Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 281/2017 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: A. B., zast. Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, se sídlem Masarykova 925, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2017, č. j. KRPU-135457-27/ČJ-2017-040022-RD-ZZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2017, čj. -44,

t a k t o :

I. Výroky I. a II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2017, čj. -44, s e z r u š u j í a věc s e v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátu, s e p ř i z n á v á za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým bylo dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „“), ve znění , zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované označenému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla o zajištění stěžovatele za účelem správního vyhoštění.

[2] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že ze sdělení žalované, zástupce žalobce i předloženého spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatel byl dne 14. 7. 2017 vyhoštěn do Srbska, proto dle § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců řízení o žalobě zastavil.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované

[3] Stěžovatel napadá usnesení krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod

[4] V kasační stížnosti namítal, že , který do zákona o pobytu cizinců zavedl nové znění , nabyl účinnosti dne 15. 8. 2017, přičemž právo na meritorní soudní přezkum je bezesporu právem souvisejícím s řízením zahájeným před 15. 8. 2017. Stejně tak samotné soudní řízení bylo zahájeno před tímto dnem. Dle stěžovatele je zákona o pobytu cizinců v řízení zahájeném před 15. 8. 2017 nepoužitelný jednak vzhledem k výslovnému znění konkrétního přechodného ustanovení, jednak pro potřebu ústavně konformního výkladu samotného ustanovení. Pokud krajský soud řízení zastavil, postupoval v rozporu s čl. II odst. 1

[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že dle § 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců je vydání rozhodnutí o zajištění cizince za účelem vyhoštění prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné, proto vydáním rozhodnutí bylo řízení zahájeno a zároveň skončeno, byť následky či dopady trvají po dobu zajištění. Stěžovatel byl dne 14. 7. 2017 vyhoštěn. Tímto dnem došlo i k ukončení následků či dopadů daného rozhodnutí. Samotné řízení o žalobě není vedeno dle zákona o pobytu cizinců, ale dle , byť v zákoně o pobytu cizinců jsou uvedeny některé postupy a lhůty.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ). Přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[7] Ze správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 7. 2017; dne 4. 7. 2017 bylo zahájeno řízení o žalobě a stěžovatel byl dne 14. 7. 2017 letecky vyhoštěn do Srbska.

[8] Předmětem kasační stížnosti je aplikace zákona o pobytu cizinců a s tím související otázka interpretace čl. II bod 1 , který stanoví, že [ř]ízení podle zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tento zákon nabyl účinnosti dne 15. 8. 2017.

[9] Nejvyšší správní soud se již výkladem daného ustanovení zabýval. V rozsudku ze dne 26. 10. 2017, čj. –22, dospěl k závěru, že v případě, že zajištěný cizinec podal žalobu proti rozhodnutí o zajištění dle zákona o pobytu cizinců před nabytím účinnosti , krajský soud na věc nemůže aplikovat novelizované znění zákona o pobytu cizinců, jenž přikazuje řízení o žalobě zastavit. Řízení o žalobě nelze v tomto případě zastavit z důvodu ukončení zajištění cizince (více viz body [9] – [11] citovaného rozsudku). Tento názor Nejvyšší správní soud později zopakoval v rozsudku ze dne 12. 12. 2017, čj. 7 Azs 341/2017–26 (viz bod [11]). Nad rámec soud poznamenává, že v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, čj. -20, dospěl k závěru, že ustanovení zákona o pobytu cizinců je, minimálně pokud jde o řízení před krajským soudem, neaplikovatelné pro rozpor s právem Evropské unie, tedy i tehdy, kdy žaloba byla podána po nabytí účinnosti

[10] Uvedené závěry dopadají i na právě projednávanou situaci. Krajský soud postupoval nesprávně a jeho rozhodnutí je z toho důvodu nezákonné.

[11] Nejvyšší správní soud zrušil pouze výrok I. („Řízení se zastavuje.“) a dle i na něm závislý výrok II. („Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“). Stěžovatel sice formálně napadl všechny výroky předmětného usnesení, avšak je zřejmé, že výrok III. (týkající se odměny ustanovenému zástupci) napadnout nezamýšlel. Ustanovený advokát má nárok na odměnu za zastupování a úhradu hotových výdajů bez ohledu na výsledek věci, a nejde proto o závislý výrok ve smyslu V kasační stížnosti ostatně neuvedl žádnou argumentaci proti výroku III.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Výroky I. a II. usnesení krajského soudu proto dle , věty první, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud v souladu s ustanovením právními závěry uvedenými v tomto rozsudku vázán. O náhradě nákladů řízení rozhodne v souladu s , větou první, krajský soud v novém rozhodnutí.

[13] Přestože Nejvyšší správní soud částečně usnesení krajského soudu zrušuje a věc mu vrací k dalšímu řízení, rozhodl současně o odměně a úhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce stěžovatele, které podle hradí stát. Odměna a hotové výdaje zástupce patří mezi náklady řízení ve smyslu , v případě ustanoveného zástupce jsou mu náklady přiznány bez ohledu na úspěch stěžovatele v soudním řízení, který je naopak rozhodný pro náhradu nákladů řízení ( ). Z toho důvodu považuje kasační soud za rozumné, aby o odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce v řízení o podané kasační stížnosti rozhodl již tímto rozsudkem.

[14] Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování ( ). Jde o odměnu za 1 úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti), celkem v částce 3100 Kč [, vyhl. č. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a náhradu hotových výdajů, celkem 300 Kč ( téže vyhlášky), celkem tedy 3400 Kč. Ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, což také doložil. Za řízení před Nejvyšším správním soudem se odměna zvyšuje o 714 Kč [21 % z 3400 Kč, viz , o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni poskytnutí služby]. Ve svém souhrnu tak náklady řízení představují částku 4114 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 16. ledna 2018

JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.

předseda senátu