Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 316/2017 - 36

- 37

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. K., zastoupeného Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. OAM-78/LE-LE05-LE24-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2017, č. j. – 46,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Jakubu Backovi, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha, se přiznává odměna za zastupování ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

[1] Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, přicestoval do České republiky v roce 2005. Dne 25. 4. 2017 podal žádost o mezinárodní ochranu, a to z důvodu, že na Ukrajině se nemá kam vrátit, zatímco v České republice má sestru a jejího syna. Pokud by se vrátil na Ukrajinu, vzali by jej na vojnu, a to nechce.

[2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. OAM-78/LE-LE05-LE24-2017, (dále „napadené rozhodnutí“), bylo rozhodnuto o žádosti žalobce tak, že mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále „“), se neuděluje.

[3] Krajský soud v Plzni (dále „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, č. j. – 46, (dále „napadený rozsudek“), zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí. Podle krajského soudu žalovaný nejednal při posouzení humanitárního azylu v rozporu se zákazem libovůle. Žalovaný provedl subsumpci pod neurčitý právní pojem „případ hodný zvláštního zřetele“ tak, že neshledal jeho naplnění. Podle krajského soudu nelze hovořit o paušalizovaném vypořádání, protože je třeba přihlédnout k situaci žalobce a ta v napadeném rozhodnutí prokazatelně popsána byla. Krajský soud shrnul, že žalobce neuváděl žádné mimořádné okolnosti, které by mohly být důvodem pro udělení humanitárního azylu.

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost z důvodu, který podřadil pod , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Stěžovatel má za to, že kasační stížnost je přijatelná, neboť v judikatuře dosud nebyla plně řešena otázka, zda je povinností žalovaného do úvah o udělení či neudělení humanitárního azylu zahrnout i vypořádání se s přítomností konkrétních rodinných vazeb na území České republiky.

[5] Stěžovatel považuje názor krajského soudu na dostatečnost posouzení otázky udělení humanitárního azylu za zcela nesprávný. Ačkoliv rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu podléhá omezenému soudnímu přezkumu, žalovaný opomněl vyhodnotit otázku pobytu rodinných příslušníků stěžovatele na území České republiky, čím se měl krajský soud zabývat. Stěžovatel v průběhu řízení jasně uvedl specifika svého případu, která bylo třeba zvážit při hodnocení otázky humanitárního azylu. Stěžovatel uvedl, že na Ukrajině nemá kde bydlet, nemá tam příbuzné, a jeho rodina (sestra a synovec) žijí v České republice. Stěžovatel odkazuje na judikaturu, z níž plyne, že žalovaný musí nejprve interpretovat neurčitý právní pojem případu hodného zvláštního zřetele a posoudit jeho naplnění v konkrétní věci. Pokud dojde k závěru, že je tento pojem naplněn, provede správní uvážení, zda udělí azyl z humanitárního důvodu. Podle stěžovatele žalovaný neprovedl ani primární povinnost, tedy neposoudil, zda lze uvažovat o případě hodném zvláštního zřetele. Vypořádání žalovaným je paušalizované a používané v případech, v nichž žadatelé o mezinárodní ochranu neargumentují žádnými důvody, pro které lze zvažovat udělení humanitárního azylu.

[6] Přítomnost rodinných příslušníků je důvodem, který je třeba zvážit při úvaze o udělení nebo neudělení humanitárního azylu. Jelikož se tak nestalo, zatížil žalovaný své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti a krajský soud tuto vadu nenapravil. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.

[7] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že azyl je institutem výjimečným a neslouží k úpravě rodinných či obdobných vazeb. Stěžovatel je plnoletý, svobodný a bezdětný. Pobyt sestry a synovce na území České republiky není mimořádnou okolností ve smyslu . Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

[8] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je podána včas a je proti napadenému rozsudku přípustná, zabýval se proto otázkou, zda kasační stížnost podstatně přesahuje svým významem vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (viz zejm. usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, všechna zde citovaná judikatura dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.

[9] Smyslem humanitárního azylu podle je, aby správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení a , ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. – 55). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 4. 2004, č. j. - 60, dospěl k závěru, že snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného soužití s manželem není důvodem natolik závažným a naléhavým, aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního zřetele hodný ve smyslu . Nejvyšší správní soud poté v rozsudku ze dne 16. 2. 2005, č. j. – 69, dospěl ke stejnému závěru v případě snahy stěžovatele legalizovat pobyt z důvodu společného soužití se snoubenkou.

[10] Nejvyšší správní soud ve výše uvedené judikatuře neposuzoval otázku přímo tak, jak ji nyní nastolil stěžovatel, tedy zda je povinností žalovaného do úvah ohledně humanitárního azylu zahrnout i vypořádání se s přítomností rodiny na území České republiky. Žalovaný však logicky musí vzít v úvahu i rodinné vazby, pokud je stěžovatel jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvádí. Z judikatury však na druhou stranu jasně vyplývá, že samotná existence rodinného života na území České republiky zpravidla není důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2014, č. j. - 18, týkající se stěžovatele, který brojil proti neudělení humanitárního azylu z důvodu zachování rodinných vazeb s bratrem). Pokud žalovaný v případě stěžovatele pouze stručně konstatoval, že z jeho výpovědi nevyplynul žádný zvláštního zřetele hodný důvod, nelze automaticky dovozovat, že by vazby na území České republiky nevzal v úvahu. Nadto Nejvyšší správní soud z napadeného rozhodnutí ověřil, že žalovaný v závěru rozhodnutí konstatoval: „žadatel sice uvedl, že na území ČR žije jeho sestra a její syn, zatímco na Ukrajině již nikoho z rodiny nemá, správní orgán však upozorňuje na to, že samotná existence soukromých či rodinných vazeb nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochraně v žádné její formě.“ Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud zdůvodnil napadený rozsudek v souladu s ustálenou judikaturou ve vztahu k otázce rodinných vazeb a humanitárního azylu, a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost nepřijatelnou a odmítl ji.

[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[12] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 11. 7. 2017, č. j. - 21, ustanoven advokát Mgr. Ing. Jakub Backa, jehož odměnu a hotové výdaje podle hradí stát. Ustanovenému zástupci náleží v souladu s , , a a d) , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (zástupce doložil právní konzultaci se stěžovatelem ze dne 8. 11. 2017), a písemné podání soudu, v celkové výši 6 200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč za dva úkony právní služby podle advokátního tarifu. Zástupce stěžovatele do soudního spisu krajského soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, na náhradě na dani z přidané hodnoty mu přísluší částka 1 428 Kč. Náhrada nákladů za řízení o kasační stížnosti tedy činí celkem 8 228 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. února 2018

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu