Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 166/2016 - 46

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: F. Š., zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2015, č. j. DSH/5260/15, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2016, č. j. - 101,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice, odboru dopravy, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 1. 2015, č. j. MH/00669/2015. Tím byly zamítnuty žádosti žalobce o přerušení správního řízení podle , (dále jen „“), ze dne 9. 9. 2013, 25. 10. 2013, 4. 4. 2014 a 24. 11. 2014 a současně byly zamítnuty námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a potvrzen provedený záznam podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

II.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Měl za to, že správní orgán prvního stupně pochybil, pokud jej nevyzval k doplnění blanketního odvolání směřujícího proti rozhodnutí ze dne 14. 1. 2015, č. j. MH/00669/2015. Žalovanému také vytkl, že v rámci odvolacího řízení nezohlednil k odvolání přiložený důkazní prostředek [rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014 (dále jen „rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje“)], vydaný stejně jako v nynější věci odvolacím správním orgánem v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. Žalovaný ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů v obdobných věcech a narušil tím právní jistotu žalobce. Žalobce také opakovaně namítl, že podklady, na základě nichž byl proveden záznam bodů v registru řidičů, nebyly pro provedení záznamu způsobilé.

[3] Krajský soud neshledal žádnou z žalobcem uvedených námitek důvodnou a žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

III.

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž uplatnil kasační důvody podle , b) a d) , (dále jen „“). Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Námitky, uplatněné v kasační stížnosti, se z velké části kryjí s argumentací, kterou stěžovatel uvedl již v žalobě. Stěžovatel opětovně namítl, že se žalovaný nezabýval předloženým důkazním prostředkem (rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje) a v souvislosti s tím nezohlednil odlišnou rozhodovací praxi jiných odvolacích správních orgánů v obdobných věcech. Stěžovatel také zopakoval, že podklady, na základě nichž byl proveden záznam bodů v registru řidičů, nebyly pro provedení záznamu způsobilé.

[6] V závěru kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 5. 10. 2013 podal podle podnět Policii České republiky, Krajskému ředitelství Středočeského kraje, územní odbor Praha venkov - západ, obvodní oddělení Hostivice, (dále jen „“) k zahájení přezkumného řízení ve věci uložení pokuty v blokovém řízení, č. bloku FD/2013, D0846807. Ta mu byla uložena za spáchání přestupku podle zákona o silničním provozu, spočívajícího v tom, že dne 23. 7. 2013 porušil při řízení osobního motorového vozidla povinnost být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Stěžovatel v podnětu uvedl, že pokuta mu v blokovém řízení uložena být neměla, neboť zasahujícímu policistovi předložil lékařské potvrzení, z něhož vyplývalo, že není povinen se na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů připoutat; však tuto skutečnost ve svém rozhodnutí o uložení pokuty nezohlednila.

[7] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 8. 2016, č. j. - 35, kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.

IV.

[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, o kterém stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že se jím jako důkazním prostředkem v odvolacím řízení žalovaný nezabýval, se vztahovalo ke specifickému případu konkrétního řidiče, a tudíž není závazné pro rozhodování jiných odvolacích správních orgánů. Rovněž se žalovaný vyjádřil k přestupku stěžovatele ze dne 23. 7. 2013 a vysvětlil, že záznam bodů v registru řidičů za jeho spáchání byl proveden v souladu se zákonem.

V.

[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu napadá z kasačních důvodů podle , b) a d) Většinu své argumentace však pod uvedené důvody nepodřadil [s výjimkou námitky týkající se lékařského potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů, kterou přiřadil ke kasačnímu důvodu podle )] a z obsahu kasační stížnosti ani nelze dovodit, co vlastně krajskému soudu vytýká. Kasační stížnost je totiž převážně tvořena argumentací, kterou stěžovatel použil již ve správní žalobě, a se kterou se krajský soud v napadeném rozsudku detailně vypořádal.

[12] Nejvyšší správní soud v tomto ohledu pokládá za vhodné zdůraznit, že kasační stížnost představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů. Stěžovatel je v ní v souladu s dispoziční zásadou povinen výslovně uvést jednotlivá skutková a právní tvrzení, z nichž dovozuje nezákonnost napadeného soudního rozhodnutí, a vymezit tak rozsah jeho přezkumu Nejvyšším správním soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. - 74). Obsah, rozsah a kvalita návrhu (v tomto případě kasační stížnosti) je zcela v moci stěžovatele a předurčuje obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 78). Kvalitě kasační stížnosti tak nutně musí odpovídat i vypořádání kasační námitek Nejvyšším správním soudem.

[13] Uvedení kasačních námitek není možné nahradit pouhým zopakováním či parafrází námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřují proti jiným rozhodnutím, než která jsou předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. - 58). Stěžovatel samozřejmě může v kasační stížnosti žalobní argumentaci (popřípadě argumentaci uvedenou v odvolání) zopakovat; například tehdy, pokud krajský soud argumentaci obsaženou v žalobě dostatečně nevypořádal, popřípadě neshoduje-li se stěžovatel s jejím skutkovým či právním posouzením. Vždy by však měl výslovně uvést, které závěry krajského soudu pokládá za nedostatečné, respektive nesprávné. Neučiní-li tak, je Nejvyšší správní soud oprávněn zabývat se posouzením zákonnosti rozsudku krajského soudu pouze v rovině obecné. V opačném případě by totiž popřel dispoziční zásadu a za stěžovatele by v podstatě domýšlel, v čem je napadené rozhodnutí nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. - 45).

[14] Jak již bylo uvedeno, v právě posuzované věci stěžovatel v kasační stížnosti z velké části pouze zopakoval argumentaci uplatněnou již v žalobě; konkrétně se jednalo o námitku týkající se nezohlednění důkazního prostředku žalovaným v odvolacím řízení (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje) a souvisejícího nepřihlédnutí k rozhodovací praxi jiných odvolacích správních orgánů a námitku nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů. Těmito námitkami se však krajský soud podrobně zabýval již v napadeném rozsudku, přičemž je neshledal důvodnými.

[15] Stěžovatel se proti argumentaci krajského soudu týkající se uvedených žalobních námitek v kasační stížnosti nikterak nevymezil; Nejvyšší správní soud proto přistoupil pouze k obecnému posouzení zákonnosti napadeného rozsudku.

[16] K námitce týkající se nezohlednění rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje žalovaným v odvolacím řízení a souvisejícího nepřihlédnutí k rozhodovací praxi jiných odvolacích správních orgánů krajský soud vyslovil, že správní orgány jsou povinny se řídit kromě zásady legitimního očekávání rovněž zásadou individuálního posouzení věci. Uvedl také, že vzhledem k obecnosti žalobní námitky mu nepříslušelo zabývat se tím, zda v daném případě žalovaný dostál oběma uvedeným zásadám. Uzavřel proto, že v právě posuzované věci neshledal v postupu žalovaného ani správního orgánu prvního stupně žádná pochybení, neboť „správní orgán I. stupně i žalovaný posuzovali jednotlivé podklady, kterými byla rozhodnutí v blokových řízeních z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče.“ Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu o nedůvodnosti této žalobní námitky a doplňuje, že žalovaný se k rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vyjádřil na straně 9 napadeného rozhodnutí. Konkrétně uvedl, že: „[k] bodu odvolání, ve kterém odvolatel zmiňuje rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odvolací správní orgán uvádí, že každé rozhodnutí, […] řeší určitý specifický případ konkrétního řidiče a není závazný pro další rozhodování jiných správních orgánů.“

[17] Nedůvodnost námitky týkající se nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů dovodil krajský soud zejména ze skutečnosti, že se stěžovatelova žalobní argumentace vztahovala k jednotlivým rozhodnutím v blokových řízeních ve vazbě na pokutové bloky (série HG/2014, číslo bloku G149890 a série GF/2013, číslo bloku F0832677), jejichž způsobilost k provedení záznamu bodů správní orgány v daném řízení vůbec nezkoumaly. Krajský soud vyslovil, že ze správního spisu nelze dovodit, že by se v žalobě uváděné pokutové bloky vztahovaly k řízení o stěžovatelových námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů týkajících se přestupků ze dne 9. 7. 2013 a dne 23. 7. 2013. Žalobní argumentaci stěžovatele ohledně způsobilosti podkladů pro záznam bodů v registru řidičů označil krajský soud za obecnou, bez vazby na posuzovaný případ. S uvedeným hodnocením souhlasí i kasační soud.

[18] Hodlal-li snad stěžovatel shora uvedenou námitkou poukázat na nezpůsobilost těch konkrétních podkladů pro záznam bodů, které se k posuzované věci vztahovaly, pak bylo jeho povinností ve vztahu ke každému z nich, jenž hodlal takto zpochybnit, konkrétně vymezit, v čem tato nezpůsobilost spočívá. To však neučinil, a proto i vypořádání žalobního bodu, uplatněného veskrze obecně v části II písm. c) žaloby vypořádal krajský soud jen v té míře obecnosti, která odpovídala míře obecnosti uplatněných žalobních tvrzení.

[19] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že kasační námitky, které jsou obsahově shodné s námitkami žalobními, s nimiž se již krajský soud v napadeném rozsudku řádně a také se správnými závěry vypořádal, jsou nedůvodné.

[20] Jedinou kasační námitku, která nepředstavuje pouhé zopakování žalobní argumentace, představuje námitka týkající se tvrzení o předložení lékařského potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů. Stěžovatel ji podřadil pod kasační důvod podle

[21] Nejvyšší správní soud k této námitce z textu žaloby ověřil, že v řízení před krajským soudem nebyla vůbec uplatněna. Stěžovatel mohl své výtky uvést již v žalobě, přesto tak učinil teprve v kasační stížnosti. Jedná se tedy o nový důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud se proto touto námitkou s odkazem na nemohl zabývat pro její nepřípustnost.

VI.

[22] S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle věty druhé zamítl.

[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2017

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu