Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 A 23/2017 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a

soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce T. N., bytem …, zastoupeného

Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem, se sídlem Borská 588/13, Plzeň, proti žalovanému

Finančnímu arbitrovi, se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu

proti nečinnosti správního orgánu,

t a k t o :

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat nález ve věci vedené žalovaným

pod sp. zn. FA/ZP/770/2016 o návrhu žalobce na vydání bezdůvodného

obohacení z pojistné smlouvy, a to do 30 dnů od právní moci tohoto

rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce ve

výši 14 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám

zástupce žalobce Mgr. Miroslava Němce, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení a žalobní tvrzení

Žalobce podal dne 10. 8. 2017 u městského soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti

žalovaného s tím, aby městský soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí – nález ve

věci vedené žalovaným pod sp. zn. FA/ZP/770/2016 - o vydání bezdůvodného obohacení

z důvodu údajné neplatnosti pojistné smlouvy č. 3810808711 s obchodním názvem „Životní

pojištění PROFI Invest“ uzavřené dne 17. 4. 2012 mezi žalobcem a společností Česká

pojišťovna, a.s. (dále jen „Instituce“), a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Z předloženého spisového materiálu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

Dne 24. 5. 2016 žalovaný na základě návrhu žalobce zahájil řízení dle o finančním arbitrovi (dále jen „ “). Dne 27. 7. 2016

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

pokračování 2 14A 23/2017

obdržel žalovaný podání, kterým žalobce k výzvě žalovaného ze dne 12. 7. 2016 odstranil

nedostatky návrhu na zahájení řízení. Dne 14. 10. 2016 bylo žalovanému od Instituce

doručeno vyjádření k návrhu žalobce včetně související dokumentace. Dne 23. 11. 2016 se

v sídle žalovaného konalo ústní jednání, při kterém si měl žalobce vyžádat zaslání kompletní

spisové dokumentace a poskytnutí lhůty 15 dnů ke zvážení dalšího procesního postupu.

Tomuto žalovaný vyhověl a žalobci dále zaslal i návrh protokolu o ústním vysvětlení. Dne 28.

12. 2016 žalobce požádal žalovaného o prodloužení lhůty o dalších 30 dnů. Dne 1. 2. 2017

žalobce požádal žalovaného o doplnění návrhu protokolu a současně zaslal své vyjádření,

které dále doplnil podáním ze dne 2. 3. 2017. Dne 3. 3. 2017 žalovaný zaslal žalobci upravený

návrh protokolu s žádostí o podpis. Dne 4. 5. 2017 byla žalovanému doručena výzva žalobce

k opatření proti nečinnosti spolu se stanoviskem žalobce k předběžnému právnímu názoru

žalovaného a argumentací o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Na tuto výzvu

žalovaný nijak nereagoval. Dne 2. 8. 2017 obdržel žalovaný opakovanou výzvu žalobce

k opatření proti nečinnosti, na kterou opět nereagoval. Dne 23. 8. 2017 vyzval žalovaný

žalobce a Instituci k seznámení se s podklady pro vydání nálezu, což jim mělo být umožněno

dne 15. 9. 2017. Účastníci však této možnosti nevyužili.

Dle žalobce měl žalovaný již v protokolu ze dne 23. 11. 2016 konstatovat, že přede

dnem, kdy bylo podáno ústní vysvětlení, opatřil a shromáždil veškeré podklady k rozhodnutí

ve věci. Žalovaný v protokolu neuvedl nutnost doplnění dokazování a vyslovil svůj předběžný

právní názor na řešení sporu. Od konání ústního vysvětlení však žalovaný neučinil v dané věci

směrem k žalobci žádný další úkon. Z tohoto důvodu měl žalovaný v souladu s § 15 odst. 1

zákona o finančním arbitrovi rozhodnout nejdéle do 90 dnů, tj. nejpozději do 20. 2. 2017. I

pokud by žalobce připustil prodloužení lhůty k rozhodnutí, jak to umožňuje týž zákon, mělo

být rozhodnuto nejpozději do dne 21. 5. 2017.

Dále žalobce poukázal na to, že značnými průtahy byla zatížena i fáze shromažďování

podkladů k rozhodnutí, která měla trvat téměř 1,5 roku. Dle žalobce jsou přitom k posouzení

jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti pojistné

smlouvy jako důkazy relevantní pojistná smlouva a související smluvní podmínky, které měl

žalovaný k dispozici již od zahájení řízení dne 24. 5. 2016. Přestože měl žalobce vůči

žalovanému činit v průběhu řízení další podání, týkala se tato výlučně právní argumentace

opírající se o již předložené důkazy. Doplnění právní argumentace proto nemohlo odůvodnit

případné prodloužení lhůty pro rozhodnutí, neboť žalovaný musí absolutní neplatnost

smlouvy zkoumat z úřední povinnosti. Přestože žalobce vyzval (2x) žalovaného k učinění

opatření proti nečinnosti ve smyslu , žalovaný nereagoval a doposud

nevydal rozhodnutí.

II. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě nejprve obecně popsal průběh řízení dle

zákona o finančním arbitrovi a konkrétní průběh řízení v nyní posuzované věci, přičemž

žalobu považuje za nedůvodnou. Žalovaný uvedl, že žalobce neprojevil součinnost při

komplementaci výstupu z ústního jednání, nevyjádřil se k navrženému smíru ani nesdělil

vlastní představu smírného řešení a po uskutečnění ústního jednání sám požádal o prodloužení

lhůty pro vyjádření. Jelikož žalobce následně ve dnech 1.2., 2.3. a 4.5.2017 doplnil

argumentaci k předmětu sporu a spis o další podklady a nezaslal žalovanému zpět podepsaný

a dle jeho požadavků upravený protokol z ústního jednání, považuje žalovaný námitku

žalobce, že měl rozhodnout do 20. 2. 2017, za absurdní a účelovou.

Žalovaný rovněž uvedl, že je nyní v souladu s § 15 odst. 1 zákona o finančním

arbitrovi připraven rozhodnout ve věci samé nálezem, neboť již shromáždil podklady nutné

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

pokračování 14A 23/2017

3

pro rozhodnutí. V řízení postupoval aktivně a přiměřeně vzhledem k nápadu sporů, kterému

čelí, a personálnímu obsazení. Dle žalovaného § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi váže

počátek běhu lhůty pro vydání nálezu na shromáždění podkladů nutných pro rozhodnutí,

přičemž posouzení, zda v řízení byly shromážděny veškeré podklady, je ve sféře žalovaného,

neboť je to on, který na jejich základě rozhoduje. Dle výkladu žalovaného lhůta pro vydání

nálezu počíná běžet až od uplynutí lhůty uložené účastníkům řízení pro vyjádření se ke

shromážděným podkladům, neboť je to jejich právem ( ) a mohou

v reakci na obsah spisu předložit další podklady. Tento závěr podporuje dle žalovaného i čl. 8

písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. 5. 2013 o

alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice

2009/22/ES (dále jen „Směrnice“). Shromáždění veškerých podkladů se nutně musí případ od

případu lišit s ohledem na individuální okolnosti, nelze tedy předem stanovit konkrétní lhůtu,

ve které by měl finanční arbitr obdržet úplný spis. Žalovaný vyzývá k seznámení se se

shromážděnými podklady až v případě, že má ve spisovém materiálu založeny skutečně

veškeré potřebné podklady. V daném případě vyzval účastníky řízení dne 23. 8. 2017

k seznámení se se shromážděnými podklady, což jim bylo umožněno dne 15. 9. 2017. Lhůta

pro rozhodnutí dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi (rozhodnout nejdéle do 90 dnů)

proto dosud žalovanému neuplynula.

Dle žalovaného žalobce rovněž nemohl úspěšně vyčerpat prostředky, které stanoví

k ochraně proti nečinnosti, když žádost k přijetí opatření proti nečinnosti lze

úspěšně podat až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 80 odst. 3

). Žalovaný připouští, že procesně pochybil, když o zamítnutí žádostí žalobce

k opatření proti nečinnosti ze dne 4. 5. 2017, resp. 2. 8. 2017 nevyhotovil usnesení podle § 80

odst. 6 . Tyto však byly podány předčasně a proto žalobce dosud ani nemohl

vyčerpat všechny prostředky k ochraně proti nečinnosti podle . Podmínky pro

podání správní žaloby tedy nebyly splněny. Soud by měl žalobu jako nedůvodnou zamítnout

nebo odmítnout.

III. Replika žalobce

V replice k vyjádření žalovaného žalobce nejprve uvedl, že nejistý okamžik pro

počátek běhu lhůty v § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi má za následek, že celková

lhůta řízení není jednoznačně určena. Lhůta pro vydání nálezu je proto pouze orientační a

vztahující se pouze k poslední fázi prvoinstančního řízení. Žalovaný měl proto postupovat dle

, což se nestalo. Případně žalovanému začala běžet lhůta pro vydání

rozhodnutí dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi ode dne, kdy v protokolu o ústním

jednání konstatoval shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí. Dle žalobce rovněž nelze

připustit, aby žalovaný analyzoval podklady několik měsíců. Podrobná analýza má

proběhnout až ve fázi mezi shromážděním podkladů k rozhodnutí a vydáním nálezu, pro

kterou zákonodárce vyčlenil až 90 dnů. Jinak by byly připuštěny nekontrolovatelné průtahy

bez možnosti se proti nim bránit. Žalobce návrh na smírné řešení neakceptoval již při ústním

jednání.

IV. Hodnocení soudu

Městský soud v Praze přistoupil k projednání žaloby podle § 79 a násl. soudního řádu

správního, přičemž rozhodoval bez jednání, za podmínek daných § 51 odst. 1 soudního řádu

správního.

Žaloba je důvodná.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

pokračování 14A 23/2017

4

Podle věty prvé ten, kdo bezvýsledně vyčerpal

prostředky, které procesní předpis platný pro řízení správního orgánu stanoví k jeho ochraně

proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu

orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

Podle žalovaným je správní orgán, který podle

žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

Podle je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem

správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou

lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.

Městský soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro věcné projednání

žaloby na ochranu proti nečinnosti, tedy zda existují prostředky, které procesní předpis platný

pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně žalobce proti nečinnosti správního orgánu a

zda je žalobce vyčerpal; není-li při podání nečinnostní žaloby splněna podmínka

bezvýsledného vyčerpání prostředku, který procesní předpis platný pro řízení před správním

orgánem stanoví k ochraně proti nečinnosti, jedná se o žalobu nepřípustnou, kterou soud

odmítne (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5

As 9/2015-59).

V případě žalovaného jde o atypický orgán vykonávající působnost v oblasti veřejné

správy, který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech osob, přičemž na řízení

vedená žalovaným se subsidiárně použije (k povaze rozhodnutí arbitra viz

rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č.j. - 96). Obecný

prostředek ochrany před nečinností je upraven v , přičemž opatření proti

nečinnosti činí nadřízený správní orgán buď sám, nebo na žádost účastníka řízení uplynula-li

lhůta pro vydání rozhodnutí. Městský soud proto posoudil, zda v případě žalovaného vůbec

existoval nějaký nadřízený správní orgán, u kterého by bylo možné prostředek využít. V této

souvislosti vycházel městský soud z , dle kterého nadřízeným

správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej

zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě

vykonává dozor. Podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci

samé bez zbytečného odkladu nálezem. Opravným prostředkem proti nálezu jsou námitky, o

kterých rozhoduje znovu arbitr (§ 16 odst. 1 zákona). Dle městského soudu lze proto podle §

178 odst. 1 určit, že žalobce byl nejprve povinen podat návrh na přijetí

opatření proti nečinnosti. K tomu v případě žalobce skutečně došlo a tento byl i bezvýsledně

vyčerpán, jak bude vysvětleno dále v textu.

V nyní posuzované věci je mezi účastníky sporné, od jakého okamžiku začíná běžet

lhůta pro vydání rozhodnutí, resp. dokdy měl žalovaný vydat rozhodnutí. Městský soud

úvodem upozorňuje, že zásada rychlosti řízení má ústavní rozměr ( y

základních práv a svobod) a její význam byl proto opakovaně zdůrazněn i Ústavním soudem

(viz například nález ze dne 13. 1. 2003). Přiměřenost délky řízení, potažmo

nečinnost, musí však být zkoumána i s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednotlivých

případů zejména s ohledem na složitost věci, chování účastníků řízení a správního orgánu

(soudu) a dále je třeba zohlednit i to, co je pro účastníky řízení v sázce (viz například

rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Frydlender proti Francii ze dne 27. 5.

2000, č. 30979/96). Tyto závěry přitom dopadají na jakýkoliv postup orgánů veřejné moci při

výkonu působnosti. S ohledem na okolnosti je tak potřeba posoudit, zda se jedná o průtahy

neodůvodněné, resp. zda se skutečně jedná o nečinnost. Tak tomu bude zejména v případě,

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

pokračování 5 14A 23/2017

nejsou-li průtahy způsobeny toliko jednáním účastníka řízení, případně jde-li o věc, kdy délka

řízení neodpovídá její složitosti.

Městský soud vycházel při posouzení věci dále z toho, že účelem zákona o finančním

arbitrovi je poskytnout spotřebiteli zejména rychlé a efektivní řešení sporů mimosoudní

cestou, která bude rovněž praktická. Současně s ohledem na právní jistotu účastníka řízení,

kterému má být poskytnuta soudní ochrana, a vzhledem k subsidiaritě soudní ochrany a

podmínkám pro podání žaloby (zejména ve vztahu k úvaze o její včasnosti) musí být počátek

lhůty pro podání nečinnostní žaloby pro potenciálního žalobce stanoven co nejjednoznačněji,

aby se mohl spolehnout na to, že může během jednoho roku od uplynutí lhůty v řízení podat

nečinnostní žalobu ( ) za předpokladu, že splní ostatní

procesní podmínky.

Podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci samé bez

zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů

nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci

rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr

účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právní předpis zde nespojuje okamžik začátku

běhu lhůty pro vydání nálezu již s obdržením návrhu na zahájení řízení, ale až s okamžikem

shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Je tedy rozlišena fáze od zahájení řízení

do okamžiku shromáždění podkladů a na tento okamžik navazující fáze do vydání rozhodnutí,

přičemž zákon lhůtu výslovně stanoví toliko až ve vztahu ke druhé fázi. Městský soud

konstatuje, že ve chvíli, kdy žalovaný obdrží typicky od samotných účastníků řízení

příslušnou dokumentaci týkající se sporu, musí v přiměřené lhůtě o tom účastníky řízení

vyrozumět. Navrhovatel tedy zpravidla tyto připojí již ke svému návrhu (§ 10 zákona o

finančním arbitrovi), případně k výzvě žalovaného k odstranění vad návrhu. Instituce tyto

doloží v reakci na výzvu žalovaného spolu se svým vyjádřením (viz § 11 a § 12 odst. 6

zákona o finančním arbitrovi). S ohledem na předmět sporu současně nelze vyloučit, že

mohou nastat i situace, kdy například bude nutné obracet se i na třetí osoby (§ 12 odst. 9

zákona o finančním arbitrovi), případně přistoupit k ústnímu jednání. Lhůta pro vydání nálezu

proto dle názoru městského soudu obecně započne běžet od data (okamžiku) vyrozumění

účastníků o obdržení dokumentace s relevantními informacemi (buď získané od účastníků

řízení, případně i od třetí osoby), k čemuž může dojít i při podání ústního vyjádření. K tomuto

vyrozumění účastníků řízení ze strany žalovaného musí nezbytně dojít rovněž v přiměřené

lhůtě ( ).

V nyní posuzované věci městský soud ze spisového materiálu zjistil, že k žádosti

žalobce žalovaným upravený návrh protokolu o podání ústního vysvětlení konaném dne 23.

11. 2016 obsahuje v části „Stav řízení před finančním arbitrem“, následující: „Finanční arbitr

postupně opatřil a shromáždil důkazy potřebné pro vydání nálezu ve věci a vyzval

Navrhovatele, aby podal ústní vysvětlení.“ Žalovaný tedy již v rámci ústního vysvětlení

konstatoval a účastníky vyrozuměl, že měl dostatek důkazů. Žalovaný proto musel již před

tímto dnem v souladu se svým tvrzením shromáždit důkazy potřebné pro vydání nálezu,

přičemž vyjádření Instituce a připojenou dokumentaci žalovaný obdržel již dne 14. 10. 2016.

Žádné jiné písemnosti, vyjma výzvy k podání ústního vysvětlení, již spisový materiál do dne

konání ústního vysvětlení neobsahuje. Potud se tedy soud ztotožňuje s argumentací žalobce.

Nicméně jak soud poukázal výše, musí být v rámci jednotlivých řízení současně

přihlédnuto i ke konkrétním okolnostem včetně chování účastníka řízení, tedy zda případné

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

pokračování 14A 23/2017

6

průtahy byly odůvodněné, resp. skutečně došlo k nečinnosti. V tomto ohledu si v posuzované

věci žalobce vyžádal od žalovaného zaslání spisové dokumentace a dále mu byl zaslán i návrh

protokolu z ústního jednání, který měl žalobce v případě, že souhlasí s jeho obsahem,

podepsat a zaslat zpět žalovanému. Žalobce však dne 1. 2. 2017 uplatnil proti návrhu

protokolu námitky, přičemž požádal žalovaného zejména o jeho doplnění, po kterém by zaslal

podepsaný protokol zpět. V reakci na tyto námitky proto žalovaný zaslal dne 3. 3. 2017

žalobci upravený návrh protokolu s žádosti o podpis, aniž by však žalobci určil lhůtu, dokdy

tak má učinit. Žalobce však již nereagoval a dne 4. 5. 2017 podal první výzvu k opatření proti

nečinnosti. Městský soud proto konstatuje, že nejpozději dne 4. 5. 2017 muselo být

žalovanému zřejmé, že žalobce již proti obsahu protokolu nemá dalších námitek. S ohledem

na jednání žalobce v posuzované věci měl proto žalovaný přistoupit k rozhodnutí ve věci

samé v přiměřené době, nejpozději však do 90 dnů, tj. nejpozději do dne 2. 8. 2017. To však

žalovaný neučinil a tím došlo z jeho strany k nedůvodným průtahům, neboť až do 23. 8. 2018,

kdy vyzval účastníky k seznámení s podklady, se v řízení nic nedělo (vyjma další výzvy

žalobce k opatření proti nečinnosti).

Jelikož v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu lze považovat

za řádné vyčerpání prostředku stanoveného k ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve

správním řízení ve smyslu i podání žádosti účastníka o

uplatnění opatření proti nečinnosti učiněné již před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí ve

smyslu věta druhá , pokud je již ke dni podání této žádosti z

konkrétních okolností případu zjevné, že správní orgán je a bude nečinný (rozsudek

Městského soudu v Praze dne 19. 12. 2016, č.j. – 69), městský soud konstatuje,

že v pořadí druhou výzvou k odstranění nečinnosti ze dne 2. 8. 2017 žalobce bezvýsledně

vyčerpal prostředky k ochraně proti nečinnosti. Uvedené platí i v případech, kdy žalobce podá

žalobu k soudu v době, kdy dosud nadřízenému správnímu orgánu neuběhla zákonná lhůta

pro přijetí opatření. Soud je totiž v takovém případě povinen vyčkat, jak nadřízený správní

orgán s žádostí naloží (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, č.j. 2

Ans 5/2009-59). Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval. Byla proto splněna podmínka

přípustnosti a městský soud proto mohl žalobu věcně posoudit.

Výše uvedený výklad dle městského soudu jednak poskytuje účastníkům řízení jistotu,

od jakého okamžiku se započne počítat lhůta pro vydání nálezu, přičemž žalovaný je do

okamžiku počátku běhu této lhůty vázán činit úkony v souladu s .

Současně je dle názoru soudu tento výklad nejbližší smyslu a cíli Směrnice, na základě které

byl s účinností od 28. 12. 2015 novelizován § 15 zákona o finančním arbitrovi (srov. bod 19

důvodové zprávy k , změna zákona o ochraně spotřebitele). Podle

Směrnice je jejím účelem zajistit nezávislé, nestranné, transparentní, efektivní, rychlé a

spravedlivé postupy alternativního řešení sporů. Tomuto výkladu poté odpovídá i text

Směrnice [viz zejména její čl. 8 písm. d) a e)].

Městský soud se tedy neztotožnil s výkladem žalovaného, že by lhůta pro vydání nálezu

dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi započala žalovanému běžet až od uplynutí lhůty

uložené účastníkům řízení pro vyjádření se ke shromážděným podkladům (s odkazem na § 36

odst. 3 ). Dle městského soudu takový výklad není v souladu s požadavkem

rychlého a efektivního řešení sporů, jak se ostatně ukázalo v nyní posuzované věci, která byla

zahájena již dne 24. 5. 2016. Vyjádření k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního

řádu nelze ztotožňovat, jak se domnívá žalovaný, s obdržením dokumentů s relevantními

informacemi týkajícími se sporu.

Žalovaný má na rozdíl od řady správních orgánů „výhodu“ v tom, že lhůta pro vydání

rozhodnutí mu nezačíná běžet již od okamžiku doručení návrhu na zahájení řízení, jak bylo

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

pokračování 7 14A 23/2017

uvedeno výše. To však neznamená, že by žalovaný měl mít neomezenou volnost co do délky

řízení až do umožnění účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům. To by totiž fakticky

neznamenalo nic jiného, než že by fáze obstarávání podkladů mohla být neopodstatněně

prodlužována. Naopak tato „výhoda“ klade na žalovaného zvýšené nároky, aby obstaral

spisovou dokumentaci a činil úkony v řízení v přiměřené lhůtě, neboť v souladu s

požadavkem na rychlost řízení je žalovaný ve fázi obstarávání podkladů s ohledem na

chybějící lhůtu povinen činit úkony v přiměřené lhůtě, a od okamžiku vyrozumění účastníků

řízení o obdržení dokumentace s relevantními informacemi rozhodnout nejdéle ve lhůtě 90

dní, pokud nebudou průtahy způsobeny například jednáním účastníků. Je to totiž především

žalovaný, kdo by měl vyvíjet aktivitu směřující jak k ukončení první fáze, tak i následně k

vydání rozhodnutí ve věci (srov. zásady řízení dle § 12 zákona o finančním arbitrovi). Nikoli

tedy pouze účastníci řízení, byť je ukončení řízení především v jejich zájmu. Odpovědnost za

vedení řízení však leží především na žalovaném a nelze vyloučit, že někteří účastníci budou

například svou neaktivitou, případně nadměrnou aktivitou záměrně usilovat o prodloužení

celkové délky řízení. Dle městského soudu žalovanému případně nic nebrání v tom, aby

společně s vyrozuměním například rovněž prohlásil, dokdy mohou účastníci činit návrhy tak,

aby měl následně dostatek času pro vydání nálezu. Případné dodatečné doplnění informací od

účastníků nemění nic na povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí v dané lhůtě.

Absence konání žalovaného v přiměřené lhůtě a rozhodování v zákonem stanovené

lhůtě je v rozporu s cílem zefektivnit a urychlit spory a vede k nedůvodným průtahům

v řízení. Jakkoli lze mít do určité míry pochopení pro žalovaným namítanou přetíženost a

omezené personální kapacity, jako je tomu ostatně u celé řady správních orgánů, nemohou

tyto objektivní okolnosti být na újmu účastníkům řízení, kteří usilují o vyřešení sporu

v přiměřené době. Je to státní moc jako celek bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek,

která má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv, přičemž nezbytným atributem takové

ochrany je také její včasnost (srov. nález ze dne 16. 1. 2004).

V. Závěr

Městský soud proto ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná

a podle uložil žalovanému povinnost rozhodnout ve

výroku uvedené věci, k čemuž mu stanovil lhůtu 30 dnů s ohledem na skutečnost, že je

žalovaný dle svých vlastních slov připraven rozhodnout.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení .

Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou

tvořeny zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 000 Kč za žalobu a náklady na zastoupení

advokátem. Zástupce žalobce učinil tři úkony právní služby po 3 100 Kč [příprava a převzetí

zastoupení, podání žaloby, podání repliky k vyjádření žalovaného podle § 11 odst. 1 písm. a)

a d), ve vazbě na , o odměnách

advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v

rozhodném znění] a za každý tento úkon mu náleží režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13

odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tak náklady řízení činí 14 342 Kč včetně DPH.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

pokračování 14A 23/2017

8

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 18. ledna 2018

JUDr. Karla C h á b e r o v á v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.