Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 Ad 1/2017 - 77

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce M. Š., bytem ………., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2016, č. j. 780 910 9275/44091-HS,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí vydané ČSSZ dne 29. 11. 2016 pod č. j. 780 910 9275/44091-HS, kdy žalovaná rozhodla v námitkovém řízení tak, že se zamítají námitky žalobkyně a potvrzuje se rozhodnutí ČSSZ č. j. R-18.7.2016-428/7809109275 ze dne 18. 7. 2016.

S rozhodnutím ČSSZ žalobce nesouhlasil a uvedl, že na základě vyšetření vězeňské psychiatričky z Polikliniky Sokolov MUDr. M. T., která napsala žalobci diagnózu – smíšená porucha osobnosti a závislost na alkoholu a benzodiazepinech, mu ČSSZ neuznala nárok na invalidní důchod pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Uváděl, že má velké zdravotní problémy, má zděděný po své matce třes, a to ve zvýšeném rozsahu. Např. stačí, když s někým mluví, začne se třást celý, nejvíce hlava, ruce, prostě celé tělo a také mimické svaly. Jeho závislost na alkoholu a benzodiazepinech není jako u klasického „alkoholika“, ale kvůli poruše nervů má třes hlavně hlavy a rukou, a to již od 18 let svého věku a dále pak nadměrné pocení se v podpaždí, a to již asi 10 let. Prostě mu kape pot cca každých 5 vteřin. V případě komunikace s lidmi, pokud si nedá cca 2 dcl např. vodky nebo 1-2 mg xanaxu, rozbuší se mu srdce, roztřese se, takže to vypadá na záchvat. Od roku 2008, kdy situaci již vůbec nezvládal, navštívil v Rokycanech psychiatričku MUDr. M. M. a od té doby bere nejdříve neurol a antidepresiva, následně xanax, který bere od té doby doposud. Má za to, že jeho zdravotní stav odpovídá plné invaliditě, a proto v žádném případě nemohl souhlasit s rozhodnutím žalované ze dne 29. 11. 2016.

Pokud jde o toto rozhodnutí, ČSSZ jak soud uvedl, rozhodla tak, že zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 7. 2016. ČSSZ rozhodnutím ze dne 18. 7. 2017 zamítla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle , o důchodovém pojištění, v platném znění s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, neboť podle lékařského posudku OSSZ Sokolov ze dne 30. 5. 2016 účastník řízení není invalidní, neboť se nejedná u něho o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

Dále pak z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že v podání ze dne 26. 7. 2016 a dalším podání ze dne 28. 8. 2016, obě doručené ČSSZ, žalobce vyjadřuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím a posudkem o invaliditě, protože nebyly k posouzení zaslány všechny lékařské zprávy a v tomto zdravotním stavu nedokáže vůbec chodit do práce. Dále detailně popisuje své zdravotní problémy, jejich dopad na běžný život, rodinnou zdravotní anamnézu a velmi podrobně rozepisuje způsoby jejich léčení. Doufá v přiznání invalidního důchodu v plném rozsahu. Z uvedeného vyplývá, že žádná o přezkoumání svého zdravotního stavu.

ČSSZ podle ust. , v platném znění, posoudila výše citované podání účastníka řízení podle jeho skutečného obsahu jako námitky proti napadenému rozhodnutí podané ve smyslu ust. , v platném znění. Poté se ČSSZ zabývala otázkou splnění zákonných podmínek pro podání námitek podle ust. téhož zákona a zjistila, že námitky byly podány včas a oprávněnou osobou. Vzhledem k tomu, že pro ČR nebyla v Příloze VII. nařízení ES 883/2004 uznána žádná shoda s předpisy jiných členských států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity ve smyslu citovaného nařízení, posouzení zdravotního stavu pro účely stanovení stupně invalidity má být provedeno výhradně podle českých právních předpisů. ČSSZ, pracoviště Plzeň, přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně rozsahu uplatněných námitek a vzhledem ke skutečnosti, že účastník řízení namítá posouzení svého zdravotního stavu, posoudila jeho invaliditu ve smyslu a , v platném znění. Dle citovaných ustanovení posuzuje ČSSZ zdravotní stav účastníka řízení pro účely řízení o námitkách, přičemž tyto úkoly plní lékař.

Při novém posouzení zdravotního stavu účastníka řízení a vypracování lékařského posudku pro účely řízení o námitkách vycházel lékař ČSSZ (v námitkovém řízení) z následujících podkladů:

Zdravotnická dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. I. K., Věznice Kynšperk nad Ohří, ze dne 21. 4. 2016, - MUDr. M. T., psychiatrická ambulance Sokolov, ze dne 21. 1. 2016.

K námitkovému řízení byly doloženy lékařské zprávy, a to výpis ze zdravotní dokumentace MUDr. B. ze dne 17. 8. 2016, psychiatrická ambulance MUDr. M. M. ze dne 19. 8. 2015, 23. 4. 2015 a Synmed s.r.o., neurolog, MUDr. M. S. ze dne 15. 6. 2010, 21. 7. 2010 a 3. 8. 2010.

Skutková zjištění, ke kterým lékař ČSSZ dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti účastníka řízení je to, že se u něho jedná o smíšenou poruchu osobnosti, závislost na alkoholu a benzodiazepinech.

Novým posudkem o invaliditě, vypracovaným lékařem ČSSZ dne 7. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalobce dle , v platném znění, není invalidní. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který neomezuje duševní, smyslové ani fyzické schopnosti v takovém rozsahu, aby měly podstatný vliv na pokles pracovní schopnosti. Na rozdíl od lékaře OSSZ lékař ČSSZ stanovil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), položce 7a (poruchy osobnosti, lehké postižení), přílohy k vyhlášce MPSV č. , kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 5-10 %. Lékař ČSSZ zvolil s ohledem na kombinaci psychiatrického postižení horní hranici vymezeného rozmezí, tj. 10 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace zvýšil podle citované vyhlášky tuto hodnotu o 10 procentních bodů, celkově tak míra poklesu pracovní schopnosti činí 20 %.

Lékař ČSSZ k námitkám účastníka řízení uvedl, že dané postižení nelze hodnotit prvním stupněm invalidity, neboť není doloženo, že se jedná o středně těžké funkční postižení, tj. stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivní chování, opakované situační dekompenzace. Lékařské zprávy přiložené k námitkám výsledné hodnocení nemění. Subjektivní obtíže účastníka řízení nemají objektivní podklad v doložených odborných vyšetřeních, který by zdůvodňoval invaliditu. Účastník řízení není schopen psychicky náročné práce.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, následující:

Žalobce uplatnil správní žalobu do rozhodnutí ČSSZ ze dne 29. 11. 2016, jímž byly její námitky zamítnuty a potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 7. 2016 o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, neboť zdravotní stav neodpovídá invaliditě (procentuální pokles pracovní schopnosti o 35%). V žalobě uplatněné u soudu žalobce nesouhlasí se zamítnutím jeho žádosti, poukazuje na závažné zdravotní potíže a problémy již v běžném životě už dlouhodobě, popisuje je, léčbu, rodinnou anamnézu, pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody a žádal přezkoumání zdravotního stavu.

ČSSZ svým rozhodnutím ze dne 18. 7. 2016 žalobci pro nesplnění podmínek ust. , zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 zamítla žádost o invalidní důchod. Jelikož pro ČR nebyla v Příloze VII. nařízení 883/2004 uznána žádná shoda s předpisy jiných členských států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity ve smyslu nařízení 883/2004, posouzení zdravotního stavu pro účely stanovení stupně invalidity bylo provedeno výhradně podle českých právních předpisů ( zdp). Vzhledem k závěru posudku OSSZ Sokolov ze dne 30. 5. 2016, podle něhož žalobce není invalidní, když se u něho nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ČSSZ s ohledem na tyto závěry posudku nemohla kladně rozhodnout o uplatněné žádosti žalobce. O invaliditu I. stupně se jedná, dosahuje-li pokles pracovní schopnosti alespoň 35%, což v daném případě splněno není.

Proti zamítavému rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 7. 2016 žalobce podal námitky, jimiž nesouhlasí s podkladovým posudkem, neboť jeho nepříznivý zdravotní stav mu nedovoluje pracovat, má potíže v každodenním běžném životě, skutečný zdravotní stav nebyl objektivně posouzen a správně vyhodnocen, a požadoval nové posouzení. Ačkoliv byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce ČSSZ, pracoviště Plzeň dne 7. 11. 2016, nebyl žalobce uznán invalidním, když zjištěný pokles pracovní schopnosti činí pouze 20%. ČSSZ se plně vypořádala s uplatněnými námitkami. ČSSZ při vyřizování žádosti o invalidní důchod žalobce postupovala pouze podle českých právních předpisů bez ohledu na posudkové posouzení na území Slovenské republiky.

Důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy žalobce, vlastní vyhodnocení zdravotních potíží a svého zdravotního stavu, nýbrž jedině posudková rozvaha vycházející výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři dle českých platných předpisů a české vyhlášky o invaliditě. Jedině posudkový lékař OSSZ a ČSSZ je ze zákona oprávněn posoudit zdravotní stav žadatele o důchod, vyhodnotit dle platné vyhlášky o invaliditě odborné lékařské zprávy a nálezy pro posudkové řízení o invaliditě, přiřadit zjištěné zdravotní postižení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti pod položku stanovenou vyhláškou o posuzování invalidity a určit, zda se již jedná o invaliditu vyššího stupně či nikoliv, a to výhradně dle českých právních předpisů.

V daném případě však dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro invaliditu s procentuálním poklesem pracovní schopnosti nad 35 % nebyl posudkově doložen, prokázán a zjištěn.

Jestliže žalobce nebyl uznán invalidním, vydala ČSSZ zcela oprávněně rozhodnutí o námitkách a jemu předcházející rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod. Rozhodnutí o námitkách je obsáhlé a dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány lékařské zprávy, z nichž ČSSZ vycházela, jakož i posudková rozvaha. Závěr posudku byl převzat do odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Plně se tímto na odůvodnění napadeného rozhodnutí ČSSZ odkázala a považovala celé posudkové řízení za zcela objektivní a správné.

Protože však žalobce v žalobě zpochybňuje správnost stanovení míry procentuálního poklesu vzhledem ke svému vážnému zdravotnímu stavu a nedostatečné posudkové posouzení a vyhodnocení, k důkazu žalovaná navrhovala ve smyslu ust. , v platném znění vyhotovení nového posudku u příslušné PK MPSV ČR, která znovu dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobce a rozhodne o invaliditě dle platné právní úpravy. Nově vyžádaným dalším odborným posudkem, vyhotoveným v přezkumném soudním řízení posudkovou komisí MPSV ČR, jenž je ze zákona stěžejním důkazem, bude opětovně přešetřen zdravotní stav a najisto postaveno, zda žalobce je invalidní a v jakém stupni či nikoliv. Takovýto posudek je závazný i pro soud. Rozhodnutí ve věci samé proto žalovaná ponechávala na úvaze soudu dle závěru vyhotoveného posudku.

V rámci řízení u Krajského soudu v Brně jako důkaz nechal soud vypracovat posudek PK MPSV ČR na pracovišti v Brně, když posudek byl vypracován posudkovou komisí dne 30. 8. 2017. Posudková komise jednala ve správném složení, kdy předsedkyní posudkové komise byla posudková lékařka a dalším lékařem přítomným u jednání byl lékař pracující jako psychiatr. Posudková komise po prostudování všech odborných lékařských nálezů uvedla v diagnostickém souhrnu, že u žalobce se jedná o smíšenou poruchu osobnosti, anxiozně depresivní poruchu, závislost na alkoholu a benzodiazepinech, stav po léčbě bronchiálního astmatu do roku 2006 a stav po léčbě vředové choroby gastroduodena v roce 2010. Posudková komise v posudkovém zhodnocení a nálezu, po prostudování všech odborných lékařských nálezů (nález lékaře Vězeňské služby ČR MUDr. K. z 21. 4. 2016, nález praktické lékařky MUDr. B. ze17. 8. 2016, psychiatrické vyšetření MUDr. M. z 25. 4. a 19. 8. 2015, psychiatrické vyšetření MUDr. T. z 21. 1. 2016, neurologické vyšetření MUDr. S. z 15. 6., 21. 7. A 3. 8. 2010) uvedla, že v tomto případě se jedná o 38 letého posuzovaného, absolventa středního odborného učiliště báňského a pracujícího převážně v profesích soustružníka, který je dlouhodobě psychiatricky sledován a léčen. Dle vyjádření ošetřující lékařky v oboru psychiatrie MUDr. M. z 19. 8. 2015 začal být posuzovaný psychiatricky léčen v roce 2008 pro úzkostně depresivní poruchu, po zavedení medikace se stav podstatně zlepšil, výskyt úzkostných stavů byl pouze v ojedinělých situacích, nebyla nutnost pravidelné medikace, byl medikován Xanaxem pouze interminentně při stavu úzkosti, v dávce 1 mg. Psychologické vyšetření ukázalo smíšenou poruchu osobnosti s neurotickou nadstavbou a anxiozně depresivní symptomatologií.

Z výše uvedeného vyplývá, že již v této době byla u posuzovaného prokázána porucha osobnosti s anxiozně depresivní symptomatologií, která dobře reagovala na zavedenou léčbu, základní psychické funkce nebyly podstatným způsobem narušeny.

Během výkonu trestu pokračoval posuzovaný v ambulantní psychiatrické péči, nadále sledován pro poruchu osobnosti, znovu s přítomnou úzkostnou symptomatologií (nelze vyloučit podíl stresujících životních okolností – tj. výkon trestu), pro kterou byla zavedena medikace Velaxin a Xanax na stabilizované dávce, v chování konstatovány výrazné manipulativní tendence – snaha o navyšování dávek psychiatrické medikace, ačkoliv k tomu nebyl shledán objektivní podklad v psychickém stavu posuzovaného.

Nadále nebylo prokázáno podstatné narušení psychických funkcí v oblasti intelektu, paměti, rovněž v oblasti emotivity a afektivity nebyla prokázána žádná závažná patologie. Z důvodu psychického onemocnění nebyla nutnost léčby v lůžkovém zařízení, dle vyjádření ošetřující psychiatričky MUDr. T. nebyla ani nutnost pravidelných kontrol, na zavedené medikaci byl zdravotní stav posuzovaného stabilizovaný.

Léčba bronchiálního astmatu byla dle dokumentace ukončena v roce 2006, stav po léčbě vředové choroby v roce 2010 bez recidivy, bez nutnosti pravidelné léčby.

Esenciáolní třes, pro který byl posuzovaný vyšetřen v roce 2010, nenarušoval funkci horních končetin ani v oblasti jemné motoriky a jeho další výskyt není vyšetřováním vězeňského lékaře prokázán.

Somatický stav posuzovaného byl dobrý, přes udávanou závislost na benzodiazepinech a alkoholu nebyl průkaz postižení jednotlivých orgánů.

K datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ z 29. 11. 2016 byla u posuzovaného prokázána porucha osobnosti s tendencí k manipulativnímu chování, s anxiozně depresivní symptomatologií, bez podstatného narušení psychických funkcí, stav se vyznačoval zhoršenou sociální adaptabilitou, disharmonickými postoji a chováním, což odpovídá funkčně lehkému postižení.

Nebylo prokázáno postižení středné těžké, neboť se nejednalo o závažné maladaptivní chování, nebyly prokázány opakované dekompenzace psychického stavu, nebylo prokázáno podstatné narušení pracovního a společenského fungování.

Rovněž nebylo prokázáno postižení těžké s narušením výkonu většiny denních aktivit, nebyla přítomnost jiného závažného duševního postižení – posuzovaným udávaná psychická porucha matky – tj. schizofrenie, nebyla u posuzovaného žádným vyšetřením prokázána, nejednalo se o stav během poskytování ústavní péče.

Somatický stav posuzovaného byl dobrý, po interní stránce byl kompenzován, bez známek narušení funkce nebo selhávání některého z orgánů, smyslové funkce posuzovaného byly přiměřené.

Na základě prostudované zdravotní dokumentace a stavu zjištěného při jednání PK MPSV došla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ šlo u posuzovaného o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla porucha osobnosti s lehkým postižením.

V tomto ohledu hodnotí PK MPSV shodně s názorem lékaře ČSSZ a tedy odlišně od lékaře OSSZ, který zdravotní stav neshledal dlouhodobě nepříznivým.

Pokles pracovní schopnosti posuzovaného PK hodnotí dle přílohy k vyhl. č. ve znění platném od 1. 1. 2010 následovně:

kapitola V., položka 7a ve výši 10 % (rozpětí 5 - 10 %).

Rozhodující postižení funkcí hodnotí PK na horní hranici rozpětí. PK MPSV však na rozdíl od lékaře ČSSZ neshledává podklad pro navýšení dle vyhl. č. v platném znění, neboť zdravotní postižení posuzovaného bylo shledáno jako lehké a v profesním zaměření posuzovaného se primárně nejedná o práci se zvýšenou psychickou zátěží. Se zjištěným zdravotním stavem je posuzovaný schopen využít dosaženého vzdělání, získaných zkušeností i znalostí.

Posouzení věci krajským soudem:

Žaloba není důvodná.

Podle , o důchodovém pojištění, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%.

Provedeným dokazováním soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, neboť i v soudním řízení posudkem PK MPSV ČR ze dne 30. 8. 2017 bylo prokázáno, že zdravotní stav a schopnost výdělečné činnosti žalobce byla zhodnocena správně. Zdravotní stav žalobce posuzovala posudková komise ve správném složení, tedy složení, které jí ukládá zákon, posudková komise vycházela z dostupných odborných lékařských nálezů, které v posudku uvedla a zdůvodnila řádně a přesvědčivě, proč pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce je pouze 10%, což invaliditě neodpovídá.

Soud posudek PK MPSV ČR považuje za posudek přesvědčivý, celistvý a objektivní, a proto ho vzal za podklad svého rozhodnutí.

Žaloba tedy důvodná není, a proto ji soud ve smyslu ust. (dále jen „“) zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , 2

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 21. února 2018

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně