Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 341/2014 - 37

21. Stanovisko MZV tak musí zohledňovat individuální okolnosti předložené žádosti, a to v jejich aktuální podobě, neboť nelze vyloučit změnu poměrů v průběhu plynutí času. Podle jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Z uvedeného je zřejmé, že ochrana proti závaznému stanovisku je přesunuta do řízení o odvolání (rozkladu). Jak přitom uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 2. 2015, č.j. -30, úkon, kterým nadřízený orgán dotčeného orgánu v rámci odvolacího řízení potvrdí, případně změní závazné stanovisko dotčeného orgánu, je z hlediska svého obsahu i formy opět závazným stanoviskem, a to z důvodu totožných právních účinků, přičemž při zvažování potvrzení či změny závazného stanoviska je obsah závazného stanoviska posuzován jak s ohledem na jeho zákonnost (zejména s ohledem na zásady činnosti), tak i věcnou správnost (s ohledem na ochranu veřejného zájmu).

22. Ze spisového materiálu přitom městský soud zjistil, že v rámci rozkladového řízení bylo ministrem postupováno ve smyslu , tj. vyžádáno potvrzení nebo změna závazného stanoviska MZV ze strany ministra zahraničních věcí, což ministr zahraničních věcí učinil, konkrétně setrval na stanovisku MZV. K tomu došlo dne 14. 8. 2012. Žalobou napadené rozhodnutí ministra však bylo vydáno až dne 19. 8. 2014, tedy více než 2 roky poté. Městský soud proto konstatuje, že vzhledem k uplynutí doby od srpna 2012, kdy sdělil své stanovisko ministr zahraničních věcí, do srpna 2014, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, nelze vyloučit změnu poměrů. Byť tedy lze k okamžiku doručení písemnosti, kdy ministr zahraničních věcí potvrdil původní stanovisko, konstatovat, že trvaly důvody (aktuálnost) negativního stanoviska s ohledem na individuální okolnosti i nadále, takový závěr lze jen stěží bez dalšího učinit o dva roky později při vydání samotného rozhodnutí. Uvedené platí tím spíše, vezme-li soud v úvahu důvody negativního stanoviska (situace v regionu a mezinárodní závazky). Pokud jde tedy o žalobcem namítanou „neaktualizaci“ závazného stanoviska při vydání rozhodnutí v řízení o rozkladu, městský soud i v tomto ohledu shledal pochybení na straně žalovaného.

23. Městský soud však nesouhlasí s žalobcem v tom, že si měl žalovaný, resp. ministr vyžádat podklady, ze kterých stanovisko MZV vycházelo. Správní orgán je oprávněn zabývat se úplností, určitostí a srozumitelností samotného závazného stanoviska, potažmo zjevného skutkového nebo právního pochybení. Nemůže jej však věcně (po odborné stránce) přezkoumávat. V této souvislosti dle soudu nelze z dovodit povinnost vyžadovat po dotčeném orgánu jeho podklady pro vydání stanoviska. A tato povinnost dle městského soudu nevyplývá ani z , dle kterého dotčené orgány poskytují správnímu orgánu, který vede řízení, všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost podle zvláštního zákona. Nikoli tedy samotné podklady.

24. Ad 2) Pokud jde námitku žalobce směřující proti utajované povaze písemností MZV a provedení důkazuu, městský soud dospěl k závěru, že mu k dané problematice nic nebrání se vyjádřit, neboť zrušení rozhodnutí s ohledem na obsahové nedostatky stanoviska nemá na tuto námitku vliv.

25. Podle § 2 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací se pro účely tohoto zákona rozumí utajovanou informací informace v jakékoliv podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací (§ 139).

26. Podle § 21 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací na informaci, která naplňuje znaky § 4 a je uvedena v seznamu utajovaných informací, je původce povinen vyznačit svůj název, stupeň jejího utajení, její evidenční označení a datum jejího vzniku, není-li dále stanoveno jinak.

27. Podle § 22 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací stupeň utajení na utajované informaci vyznačí původce při jejím vzniku, nestanoví-li tento zákon jinak (§ 70).

28. Podle § 22 odst. 2 zákona o ochraně utajovaných informací vyznačení stupně utajení na utajované informaci musí být zachováno po celou dobu trvání důvodů utajení. Bez souhlasu původce nebo poskytující cizí moci nesmí být stupeň utajení změněn nebo zrušen.

29. Podle § 139 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací Národní bezpečnostní úřad zpracovává návrh seznamu utajovaných informací. Seznam utajovaných informací vydá vláda svým nařízením.

30. Z žalobcovy námitky dle městského soudu vyplývá, že žalobce rozlišuje jednak (ne)důvodnost utajení určitých informací na straně jedné (materiální hledisko) a současně (ne)zákonnost postupu původce při „vzniku a evidenci“ utajované informace ve smyslu zákona o ochraně utajovaných informací a na straně druhé (formální hledisko), což dle názoru soudu koresponduje s definicí utajované informace dle zákona o ochraně utajovaných informací (požadavek újmy zájmu či nevýhodnosti a požadavek uvedení utajované informace v příslušném seznamu).

31. Pokud jde však o žalobcův konkrétní požadavek na posouzení, zda stanovisko MZV skutečně obsahuje utajované informace, městský soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č.j. – 38, ve kterém soud konstatoval: „Je výhradně na původci informace, aby o jejím utajení rozhodl a v souladu s § 21 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací vyznačil stupeň jejího utajení, popřípadě dle § 22 odst. 2 tohoto zákona stupeň utajení změnil či zrušil.“ Dle Nejvyššího správního soudu totiž utajení informace představuje její objektivní vlastnost, o které rozhoduje výhradně její původce, přičemž je irelevantní, zda je utajovaná informace účastníku již známa či nikoli. Přestože se uvedený rozsudek týká bezpečnostního řízení, městský soud se domnívá, že závěry Nejvyššího správního soudu ve vztahu k rozhodnutí původce o utajení určité informace, potažmo zrušení utajení ve smyslu příslušných ustanovení zákona o ochraně utajovaných informací, dopadají i na nyní posuzovanou věc. Městský soud shledal, že mu v této věci nepřísluší hodnotit relevantnost utajení informací, resp. řešit otázku, zda je dán důvod pro utajení nějakých konkrétních informací.

32. Soud se tedy neztotožňuje s žalobcem, že by měl jako předběžnou otázku posoudit, zda obsah závazného stanoviska MZV, přesněji jeho odůvodnění, je svou povahou skutečně utajovanou informací. To je výlučně na posouzení původce utajované informace. Tento závěr dle městského soudu nepřímo vyplývá i ze znění a 4 ve znění od 1. 7. 2017, dle kterého při posuzování možnosti nahlížení předseda senátu zkoumá, zda (ne)může dojít k ohrožení činnosti zpravodajských služeb či policie, na základě čehož rozhodne, je-li možno osobu seznámit či nikoli. Soud tedy sám může osobě umožnit nahlížení, nikoli však „zrušit“ utajení pro bezdůvodnost. Uvedené neznamená, že by soud nemohl ve prospěch žalobce „zasáhnout“ za situace, kdy v předcházejícím řízení došlo například k porušení jeho práva na spravedlivý proces, pokud by kupříkladu nebyl vůbec seznámen se závazným stanoviskem MZV a jeho odůvodněním (utajovanou informací), aniž by k tomu byl důvod, případně by mu nebylo umožněno se v řízení vyjádřit k podkladům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. -124, a rozsudek ze dne 30. 5. 2012, č.j. – 130). K tomu však nebyl v nyní posuzované věci důvod, když byl žalobce s písemnostmi MZV seznámen a k těmto se vyjádřil, případně mohl vyjádřit.

33. Městský soud pro úplnost rovněž doplňuje, že se ztotožňuje se závěrem ministra, že utajení informací má v tomto případě i oporu v Seznam utajovaných informací je stanoven , které slouží pro označení jednotlivých skutečností za utajované a pro klasifikaci jednotlivých druhů utajovaných informací do příslušných stupňů utajení. Utajovanou informaci klasifikuje v rámci jednotlivých stupňů utajení její původce, a to tím stupněm utajení, který v případě jejího vyzrazení nebo zneužití odpovídá závažnosti možného způsobení újmy zájmu České republiky, případně nevýhodnosti pro zájem České republiky ( zákona o ochraně utajovaných informací).

34. Podle , toto nařízení stanoví v příloze č. 6 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, kam mimo jiné náleží i materiály a informace z jednání o spolupráci v zahraničním obchodě v oblasti vojenského materiálu a jiných druhů citlivého zboží, přehledy vydaných individuálních licencí a souhrnné statistické nebo jiné údaje o vývozech a dovozech vojenského materiálu, pokud je z nich zřejmá identifikace výrobků, jejich množství, hodnota a odběratelské nebo dodavatelské země, jde-li o významný vojenský materiál, případně ostatní vojenský materiál.

35. Podle toto nařízení stanoví v příloze č. 9 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti MZV, kam mimo jiné náleží i informace a dokumenty v oblasti bezpečnostní politiky České republiky (viz pořadové číslo 9).

36. V žalobě napadeném rozhodnutí ministr s odkazem na přílohu č. 6 konstatoval, že údaje o vývozech vojenského materiálu náleží k informacím, které je možné klasifikovat v režimu utajení „Vyhrazené“ až „Důvěrné“, přičemž MZV tak postupuje vždy, když své stanovisko doplňuje odůvodněním (totožně se vyjádřil i ministr zahraničních věcí k rozkladu žalobce).

37. Dle názoru městského soudu je však odkaz na přílohu č. 6 v tomto případě chybný. V nyní posuzované věci bylo totiž původcem utajované informace MZV, přičemž s ohledem na obsah písemnosti ze dne 11. 5. 2012, č.j. V 804/2012-SZBP, se soud domnívá, že tyto utajované informace náleží spíše do přílohy č. 9 uvedeného nařízení. Jelikož však informace MZV v nyní posuzované věci i tak spadají pod seznam utajovaných informací uvedených v nařízení (příloha č. 9), městský soud v tomto nesprávném uvedení přílohy neshledal pochybení v postupu MZV.

38. Ohledně neprovedení důkazu závazným stanoviskem v řízení před správními orgány podle v návaznosti na téhož zákona (důkazu) městský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2012, č.j. -130, ve kterém se soud zabýval totožnou námitkou právního zástupce žalobce. Nejvyšší správní soud zde výslovně konstatoval, že ve vztahu k závazným stanoviskům postačuje jejich založení ve spise: „Stěžovatelka se mýlí, domnívá-li se, že i v případě závazného stanoviska je správní orgán povinen postupovat podle výše uvedených ustanovení, jako v případě listinného důkazu. Je tomu tak proto, že závazné stanovisko je podle s. ř. jedním z podkladů rozhodnutí, přičemž z daného ustanovení vyplývá, že mezi závaznými stanovisky a dalšími důkazy, mezi něž je nutno zařadit rovněž důkazu, je nutno rozlišovat. Závazná stanoviska nelze považovat za standardní důkazní prostředek, na základě něhož je prováděn důkazu. Ustanovení s. ř. tak není možné aplikovat na všechny písemnosti, dokumenty čiy, které jsou součástí spisu a které slouží jako podklady rozhodnutí, nýbrž pouze na důkazy prováděné listinami. Proto není povinností správního orgánu v případě závazného stanoviska postupovat podle s. ř., podle kterého má správní orgán povinnost o provádění důkazů mimo ústní jednání účastníky včas vyrozumět, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, ani podle téhož zákona, v němž je uvedeno, že o provedení důkazuu se učiní záznam do spisu, a že za přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu veřejnost, se důkazu provede tak, že se přečte nebo sdělí její obsah. Městský soud tak dospěl ke správnému závěru, že se žalovaný v tomto ohledu žádného pochybení nedopustil.“ Městský soud k tomu upřesňuje, že výše uvedené však neznamená, že by byl zároveň vyloučen . I v takovém případě je třeba dát žadateli prostor, aby se ještě před vydáním rozhodnutí seznámil se závazným stanoviskem MZV a vyjádřil se k němu.

39. Jelikož správní orgány v rámci nyní posuzované věci dostály povinnosti dle , tj. umožnily seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim, neshledal v tomto ohledu, tj. neprovedení důkazuu, městský soud na straně správních orgánů žádného pochybení. Námitka není důvodná.

40. Ad 3) Žalobce se rovněž domnívá, že došlo k porušení zásady materiální pravdy ve smyslu , neboť žalovaný ani ministr si nevyžádali kompletní správní spis MZV, aby bylo možné posoudit správnost závěrů MZV. Dle žalobce totiž žádný správní spis MZV ve smyslu neexistuje, MZV stanoviska vydává bez řádných podkladů na základě intuitivní úvahy úřední osoby, o čemž dle žalobce svědčí neúspěšné pokusy soudu vyžádat si v podobných případech takový spis.

41. V případě této námitky městský soud nesouhlasí s žalobcem v tom, že si měl žalovaný, resp. ministr vyžádat na základě od MZV kompletní spisový materiál, ze kterého stanovisko MZV vycházelo. Jak totiž konstatoval městský soud výše, správnímu orgánu nepřísluší zabývat se věcnou správností stanoviska dotčeného správního orgánu, což by dle soudu bylo v rozporu i se zásadou ekonomie řízení a samotným smyslem závazných stanovisek, které řeší specifické otázky v odborné kompetenci dotčeného správního orgánu a hájí veřejný zájem svěřený do jejich působnosti. Tato povinnost dle městského soudu nevyplývá ani z , dle kterého dotčené orgány poskytují správnímu orgánu, který vede řízení, všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost podle zvláštního zákona. Nikoli tedy vlastní spisový materiál.

42. Správní orgán může v případě neúplného, nesrozumitelného, nepřezkoumatelného stanoviska požádat o jeho doplnění, upřesnění, atd. Jinými slovy žádat nápravu samotného stanoviska. Jinak se vystavuje riziku, že pro nepřezkoumatelnost bude zrušeno jeho vlastní rozhodnutí, ačkoli on sám při zdůvodňování svých vlastních úvah nijak nepochybil. Pokud by byl následně v rozkladu zpochybněn obsah závazného stanoviska, které bylo podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, je nutné postupovat podle . Námitky směřující proti obsahu stanoviska, potažmo jeho podkladům, atp., však nemůže správní orgán, resp. jeho nadřízený orgán sám posuzovat, neboť k tomu jsou kompetentní dotčené orgány, které nesou v tomto ohledu i patřičný díl zodpovědnosti.

43. Městský soud proto konstatuje, že žalovaný, potažmo ministr nepostupoval v rozporu s , pokud si nevyžádali kompletní správní spis dotčených orgánů a tuto námitku neshledal důvodnou.

44. Úprava uvedená se však týká výlučně postupu v rámci správního řízení a žádným způsobem neomezuje rozsah soudního přezkumu. Jelikož však městský soud shledal v posuzované věci důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti s ohledem na nedostatky stanoviska, nezabýval se dále možností vyžádat si spisový materiál od MZV.

45. Ad 4) Dle žalobce výrok napadeného rozhodnutí není v souladu se zákonem, neboť by měl znít tak, že se žádost žadatele zamítá, nikoli že se licence neuděluje. S ohledem na je rovněž nutné sjednotit rozhodovací proces správních úřadů sjednocením formulace výrokových částí rozhodnutí o žádostech tak, jak rozhodují jiné správní úřady ve skutkově shodných a podobných případech.

46. K poslední námitce žalobce městský soud nejprve upřesňuje, že tato obecně směřuje proti výroku prvoinstanční rozhodnutí, nesouvisí přímo se závazným stanoviskem, a proto se jí rovněž zabýval.

47. Podle ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle . Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení.

48. Dle městského soudu je toliko zákonným požadavkem, aby výroková část, resp. přímo samotný výrok uvedl autoritativní a závazné řešení otázky, která je předmětem správního řízení. Výrok proto musí být po obsahové stránce jasný, srozumitelný, přesný a určitý, aby mohl být závazný a vykonatelný. Není však výslovně stanoveno, v jakém přesném znění má řešení otázky (výrok) být.

49. Z použité formulace znění výroku rozhodnutí žalovaného o neudělení licence je přitom možné bez pochybností dovodit jím přijaté řešení, konkrétně že žádosti žalobce nebylo vyhověno, tj. tato byla zamítnuta. Městský soud proto neshledal, že by takto formulované znění výroku bylo v rozporu se zákonem. Závěr městského soudu dle jeho názoru podporuje i znění , které je uvozeno formulací „rozhodnutí o udělení licence“, nikoli „rozhodnutí o vyhovění žádosti o udělení licence“. Je proto na praxi příslušného správního orgánu, jak bude formulovat znění výroku za předpokladu, že splní výše uvedené nároky.

50. Dle názoru městského soudu znění výroku žalovaného rovněž není v rozporu ani s , neboť z daného ustanovení nelze dovodit povinnost správních orgánů, aby formulace znění jejich výroků, potažmo výrokových částí rozhodnutí o žádostech byla napříč rozhodovací činností správních orgánů totožná, jakkoli nelze slevit z požadavku na seznatelnost rozhodnutí (viz například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2015, č.j. -57).

51. Městský soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že by žalobcem namítaný údajný nedostatek ani nezpůsoboval nezákonnost rozhodnutí a sám o sobě by jako důvodem pro zrušení rozhodnutí soudem nemohl obstát.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

52. Na základě všech výše uvedených důvodů městský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil podle ustanovení a podle odstavce 4 téhož ustanovení věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Byť se žalobce v žalobě domáhal zrušení i prvoinstančního rozhodnutí, městský soud shledal, že nápravy samotného stanoviska je na základě možné dosáhnout v rámci rozkladového řízení. Z tohoto důvodu městský soud nepřistoupil ke zrušení prvoinstančního rozhodnutí. V rámci rozkladového řízení bude proto znovu posouzen rozklad žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí a při tomto bude důsledně vycházeno z příslušných ustanovení a , a vydáno nové rozhodnutí ve věci.

53. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením . Žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému.

54. Náhrada nákladů řízení představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 3 000 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce právním zástupcem JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem. Zástupce žalobce učinil 2 úkony právní služby po 3 100 Kč [příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby podle , d), ve vazbě na , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znění] a za každý tento úkon mu náleží režijní paušál ve výši 300 Kč podle advokátního tarifu. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, soud zároveň žalobci přiznal náhradu DPH ve výši 2142 Kč. Celkem tak byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 11 228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 8. února 2018

JUDr. Karla Cháberová

předsedkyně senátu