Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 22/2017 - 6

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-6

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Ing. Radovana Havelce, rozhodl o návrhu Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Odvolacím finančním ředitelstvím, se sídlem Masarykova 31, Brno, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , ve věci žaloby o zaplacení 67.227 Kč s příslušenstvím: žalobkyně JASA s. r. o., se sídlem Křižíkova 2081, Benešov u Prahy, zastoupené JUDr. Martinem Vychopněm, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov, a žalovaného Finanční úřad pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha,

t a k t o :

P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené Městského soudu v Praze pod sp. zn. o zaplacení částky 67.227 Kč s příslušenstvím, j e s o u d .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Návrhem ze dne 28. 3. 2017 se Městský soud v Praze (dále též navrhovatel) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Odvolacím finančním ředitelstvím ve věci žaloby u něj vedené pod sp. zn. .

[2] Ze spisu předloženého navrhovatelem vyplynuly následující skutečnosti:

[3] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, vydal dne 17. 1. 2014 rozhodnutí čj. 201525/14/2003-25200-107455, kterým přiznal daňovému subjektu JASA s. r. o. (žalobkyně) nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 67.954 Kč dle a 4 , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“ či „daňový řád“), neboť zaměstnanci žalobkyně jako řidiči přepravili pohonné hmoty, které vezli v cisternách z Rozvadova, kde bylo provedeno místní šetření k soupisu a zajištění movitých věcí daňového subjektu Major Food s.r.o., do daňového skladu v Třemošné poté, co tyto pohonné hmoty byly zajištěny v rámci daňové exekuce probíhající u daňového subjektu Major Food s.r.o.

[4] Původní nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení však činil 135.181 Kč, neboť si nárokovala náhradu nákladů též za trasu Benešov – Ingolstadt – Rozvadov, tedy první část cesty, z místa odkud pohonné hmoty vezla, nicméně byla jí přiznána náhrada nákladů pouze za přepravu na trase z místa soupisu do místa uskladnění. Z toho důvodu podala proti výše uvedenému rozhodnutí odvolání.

[5] Odvolací finanční ředitelství (dále též odpůrce) rozhodnutí prvostupňového správce daně zrušilo a řízení zastavilo, neboť bylo toho názoru, že správce daně v dané situaci nesprávně aplikoval § 107 DŘ. Odpůrce dospěl k závěru, že žalobce v rámci daňové exekuce daňového subjektu Major Food s.r.o. nebyl třetí osobou ve smyslu § 22 DŘ, neboť v rámci svého postavení neměl žádná práva ani povinnosti v rámci správy daňových záležitostí Major Food s.r.o. Správce daně nebyl oprávněn žalobci uložit, aby něco vykonal apod. Správce daně fakticky prováděl výkon své pravomoci v rámci správy daní. Pokud správce daně nemá možnost provést veškeré nutné činnosti pouze prostřednictvím úředních osob, lze sjednat provedení prací jinou osobou. Dle odpůrce se však v takovém případě jedná o standardní soukromoprávní závazek, kdy správce daně nevystupuje jako nositel státní moci, ale jako rovnocenná strana uzavřeného kontraktu. Nárok na náhradu za poskytnuté služby je tedy dle jeho názoru nutno vypořádat v rámci vzniklého smluvního vztahu mezi jeho stranami.

[6] Ačkoliv odpůrce zrušil rozhodnutí o přiznání nároku na náhradu nákladů řízení ve výši 67.954 Kč dle § 107 DŘ, nesouhlasil pouze s formou, jakou se správce daně s uplatněným nárokem vypořádal. Ohledně oprávněnosti nároku na částku 67.954 Kč nevznikl spor, proto po zrušení rozhodnutí došlo k jejímu započtení.

[7] Ohledně zbytku nárokované částky, tj. 67. 227 Kč s příslušenstvím se žalobkyně obrátila s žalobou na soud. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu rozsudkem ze dne 7. 9. 2016, čj. -37, zamítl jako nedůvodnou. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání k Městskému soudu v Praze, který podal návrh na zahájení kompetenčního sporu dle , neboť zpochybňuje svou pravomoc rozhodnout a domnívá se, že příslušné k vydání rozhodnutí v dané věci je Odvolací finanční ředitelství.

[8] Dle názoru navrhovatele jsou podstatné skutkové okolnosti plynoucí z listin nacházejících se ve spise, totiž že daňoví exekutoři vždy výslovně poučili řidiče žalobkyně, že jestliže převezou pro správce daně sepsané věci do skladu v Třemošné, pak nastane situace, kdy se na výzvu správce daně zúčastní řízení třetí osoba, které náleží náhrada účelně vynaložených nákladů a ušlého zisku. Dále byli řidiči výslovně poučeni, že nárok na náhradu nákladů může třetí osoba uplatnit u správce daně, na jehož výzvu se řízení zúčastnila, do 8 dnů. Při poučení bylo výslovně odkázáno na § 107 DŘ.

[9] Navrhovatel se domnívá, že jestliže úřední osoby správce daně výslovně vyzvaly zaměstnance žalobkyně ke spolupráci na převozu věcí do skladu a poučily je dle § 107 DŘ, pak je žalobkyně třetí osobou zúčastněnou na řízení ve smyslu § 107 odst. 2 DŘ. O nárocích z titulu práva na náhradu nákladů je proto povolán věcně rozhodnout toliko správce daně v souladu s § 107 odst. 5 DŘ.

[10] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

[11] Podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc Odvolací finanční ředitelství i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů.

[12] § 107 odst. 2 daňového řádu, na základě kterého bylo žalobci původně přiznána část jeho uplatňovaných nákladů, zní: „Pokud se na výzvu správce daně zúčastní řízení třetí osoba, náleží jí náhrada účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého výdělku, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; to platí i pro náklady vzniklé při vyhledávací činnosti. Jde-li o právnickou osobu, náleží jí úhrada účelně vynaložených nákladů, zejména hotových výdajů a mzdových prostředků.“ Odstavec 3 potom uvádí, že: „Nárok na náhradu může třetí osoba uplatnit u správce daně, na jehož výzvu se řízení zúčastnila, spolu s doklady prokazujícími uplatňované nároky do 8 dnů ode dne účasti, jinak tento nárok zaniká.“

[13] Pro posouzení, zda se toto ustanovení aplikuje na nynější případ, je nutné zodpovědět klíčovou otázku, a to zda byla žalobkyně (resp. její zaměstnanci – řidiči), v pozici třetí osoby, tak jak ji definuje § 22 daňového řádu. Ten zní: „Třetími osobami se rozumějí osoby jiné než daňový subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena.“ Třetími osobami se tedy rozumí osoby odlišné od daňového subjektu a správce daně, jejichž znalosti, zkušenosti či dokumenty, které mají v držení, jsou pro faktický výkon správy daní nezbytné, a jejichž práva jsou tak při správě daní dotčena. Typicky jsou třetími osobami svědci, znalci, tlumočníci a osoby, které mají u sebe dokumenty relevantní pro správu daní jednotlivých daňových subjektů.

[14] Povinnost třetí osoby k součinnosti v rámci daňového řízení však může být založena výhradně rozhodnutím správce daně, popř. stanovena přímo zákonem. V současném případě však nebylo žádné takové rozhodnutí vydáno, ani vydáno být nemohlo. Správce daně nemohl uložit řidičům a ani společnosti JASA s. r. o. povinnost převézt naftu do daňového skladu, neboť tito neměli k daňovému subjektu (Major food s.r.o.) žádný daňově relevantní vztah a pro faktický výkon správy daní nebylo nezbytné, aby řidiči provedli přepravu zabavených věcí do daňového skladu, neboť tato mohla být v případě jejich nesouhlasu realizována jinak. V rámci správy daňových záležitostí daňového subjektu Major food s. r. o. nebyly práva a povinnosti žalobkyně žádným způsobem dotčeny.

[15] Z protokolu o soupisu věcí vyplývá, že daňový exekutor se řidiče dotázal, zda bude při odebírání sepsaných věcí, tj. při jejich převozu spolupracovat se správcem daně, na což řidič odpověděl, že ano. Z protokolu je tedy zřejmá dohoda mezi daňovým exekutorem a řidičem kamionu, na jejímž základě vznikl soukromoprávní vztah. V případě, že by řidič nesouhlasil s poskytnutím součinnosti správci daně, nemohl by být žádným způsobem k součinnosti nucen a správce daně by musel přepravu nafty do daňového skladu zařídit jinak – typicky ovšem opět prostřednictvím soukromoprávního vztahu.

[16] Skutečnost, že dle protokolu o soupisu věcí byli řidiči poté, co souhlasili s provedením přepravy, poučeni o možnosti nárokovat si náhradu vynaložených nákladů dle § 107 daňového řádu, sama o sobě nemůže založit postavení řidičů jakožto třetích osob dle DŘ a ani pravomoc správce daně rozhodovat o nákladech přepravy. Samotné nesprávné poučení nemůže nahradit autoritativní rozhodnutí správce daně o uložení povinnosti.

[17] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [ ] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Praze pokračovat v řízení o podaném odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu ze dne 7. 9. 2016, čj. -37.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 14. prosince 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda zvláštního senátu

(řádná dovolená)

v zast. JUDr. Michal Mazanec

člen senátu