Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 7/2018 - 15

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: D. Z., zastoupen Mgr. Michalem Poupětem, advokátem se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. CPR-10099-5/ČJ-2017-930310-V238, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2017, č. j. – 23,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2017, č. j. – 23, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný vydal dne 31. 5. 2017 rozhodnutí č. j. CPR-10099-4/ČJ-2017-930310-C232, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 3. 2017 o správním vyhoštění žalobce. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím pak žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 20. 3. 2017, jímž byla stanovena povinnost žalobce nahradit náklady řízení o správním vyhoštění. Žalobce podal proti oběma těmto rozhodnutím žalobu k městskému soudu.

[2] Městský soud usnesením ze dne 1. 9. 2017, č. j. - 31, vyloučil dle , soudního řádu správní (dále jen „ “), řízení o žalobě směřující proti rozhodnutí žalovaného o povinnosti nahradit náklady řízení o správním vyhoštění k samostatnému projednání z důvodu, že tato věc nepatří mezi věci rozhodované samosoudci ( ). Usnesením ze dne 6. 11. 2017, č. j. - 14, pak soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu proti tomuto rozhodnutí ve výši 3.000 Kč v propadné lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Žalobce se proti výzvě k zaplacení soudního poplatku ohradil ve svém podání ze dne 14. 11. 2017, ve kterém uvedl, že je v souladu s , o soudních poplatcích, od soudního poplatku osvobozen. Následně asistent soudce vydal dne 29. 11. 2017 usnesení č. j. - 17, v němž žalobci vysvětlil, že se na posuzovanou věc osvobození od soudního poplatku nevztahuje, a zároveň ho vyzval, aby uhradil soudní poplatek ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení. Žalobce podal proti tomuto usnesení námitku, ve které opět zdůraznil, že má být v dané věci od poplatku osvobozen.

[3] Městský soud výše specifikovaným usnesením ze dne 15. 12. 2017 potvrdil námitkou napadené usnesení a řízení o žalobě zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě.

II. Důvody kasační stížnosti

[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Stěžovatel upozornil na § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích, podle kterého je cizinec ve věcech rozhodnutí o správním vyhoštění osvobozen od soudního poplatku. Uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného se týká povinnosti uhradit náklady řízení o správním vyhoštění. Pouze z administrativních důvodů bylo o nákladech řízení rozhodnuto samostatným rozhodnutím; běžně bývá výrok o nákladech správního řízení integrální částí rozhodnutí ve věci samé. Na napadené rozhodnutí je tak třeba hledět jako na rozhodnutí o správním vyhoštění s tím, že žalobce je i v této věci osvobozen od soudního poplatku. Opačný výklad by byl značně formalistický. Pokud by řízení bylo z uvedeného důvodu zastaveno, byla by stěžovateli odmítnuta spravedlnost ve smyslu y. Stěžovatel tak trvá na tom, že má být od soudního poplatku osvobozen.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.

[7] Kasační stížnost je důvodná.

[8] Pro posouzení věci je rozhodné zodpovědět otázku, zda byl stěžovatel v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění osvobozen od soudního poplatku.

[9] Podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje „cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění“.

[10] Napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v řízení o správním vyhoštění stěžovatele, a jak již uvedl stěžovatel, pouze z administrativních důvodů na straně žalovaného nebyl výrok o nákladech řízení součástí rozhodnutí o správním vyhoštění, ale o nákladech bylo vydáno samostatné rozhodnutí.

[11] Rozhodnutí o nákladech řízení však obsahuje výrok závislý na rozhodnutí o správním vyhoštění, a to i přesto, že byl obsažen v samostatném rozhodnutí. Přezkum takového rozhodnutí musí probíhat na základě shodných procesních pravidel, jako kdyby byl výrok o nákladech součástí jednoho rozhodnutí společně s výrokem ve věci samé. Na akcesorické povaze výroku o nákladech konkrétního řízení nic nemění ani to, že je tento výrok obsažen (jako jediný výrok) v samostatném rozhodnutí správního orgánu. Na stěžovatele se proto v případě podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí žalovaného vztahuje zákonné osvobození od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2013, č. j. - 21, nebo také rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2018, č. j. - 16).

[12] Městský soud tedy nepostupoval správně, pokud stěžovatele (opakovaně) vyzval k zaplacení soudního poplatku v řízení, které je od soudního poplatku osvobozeno. Nebyly tak dány ani důvody pro zastavení řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku dle zákona o soudních poplatcích ve spojení s Napadené usnesení městského soudu je proto nezákonné.

[13] Nejvyšší správní soud také poznamenává, že nebyl dán ani důvod pro vyloučení věci k samostatnému projednání dle V souladu s výše uvedenými závěry totiž v řízení o žalobě proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění rozhoduje soud ve stejném složení jako v případě soudního přezkumu samotného rozhodnutí o správním vyhoštění. V posuzované věci měl tak podle rozhodovat specializovaný samosoudce, nikoliv senát. Je tedy třeba dospět k závěru, že soud byl nesprávně obsazen. Nejedná se však o nedostatek řízení, pro který by byl Nejvyšší správní soud nucen usnesení městského soudu zrušit pro zmatečnost dle (viz např. rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2003, č. j. - 32).

IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

[14] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ), v němž je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. února 2018

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu