Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 191/2017 - 79

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci

žalobce: doc. Ing. J.V., Ph.D.

zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Sokolem

sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému Rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava

sídlem 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava-Poruba

zastoupený advokátem JUDr. Petrem Pyšným

sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava - Slezská Ostrava

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. VSB/17/056751 ze dne 2. 11. 2017, ve věci odvolání z funkce děkana

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 11. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného

č. j. VSB/17/056751 ze dne 2. 11. 2017, jímž byl žalobce na návrh Akademického senátu

Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava (dále jen

Shodu s prvopisem potvrzuje

2

„HGF“) dle , o vysokých školách, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „ZoVŠ“), odvolán z funkce děkana uvedené fakulty.

2. Žalobce předně v žalobě shrnul vývoj situace na HGF od zvolení žalobce děkanem dne 1. 7.

2016 až po jeho odvolání napadeným rozhodnutím na základě návrhu Akademického senátu

HGF ze dne 25. 10. 2017, kdy žalovaný plně akceptoval podaný návrh. Žalobce dále uvedl, že má

žalobu za přípustnou, neboť napadené rozhodnutí se týká jeho veřejných subjektivních práv a

odkázal na relevantní judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As

66/2010-119 ze dne 24. 11. 2011 a rozsudek podepsaného soudu č. j. -75 ze dne

30. 1. 2017). Poukázal též na vyloučení dvojinstančnosti v řízení o odvolání děkana v souladu se

závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -119 ze dne 24. 11. 2011, které

aplikoval na projednávanou věc pomocí logického argumentu a simili.

3. Pokud se týče samotného napadeného rozhodnutí, vytýkal mu žalobce předně

nepřezkoumatelnost. Tu spatřoval ve skutečnosti, že žalovaný toliko obecně konstatoval důvody

pro odvolání děkana a přebral do svého odůvodnění důvody akademického senátu, aniž by

odůvodnil či zkoumal, zda tyto důvody skutečně nastaly a zda jsou takové intenzity, aby

odůvodňovaly odvolání žalobce. Neuvedl ani, z jakých skutečností při posuzování návrhu

vycházel, ani úvahy, kterými se při zkoumání naplnění zákonných odvolacích důvodů řídil.

Neuvedl ani, který ze dvou zákonných odvolacích důvodů byl naplněn, resp. byly-li naplněny oba.

Žalobce má zato, že nebyl naplněn ani jeden zákonný důvod pro odvolání, stanovený v § 28 odst.

3 ZoVŠ, tj. buďto neplnění povinností závažným způsobem nebo poškození zájmů vysoké školy

nebo fakulty závažným způsobem. Následně se žalobce vyjádřil k jednotlivým šesti důvodům

svého odvolání, jak byly uvedeny v návrhu akademického senátu a jak byly verbatim et litteratim

převzaty do napadeného rozhodnutí. K námitce, že dobré jméno fakulty bylo poškozeno

zpracováním materiálu „Posouzení výhodnosti těžby Li-W-Sn rud na ložisku Cínovec pro český

stát“ bez znalosti problematiky a kvalifikačních předpokladů, přičemž to bylo následně využito

v politickém boji, žalobce uvedl, že posouzení sice bylo zpracováno, nikoli ovšem samotným

žalobcem; v předvolebním boji použito nebylo a jeho závěry nebyly odborně zpochybněny.

K námitce, že nesvolal Vědeckou radu HGF, uvedl, že tato skutečnost byla zapříčiněna

objektivními skutečnostmi, kdy obsazení Vědecké rady bylo provedeno v rozporu se zákonem a

nová rada nemohla být ustavena dříve, než se sešel řádně ustavený Akademický senát. K námitce,

že jmenoval sebe sama garantem oboru „Systémové inženýrství v průmyslu“ bez předchozího

projednání na Radě studijních programů HGF, uvedl, že ani Rada studijních programů nebyla

ustanovena řádně a ustavení řádné rady bránilo nezákonné obsazení Vědecké rady, která Radu

studijních programů schvaluje. K námitce, že cenzuroval zápisy z KD a jednání AS HGF, uvedl,

že se jedná o naprostou smyšlenku; navíc z ničeho neplyne povinnost zveřejňovat doslovný

záznam průběhu jednání na kolegiu děkana. K námitce, že jmenoval vedoucím institutu geodézie

a důlního měřictví osobu bez kvalifikačních předpokladů, uvedl, že kvalifikační předpoklady

splněny byly. K námitce, že nezpracoval a nenechal projednat rozpočet fakulty na rok 2017,

uvedl, že zde nebyl legálně ustavený Akademický senát, který by mohl rozpočet projednat.

Rozpočet však připraven byl a byl projednán na kolegiu děkana dne 13. 9. 2017. Žalobce dále

poukázal na to, že žádný z důvodů nebyl žalovaným dokazován, tento se spokojil s pouhými

tvrzeními Akademického senátu.

4. Žalobce dále uvedl, že se žalovaný mýlí, má-li zato, že mu nepřísluší diskreční pravomoc při

rozhodování o návrhu akademického senátu na odvolání děkana. Žalobce odkázal na rozsudek

Nejvyššího správního soudu č. j. -140 z 24. 11. 2011, kde soud uvedl, že „rektor jako

osoba stojící v čele vysoké školy rozhodně není orgánem pouze ceremoniálním, nýbrž naopak nadaným zcela

zásadními pravomocemi nejrůznější povahy. Závěr, že právě při jmenování děkana by rektor měl být pouhým

ceremoniářem, bez významnější diskrece ve vztahu k osobě děkana (byť diskrece „negativní“, spočívající v právu

odmítnout akademickým senátem fakulty navrženého kandidáta, nikoli v právu prosadit vlastního kandidáta

Shodu s prvopisem potvrzuje

3

proti vůli senátu), by tedy musel být opřen o přesvědčivé argumenty ve prospěch zvláštní povahy této pravomoci

oproti jiným pravomocem rektora.“ Žalobce poukázal na to, že kdyby rektorovi nepříslušela diskrece,

neukládaly by soudy v případě nečinnosti tomuto rozhodnout, ale přímo kandidáta jmenovat

(srov. rozsudek podepsaného soudu č. j. -75 ze dne 30. 1. 2017).

5. Žalobce měl z výše uvedených důvodů za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro

nedostatek důvodů, nezákonné pro podstatné vady ohledně skutkového stavu zjištěného

žalovaným a pro nesprávný právní názor žalovaného, resp. pro rozpor s hmotným právem. Proto

navrhl soudu jeho zrušení.

6. Podáním ze dne 6. 12. 2017 žalobce doplnil žalobu tak, že popsal zevrubně ze svého pohledu

stávající situaci na HGF, kdy poukázal na finančně a personálně propojenou skupinu osob, která

stála za jeho odvoláním z funkce děkana. Dále doplnil tvrzení a důkazy k tomu, že sám vykonával

svou funkci děkana řádně.

7. V podáních ze dne 9. 1. 2018 a 16. 1. 2018 žalobce soud informoval, že Akademický senát HGF

rozhodl dne 10. 1. 2018 o volbě kandidáta na děkana HGF, kdy 18 hlasy z 20 byl zvolen

prof. Vladimír Slivka.

8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 15. 12. 2017.

9. Předně namítl, že žalobci nesvědčí právní legitimace, neboť nevyčerpal veškeré právní prostředky

v řízení před Akademickým senátem HGF. Žalobce totiž mohl dle čl. 13 odst. 12 Statutu HGF

požádat senát o nové projednání návrhu na jeho odvolání. Byť si je žalovaný vědom, že se

nejedná o opravný prostředek ve smyslu ustanovení ,

, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), poukazuje na to, že

v důsledku odkladného účinku nového projednání by bylo dosaženo téhož výsledku. Žalovaný

též namítl, že jej žalobce mohl informovat o skutečnostech, které by zavdávaly důvod pro postup

dle § 9 odst. 1 písm. j) ZoVŠ (zrušení nezákonného rozhodnutí akademického senátu fakulty

akademickým senátem veřejné vysoké školy na návrh rektora).

10. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce nerozlišuje právní

úpravu odvolání děkana postupem dle ustanovení § 28 odst. 2 a postupem dle § 28 odst. 3 ZoVŠ.

Dle žalovaného je třeba oba postupy jasně odlišit s tím, že u obou postupů jsou zřetelně určeny

odlišné meze diskreční pravomoci rektora. V případě odvolání děkana na návrh akademického

senátu je rektor oprávněn toliko posoudit, zda ten postupoval v souladu s příslušnými právními

předpisy a zda nebyl porušen zákaz diskriminace a libovůle (žalovaný poukázal na rozhodnutí

Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ze dne 2. 3. 2017). Tak tomu bylo i

v projednávaném případě. Pokud je namítána nepravdivost skutkových okolností tvořících obsah

důvodů uvedených v návrhu akademického senátu, má žalovaný zato, že rozhodnutí

akademického senátu má povahu řetězícího se aktu, jehož samostatný soudní přezkum je možný;

nemůže se jednat (ve světle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 Afs

186/2006) o akt předběžné povahy. Správnost důvodů pro návrh na odvolání žalobce z funkce

děkana měla být namítána v žalobě směřující proti tomuto rozhodnutí akademického senátu.

K samotným důvodům, uvedeným v návrhu na odvolání žalobce z funkce děkana a převzatým

do napadeného rozhodnutí, žalovaný uvedl, že žalobci nepříslušelo učinit závěr, že z důvodu

„nelegitimity“ Akademického senátu HGF, Vědecké rady HGF a Rady studijních oborů HGF

není povinen činit vůči nim své povinnosti; podmínky legálního ustavení těchto orgánů může

posoudit jen akademický senát vysoké školy nebo soud. Žalobce byl proto povinen při absenci

tohoto posouzení ze strany k tomu povolaného orgánu s uvedenými orgány fakulty jednat (jak to

ostatně i v některých případech činil). Závěrem žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího

správního soudu č. j. -139, z nějž plyne, že mechanismus § 28 odst. 2 ZoVŠ

zajišťuje pro případ razantního rozporu mezi směřováním děkana a akademického senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje

4

prostředek, jak mohou příslušný samosprávný orgán a funkcionář vysoké školy ve vzájemné

koordinaci svých postupů dosáhnout odvolání děkana z jeho funkce.

11. Usnesením č. j. -54 ze dne 7. 12. 2017 soud žalobě přiznal odkladný účinek, aby

nedošlo k obsazení funkce děkana dvěma osobami; zároveň však v potřebě eliminace stavu

nejistoty za situace napjatých vztahů mezi žalobcem (děkanem) a akademickým senátem shledal

důvod pro přednostní projednání věci ve smyslu

12. Krajský soud proto přednostně přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze

skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ), a

dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Ze spisového materiálu a shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že Akademický senát HGF se

dne 25. 10. 2017 usnesl na návrhu na odvolání žalobce z funkce děkana. Jako důvody odvolání

byly uvedeny následující skutečnosti: „1. poškozování dobrého jména fakulty a univerzity –

zpracováním materiálu „Posouzení výhodnosti těžby Li-W-Sn rud na ložisku Cínovec pro český

stát“ (http://geometcz.com/soubory/technicka-univerzita-analyza-f.PDF) bez znalosti věcné

problematiky těžby a zpracování litija s výsledky hrubě zkreslujícími možnou realitu, které byly

použity v politickém předvolebním boji. Doc. V. jako zpracovatel studie nemá kvalifikační

předpoklady pro autorizaci takovéto studie. 2. Nesvolávání Vědecké rady HGF dne 25. 5. 2017

s omluvou, dne 21. 9. 2017 bez omluvy, vedoucí k prodlužování termínů probíhajících habilitací.

3) Jmenování sama sebe garantem oboru »systémové inženýrství v průmyslu« bez předchozího

projednání na Radě studijních programů HGF (čl. 4, bod 3 studijního a zkušebního řádu pro

studium v magisterských studijních programech Vysoké školy báňské – Technické univerzity

Ostrava – TUO_VP_07 004 verze:G). 4) Cenzura zápisů z KD a z jednání AS HGF. 5) Výběrové

řízení na Institutu geodézie a důlního měřictví, kde došlo k flagrantnímu nesplnění kvalifikačních

předpokladů, přesto byla tato osoba doc. V. jmenována vedoucím institutu. 6) Nezpracování a

neprojednání rozpočtu fakulty pro rok 2017.“ Uvedenému návrhu rektor vyhověl napadeným

rozhodnutím ze dne 2. 11. 2017, jímž žalobce odvolal z funkce děkana HGF, a to s účinností ke

dni následujícímu po dni doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že

přezkoumal postup Akademického senátu HGF při přijetí rozhodnutí o návrhu na odvolání

žalobce z funkce děkana, a dospěl k závěru, že veškeré podmínky pro odvolání splněny jsou.

Závěrem uvedl, jaké důvody vedly Akademický senát k podání návrhu. Žalobce převzal

rozhodnutí dne 2. 11. 2017.

14. Podle § 28 odst. 1 ZoVŠ v čele fakulty je děkan; jedná a rozhoduje ve věcech fakulty, pokud tento

zákon nestanoví jinak.

15. Podle § 28 odst. 2 ZoVŠ děkana jmenuje a odvolává na návrh akademického senátu fakulty

rektor.

16. Podle § 28 odst. 3 ZoVŠ může rektor odvolat děkana z vlastního podnětu, a to pouze po

předchozím vyjádření akademického senátu fakulty a se souhlasem akademického senátu veřejné

vysoké školy v případě, kdy děkan závažným způsobem neplní své povinnosti nebo závažným

způsobem poškozuje zájem vysoké školy nebo fakulty.

17. Před vypořádáním jednotlivých námitek účastníků pokládá soud za vhodné připomenout, že

vysoké školy mají v rámci veřejné správy specifické postavení, dané jejich staletým vývojem, kdy

se od původní středověké formy univerzit, jakožto svobodných a nezávislých korporací

vyučujících a žáků, posunuly k formě státního vyučovacího u, ovšem vždy se zachováním

historicky různé míry elementů své korporační minulosti (v podrobnostech srov. rozhodnutí

bývalého československého Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 1922, publ. pod č. Boh. A

1596/1922). Pokud se týče současné situace, veřejnou vysokou školu je nutné vnímat jako

právnickou osobu svého druhu s charakteristickými rysy veřejnoprávní korporace, realizující jak

Shodu s prvopisem potvrzuje

5

korporativní veřejnou samosprávu, tak státní správu, která na ni byla přenesena (srov. rozsudek č. j. -141 ze dne 17. 12. 2009).

18. K samotné povaze funkce děkana a jejímu významu pro proceduru jeho jmenování a odvolání

Nejvyšší správní soud v v rozsudku č. j. -119 ze dne 24. 11. 2011, publ. pod

č. 2597/2012 Sb. r. NSS, uvedl: „…nutno zdůraznit, že z »mocenského« hlediska je funkce děkana v rámci

veřejné vysoké školy jednou z klíčových. (…) Mechanismus ustavování děkana do funkce i jeho případného

odvolání z funkce před skončením funkčního období vychází z koncepce spolupůsobení samosprávného

akademického orgánu příslušné fakulty (jejího akademického senátu) a rektora. (…) Mechanismus kombinace

zákonem stanoveného funkčního období a spolupůsobení dvou nebo dokonce výjimečně tří akademických orgánů

při jmenování děkana do funkce či jeho odvolání z funkce je významným důvodem pro přiklonění se k závěru, že

funkce děkana má významnou roli v systému dělby moci uvnitř vysoké školy jako veřejnoprávní korporace

vykonávající veřejnou moc. (…) Rozhodnutí rektora ve věci návrhu na jmenování děkana je rozhodnutím ve věci

veřejného subjektivního práva kandidáta na děkana (práva na přístup k veřejné funkci, zde konkrétně práva na

to být do veřejné funkce jmenován či naopak nejmenován za splnění zákonných podmínek a zákonem

předepsaným postupem) a jako takové podléhá soudní kognici ve správním soudnictví v řízení podle soudního řádu

správního. (…) Ustavování akademických orgánů fakulty i celé vysoké školy je tedy považováno za ryze

samosprávnou záležitost vysoké školy. (…) Uvedenou okolnost je nutno považovat za implicitní výluku

dvojinstančního řízení ve věci jmenování děkana.“

19. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že žalobce mohl dle čl. 13 odst. 12 Statutu HGF

požádat senát o nové projednání návrhu na jeho odvolání či požádat rektora o podání návrhu na

zrušení nezákonného rozhodnutí akademického senátu fakulty akademickým senátem veřejné

vysoké školy dle dle § 9 odst. 1 písm. j) ZoVŠ. Sám žalovaný si je vědom toho, že oba postupy

nejsou opravnými prostředky ve smyslu ustanovení Za této situace nemohou

být důvodem pro závěr o nepřípustnosti žaloby. Důvody nepřípustnosti žaloby jsou svou

povahou omezením přístupu k soudu a jako takové nemohou být vykládány extenzivně. Nabízí-li

se nějaký procesní postup, který by mohl vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, ale není

řádným opravným prostředkem, nemůže být důvodem k odmítnutí správní žaloby pro

nepřípustnost. Soud zdůrazňuje, že předmětem jeho přezkumu je rozhodnutí žalovaného, kde je

dvojinstančnost řízení vyloučena. Soud se zcela ztotožňuje s argumentací žalobce, že na věc (tedy

na řízení o odvolání děkana) lze vztáhnout závěry Nejvyššího správního soudu, vyslovené při

přezkumu rozhodnutí o (ne)jmenování děkana v citovaném rozsudku č. j. -119 ze

dne 24. 11. 2011. Záležitosti spojené s obsazováním samosprávných orgánů vysokých škol – ať

jmenování nebo odvolání – jsou ryze samosprávnou záležitostí těchto škol a je o nich

rozhodováno jednoinstančně.

20. Pokud se týče samotných žalobních bodů, považuje soud za zcela zásadní ve shodě se žalovaným

zdůraznit, že ustanovení § 28 ZoVŠ konstruuje dvě samostatná řízení o odvolání děkana

z funkce, každé s vlastním souborem podmínek, jež nelze směšovat. Zásadní vadou žaloby však

je právě smísení podmínek obou řízení. V projednávané věci je nesporné, že nebylo postupováno

dle § 28 odst. 3 ZoVŠ, nebylo proto nutno nalézt naplnění alternativní hypotézy této normy

spočívající jednak v neplnění povinností děkana závažným způsobem, jednak v poškozování

zájmů fakulty či školy závažným způsobem. Naopak bylo postupováno dle § 28 odst. 2 ZoVŠ,

kde je pouze uvedeno, že děkana odvolává na návrh akademického senátu fakulty rektor, aniž je

dán jakýkoli katalog důvodů, pro které tak je oprávněn učinit. Za této situace se nabízí otázka, zda

a jak je rektor oprávněn zkoumat důvody pro odvolání děkana, předložené mu akademickým

senátem. K vyřešení této otázky je třeba nejprve zodpovědět některé otázky dílčí.

21. Předně je to dílčí otázka, zda je rektor při výkonu své pravomoci jmenovat a odvolávat děkana

pouhým ceremoniářem, bez možnosti diskrece k osobě děkana. Touto otázkou se částečně

zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. -119 ze dne 24. 11. 2011, kdy uvedl,

Shodu s prvopisem potvrzuje

[OBRÁZEK]6

že „zákon jmenování děkana pojímá jako interakci akademického senátu fakulty a rektora. Děkan může být

jmenován jen ve shodě obou orgánů. Rektor jako osoba stojící v čele vysoké školy rozhodně není orgánem pouze

ceremoniálním, nýbrž naopak nadaným zcela zásadními pravomocemi nejrůznější povahy. Závěr, že právě při

jmenování děkana by rektor měl být pouhým ceremoniářem, bez významnější diskrece ve vztahu k osobě děkana

(byť diskrece „negativní“, spočívající v právu odmítnout akademickým senátem fakulty navrženého kandidáta,

nikoli v právu prosadit vlastního kandidáta proti vůli senátu), by tedy musel být opřen o přesvědčivé argumenty ve

prospěch zvláštní povahy této pravomoci oproti jiným pravomocem rektora.“ Podepsaný soud žádné

přesvědčivé argumenty ve prospěch zvláštní povahy výkonu pravomocí rektora dle § 28 odst. 2

ZoVŠ nenalézá. Rektorovi tedy přísluší diskrece ve vztahu k osobě děkana, byť toliko „negativní“

(možnost nevyhovět návrhu akademického senátu).

22. S možností diskrece rektora volně souvisí i námitka žalovaného, že návrh akademického senátu

má s rozhodnutím rektora o odvolání děkana povahu řetězících se správních aktů1. Z toho

žalovaný logicky dovozuje, že důvody, které vedou akademický senát k podání návrhu na

odvolání děkana, mohly a měly být přezkoumány ve správním soudnictví samostatně, a pakliže se

tak nestalo, rektor z nich bez dalšího vychází, aniž je jakkoli přezkoumává. S tímto právním

názorem se soud neztotožňuje. V návaznosti na skutečnost, že proces jmenování a odvolání

děkana je „interakcí“ mezi akademickým senátem a rektorem, podepsaný soud již v usnesení

č. j. -33 ze dne 8. 9. 2016 (týkající se nota bene rovněž HGF) jednoznačně uzavřel, že

volba kandidáta na děkana akademickým senátem fakulty je součástí jmenovacího procesu,

v němž je právním předpisem předpokládáno vydání konečného rozhodnutí (rektorem), které je

soudně přezkoumatelné. Tento právní názor plně aproboval i Nejvyšší správní soud v rozsudku

č. j. -83 ze dne 18. ledna 2017. Vzhledem k totožnosti právní úpravy, je tento

závěr ohledně jmenování děkana plně přenositelný i na proces odvolání děkana.

23. Z výše uvedeného tedy plyne, že rektor jednak není v procesu odvolání děkana postupem dle

§ 28 odst. 2 ZoVŠ pouhým ceremoniářem, jednak návrh akademického senátu není pro něj

podkladovým rozhodnutím, z nějž by byl povinen bezpodmínečně vycházet. To nastoluje další

dílčí otázku, jakými důvody je omezena diskrece rektora při posuzování návrhu akademického

senátu na odvolání děkana dle § 28 odst. 2 ZVoŠ. Vzhledem k tomu, že ZoVŠ žádné důvody pro

odvolání děkana postupem dle § 28 odst. 2 neuvádí, jsou uvedené meze uvážení rektora dle

názoru soudu determinovány 1) povahou univerzity, jakožto právnické osoby realizující

korporativní samosprávu; 2) zákonným nastavením „síly“ obou subjektů, zúčastněných na

procesu odvolání děkana a 3) obecnými ústavněprávními limity správního uvážení.

24. Výkon korporativní samosprávy na úrovni fakulty je primárně realizován prostřednictvím děkana

a akademického senátu. je to právě akademický senát, který v součinnosti s rektorem ustanovuje

některého člena akademické obce fakulty do funkce děkana. Z hlediska výkonu samosprávy je

potřebné, aby děkan a akademický senát spravovali fakultu ve vzájemné spolupráci. Jestliže tomu

tak není a názory děkana a akademického senátu ohledně směřování fakulty se rozejdou, má

akademický senát, jakožto reprezentant akademické obce fakulty, možnost navrhnout rektorovi

děkanovo odvolání. Soud zdůrazňuje, že na rozdíl od procedury podle § 28 odst. 3ZoVŠ není

k důvodnosti návrhu na odvolání děkana potřeba, aby děkan jednal protizákonně, resp. závažným

způsobem neplnil své povinnosti nebo závažným způsobem poškozoval zájem vysoké školy nebo

fakulty. Naopak postačí rozdílnost představ děkana a senátu o tom, jaké směřování by měla

správa fakulty mít.

1 Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. -472 ze dne 10. 2. 2010 vyložil že „za řetězící se správní akt je

považován takový správní akt, kdy k zamýšlenému zásahu je třeba více navazujících rozhodnutí podle zvláštních předpisů, které jsou

samostatně napadnutelné ve správním soudnictví“; řetězící se správní akt má „charakter podkladového, či podmiňujícího aktu ve

vztahu k dalšímu, navazujícímu rozhodnutí“.

Shodu s prvopisem potvrzuje

7

25. Pokud se týče „silové pozice“ obou aktérů procesu odvolání děkana, je zjevně vychýlena ve

prospěch akademického senátu. V případě postupu dle § 28 odst. 2 ZoVŠ má rektor toliko

„negativní“ diskreci, spočívající v právu odmítnout návrh akademického senátu; v případě

postupu dle § 28 odst. 3 ZoVŠ může sice i „pozitivně“ rozhodnout o odvolání děkana, ovšem za

výrazně přísnějších procedurálních i hmotněprávních podmínek, které činí onen postup v praxi

zcela výjimečným. Ještě výrazněji lze tuto mocenskou nerovnováhu vidět u procesu jmenování

děkana, kde se nikdo nemůže stát děkanem bez návrhu akademického senátu fakulty. Z toho

soud uzavírá, že pravidlem by měla být aprobace návrhu akademického senátu rektorem, a

případné nevyhovění tomuto návrhu by mělo být podloženo silnými důvody, jež by vyvážily onu

mocenskou nerovnováhu.

26. Těmto důvody nemůže být cokoli, neboť – jak vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního

soudu v usnesení č. j. -42 ze dne 23. 3. 2005 – „absolutní či neomezené správní uvážení v

moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních

principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost,

principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.“ Ve vztahu k proceduře

odvolání rektora (jež je obdobná proceduře odvolání děkana) tuto skutečnost zopakoval Nejvyšší

správní soud v (již několikrát citovaném) rozhodnutí č. j. -119 ze dne 24. 11. 2011,

kdy uvedl, že ten, kdo odvolává z funkce, „je vázán pouze pravidly správního uvážení, tedy především

povinností rozhodovat na základě racionálních důvodů, s vyloučením libovůle (tedy zejména tak, aby při

rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, a vázán vlastní správní

praxí, vytvořila-li se taková praxe) a při respektu mezí správního uvážení a jeho smyslu a účelu“.

27. Ve světle takto vymezené diskrece rektora při posuzování návrhu akademického senátu na

odvolání děkana míjí žaloba nikoli v jednotlivostech, ale v celé své konstrukci podstatu problému.

V řízení podle § 28 odst. 2 ZoVŠ totiž není potřebné tvrdit a prokazovat nezákonnost jednání

děkana, resp. neplnění povinností závažným způsobem nebo poškození zájmů vysoké školy nebo

fakulty závažným způsobem. Soud znovu zdůrazňuje, že zatímco při postupu podle § 28 odst. 3

ZoVŠ je třeba prokázat neplnění povinností závažným způsobem nebo poškození zájmů vysoké

školy nebo fakulty, při postupu dle § 28 odst. 2 ZoVŠ postačí, má-li akademický senát jinou

představu o směřování fakulty než děkan, byť by děkan konal své povinnosti zcela řádně a ku

prospěchu zájmů fakulty. Při postupu dle § 28 odst. 2 ZoVŠ proto postačí, je-li z návrhu

akademického senátu seznatelné, že se s děkanem rozchází v názorech na způsob výkonu správy

dané fakulty, a zároveň nejsou dotčeny základní zásady mezí správního uvážení. Byť je

odůvodnění napadeného rozhodnutí vskutku značně strohé, tyto skutečnosti z něj implicitně

jednoznačně plynou. Žalovaný přezkoumal řádnost dosud proběhlých stádií procesu odvolání

děkana a převzal důvody návrhu akademického senátu, z nichž je rozdílnost názorů na správu

fakulty zřejmá. Pokud se týče neexistence negativních podmínek (nepřekročení ústavních mezí

správního uvážení), tyto není třeba v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvádět, nejsou-li

v předcházejícím procesu předmětem sporu. Se zřetelem k rozdílné mocenské pozici

akademického senátu a rektora v procesu odvolání by naopak bylo nutno trvat na podrobném

zdůvodnění diskrece rektora, na jejímž základě by návrhu nevyhověl, tak, aby byla vyloučena

diskriminace či libovůle v jeho postupu; naopak v případě vyhovění návrhu je bez dalšího zřejmé,

že rektor aprobuje návrh, protože žádné důvody pro nevyhovění návrhu neshledal. Z těchto

důvodů dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí – jakkoli strohé – může obstát, a proto

žalobu podle zamítnul.

28. Protože doručením rozsudku ve věci samé účastníkům končí účinky usnesení o přiznání

odkladného účinku, nerozhodoval již soud samostatně o návrhu žalovaného ze dne 29. 1. 2018

na zrušení usnesení č. j. -54 ze dne 7. 12. 2017.

Shodu s prvopisem potvrzuje

8

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , kdy procesně

úspěšnému žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední

činnosti. Náklady na zastoupení advokátem soud neshledal důvodnými, neboť žalovaný stojí

v čele velké veřejnoprávní korporace s vlastním právním útvarem, je tedy dostatečně vybaven ke

schopnosti a povinnosti hájit vlastní rozhodnutí před správním soudem, což je integrální součástí

řádného výkonu jeho veřejné správy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As

40/2006-87 ze dne 26. 4. 2007, publ. pod č. 1260/2007 Sb. r. NSS).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 23. ledna 2018

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje