Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Ad 19/2015 - 24

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha ve věci

žalobce: D. K., bytem v, zast. Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem v Táboře, Tábor, Tyršova 521,

proti

žalovanému: náměstkyně ministra obrany, se sídlem Ministerstvo obrany, Praha 6, Tychonova 221/1,

o žalobě proti rozhodnutí náměstkyně ministra obrany pro řízení sekce právní Ministerstva obrany ze dne 21.7.2015, č.j. 1217-2/2015-1322,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze dne 17.9.2015, domáhal zrušení rozhodnutí náměstkyně ministra obrany pro řízení Sekce právní Ministerstva obrany ze dne 21.7.2015 č.j. 1217-2/2015-1322, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitelky Odboru pro právní zastupování ze dne 18.3.2015, č.j. 307-00965-12-30-20, jímž byla žalobci přiznána náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 72.000,- Kč.

2. Ve správním řízení bylo rozhodováno o nároku žalobce, který jako voják z povolání, utrpěl dne 9.3.2011 v rámci kurzu přežití ve sněhovém záhrabu poškození zdraví, a to periferní obrnu lícního nervu omrznutím obličeje. Dle ustanovení , o vojácích z povolání, byl úraz hodnocen jako služební úraz s plnou odpovědností České republiky - Ministerstva obrany za vzniklou škodu. O právním základu odpovědnosti České republiky - Ministerstva obrany pravomocně rozhodl velitel Vojenského záchranného útvaru 1825 Tábor rozhodnutím ze dne 17.7.2012, č.j. 56-63/18/2011-1825. Náhrada za ztížení společenského uplatnění byla žalobci určena na základě bodového ohodnocení určeného v lékařském posudku lékařem, a to v souladu s přílohou vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Ztížení společenského uplatnění žalobce znalec ohodnotil jako traumatickou poruchu lícního nervu těžkého stupně v hodnotě 600 bodů. S ohledem na to, že hodnota jednoho bodu dle vyhlášky byla v době posuzování ztížení společenského uplatnění 120,- Kč, přiznal služební orgán žalobci náhradu ve výši 72.000,- Kč.

3. Rozhodnutím ze dne 21.7.2015, č.j. 1217-2/2015-1322, žalovaná odvolání žalobce, v němž mj. namítl, že byla zrušena , , a proto nemůže v současné době regulovat žádné právní vztahy, tedy ani vztahy v oblasti pracovního práva a služebního poměru, zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. K námitkám uplatněným v podaném odvolání žalovaná uvedla, že při posuzování a rozhodování dané věci vycházel odvolací služební orgán ze Stanoviska k postupu při odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění při pracovním (služebním) úrazu po 1. lednu 2014 ze dne 2.1.2014 vydaného v té době zástupcem náměstka ministra obrany pro personalistiku – personálním ředitelem Ministerstva obrany, kde se mj. uvádí: „Již při vzniku , , který nahradil uvedený , byla přijata zcela nová koncepce odškodňování zaměstnanců za utrpěné úrazy. Zvláštní zákon ( , o úrazovém pojištění zaměstnanců) měl zakotvit povinné úrazové pojištění zaměstnanců, ze kterého by pak vznikal při pracovním úrazu nárok zaměstnance na dávky vyplácené orgány úrazového pojištění (shodné s orgány sociálního pojištění). Protože se však počítalo s pozdější účinností tohoto zákona, převzal nový dosavadní právní úpravu odškodňování za pracovní úrazy do svých přechodných ustanovení, konkrétně § až 393. Podle má zaměstnavatel povinnost odškodňovat zaměstnance při utrpění pracovního úrazu mimo jiné i náhradou za bolest a ztížení společenského uplatnění. Podle „(1) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově. (2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech“. K vydání této vyhlášky doposud nedošlo. Od 1.1.2007 tedy tuto oblast pracovněprávních vztahů upravuje přechodné ustanovení nového , konkrétně : „Do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění “. Výslovně je tedy zmíněn určitý právní předpis, který měl být podle obecných zásad se zrušením , , jako prováděcí předpis, také zrušen. Uvedeným ustanovením je zachována jeho platnost a účinnost i za nového . Protože platný , o úrazovém pojištění zaměstnanců, dosud nenabyl účinnosti (v současné době je stanovena na 1.1.2017), důvodnost tohoto přechodového ustanovení dále trvá. Současně s novým nabyl účinnosti i , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva. Jeho část šedesátá sedmá upravila také . Ve 45 novelizačních bodech uvedla do souladu s principy a konkrétní úpravou v novém . Zachovala však zvláštní ustanovení o náhradě škody způsobené v pracovněprávních vztazích, které obsahuje v § až 275, tedy autonomní úpravu odlišnou od starého , ale i nového . Nijak se také nedotkla uvedených přechodných ustanovení a nenastavila v oblasti odškodňování ani žádná jiná pravidla. Dále tedy platí povinnost zaměstnavatele odškodňovat podle zaměstnance mimo jiné i náhradou za bolest a ztížení společenského uplatnění a výši stanovovat podle přechodného ustanovení . Uvedený stav nelze vyložit jinak, než že jde o vůli zákonodárce zachovat současný způsob náhrad při pracovních úrazech poskytovaných ze strany zaměstnavatele i po účinnosti .“

4. V rozhodnutí dále žalovaná uvedla, že pro náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění u vojáků z povolání platí zvláštní právní úprava, tj. část sedmá, hlava II. zákona o vojácích, kde v ust. § 119 odst. 1 ve znění účinném do 30.6.2015 bylo uvedeno, že „Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytují jednorázově za podmínek a ve výši, které stanovuje zvláštní právní předpis.“. Zvláštním právním předpisem měl zákon na mysli vyhlášku o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění vydanou Ministerstvem zdravotnictví pod č. , v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí, podle které, nadále i po 1.1.2014, služební orgány postupují. Přijetím novely zákona o vojácích vyhlášené pod č. , účinné od 1.7.2015, se změnilo i ustanovení , kde je uvedeno, že „Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při určování výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění.“ Žalovaná uzavřela, že služebnímu orgánu I. stupně byl znám takový stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro vydání napadeného rozhodnutí.

5. Žalobce v žalobě namítl, že s účinností ode dne 1.1.2014 byla zrušena , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění ( , , ustanovením , bod 237), nemůže být tedy v daném případě aplikována, přesto však při posuzování ztížení společenského uplatnění žalovaný podle uvedené vyhlášky postupoval. Žalobce vyslovil názor, že by měl být daný případ posouzen podle norem práva občanského, v jejichž rámci byla pro potřeby soudní praxe zpracována Nejvyšším soudem ve spolupráci s dalšími odbornými subjekty „Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví“, jejíž systém vychází z identifikace rozsahu postižení (omezení) z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit. Protiústavní je pak právní výklad uvedený ve společném stanovisku Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví k postupu při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, neboť mj. zakládá nedůvodně nerovnováhu mezi odškodňováním bolesti a ztížení společenského uplatnění v rámci pracovněprávních vztahů oproti odškodňování v rámci „ostatních“ právních vztahů.

6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nový sice zrušil předmětnou vyhlášku, ale zároveň v rámci sjednocování soukromoprávní úpravy s novým provedené , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, byl novelizován též , , 45 novelizačními body. Novelizací ovšem zůstala nedotčena ustanovení o náhradě škody ve zvláštních ustanoveních jako autonomní odlišná úprava, nezávislá na novém . Nebylo zasaženo do přechodných ustanovení , nebylo zrušeno jeho ust. , které výslovně stanoví postup při odškodňování pracovních úrazů, tj. do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění ( , o úrazovém pojištění zaměstnanců) se při odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích postupuje na základě předmětné vyhlášky. Pro oblast odškodňování ztížení společenského uplatnění ze služebního úrazu vojáka z povolání v době uplatnění nároku žalobcem na uvedenou vyhlášku odkazoval zákon, jímž se odškodňování řídí, tj. zákon o vojácích z povolání, a nelze z důvodu zrušení vyhlášky soukromoprávním předpisem (novým ) pro oblast soukromoprávních vztahů postupovat podle právně nezávazné metodiky Nejvyššího soudu ČR, která je svou povahou interním metodickým pokynem pro sjednocení postupu soudů, nikoliv obecně závazným právním předpisem. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními orgány obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “). Vzhledem k tomu, že účastníci řízení nevyjádřili nesouhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání, Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení a o podané žalobě rozhodl, aniž jednání nařizoval. Soud žalobu neshledal důvodnou.

8. Podle , o vojácích z povolání (dále také jako zákon o vojácích z povolání) za škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, (dále jen " ") odpovídá stát. Podle zákona o vojácích z povolání vojákovi, který utrpěl nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztížení společenského uplatnění. Podle zákona o vojácích z povolání ve znění účinném do 30.6.2015 se náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění poskytují jednorázově, za podmínek a ve výši, které stanovuje zvláštní právní předpis. Tento odstavec odkazoval formou poznámky pod čarou na , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů, tato vyhláška byla nahrazena s účinností od 1.1.2002 , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Lze pak doplnit, že , kterým se mění , o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl s účinností od 1.7.2015 změněn tak, že odstavec 2 zní: Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

9. Dle ustálené právní teorie i konstantní judikatury je při posuzování právní úpravy aplikovatelné na určitý případ odškodnění bolesti či ztížení společenského uplatnění obecně rozhodný den, kdy došlo ke škodní události, tedy v daném případě den, kdy došlo k úrazu žalobce, nikoli dobu, kdy se ustálil zdravotní stav poškozeného, neboť tento je rozhodný např. pro posouzení běhu promlčecí doby, nikoli však pro posouzení z hlediska aplikace rozhodné právní úpravy (k tomuto též např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne č.j. -59 ze dne 28.3.2017).

10. Pro posouzení věci je tak relevantní právní úprava účinná do 30.6.2015 v níž zákon o vojácích z povolání odkazoval na zvláštní právní předpis, v daném případě na Ta sice byla zrušena , , v rozhodné době kdy došlo ke , však byla účinná. Pro úplnost pak lze uvést, že (ve znění účinném do 30.9.2015) stanovil ve svém , že do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění Právní úprava úrazového pojištění měla nabýt účinnosti dne 1.1.2017, nicméně ještě před tím byl příslušný , o úrazovém pojištění zaměstnanců, zrušen , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů.

11. V projednávané věci tedy bylo na místě o odškodnění ztížení společenského uplatnění v důsledku úrazu žalobce rozhodnout podle výše uvedených zákonných ustanovení zákona o vojácích z povolání a vyčíslit výši odškodnění podle O nároku žalobce je rozhodováno v řízení správním, hmotněprávním předpisem, z kterého se nárok vyplývá, je zákon o vojácích z povolání, nikoliv . Námitku, že mělo být postupováno podle předpisů občanského práva, soud shledal nedůvodnou.

12. K žalobcem uplatněné námitce, že by se na posouzení jeho případu měla použít Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, je předně nutné mít na zřeteli, že metodika má doporučující charakter a je vztažena ke konkrétnímu zákonnému ustanovení, v daném případě k . Jakkoliv podle tohoto ustanovení nebylo ve správním řízení postupováno (viz výše), lze pro úplnost poukázat na to, že samotný ve svých přechodných ustanoveních v , stanoví, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Z tohoto ustanovení spolu s vyplývá, že nová úprava se aplikuje jen na případy, kdy ke škodné události došlo po nabytí jeho účinnost, tzn. od 1.1.2014 včetně. Tedy pro účely bolestného a ztížení společenského uplatnění za úraz, nemoc z povolání, dopravní nehodu či jiné poškození zdraví, které nastalo před 1.1.2014, se poskytne náhrada dle dosavadních právních předpisů. Na odškodnění ztížení společenského uplatnění v důsledku úrazu žalobce by ani v řízení občanskoprávním daná metodika použita nebyla (viz k tomu také nález Ústavního soudu IV.ÚS 3122/15).

13. Jde-li o námitku žalobce ohledně neústavního rozdílného posuzování odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění ve vztazích dle pracovního práva a v ostatní občanských právních vztazích, pak k tomuto soud opět poukazuje na ust. , dle kterého by i odškodnění v rámci jiného než pracovněprávního (služebního), jehož právním základem je událost nastalá před 1.1.2014, podléhala režimu dosavadní právní úpravy.

14. Soud neshledal důvodnou žalobní námitku, že , nelze použít, neboť byla s účinností od 1.1.2014 explicitně zrušena . S účinností od uvedeného data byla vyhláška zrušena, nadále je však součástí předchozí právní úpravy, na kterou např. odkazují přechodná ustanovení jednotlivých právních předpisů. K tomu navíc lze poukázat na zvláštní úpravu provedenou přechodnými ustanoveními (viz výše). V předmětné věci je rozhodující, že vyhláška v rozhodné době, tj. okamžiku, kdy došlo ke , účinná byla.

15. Soud se ztotožnil i s právním názorem žalované uvedeným v žalovaném rozhodnutí ohledně postupu při odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění při pracovních a služebních úrazech podle i po nabytí účinnosti .

16. Městský soud v Praze tak shledal námitky žalobce nedůvodnými a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně a zamítl ji dle

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci úspěch, žádné náklady řízení jí však nevznikly. Proto soud za použití argumentu a contrario rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 22. prosince 2017

Mgr. Aleš Sabol v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

L.