Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ads 285/2017 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. Z., zast. Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 531/12, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 375/1, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2016, čj. MPSV-2016/45803-922, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 7. 2017, čj. -17,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce dne 23. 12. 2015 podal žádost o příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2015. Rozhodnutím ze dne 28. 1. 2016 Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Olomouci, dávku nepřiznal. Žalobce se odvolal, žalovaný odvolání zamítl.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou. Namítal, že osoby samostatně výdělečně činné (dále též „OSVČ“) jsou znevýhodněny a diskriminovány oproti jiným skupinám osob, včetně zaměstnanců, neboť na příspěvek na bydlení nedosáhnou. Při posuzování žádosti se vychází z jejich fiktivního, nikoliv reálného příjmu. Skutečný příjem žalobce byl mnohem nižší, než fiktivní. Krajský soud žalobu výše označeným rozsudkem zamítl a odkázal na judikaturu NSS, která opakovaně shledala tzv. fikci příjmu v souladu s ústavním pořádkem.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku kasační stížností podle a d) Mj. namítl, že krajský soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť se dostatečně nezabýval žalobními námitkami. V rozsudku prý neuvedl žádný objektivní argument, který by mohl obhájit či ospravedlnit to, že OSVČ jsou vyloučeny ze systému státní sociální pomoci. Dikce , o státní sociální podpoře, (fiktivní příjem) je v rozporu s ústavním pořádkem.

[4] Kasační stížnost není důvodná.

[5] Mezi stěžovatelem a žalovaným není spor o skutkovém stavu věci. Klíčovou otázkou je, zda § 5 odst. 1 písm. a) bodu 2 a § 5 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře (stanovení fiktivního příjmu) je v souladu s ústavním pořádkem. NSS se k této otázce již několikrát vyjadřoval (viz např. rozsudky ze dne 3. 2. 2010, čj. -60, ze dne 11. 8. 2016, čj. -21 a další ve věcech téhož stěžovatele). Přímo se zabýval i námitkami, které stěžovatel uplatňuje opakovaně a pouze s drobnými obměnami (srov. např. rozsudek ze dne 27. 9. 2016, čj. -20 a tam cit. judikaturu). Tato věc se od předcházejících stěžovatelových sporů nijak neliší. Oproti poslední kauze stěžovatel doplnil argumentaci jen o další příklady nerovností vytvořených zákonodárcem, přirovnání současné formy vlády k totalitním režimům a kritiku soudní moci pro konformizmus a nedostatek empatie.

[6] NSS neshledal důvod se od judikatury odchýlit. Rozsah státní sociální podpory a vymezení okruhu osob, které mohou při splnění zákonných podmínek z podpory státu benefitovat, je záležitostí sociální politiky státu, tedy moci zákonodárné, nikoliv moci soudní. Je na vůli zákonodárce, jakým způsobem stanoví rozsah a vymezí podmínky státní sociální podpory. Právo na rovnost není absolutním zákazem rozlišování mezi jednotlivými skupinami adresátů základních práv. Zakazuje jen nedůvodné rozlišování. Existují-li objektivní a rozumné důvody, proč odlišovat OSVČ od jiných příjmových osob, není dikce zákona protiústavní. V rámci sociální politiky stát odmítl dotovat ztrátové či nedostatečně ziskové podnikání OSVČ, což je objektivní a rozumný důvod pro odlišení pravidel určování rozhodného příjmu OSVČ od osob v pracovním či služebním poměru. Stát nemůže nést odpovědnost za podnikatelské riziko, které na sebe stěžovatel vzal, a prostřednictvím státní sociální podpory dorovnávat nízké příjmy z podnikání (rozsudek ze dne 21. 7. 2008, čj. -72). Obdobně stěžovatel již dostal i odpověď na argumenty ohledně tvrzeného rozporu s mezinárodními smlouvami au základních práv EU (blíže již cit. rozsudky čj. -21 a čj. -20).

[7] Proto ani v této věci NSS řízení nepřerušil a věc nepředložil Ústavnímu soudu k posouzení rozporu dotčeného ustanovení zákona s ústavním pořádkem (y).

[8] Konečně je třeba ocenit odůvodnění rozsudku krajského soudu, který se stručně, srozumitelně a správně vypořádal se žalobní argumentací.

[9] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta poslední ). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle za použití Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2018

Zdeněk Kühn

předseda senátu