

požadovat.

4. Žalobce namítl, že účelem zajištění žalobce bylo předání do jiného členského státu Evropské unie

na základě citovaného nařízení, jež je přímo použitelným předpisem Evropské unie. Z ustanovení

článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie vyplývá, že nařízení jsou přímo použitelná a

jejich ustanovení mohou mít přímý účinek.

5. Citované Nařízení v článku 28 odst. 4 stanoví, že pokud jde o podmínky zajištění a záruky

vztahující se na zajištěné osoby, použijí se na provádění přemístění do příslušného členského

státu článek 9, článek 10 a článek 11 Směrnice č. 2013/33/EU. Tato Směrnice upravuje

podmínky pro přijímání cizinců, kteří podali žádost o udělení mezinárodní ochrany. Režim

zákona o pobytu cizinců je podle názoru žalobce v daném případě nepatřičný a náklady zajištění

nelze po žadatelích o udělení mezinárodní ochrany požadovat, a to zejména s ohledem na jasné

ustanovení článku 30 odst. 3 Dublinského nařízení, jež výslovně stanoví, že od osob, které mají

být přemístěny podle tohoto Nařízení, nelze náhradu nákladů na přemístění požadovat. Zajištění

cizince za účelem přemístění je jasnou součástí samotného procesu přemístění, a proto je zajištění

za účelem správního vyhoštění součástí nákladů správního vyhoštění jako takového.

6. Žalobce v podané žalobě uzavřel, že správní orgán rozhodl nezákonně, jestliže opomněl

ustanovení přímo použitelného právního předpisu Evropské unie. Úprava, jež stanoví vydávání

rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů zajištění cizince, je účinná až ode dne 15. 8. 2017,

tato problematika dosud není judikována. Z uvedeného důvodu žalobce, byť přesvědčen o

důvodnosti své žaloby, požádal soud, aby v případě, že s argumentací žalobce nesouhlasí, podal

v této věci předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie.

7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že oprávněnost podané žaloby popírá a má za to,

že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, které byly aplikovány správně a

s respektem k právní úpravě stanovené Dublinským nařízením.

8. Ačkoliv žalobce požaduje zrušení celého napadeného správního rozhodnutí, jeho žalobní

argumentace směřuje pouze do výroku I. Ve svém rozhodnutí správní orgán popsal skutečnosti,

na jejichž základě rozhodl o povinnosti úhrady nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

3

předání nebo průvozu podle § 176c ve spojení s § 123 zákona o pobytu cizinců, přičemž má za

to, že na řádně zjištěný skutkový stav řádně aplikoval příslušnou právní normu, tedy v případě

výroku číslo I. zákon o pobytu cizinců. Odůvodnění rozhodnutí má oporu ve shromážděném

spisovém materiálu.

9. V případě žalobce bylo objektivně zjištěno, že o mezinárodní ochranu požádal před vstupem na

zdejší území už v Bulharské republice a ve Spolkové republice Německo. Důvodnost jeho

zajištění pro naplnění zákonných podmínek podle § 129 zákona o pobytu cizinců dokládá řádně

odůvodněné rozhodnutí Policie České republiky ze dne 28. 3. 2017, č. j. KRPA-112792-13/ČJ-

2017-000022. V případě žalobce správní orgán důvodně dospěl k závěru, že je zde existence

vážného nebezpečí útěku a proto odkázal výslovně jak na § 129 odst. 4, tak i na článek 28

Dublinského nařízení.

10. Náklady vyčíslené ve výroku I. napadeného rozhodnutí jsou jednoznačné a prokazatelně spojené

se zajištěním žalobce za účelem předání nebo průvozu podle § 176c ve spojení s § 123 zákona o

pobytu cizinců. Zahrnují součet položky za stravu a položky za pobyt v zařízení pro zajištění

cizinců od 29. 3. 2017 do 15. 8. 2017, po odečtení částky 400 Kč, kterou žalobce ze svých

prostředků již uhradil. Pokud nebylo rozhodnutí o zajištění žalobce zrušeno a žalobce podle §

129 zákona o pobytu cizinců na základě rozhodnutí o zajištění za účelem předání podle přímo

použitelného právního předpisu Evropské unie skutečně pobýval v zařízení pro zajištění cizinců,

pak žalovaný důvodně rozhodl o úhradě nákladů spojených se zajištěním. Vznik nákladů

spojených s pobytem žalobce v zařízení pro zajištění cizinců žalovaný správní orgán dostatečně

prokázal výkazem Správy uprchlických zařízení o vyúčtování nedoplatků ze dne 15. 8. 2017, který

je součástí spisového materiálu.

11. Žalovaný v tomto směru poukázal na názor Nejvyššího správního soudu, vyjádřený v rozsudku

ze dne 20. 10. 2009, č. j. - 63, byť se toto rozhodnutí týkalo nákladů spojených se

správním vyhoštěním. V posuzovaném případě nelze vzhledem ke spisovému materiálu

zpochybnit, že pokud by žalobce setrval ve státě, kde poprvé na území Evropské unie o

mezinárodní ochranu požádal, nebylo by nutné vynakládat prostředky na jeho zajištění v České

republice a vést řízení za účelem jeho předání. Svévolný pohyb žalobce po území dalších států

Evropské unie s postupným podáváním žádostí o mezinárodní ochranu dokládá minimálně

absenci respektu k pravidlům a průběhu azylové procedury, a konkrétní projevy jednání žalobce

pak svědčí o snaze označitelné jako forum, respektive azylum shopping. Protože žalovaný má za to,

že v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně uvedl důvody výroků, podklady pro vydání

rozhodnutí i úvahy, kterými se řídil při rozhodování věci, má za to, že žaloba nebyla podána

důvodně.

12. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny

následující, pro rozhodnutí ve věci samé rozhodné skutečnosti:

13. Dne 28. 3. 2017 vydala Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy,

Odbor cizinecké policie, rozhodnutí č. j.KRPA-112792-13/ČJ-2017-000022, týkající se zajištění

žalobce podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí

nabylo právní moci dnem 28. 3. 2017, doba zajištění byla stanovena na třicet dnů. Dne 21. 4.

2017 byla doba zajištění prodloužena rozhodnutím o prodloužení zajištění o třicet dnů. Dne 24.

5. 2017 bylo vydáno další rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění o třicet dnů, a dalšími

dvěma rozhodnutími byla doba zajištění prodloužena nejprve o sedmnáct a později o dalších

třicet dnů.

14. Dne 29. 3. 2017 byl žalobce umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Balková, z něhož byl

propuštěn dne 15. 8. 2017.

15. Dne 9. 8. 2017 obdržel správní orgán od Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra České

republiky konečné vyúčtování nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

4

16. Na základě výše uvedeného zahájil správní orgán z moci úřední řízení o úhradě nákladů

spojených se zajištěním jmenovaného cizince za účelem předání nebo průvozu. V souvislosti se

zajištěním žalobce vznikly České republice náklady, jejichž výše je stanovena vyhláškou

Ministerstva vnitra č. Za období, tj. od 29. 3. 2017 do 15. 8. 2017 tak vznikly

celkové náklady ve výši 33 638 Kč za stravu a pobyt cizince v zařízení pro zajištění cizinců.

Z těchto nákladů žalobce uhradil částku 400 Kč, která byla uhrazena z finančních prostředků

cizince, zbývá proto doplatit částka 33 238 Kč.

17. Rozhodnutím ze dne 15. 8. 2017, č. j. MV-43473-11/OAM-2017, uložil žalovaný žalobci

povinnost podle § 176c odst. 1 ve spojení s § 123 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zaplatit České

republice náklady spojené se zajištěním cizince za účelem předání nebo průvozu v částce 33 238

Kč do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci. Pod bodem II rozhodnutí bylo žalobci uloženo,

aby uhradil náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč podle § 6 odst. 1 vyhlášky

Ministerstva vnitra č. , o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní

orgán hradí jiným osobám a o výši paušální částky nákladů řízení.

18. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před

správním orgánem z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání

vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí

(ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů

– dále jen „“). Vzhledem k tomu, že žalobce k výzvě soudu nepožádal o nařízení ústního

jednání a žalovaný správní orgán vyjádřil svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu

rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání, Městský soud v Praze postupoval podle §

51 odst. 1 a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil

takto:

19. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým mu

byla uložena povinnost podle § 176c odst. 1 ve spojení s § 123 odst. 3 zákona o pobytu cizinců

zaplatit České republice náklady spojené se zajištěním cizince za účelem předání nebo průvozu

v částce 33 238 Kč do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci.

20. Podle § 176 odstavec 1 zákona o pobytu cizinců se při úhradě nákladů spojených se zajištěním

cizince za účelem předání nebo průvozu podle mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného

předpisu Evropské unie anebo zajištěním cizince za účelem průvozu leteckou cestou (§152 a §

153) postupuje obdobně jako při úhradě nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem

správního vyhoštění.

21. Podle § 123 odstavec 3 zákona o pobytu cizinců nehradí-li náklady spojené se správním

vyhoštěním osoba uvedená v odstavci 2 tohoto ustanovení, a pokud tyto náklady nebyly uhrazeny

z finanční záruky složené cizincem nebo složitelem podle § 123c, je povinen tyto náklady uhradit

cizinec, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění.

22. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce oprávněně namítal, že

žalovaný nezkoumal podmínky, za nichž může rozhodnutí napadené žalobou vůbec vydat,

konkrétně, konkrétně zda vůbec disponuje pravomocí k uložení takové povinnosti. Soud

přisvědčil žalobci, že správní orgán se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nezabýval

tím, že zákonná úprava § 176c zákona o pobytu cizinců zcela výslovně a jednoznačně odkazuje na

přímo použitelný předpis Evropské unie. Z výroku žalobou napadeného rozhodnutí ani z jeho

odůvodnění nikterak nevyplývá, zda žalovaný přímo použitelný předpis Evropské unie aplikoval,

o jaký předpis šlo a o jaké jeho konkrétní ustanovení je rozhodnutí opřeno. Pokud správní orgán

v řízení o zajištění cizince za účelem jeho předání podle přímo použitelného předpisu Evropské

unie (tzv. Nařízení Dublin III) uloží zajištěnému cizinci povinnost k náhradě nákladů řízení ve

smyslu , musí to přezkoumatelně a srozumitelně zdůvodnit.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

5

23. Z tohoto pohledu má Městský soud v Praze za to, že uvedené povinnosti žalovaný nedostál, čímž

zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, podmínkami aplikace

ustanovení § 176c zákona o pobytu cizinců ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem

nezabýval, proto soud shledal žalobu důvodnou a žalobou napadené rozhodnutí nezákonné.

24. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalovaný v řízení před soudem v rámci

vyjádření k žalobě uvedl, že v posuzovaném případě nelze vzhledem ke spisovému materiálu

zpochybnit, že pokud by žalobce setrval ve státě, kde poprvé na území Evropské unie o

mezinárodní ochranu požádal, nebylo by nutné vynakládat prostředky na jeho zajištění v České

republice a vést řízení za účelem jeho předání. Ani tvrzení žalovaného o tom, že svévolný pohyb

žalobce po území dalších států Evropské unie s postupným podáváním žádostí o mezinárodní

ochranu dokládá minimálně absenci respektu k pravidlům a průběhu azylové procedury, a

konkrétní projevy jednání žalobce pak svědčí o snaze označitelné jako forum, respektive azylum

shopping, nemohlo změnit nic na výše uvedených závěrech soudu, neboť tato tvrzení nejsou

uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jakkoli se žalovaný odvolací správní úřad pokusil

ve vyjádření k podané žalobě vylíčit rozhodnou správní úvahu, k níž přistoupil v rámci

rozhodování, soud k těmto úvahám přihlédnout již nemohl, neboť výše uvedené nedostatky

odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nebylo možno zhojit v řízení před správním

soudem.

25. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti napadené rozhodnutí žalovaného podle

ustanovení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ustanovení

odstavec 4 ). Žalovaný správní úřad je právním názorem, vysloveným Městským soudem

v Praze v dalším řízení vázán (ustanovení ). V novém rozhodnutí se

žalovaný vypořádá s argumentací žalobce a v případě, že dospěje k závěru, že v posuzované věci

jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro uložení povinnosti žalobci uhradit státu

náklady spojené se zajištěním za účelem předání nebo průvozu, podrobně odůvodní, z jakých

konkrétních skutkových a právních okolností jeho úvaha vychází.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními Ve věci úspěšnému

žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu orgánu.

Vzhledem k tomu, že žalobci bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2017, č. j.

– 35, přiznáno osvobození od placení soudních poplatků a záloh pro toto soudní

řízení, a že žalobce je v řízení zastoupen neziskovou Organizací pro pomoc uprchlíkům, žádné

prokazatelné náklady řízení žalobci nevznikly. Z tohoto důvodu soud vyslovil, že žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem

Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání

lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

[OBRÁZEK]6

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a

z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické

vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení

soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových

stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 22. března 2018 JUDr. Hana V e b e r o v á v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.